6 Tdo 1039/2024-381
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 12. 2024 o dovolání, které podal obviněný J. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2024, č. j. 13 To 173/2024-328, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 2 T 17/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „okresní soud“) ze dne 22. 5. 2024, č. j. 2 T 17/2024-248, byl obviněný J. M. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil dne 28. 6. 2023 fyzickým napadením poškozeného J. J. způsobem popsaným ve výroku rozsudku. Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 42 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán nahradit škodu poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ve výši 12 387,50 Kč s úrokem z prodlení.
2. O odvolání obviněného proti výroku o trestu rozhodl Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 16. 7. 2024, č. j. 13 To 173/2024-328, jímž ho zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř.
4. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spatřuje v uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, který označuje za nepřiměřeně přísný. Soudům vytýká, že při jeho uložení nezohlednily vývojové stadium jeho jednání (pokus), jakož i hlediska § 38 a § 39 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedená sankce mu byla uložena toliko s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného činu, aniž by byly zohledněny jeho osobní, rodinné a majetkové poměry, které odůvodňovaly uložení alternativního trestu, nespojeného s trestem odnětí svobody. Dostatečně nebyly zohledněny též polehčující okolnosti. Trest má za následek ztrátu jeho zaměstnání, dotčeny jím budou i manželka a dcera AAAAA (pseudonym), které jsou na něm finančně závislé. Na podporu tohoto tvrzení předkládá tabulku s přehledem příjmů a výdajů své rodiny a dovozuje, že v případě výkonu nepodmíněného trestu dovolatelem klesnou příjmy rodiny pod částky životního minima. Vytýká, že odvolací soud se touto tabulkou vůbec nezabýval a neprovedl k těmto okolnostem výslech jeho manželky.
5. Podle dovolatele soudy porušily konstantní judikaturu týkající se nutnosti zohlednění nejlepšího zájmu dítěte v případě uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody jednomu z rodičů a vůbec se dopadem trestní sankce na dceru dovolatele ve svých rozhodnutích nezabývaly. Poukazuje též na špatný psychický stav své manželky.
6. Opakovaně uvádí, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody je v rozporu s nejlepším zájmem dítěte a na podporu tohoto tvrzení obsáhle cituje judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Uložený trest představuje nepřiměřený zásah do jeho rodinného života se silně negativním dopadem na jeho nezletilou dceru. Její nejlepší zájem soudy nevzaly v potaz a vůbec jej nehodnotily.
7. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je podle obviněného dán vzhledem k důvodnosti dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
8. Závěrem svého dovolání obviněný alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2024, č. j. 13 To 173/2024-328, a rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 22. 5. 2024, č. j. 2 T 17/2024-248, ve výroku o trestu a a) podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl a uložil obviněnému tříletý trest s podmíněným odkladem na dobu 5 let se stanovením dohledu, případě „předběžná opatření ve smyslu ust. § 88c trestního řádu“, nebo b) podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Mělníku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který po rekapitulaci dovolacích námitek obviněného a vyložení obsahového zaměření jím vznesených dovolacích důvodů uvedl, že námitky obviněného obsahově neodpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani jinému dovolacímu důvodu. Trestní zákon samozřejmě připouští uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody za zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, resp. za jeho pokus, přičemž trest byl dovolateli vyměřen blízko spodní hranice sazby trestu odnětí svobody uvedené v § 145 odst. 1 tr. zákoníku a činící tři až deset let.
10. Zásah dovolacího soudu do výroku o trestu z důvodů jeho nepřiměřenosti není zcela vyloučen, přicházel by však v úvahu pouze v případě, že by šlo o trest natolik extrémně přísný a nespravedlivý, že by se dostával do rozporu s ústavně garantovanou zásadou proporcionality trestní represe. O takovéto extrémní přísnosti uloženého trestu však nelze v předmětné trestní věci hovořit. Soudy obou stupňů v tomto směru správně poukázaly na vysoký stupeň společenské škodlivosti činu, který vylučoval uložení jiného trestu nežli nepodmíněného trestu odnětí svobody. Nešlo o trestný čin spáchaný v afektu, což jinak bývá u trestných činů proti životu a zdraví poměrně běžné. Dovolatel provedení trestného činu předem plánoval a trestný čin spáchal s rozmyslem, když do místa bydliště obviněného cestoval ze svého bydliště v jiném městě, předem se ozbrojil kladivem a lstí vylákal poškozeného z jeho bytu. Společenskou škodlivost činu nijak nesnižuje ani motiv útoku na poškozeného, kterým byla pomsta za příkoří, kterých se měl poškozený (tchán dovolatele) dopouštět v poměrně vzdálené minulosti vůči své rodině. V podrobnostech lze v tomto směru odkázat na argumentaci obsaženou v bodě 18. odůvodnění rozhodnutí okresního soudu a v bodě 6. rozhodnutí soudu odvolacího. Odvolací soud též vyložil, proč nelze přeceňovat některé polehčující okolnosti. K dopadům na rodinu dovolatele spočívajícím ve ztrátě jeho příjmu odvolací soud přiléhavě uvedl, že zájmy svých blízkých měl mít na mysli především sám obviněný a spáchání trestné činnosti se vyvarovat.
11. Uložení nepodmíněného trestu pachateli, který osobně pečuje u nezletilé dítě, bude mít na takové dítě prakticky vždy větší či menší negativní dopad, což však neznamená, že by takovému pachateli nebylo v odůvodněných případech možno nepodmíněný trest odnětí svobody uložit. Nutnost zohlednit při ukládání trestu nejlepší zájem nezletilých dětí však nelze vykládat tak široce, aby tento zájem stál nad všemi ostatními hledisky relevantními pro ukládání trestu.
12. Vzhledem k závažnosti spáchané trestné činnosti nelze nepodmíněný trest odnětí svobody vyměřený dovolateli mírně nad spodní hranicí zákonné trestní sazby považovat za trest nepřiměřený, nebo dokonce extrémně přísný, který by byl trestem protiústavním. Námitku protiústavnosti uloženého trestu dovolatel ostatně v jinak obsáhlém dovolání výslovně nevznáší, když v textu dovolání pouze cituje závěry nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 2027/17, ve kterém byla ústavněprávní povaha proporcionality trestní sankce deklarována.
13. Námitky dovolatele jsou podle státního zástupce z hlediska formálně deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. řádu irelevantní. Za této situace nemůže být relevantně uplatněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., v jehož rámci podatel na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. odkazuje.
14. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265 tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III. Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
16. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost.
17. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], · bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.].
18. Úvodem je na místě upozornit, že samotný výrok o trestu je možno z hmotněprávních pozic napadat především prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, což ovšem není případ této trestní věci, neboť dovolateli byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména například nesprávné vyhodnocení kritérií podle § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, v zásadě nelze v dovolání podřazovat pod dovolatelem uplatněné ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to ani pokud jde o tu jeho variantu, podle které dovolacím důvodem je „jiné
nesprávné hmotněprávní posouzení“ (míněno jiné, než je právní posouzení skutku), a ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Pod zmíněnou variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze podřazovat jen taková pochybení, která spočívají např. v nesprávné aplikaci ustanovení o ukládání úhrnného a souhrnného trestu v případě souběhu trestných činů, nebo třeba při ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu, neboť se jedná o jinou problematiku hmotněprávní povahy než týkající se otázky druhu a výměry uloženého trestu, na kterou míří, jak bylo již uvedeno, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod číslem 22/2003 Sb. rozh. tr.).
19. K přezkoumání výroku o trestu z hlediska jeho přiměřenosti lze v dovolacím řízení přistoupit pouze v situaci, když je uložený trest ve srovnání se spáchaným trestným činem, resp. s k němu relevantními okolnostmi, tak zjevně neúměrný, že dochází k narušení ústavních práv dovolatele (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 6 Tdo 846/2023). Ve věci obviněného se nicméně nejedná o případ, kdy by bylo možné hovořit o jeho zjevně excesivním trestním postihu vyvolávajícím nutnost kasačního zásahu Nejvyššího soudu. Z rozsudku soudu prvního stupně (bod 18. an.), jakož i usnesení odvolacího soudu (bod 6.) jednoznačně vyplývá nejen skutečnost, že se označené soudy všemi rozhodnými okolnostmi zabývaly. Především okresní soud jasně vymezil, které polehčující a přitěžující skutečnosti bral při rozhodování o trestu v úvahu. Z jeho závěrů je zřejmé, že přestože jsou na straně obviněného polehčující okolnosti (mj. nedošlo k dokonání činu, nebyla způsobena výraznější újma na zdraví, obviněný nebyl trestán, doznal se a prohlásil svou vinu), tyto jsou převažovány okolnostmi přitěžujícími (mj. společenská škodlivost činu, jeho spáchání po předchozím uvážení, využití lsti). I přesto soud prvního stupně uložil obviněnému trest odnětí svobody ve výměře 42 měsíců, ačkoli byl podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ohrožen trestní sazbou od tří do desíti let. Takto uložený trest, který se blíží spodní hranici zákonem stanovené trestní sazby pro spáchaný trestný čin, nelze považovat za nepřiměřeně přísný, natož pak za excesivní.
20. V dané souvislosti je nezbytné připomenout, že podle § 21 odst. 2 tr. zákoníku je pokus trestného činu trestný podle trestní sazby stanovené na dokonaný trestný čin. Nedostatek následku je sice okolností, kterou je možno hodnotit ve prospěch pachatele, nelze však pomíjet ty skutečnosti, které způsobily, že čin není možno posoudit jako trestný čin dokonaný, ale „toliko“ jako jeho pokus. Jinými slovy vyjádřeno, vždy je nezbytné vyhodnotit i z tohoto hlediska konkrétní okolnosti případu. Ze skutkových zjištění soudů přitom plyne, že ke zranění, které by vykazovalo charakter těžké újmy na zdraví podle příslušné alternativy § 122 odst. 2 tr. zákoníku, nedošlo jen v důsledku obrany a následného útěku poškozeného. Není proto důvod k tomu, přiznávat uvedené skutečnosti (absenci následku) podstatnější výraz při úvaze o uloženém trestu.
21. Jak již bylo uvedeno, obviněný se vůči mu uloženému trestu vymezil námitkou vytýkající soudu prvního stupně, že při ukládání trestu nezohlednil jeho osobní a rodinné poměry. Argumentoval tím, že manželka s nezletilou jsou na něm finančně závislé, neboť manželka je na rodičovské s omezeným příjmem. Ten je dokonce pod hranicí existenčního minima.
22. Trestní soudy jsou v souladu s judikaturou Ústavního soudu povinny při ukládání trestu zohlednit nejlepší zájem dítěte podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Projevem této povinnosti je zvážení uložení alternativních trestů namísto trestu nepodmíněného, který má ze své podstaty dopady na dítě. Podle Ústavního soudu to však neznamená, že „by nejlepší zájem dítěte dle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte absolutně znemožňoval uložení [nepodmíněného trestu odnětí svobody] jeho rodiči. Obecné soudy tak při ukládání tohoto druhu trestu musí k nejlepšímu zájmu dítěte přihlížet a přiznat mu náležitou váhu, neznamená to však, že by konkurující veřejný zájem na přiměřeném potrestání pachatele nemohl v konkrétním případě převážit“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 950/19-2).
23. Předně je na místě připomenout, že byť soud prvního stupně neposkytl zvláště podrobné odůvodnění toho, jak vzal v úvahu osobní a rodinné poměry obviněného, tyto nepominul a přičetl je ve prospěch obviněného (viz bod 20. in fine). V podrobnostech lze pak odkázat na odůvodnění usnesení odvolacího soudu, který se uvedenou otázkou zabýval zevrubněji. K uvedenému lze dodat následující.
24. Přestože jsou soudy při rozhodování o trestu povinny vzít v úvahu rodinné poměry obviněného, jejichž součástí je i skutečnost, zda jsou na něm finančně či existenčně závislé další osoby, nelze tento požadavek vykládat absolutně, jak již bylo zmíněno výše, neboť důsledkem takové argumentace by bylo znemožnění uložení nepodmíněného trestu každému rodiči s nezletilými dětmi, dovedeno ad absurdum i pachatelům nejzávažnější trestné činnosti, tj. vrahům, členům organizovaných zločineckých skupin apod.
