6 Tdo 1049/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18.
prosince 2002 dovolání, které podal obviněný R. K., t. č. ve výkonu trestu
odnětí svobody ve věznici K. n. O., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze
dne 26. 8. 2002, sp. zn. 6 To 210/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 11 T 112/2002, a
rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. o d m í t
á .
Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 27. 5. 2002, sp. zn. 11 T 112/2002,
byl obviněný R. K. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221
odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. protože dne 24. 6. 2001 v přesně nezjištěné době
kolem 16.30 hod. v obci Ú. u B., okr. B., v prostorách suterénní chodby
rodinného domu č. 90, kde byl na podlaze rozlitý motorový olej, fyzicky napadl
svého strýce J. D., a to tím způsobem, že jej uchopil pod krkem za oděv a začal
jím cloumat tak, že J. D. upadl v chodbě na schody, poté mu obžalovaný R. K.
dupl na pravý kotník a způsobil mu tříštivou zlomeninu pravého kotníku na pravé
noze, tedy zranění, které je ze soudně lékařského hlediska hodnoceno jako delší
dobu trvající porucha zdraví, kdy citelné omezení v obvyklém způsobu života
přesáhlo 6 týdnů.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 221 odst. 2 tr. zák. k
trestu odnětí svobody v trvání dvou let, přičemž pro jeho výkon byl zařazen do
věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost
zaplatit poškozené V. z. p., o. p., se sídlem B., náhradu škody ve výši
4.068,82 Kč a se zbytkem svého nároku byla podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána
na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný R. K. odvolání, které bylo usnesením
Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2002, sp. zn. 6 To 210/2002, podle § 256
tr. ř. zamítnuto.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný R. K. prostřednictvím
svého obhájce dovolání, které bylo osobně podáno u Okresního soudu v Blansku
dne 11. 11. 2002 a na základě výzvy předsedkyně senátu soudu prvního stupně (§
265h odst. 1 tr. ř.) doplněno dne 4. 12. 2002. Dovolání obviněný podal proti
všem výrokům soudu prvního stupně a proti výroku odvolacího soudu, kterým bylo
zamítnuto jeho odvolání. Obviněný opřel mimořádný opravný prostředek o důvody
uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V dovolání obviněný namítá, že nenaplnil subjektivní stránku trestného činu ve
formě zavinění. Konstatuje, že soud prvního stupně vůbec nepřihlédl k jeho
výpovědi, naopak zcela uvěřil výpovědi poškozeného J. D., jakkoli v ní byla
řada rozporů a nejasností a rovněž byla v rozporu se znaleckým posudkem MUDr.
D. Tvrdí, že poškozený konflikt inicioval. Sám se jeho útoku pouze bránil a
jednal proto v nutné obraně, která spočívala v tom, že poškozeného odstrčil a
odešel pryč. O zranění poškozeného se navíc dozvěděl až několik dní po
události. Obviněný rovněž uvádí, že soud prvního stupně neměl k dispozici
dostatek důkazů, aby mohl vynést odsuzující rozsudek a měl postupovat podle
zásady in dubio pro reo a zprostit jej obžaloby.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř.
zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně ve
výrocích o vině, trestu a náhradě škody a dále učinil vlastní rozhodnutí podle
§ 265m odst. 1 tr. ř. a zprostil jej obžaloby.
Předseda senátu soudu prvního stupně doručil v souladu s ustanovením § 265h
odst. 2 tr. ř. opis dovolání obviněného státnímu zástupci Nejvyššího státního
zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a
souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1
písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud však ke dni svého rozhodnutí písemné vyjádření
neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací /§ 265c tr. ř./ shledal, že dovolání
obviněného R. K. je přípustné /§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, bylo podáno
osobou oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a
na místě, kde lze toto podání učinit /§ 265e odst. 1, 2 tr. ř./.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat,
že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako
určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo že nešlo o žádný
trestný čin. Lze uplatnit i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení.
Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl
zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení § 265b odst. 1
tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob
hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud totiž není
další odvolací instancí a nemůže v tomto směru přezkoumávat zákonnost postupu
soudů obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z
jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat
právní posouzení skutku.
Obviněný R. K. v dovolání namítá, že nezavinil zranění poškozeného, nenapadl
jej, naopak odvracel jeho útok a jednal tedy v nutné obraně. Obviněný rovněž
zpochybňuje výpověď poškozeného a konstatuje, že předmětný skutek nebyl
dostatečně objasněn provedenými důkazy. Tato tvrzení jsou ale námitkami proti
zjištěnému skutkovému stavu věci, přičemž z těchto údajných skutečností, až
následně, obviněný dovozuje nesprávné právní posouzení předmětného skutku.
Obviněný ani nenamítá, že by skutek, uvedený ve výroku o vině v rozsudku soudu
prvního stupně, který shledal správným i odvolací soud, byl chybně kvalifikován
jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák.
Nejvyšší soud konstatuje, že v daném případě nebyl ve skutečnosti uplatněn
dovolací důvod, který by se týkal nesprávného právního posouzení skutku, jímž
byl obviněný uznán vinným, nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení.
Ze strany obviněného jde proto o námitky, které jsou mimo rámec zákonného
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud
dovolání obviněného R. K. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť
bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Proto
nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. Toto rozhodnutí Nejvyšší
soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v
neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k