6 Tdo 102/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 2. 2003 dovolání obviněného K. Č., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. 2 To 884/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 T 150/2001, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného K. Č.
o d m í t á .
Obviněný K. Č. byl rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 1 T 150/2001, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 9. 5. 2001 po 13.00 hodině u společného plotu mezi domy v obci J., fyzicky přes plot napadl Š. K tím způsobem, že ji udeřil tyčkou z nezjištěného materiálu v délce asi jeden metr do oblasti zápěstí levé ruky, čímž jí přivodil otok zápěstí s podkožní krevní podlitinou a bolestivostí nad zápěstním skloubením s omezenou hybností palce levé ruky a nutností ošetření sádrovou dlahou s dobou léčení tří týdnů.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 221 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit V. z. p. ČR – O. p. v Š., N., částku 720,- Kč.
Odvolání obviněného K. Č., podané proti tomuto rozsudku, Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. 2 To 884/2002, podle § 256 tr. řádu zamítl.
Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 5. 12. 2002 Okresnímu státnímu zastupitelství v Šumperku, a dne 9. 12. 2002 shodně obviněnému K. Č. i jeho tehdejšímu obhájci, Mgr. T. P.
Dne 3. 1. 2003 napadl obviněný K. Č. prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu v Šumperku shora citované usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, dovoláním. Dovolání bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 24. 1. 2003.
Dovolatel opřel podaný mimořádný opravný prostředek výslovně o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V obecné rovině uvedl, že důvodem dovolání je okolnost, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku v důsledku čehož došlo k právním vadám ve věci samé. Obviněný se nedomáhá přezkoumání skutkových zjištění, ale je přesvědčen, že skutek nebyl správně právně posouzen a pokud by se tak stalo, měl být dovolatel obžaloby zproštěn.
V úvodu svého podání dovolatel zdůraznil, že od počátku trestního stíhání a ještě před ním vždy tvrdil, že se proti sousedce Š. K. žádného násilí nedopustil. To potvrdili i svědci, kteří byli v rozhodné době na místě údajného trestného činu, poškozená není od počátku schopna přesněji určit dobu, ve které mělo dojít k domnělému úderu a ani neví, čím ji měl obviněný udeřit, což ostatně neobjasnila ani výpověď policisty, který prováděl ohledání místa činu. Nejasnosti nebyly odstraněny ani po doplnění dokazování rekonstrukcí, znaleckým posudkem z oboru klinické psychologie a následným výslechem obou znalců, kteří znalecký posudek zpracovávali a ve věci podávali, přičemž znalec z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie MUDr. K. dokonce trvá na absolutní nemožnosti úderu a vzniku zranění podle popisu poškozené. Obviněný vyslovil přesvědčení, že soud prvého i druhého stupně nesprávným způsobem posoudily skutek uvedený v obžalobě, neboť během celého řízení nebylo prokázáno, že zdraví poškozené Š. K., resp. jeho ohrožení bylo cílem působení jednání obviněného. Je pravda, že poškozená zranění, které bylo objektivně zjištěno, skutečně utrpěla, rozhodně jí však toto zranění nezpůsobil dovolatel.
V petitu dovolání proto obviněný K. Č. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací napadené usnesení krajského soudu podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Předseda senátu soudu prvého stupně doručil ve smyslu § 265h odst. 2 tr. řádu Nejvyššímu státnímu zastupitelství opis dovolání obviněného s upozorněním, že se státní zástupce může k dovolání písemně vyjádřit a popřípadě souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
V písemném vyjádření ze dne 27. 1. 2003, sp. zn. 1 NZo 88/2003, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vyslovil názor, že mimořádný opravný prostředek byl obviněným K. Č. podán z jiných důvodů, než které jsou zakotveny v ustanovení § 265b tr. řádu a nadto dovolatelem formálně uplatněný dovolací důvod nekoresponduje s obsahem odůvodnění podání.
Státní zástupce tudíž dospěl k závěru, že o dovolání obviněného K. Č. nelze věcně rozhodnout. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a aby takto ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodl v neveřejném zasedání, k čemuž není souhlas nejvyššího státního zástupce nutný. Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. řádu, vyjádřil státní zástupce souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle § 265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.
V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněného K. Č. přípustným podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, neboť napadá usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného, podaný proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Nejvyšší soud se proto mohl v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu § 265e tr. řádu.
Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. řádu).
Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněného K. Č. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 11. 11. 2002, přičemž opis usnesení byl doručen obviněnému K. Č. i jeho tehdejšímu obhájci Mgr. T. P., dne 9. 12. 2002. Dovolání podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 3. 1. 2003 u Okresního soudu v Šumperku, z čehož je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu § 265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.
Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného K. Č. splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.
Obviněný K. Č. své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či
odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotit hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Přezkoumávané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí v rozporu se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
V tomto ohledu dovolání obviněného K. Č. nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv uvádí jako důvod svého dovolání § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči hodnocení důkazů odvolacím soudem i soudem nalézacím, tedy proti skutkovým zjištěním soudu prvého a druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku. V posuzovaném dovolání tedy obviněný sice citoval jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení § 265b tr. řádu uveden není.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněného K. Č., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodům předpokládaným v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky tudíž v předmětné věci postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání konaném ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněného K. Č. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, aniž byl dovolací soud oprávněn postupovat podle ustanovení § 265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 19. února 2003
Předseda senátu :
JUDr. Zdeněk S o v á k