25. Ve věci posuzované je sice nespornou skutečností, že obviněný je rodičem nezletilého dítěte, to však není v péči odkázáno výhradně na něj. Byť i v tomto případě bude mít výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody na nezletilé dítě dopad, nepřeváží zde zájem dítěte nad oprávněnými zájmy na potrestání pachatele, a zde nutno zdůraznit poměrně závažného úmyslného trestného činu (trestným činem je podle § 111 tr. zákoníku též pokus trestného činu), což se odráží i v jeho zákonné trestní sazbě.
26. Pokud jde o finanční zabezpečení, je v projednávané věci na místě vzít v úvahu, že obviněný je primární výdělečnou osobou v domácnosti, zatímco jeho manželka pečuje o malou dceru, je na rodičovské dovolené a pobírá s tím spojenou dávku. Podle výpovědí dovolatele a jeho manželky provedených v hlavním líčení, jakož i podkladů předložených obviněným, jsou jejich dalšími příjmy státní příspěvek na bydlení a peněžitá pomoc jejich rodičů. Přestože budou příjmy rodiny s ohledem na výpadek příjmu obviněného omezené, nebude rodina bez prostředků. Jednak mohou tento výpadek příjmu částečně suplovat rodiče manželů, kteří již teď projevují v tomto směru aktivitu, a jednak nelze pominout, že podle výpovědi obviněného má rodina úspory ve výši 170 000 Kč (byť není zřejmé, zda je počítána i částka ve výši 50 000 Kč od poškozeného). V nejzazším případě pak samozřejmě přicházejí v úvahu také státní dávky pomoci v hmotné nouzi. Samozřejmě je s výkonem nepodmíněného trestu odnětí svobody jednoho z rodičů, navíc v případě, kdy je primární výdělečnou osobou, spojeno jisté snížení životní úrovně, v projednávaném případě však není omezení příjmů rodiny natolik závažné, aby odůvodňovalo ustoupení od uložení nepodmíněného trestu za situace, kdy se obviněný dopustil závažného a předem promyšleného činu. Ostatně, jak uvedl odvolací soud ve svém usnesení, obviněný si byl situace svojí rodiny dobře vědom, a byl to především on, kdo ji měl vzít v úvahu a trestné činnosti se vyvarovat.
27. Z uvedeného vyplývá, že námitky obviněného neodpovídají obsahovému vymezení zvoleného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Taktéž je zřejmé, že nebyla porušena základní práva obviněného či ustanovení mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, a ani v tomto směru tudíž nevyvstal důvod pro kasační zásah Nejvyššího soudu.
28. Obviněný označil také důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Jeho druhá varianta, jejíž uplatnění dovolatel naznačil, by však mohla být naplněna pouze tehdy, pokud by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že již řízení napadenému usnesení krajského soudu předcházející, a tedy rozsudek okresního soudu byl zatížen vadou, která naplňuje některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. K takovému zjištění však dovolací soud z důvodů výše vyložených nedospěl, neboť dovolatel svými námitkami obsahově nenaplnil zvolený dovolací důvod podle písm. h). Dovoláním napadené rozhodnutí soudu druhého stupně proto nezatěžuje ani vada ve smyslu druhé varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
V. Způsob rozhodnutí
29. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že námitky obviněného se zcela minuly se zvoleným dovolacím důvodem a nebyl zjištěn ani jiný důvod pro kasační zásah Nejvyššího soudu. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.
30. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
31. Pokud v dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265o odst. 1 tr. ř. v jeho případě odložil, resp. přerušil, výkon trestu odnětí svobody, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně). Předseda senátu Nejvyššího soudu však důvody pro odklad výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace pak nebylo zapotřebí o podnětu obviněného rozhodnout samostatným (negativním) výrokem, resp. i samostatným rozhodnutím.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 10. 12. 2024
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu