6 Tdo 1034/2024-3445
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 12. 2024 o dovolání, které podal obviněný J. B. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2024, č. j. 8 To 207/2024-3372, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 66/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2024, č. j. 3 T 66/2022-3320, byl obviněný uznán vinným pěti přečiny podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a třemi přečiny úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku a byl za ně odsouzen k společnému úhrnnému trestu odnětí svobody na 40 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Společný trest byl ukládán ve vztahu k rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2023, č. j. 88 T 8/2022-1013, z něhož byl v části týkající se obviněného J. B. zrušen výrok o vině pokračujícími přečiny jednak úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku a jednak podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, dále celý výrok o trestu, jakož i navazující výroky, které mají v uvedeném výroku o vině podklad. Zrušené výroky o vině pak byly pojaty do popisu skutků, jimiž byl obviněný uznán vinným nynějším prvostupňovým rozsudkem.
2. Podle skutkových zjištění odsuzující části tohoto rozsudku se obviněný trestných činů dopustil zjednodušeně řečeno tím, že v období od srpna 2017 do října 2018 celkem 43 útoky vylákal zpravidla při využití naivity svých spolupachatelů, ale v několika případech i sám od třetích osob finanční plnění v celkovém objemu cca 1,8 milionů Kč zahrnujícím i některé útoky spáchané toliko ve stadiu pokusu, protože někteří poškození se oklamat nenechali a plnění neposkytli. V podrobnostech k popisu skutkových zjištění i k jejich právní kvalifikaci lze odkázat na skutkovou větu výroku rozsudku městského soudu.
3. Ten obsahuje i zprošťující výrok týkající se obviněného a dále jím bylo rozhodováno i o obviněných T. T. a I. M.
4. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. 8. 2024, č. j. 8 To 207/2024-3372, rozhodoval toliko o odvolání obviněného, které směřovalo výlučně do odsuzující části prvostupňového rozsudku, který se jej týkal. Toto odvolání druhostupňový soud zamítl podle § 256 tr. ř.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání. To opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
6. Soudům nižších stupňů vytkl nedostatečné zjištění skutkového stavu, neboť vycházely z výpovědí spoluobviněných a smluvní dokumentace k jednotlivým kontraktům uzavřenými s poškozenými, ačkoliv tyto důkazy jsou zcela neprůkazné a nedostatečné ke stanovení viny obviněného. Smluvní dokumentace nijak jeho protiprávní jednání neprokazuje a osvědčuje pouze, že došlo k uzavření právního vztahu mezi spoluobviněnými a daným poškozeným. Tyto smlouvy byly uzavřeny dobrovolně a spoluobvinění si od počátku byli vědomi svých smluvních povinností, které nedodrželi a s odstupem času se svou neschopnost hradit přijaté závazky snaží přenést na třetí osobu. Prodání rozličných předmětů získaných spoluobviněnými na podkladě uzavřených smluv obviněnému je bezpředmětné a nijak protizákonné. Naopak jednání spoluobviněných svědčí o jejich záměru uzavřít předmětné smlouvy, nedodržet z nich vyplývající závazek a obohatit se na úkor poškozených, o čemž však obviněný neměl žádné ponětí a takové jejich jednání neinicioval.
7. Obviněný odmítl, že by bylo jakkoliv prokázáno, že zajistil a předal údajně falešná potvrzení o zaměstnání u zaměstnavatele J. K., tato domněnka je založena jen na výpovědi zbylých spoluobviněných. Soudy vyšly z teze, že obviněný se znal s přítelkyní J. K. M. S. a do jeho dispozice se dostaly listiny o potvrzení zaměstnání u tohoto zaměstnavatele. Soudy však zcela ignorovaly, že v prostoru, kde tyto listiny byly zajištěny, bydlely i jiné osoby. Z faktu, že obviněný znal M. S. proto nelze činit závěr, že z jeho strany došlo k upravování či padělání potvrzení o příjmu či jakýchkoliv jiných dokumentů. Soudy tak tento závěr činí pouze ze skutečnosti, že část dokumentu byla nalezena v pokoji, kde se vyskytoval i obviněný, ale stejně tak i další spoluobvinění. Dovolatel v tomto ohledu shledal důkazní deficit, kdy podle jeho názoru mělo dojít k provedení dokazování s ohledem na vlastnictví daných dokumentů, včetně zpracování písmoznaleckých posudků. Soudy nižších stupňů se touto problematikou nikterak nezaobíraly a pouze formalisticky převzaly tvrzení spoluobviněných o tom, že se stali obětí jeho jednání, aniž by bylo jakkoli prokázáno, že uvedené dokumenty vyhotovil, měl je ve své sféře vlivu a jakkoliv s nimi nakládal či je dokonce osobně falšoval.
8. Dovolatel dále upozornil, že obvinění jsou osobami opakovaně trestně stíhanými, jejichž důvěryhodnost je mizivá a ke svým výpovědím byli motivováni získáním příznivějšího trestu na jeho úkor. Další spoluobvinění jsou osobami s nižším inteligenčním kvocientem, které v době stíhaných jednáních byly nezkušené a nyní se pokoušejí ze situace vyjít s co nejlepším výsledkem, kdy nejjednodušším řešením je shazování viny na jinou osobu. Za takové situace měly nižší soudy provést rozsáhlejší dokazování, k čemuž však nedošlo.
9. Obviněný uzavřel, že rozhodná skutková zjištění jsou v rozporu s obsahem provedených důkazů, neboť soudy vyšly pouze z domněnek, nikoliv z exaktně provedených a nezpochybnitelných důkazů. Soudy také nikterak neprokázaly, že obviněný by byl vlastníkem jakýchkoliv SIM karet, přičemž pouhé zajištění rámečků v prostoru, který obývali i spoluobvinění, nemůže postačovat k prokázání jeho vlastnického nebo jakéhokoliv dispozičního práva k těmto věcem.
10. Napadenému rozhodnutí dovolatel rovněž vyčetl, že je založeno na nesprávném právním posouzení, neboť samotné uzavírání právních vztahů s poškozenými nenaplňuje jakoukoliv skutkovou podstatou. Jde o standardní konzultační činnost, jejímž obsahem nebylo páchání trestné činnosti, ale pouze využití dostupných procesů, kdy poškozené za účelem maximalizace svého zisku podstupují podnikatelské riziko. K ochraně svých zájmů pak mají využít především institutu občanského, nikoliv trestního práva.
11. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil odvolací rozhodnutí a věc vrátil druhostupňovému soudu k dalšímu řízení.
12. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce, a to prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Námitky obviněným vznesené v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tomuto dovolacímu důvodu podle státního zástupce neodpovídají, neboť obviněný neoznačil konkrétní rozporná skutková zjištění, ale pouze předložil vlastní verzi skutkového děje. Pokud namítl, že soudy měly provést rozsáhlejší dokazování, pak ani tato námitka není nikterak konkrétní, stejně jako je bez významu výhrada, že soudy měly provést písmoznalecký posudek. Ze spisu navíc nevyplývá, že obviněný by návrh na takové doplnění dokazování znaleckým posudkem učinil před nižšími soudy, a proto se nejedná ani o tzv. opomenuté důkazy, což ostatně ani dovolatel ve svém dovolání netvrdí. Mimo zmíněný dovolací důvod stojí též obecná námitka obviněného proti věrohodnosti spoluobviněných.
13. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný založil na námitce, že mu soudy neprokázaly úmyslné zavinění. I tuto námitku však zbudoval pouze na polemice s výsledky dokazování a na předložení vlastní skutkové verze, což tomuto důvodu dovolání neodpovídá. Poukaz na nedostatečnou společenskou škodlivost lze sice pod tento dovolací důvod formálně podřadit, je však zjevně neopodstatněná. Stíhané skutky nepředstavovaly jednání, které by snad nedosahovalo ani těch nejlehčích běžně se vyskytujících trestných činů. Naopak obviněný naplnil kvalifikované skutkové podstaty trestných činů a o dostatečné společenské škodlivosti jeho jednání svědčí i způsob jeho provedení, kdy k páchání trestné činnosti využíval naivní a nezkušené mladé jedince. Pominout nelze ani jeho pasivní postoj k následkům svého jednání, což vypovídá o absenci sebereflexe.
14. Státní zástupce proto závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a to v neveřejném zasedání, jak dovoluje ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí [§ 265e odst. 1 písm. c) tr. ř.]. III.
Přípustnost dovolání
15. Dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. r.). Dovolání splňuje obsahové náležitosti podle § 265f tr. ř. IV. Důvodnost dovolání 16. Obviněný založil své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání a poté na vyhodnocení, zda jim lze přiznat důvodnost a jsou tudíž způsobilé odůvodnit požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí. 17. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].
IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 18. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o dovolání se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu k zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“. 19. Obviněný tento dovolací důvod uplatňuje v jeho prvé alternativě (rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů), aniž by konkrétně a výslovně vymezil, o jaké rozhodné skutkové zjištění se má jednat. Měl-li by dovolací soud vykročit z mantinelů vymezených výše zmiňovaným rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3298/2022, pak lze usuzovat, že za ono rozhodné skutkové zjištění obviněný pokládá závěry nižších soudů o tom, že na uzavírání smluvních vztahů s poškozenými se obviněný podílel jinak než jen jako nezainteresovaný externí poradce. Tyto jeho námitky se však s prvou alternativou zmíněného dovolacího důvodu rozcházejí pro svou nekonkrétnost, s níž obviněný obecně polemizuje s hodnotícími úvahami prvostupňového soudu a předkládá vlastní názor na to, jak měly soudy důkazy hodnotit, aniž by tvrdil, že by z důkazů, které vzaly za věrohodné, nebylo možno činit skutkový závěr, jaký učinily. 20. Ani námitky obviněného k důkaznímu deficitu nejsou natolik konkrétní, aby je bylo možno podřadit pod třetí alternativu tohoto dovolacího důvodu (ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy). Dovolatel pouze obecně zmiňuje, že mělo být prováděno rozsáhlejší dokazování, nespecifikuje však jaké. Za takovou specifikaci nelze mít ani požadavek na písmoznalecké zkoumání falešného potvrzení o zaměstnání, neboť na případném dovolatelově autorství skutková zjištění zbudována nejsou.
IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 21. Je třeba zdůraznit, že (ne)naplnění tohoto dovolacího důvodu lze posuzovat výlučně ve vztahu ke skutkovým zjištěním učiněným soudy a vyjádřeným primárně v popisu skutku v odsuzujícím rozsudku, popř. rozvedeným v odůvodnění soudních rozhodnutí. Námitku nesprávného právního posouzení nelze vznášet z platformy jiné skutkové verze. Právě to však dovolatel činí, neboť se zaobírá pouze otázkou uzavření smluvního vztahu s poškozenými v tom nejužším slova smyslu, kdy ohledně svého angažmá uplatňuje vlastní skutkovou verzi (poradenská činnost), která neodpovídá skutkovým zjištěním učiněným nižšími soudy. V tomto ohledu se tak tato jeho námitka s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. míjí. 22. Totéž platí i o poukazu obviněného na to, že poškozené subjekty podstupují značné podnikatelské riziko a následky z něho plynoucí by měly řešit především instituty občanského nikoliv trestního práva. Takto obecně vymezená námitka není dostatečně konkrétní, aby ji bylo možno interpretovat jako argumentaci rozporující společenskou škodlivost stíhaného jednání. To platí o to víc, že ve formulaci dovolatele prorůstá tato námitka se zpochybňováním skutkových zjištění, k nimž dospěly soudy nižších stupňů. Dovolatel tak z naznačené roviny právních výhrad vrací na platformu výhrad skutkových, čímž již tak nekonkrétní námitku (k snad nedostatečné společenské škodlivosti) zamlžuje a tím jen posiluje její nepodřaditelnost pod tento dovolací důvod. V. Způsob rozhodnutí 23. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání uplatnil toliko námitky, které se s uplatněnými dovolacími důvody věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. 24. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 12. 2024
Mgr. Pavel Göth předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů