6 Azs 96/2024- 28 - text
6 Azs 96/2024 - 29
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové, soudce Filipa Dienstbiera a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobce: D. C., zastoupený JUDr. Matějem Šedivým, advokátem, sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2023, č. j. OAM
335/LE
BA02
K01
2022, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2024, č. j. 2 Az 8/2023
26,
I. Kasační stížnost žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobce napadl toto rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, v níž namítal, že naplnil důvody pro přiznání humanitárního azylu, neboť nemůže opustit družku žijící v České republice, která onemocněla rakovinou, jejíž léčbu by v domovském státě nebylo možné financovat a pro kterou družka nezvládá sama pečovat o jejich společného syna. Žalobce dále uvedl, že by nebyl schopen uživit svou rodinu v domovském státě a byl by současně ohrožen na životě očekávaným konfliktem s jednotkami Ruské federace v Podněstří. Za důvod pro udělení humanitárního azylu žalobce považoval rovněž zajištění hmotného zabezpečení pro svou matku. Ke všem uvedeným skutečnostem žalobce namítl, že jeho životní situace nebyla žalovaným adekvátně zohledněna.
[2] Městský soud rozsudkem označeným v záhlaví podanou žalobu zamítl. V odůvodnění rozsudku poukázal na specifika udělení humanitárního azylu, o němž je rozhodováno v režimu správního uvážení. S tím dle městského soudu souvisí také limitace soudního přezkumu. K vlastním uplatněným námitkám městský soud uvedl, že samotná skutečnost, že v zemi původu lze obtížně nalézt pracovní uplatnění, nepředstavuje případ hodný zvláštního zřetele k udělení humanitárního azylu. Městský soud se zabýval také tvrzeným onemocněním družky, k němuž uvedl, že z lékařské zprávy předložené v řízení žalobcem nevyplývá, že by jeho partnerka trpěla tvrzeným závažným onkologickým onemocněním. K žalobcově námitce, že správní orgán byl povinen provést v tomto směru vlastní zjištění a dokazování, městský soud připomněl, že důkazní břemeno k prokázání uplatněných tvrzení leží na žalobci. Městský soud taktéž doplnil, že i k situaci v Podněstří si žalovaný obstaral potřebné informace, na jejichž základě nedospěl k závěru, že by žalobci v zemi původu hrozila újma odůvodňující udělení mezinárodní ochrany.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, jejíž obsah se takřka doslovně shoduje s obsahem dříve podané žaloby rekapitulované výše.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti setrval na závěru o správnosti neudělení mezinárodní ochrany i na tom, že se dostatečně zabýval všemi skutečnostmi, kterými stěžovatel žádost odůvodnil. Odkázal také na své vyjádření k žalobě a plně se ztotožnil se závěry městského soudu.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není přípustná, neboť co do svého obsahu nenaplňuje podmínky pro její věcné projednání.
[6] Podle § 102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není
li dále stanoveno jinak.
[7] Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. K jejímu věcnému projednání je tedy zapotřebí, aby stěžovatel cíleně reagoval právě na rozhodnutí krajského soudu (napadené kasační stížností) a kvalifikovaným způsobem krajským soudem vyslovené závěry. Kasační stížnost, která je pouhým doslovným opakováním žalobních námitek, není způsobilá věcného soudního přezkumu. Je
li kasační stížnost co do svého obsahu pouhou reprodukcí žaloby, je v takovém případě nutným důsledkem (odpovídajícím zákonné úpravě institutu kasační stížnosti, jejímu účelu i dosavadní rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu) odmítnutí kasační stížnosti pro nepřípustnost dle § 104 odst. 4 s. ř. s.
[8] Již v usnesení ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/2019
63, č. 4051/2020 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud uvedl, že „kasační stížnost, která beze změny opakuje žalobní tvrzení a nijak nereaguje na argumentaci krajského soudu, neobsahuje důvody podle § 103 s. ř. s., a bude proto jako nepřípustná odmítnuta (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). Vyzývat stěžovatele k odstranění této vady (§ 109 odst. 1 s. ř. s.) není v takové situaci namístě. (...) V kasačním řízení je stanoveno povinné zastoupení advokátem především proto, aby kasační stížnosti byly sepsány právním profesionálem a byly argumentačně na úrovni. (…) Smyslem bylo umožnit v kasačním řízení, pokud možno, kvalifikovanou polemiku s argumentací krajského soudu. Tato polemika může být méně nebo více zdařilá; vždy však musí být z textu kasační stížnosti patrná alespoň nějaká snaha o to reagovat na konkrétní závěry krajského soudu, zdůraznit přiléhavou judikaturu a přesvědčivě prezentovat ty argumenty, které žalobce pokládá za nejpádnější“. Obdobně Nejvyšší správní soud postupoval např. v usneseních ze dne 18. 1. 2023, č. j. 6 Afs 267/2022
36, ze dne 23. 11. 2022, č. j. 3 Afs 207/2020
74, ze dne 30. 6. 2022, č. j. 2 Afs 115/2020
42, ze dne 2. 5. 2022, č. j. 6 As 74/2022
16, ze dne 24. 3. 2021, č. j. 1 Afs 273/2019
51, nebo ze dne 5. 11. 2020, č. j. 7 Ads 242/2020
15 a č. j. 7 Ads 243/2020
14.
[9] Soudní přezkum v řízení o kasační stížnosti je možný pouze v rozsahu, v jakém k tomu stěžovatel vytvořil prostor svou formulací kasačních námitek. Kasační námitky ovšem nelze nahrazovat zopakováním námitek z podaného odvolání či žaloby, neboť tato podání směřovala proti jiným rozhodnutím, než které je nyní předmětem přezkumu ze strany Nejvyššího správního soudu. Kasační stížnost tak není přípustná, převezme
li stěžovatel (resp. jeho zástupce) slovo od slova argumentaci obsaženou v žalobě proti rozhodnutí žalovaného a učiní
li v kasační stížnosti pouze „kosmetické úpravy“ tak, aby z žaloby formálně učinil kasační stížnost (např. změnou označení žalobce na stěžovatel).
[10] K uvedenému došlo i v nyní posuzovaném případě. Stěžovatel v kasační stížnosti brojí proti napadenému rozsudku městského soudu pouze zdánlivě, neboť v kasační stížnosti vůbec nereflektuje rozhodovací důvody, pro které městský soud žalobu zamítl, a nevede s nimi kvalifikovanou polemiku. Stěžovatel sice kasační stížnost uvozuje obecným tvrzením, že byl rozhodnutím městského soudu poškozen, neboť splňuje podmínky § 14 zákona o azylu, toto obecné tvrzení však není bez bližší konkretizace způsobilé soudního přezkumu. Na ně pak již bez dalšího navazuje popis, který je doslovným převzetím části žaloby, a to včetně drobných překlepů (pozn.: např. „výdělku, kterým by zabezpečoval životní a léčební náklady matky“ nebo „zabezpečení v domovském státě žijící matky, které není schopen zajisti prací“), které dokládají, že stěžovatel text prakticky pouze zkopíroval. Na uvedeném nic nemění ani obecný stěžovatelův odkaz na § 103 odst. 1 písm. a), b), a d) s. ř. s. Rovněž v závěru kasační stížnosti stěžovatel doslovně převzal text žaloby (s výjimkou změny označení ze „žalobce“ na „stěžovatel“), na který navazuje návrh na zrušení napadeného rozsudku.
[11] Kasační stížnost tedy nereaguje na závěry vyslovené městským soudem v odůvodnění napadeného rozsudku, který srozumitelně a přezkoumatelně vypořádal veškeré žalobní námitky. Kasační přezkum je možný pouze v tom rozsahu, v jakém k tomu stěžovatel svou formulací kasačních námitek vytvoří prostor. Řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem přitom nemá a nemůže být „jakýmsi druhým pokusem ještě jednou a z pohledu stěžovatele lépe uvážit o tomtéž“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2019, č. j. 1 Afs 44/2019
41).
IV. Závěr a náklady řízení
[12] Z výše uvedených důvodů tak Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost se opírá jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s., a proto kasační stížnost odmítl pro nepřípustnost podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 104 odst. 4 a § 120 s. ř. s.
[13] Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.,
podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla
li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. září 2024
Mgr. Ing. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu