6 Tdo 1057/2024-289
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 1. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. O. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 7. 2024, č. j. 11 To 204/2024-262, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 12 T 1/2024 takto:
I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 7. 2024, sp. zn. 11 To 204/2024, a rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 28. 3. 2024, č. j. 12 T 1/2024-228. II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Semilech přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 28. 3. 2024, č. j. 12 T 1/2024-228, byl obviněný M. O. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku a odsouzen za to a za sbíhající se · jednak přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 29. 6. 2022, č. j. 5 T 5/2022–123, · a jednak dva přečiny nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 7. 12. 2022, č. j. 4 T 179/2022–473, podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu ? odnětí svobody na 24 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce čtyř let, ? podle § 67 odst. 2 písm. a) a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu 80 denních sazeb pod 400 Kč, ? podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věcí specifikovaných v prvostupňovém rozsudku a týkajících se drogové delikvence, ? a konečně k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2,5 roku. Současně s uložením souhrnného trestu byly zrušeny výroky o trestech z výše zmíněných rozsudků Okresního soudu v Semilech, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný byl dále zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozené firmě Finbau a.s. 66 200 Kč, když se zbytkem uplatněného a soudem nepřiznaného nároku na náhradu škody, byla tato poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se obviněný přečinu dopustil zjednodušeně řečeno tím, že v přesně nezjištěné době od 9.30 hod. dne 9. 4. 2022 do 9.30 hod. dne 11. 4. 2022 po vyhnutí plechu opláštění vnikl do bývalé výrobní haly firmy Finbau a.s., odkud odcizil elektrické kabely v hodnotě 66 200 Kč.
3. Odvolání obviněného Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 30. 7. 2024, č. j. 11 To 204/2024-262, zamítl podle § 256 tr. ř.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti odvolacímu usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání. To opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a e) tr. ř. Dovodil, že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaku trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a dále že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, jakož i na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Namítl, že v projednávané věci nelze bez pochybnosti uzavřít, že se skutku dopustil právě dovolatel. Vyslovil nesouhlas se závěry odvolacího soudu, že je usvědčován uceleným řetězcem nepřímých důkazů, neboť skutkové okolnosti zjištěné nižšími soudy byly hodnoceny a vykládány jednostranně v jeho neprospěch. Upozornil, že neexistuje jediný přímý důkaz, jenž by jej usvědčoval, a důkazy nepřímé netvoří ucelený řetězec. Vyzdvihl, že jeho genetické stopy byly zajištěny toliko na předmětech, které se na místě činu mohly objevit dodatečně, naopak takové stopy nebyly nalezeny na zařízení či vybavení haly samotné (dveře, okna, kliky a podobně). Navíc s kolečkem, na kterém byly zajištěny jeho genetické stopy, bylo dodatečně po příjezdu policejního orgánu manipulováno, neboť kolečko se podle výpovědi správce areálu J. mělo nejdříve nacházet na louce vedle haly, následně však tato stopa byla policejním orgánem zajištěna a hodnocena tak, že se měla nacházet uvnitř haly. Tato okolnost sama o sobě diskvalifikuje věrohodnost zajištěných stop jako důkazů. Kromě toho genetické stopy vykazovaly smíšený profil DNA, takže s předměty, na nichž tyto stopy byly zajištěny, zcela jistě manipulovaly i jiné osoby. Neobstojí proto závěr nižších soudů, že pokud se na místě nacházely biologické stopy obviněného, pak musel kabely odcizit právě on, neboť při takové úvaze by soudy musely dospět k závěru, že kabely mohly odcizit i jiné neztotožněné osoby, jejichž DNA profil byl rovněž obsažen v genetických stopách.
6. Odvolací soud také nezohlednil výpověď dovolatelova otce, který udal, že v minulosti byl přítomen tomu, kdy jeho syn a svědek N. uklízeli plastový odpad kolem domu a tento odváželi právě do areálu v XY. Tato otcova výpověď podporuje skutkovou verzi obviněného, a naopak zpochybňuje výpověď svědka N., který popřel, že by v předmětném areálu vůbec někdy byl.
7. Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a zprostil jej obžaloby, popřípadě, aby po zrušení rozhodnutí nižších soudů věc vrátil soudu odvolacímu k novému projednání a rozhodnutí.
8. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u nejvyššího státního zastupitelství. Ta upozornila na to, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný od samého počátku trestního řízení a řádně se jimi zabývaly jak soud prvního, tak i druhého stupně. Odmítla tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi zjištěným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Dovolací námitky obviněného nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudu na to, jak měl být ten který důkaz posuzován. Vyzdvihla, že obhajoba obviněného je vyvrácena výpověďmi dovolatelova otce, správce areálu J. a svědka N. Z těchto důkazů je zjevné, že verzi obviněného je možno považovat za zcela účelovou, z čehož vyplývá jediný možný závěr, že obviněný si ji vymyslel právě proto, aby zakryl svůj podíl na trestné činnosti.
9. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. S rozhodnutím v neveřejném zasedání vyslovila souhlas i pro případ jiného než jí navrženého rozhodnutí Nejvyššího soudu.
III. Přípustnost dovolání
10. Dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. r.). Dovolání splňuje obsahové náležitosti podle § 265f tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
11. V prvé řadě nutno zmínit, že všechny dovolací výhrady jsou opakováním argumentace vznášené již v prvostupňovém i druhostupňovém řízení. Oba soudy se na ně snažily patřičně reagovat, vypořádat se s nimi a obviněnému poskytnout náležité vysvětlení, proč mu nedaly za pravdu. Argumentaci soudů rozhodně nelze upřít logiku, přesto však napadená rozhodnutí obstát nemohla.
12. Obviněný založil své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a e) tr. ř. Respektive takto dovolací důvody označil paragrafovým zněním. S ním v případě prvních dvou uplatněných dovolacích důvodů [§ 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.] koresponduje i jejich zákonný popis, včetně označení prvé varianty dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naproti tomu u dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolatel jeho zákonné znění neuvádí a ani ve vlastních dovolacích námitkách nic bližšího k tomuto dovolacímu důvodu nezmiňuje. Lze tedy usuzovat, že uplatnění dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. představuje patrně písařskou chybu, pro což svědčí i to, že tento dovolací důvod obviněný zmínil v rozporu s abecedním řazením dovolacích důvodů až jako poslední. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky odpovídají formálně i obsahově uplatněným důvodům dovolání a poté na vyhodnocení, zda jim lze přiznat důvodnost a zda jsou tudíž způsobilé odůvodnit požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí.
13. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. IV./1 K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
14. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o dovolání se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu k zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání.“ Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
15. Obviněný tento dovolací důvod uplatnil v jeho prvé alternativě (rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů) a jeho námitky lze pod uvedený dovolací důvod podřadit. To platí i přesto, že obviněný na provedené důkazy nazírá selektivně a jednotlivě, nikoliv též v jejich vzájemném souhrnu. Upřednostňuje či zveličuje význam obsahu těch důkazů, které vyhovují jeho představám, a naopak upozaďuje či opomíjí důkazy, které se mu nehodí. V obou důkazních okruzích se přitom dopouští určité dezinterpretace.
16. V tom, který má vyhovovat představám dovolatele, to dopadá na výpověď jeho otce. Obviněný ve svém dovolání tvrdí, že otcova výpověď potvrzuje jeho verzi v tom, že otec byl přítomen úklidu plastového odpadu odváženého obviněným právě do areálu poškozené firmy. Otec obviněného však nic takového neuváděl. Zmiňoval pouze, že sice registroval obviněným prováděný úklid plastů za pomoci svědka N., on sám však na úklidu neparticipoval a rozhodně nezmiňoval nic o tom, kam plastový odpad jeho syn s N. odváželi. Obviněný tedy dotváří obsah výpovědi svého otce a dodává si do ní místo, kam plastový odpad měl s N. odvážet, ačkoliv o místě určení tohoto odpadu jeho otec vůbec nehovořil. Obviněný naopak z výpovědi svého otce přehlíží tu její část, v níž jeho otec popírá svou participaci na úklidu odpadu, čímž vyvrací jeho výpověď o tom, že otec mu s úklidem pomáhal. Sumárně řečeno obviněný si z výpovědi svého otce selektuje části, které mu vyhovují, dotváří pasáže, které potřebuje do konstrukce své obhajoby a opomíjí díly, které s ní neladí.
17. V druhém důkazním okruhu se deformace týká interpretace, respektive paušalizace zajištěných genetických stop. Obviněný ve svém dovolání tyto stopy prezentuje jako smíšené (tj. obsahující DNA profil více osob), ačkoliv tato kvalita se vztahuje pouze k jedné ze dvou zajištěných genetických stop. Zatímco genetická stopa číslo 17 sňatá z hrdla plastové láhve nalezené v hale napadeného objektu obsahovala smíšený profil DNA, jehož majoritní složkou byla DNA obviněného, v případě genetické stopy číslo 13 sňaté z levé rukojeti stavebního kolečka šlo o jednosložkový profil DNA, a to DNA právě obviněného.
18. Obdobné platí i o výhradách obviněného k manipulaci se stavebním kolečkem, z něhož byla sňata genetická stopa. Obviněný v podaném dovolání tuto námitku formuluje tak, že se stavebním kolečkem bylo manipulováno po příjezdu policejního orgánu na místo činu, což v kontextu s protokolem o ohledání místa činu a jeho fotodokumentací evokuje, že policejní orgán připustil jeho přesunutí dovnitř haly a předstíral, že právě tam byl nález kolečka učiněn. Z provedeného dokazování však takový obrázek nevyplývá a dovolatelem naznačovaná policejní manipulace s důkazy nemůže obstát.
19. Správce areálu J. sice hovořil o tom, že stavební kolečko bylo na louce, neuváděl to však s jistotou (cit.: „…já už si fakt nepamatuji, já si myslím, že to kolečko bylo venku…“ – viz výpověď z přípravného řízení na č. l. 24 p.v. a obdobně cit.: „...na té louce …myslím, bylo i kolečko…“ – viz výpověď z hlavního líčení na č. l. 219 p.v.). Protože podle protokolu o ohledání místa činu žádné kolečko na louce nalezeno nebylo, a jelikož z ničeho nevyplývá žádná motivace, pro kterou by měla policie provést chybně ohledání místa činu, pak vzhledem k J. nejistotě o existenci kolečka na louce, vyvstává otázka, zda J. nějaké kolečko na louce skutečně viděl anebo zda na jeho tamní přítomnost pouze usoudil z nálezu otisku stop po jeho pneumatice v bahně, které jsou v protokolu o ohledání místa činu popsány (č. l. 68) a zachyceny na fotografiích č. 145 (tvar vykrojené stopy) a 146 (šíře stopy cca 5 cm). I kdyby však fyzický nález kolečka na louce bylo možno připustit, jak dovodil prvostupňový soud, pak svědek J. současně zmínil, že jeho úklid provedl až po příjezdu technika a zadokumentování místa (cit.: „...jedno to kolečko bylo na tý louce, policie, myslím, že z něj brala otisky, a pak říkali, že ho můžu uklidit…technik nechtěl, aby se s něčím hnulo…“ – viz č. l. 220 in fine).
20. J. navíc vypověděl, že stavební kolečka se v areálu nacházela 2 až 3, a že po nahlédnutí do haly tam kolečko uviděl stejně jako poházené PET láhve, ačkoliv předtím měl mít v hale uklizeno a tyto předměty se tam nenacházely (viz č. l. 219 p.v.). Je tedy třeba posoudit, zda není daleko pravděpodobnější, že pokud měl J. uklízet z louky nějaké stavební kolečko, šlo o jiné než to, které ke svému překvapení nalezl uvnitř předtím uklizené haly a z něhož byly sňaty genetické stopy. Pokud by totiž J. kolečko z louky uklidil do haly, je krajně nepravděpodobné, že by takový úklid realizoval jeho pohozením do volného prostoru, včetně jeho povalení na bok (viz fotografie č. 37). A i kdyby tak z nepochopitelných důvodů učinil, lze takřka s jistou vyloučit, že by mohl být následně překvapen (ba dokonce rozčílen – viz č. l. 2019 p.v.) tím, že se tam kolečko nachází.
21. Z hledisek uvedených shora se dílčí skutkový závěr prvostupňového soudu (činěný podle jeho vyjádření ve prospěch obviněného), že kolečko, z něhož byly sňaty genetické stopy, se předtím nacházelo na louce u kolejí vyjetých automobilem, nejeví jako přesvědčivý. Přitom toto dílčí skutkové zjištění ještě více relativizuje úvahy, na základě nichž je nižšími soudy dovozován ucelený řetězec nepřímých důkazů nepřipouštějící jiný výklad než závěr o vině dovolatele. Bylo-li totiž kolečko na louce, pak DNA stopa na něm (stopa č. 13) již vůbec obviněného nespojuje s tím, že se nacházel uvnitř haly a tím méně, že tam kradl kabely. To pak logicky oslabuje i výpovědní hodnotu smíšené genetické stopy (obsahující majoritně DNA obviněného) na hrdle plastové lahve (stopa č. 17) nalezené v hale, neboť jednak jde o předmět daleko snáze vnositelný na místo činu a jednak vzhledem ke smíšenému DNA profilu na něm je zřejmé, že s lahví musela přijít do kontaktu i jiná osoba, která mohla být pachatelem krádeže.
22. Teorie i praxe připouští pro účely uznání viny i důkazy nepřímé, které nejsou ve vztahu k důkazům přímým a priori podřadné, ovšem nepřímý důkaz, k tomu, aby byl použitelný ve vztahu k vině obviněného, potřebuje další, zprostředkující skutečnost. Nepřímými důkazy je možno prokázat vinu stejně jako důkazy přímými, ovšem za podmínky, že vzájemně propojený, nepřerušený, resp. uzavřený řetězec těchto důkazů jinou alternativu než vinu nepřipouští. Genetická analýza biologických stop je typickým nepřímým důkazem, která potvrzuje skutečnost, že se určitá fyzická osoba dostala do kontaktu s předmětem, z něhož byla stopa sejmuta, nikoli že určitá osoba přímo spáchala trestný čin. Musí tedy existovat další skutečnosti, které vytvoří uzavřený řetěz důkazů, resp. nesmí existovat žádná jiná reálná možnost, že by se činu mohl dopustit někdo jiný než osoba obviněná. Vyjádřeno jinak, aby důkaz genetickou stopou byl dostačující, je třeba, aby nebyl pro uznání viny důkazem jediným, osamoceným. Přitom aby nepřímý důkaz nezůstal osamocen, je zapotřebí dalšího „pozitivního důkazu“, tj. důkazu, který určitou skutečnost prokazuje, nikoli pouze vyvrací či zpochybňuje výpověď obviněného.
23. Právě to však v projednávaném případě schází. Geneticky analyzované biologické stopy byly zajištěny pouze na stavebním kolečku a lahvi, nikoli na vlastní kabeláži, takže jejich propojení s krádeží není bezprostřední a onen „pozitivní důkaz“ tak absentuje. Za této situace si soudy nižších stupňů „vypomohly“ tím, že za dostatečně usvědčující vzaly vyvrácenou výpověď obviněného stran důvodu jeho přítomnosti na místě činu. Tak ovšem postupovat nelze právě se zřetelem k oné teorii nepřímých důkazů – naprosté nezbytnosti uceleného a uzavřeného řetězce, který ústí v jediný rozumně nezpochybnitelný závěr – v daném případě o pachatelství obviněného.
24. Dovolateli tedy lze přisvědčit, že nižšími soudy dovozovaný ucelený řetězec nepřímých důkazů má určitou mezeru, která sice na straně jedné nijak nedevalvuje přetrvávající velmi silné a opodstatněné podezření z pachatelství obviněného, ale která na straně druhé vzbuzuje důvodné pochybnosti, zda pro důkazní nouzi lze závěr o tom, že činu se dopustil právě obviněný, skutečně spolehlivě učinit. Jinak řečeno, argumentace nižších soudů sice logicky vyvrací obhajobu obviněného o odvozu plastů do areálu, to však bez dalšího nepropojuje nalezené DNA stopy obviněného s jeho pachatelstvím krádežního skutku. Přitom je třeba připomenout, že pokud ani doznání pachatele nezbavuje justiční orgány povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu (§ 2 odst. 5 věta druhá tr. ř.), pak tím spíše platí, že vyvrácená obhajoba se nerovná důkazu viny. IV./2. a 3. K dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písmeno h) a e) tr. ř.
25. K těmto dovolacím důvodům obviněný neuvedl žádné námitky a Nejvyšší soud tak neměl žádnou materii, ohledně které by mohl posuzovat, zda naplňuje příslušný dovolací důvod, a pokud ano, pak zda jde o argumentaci opodstatněnou. V. Způsob rozhodnutí
26. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání vznesl námitky, které naplnily dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení soudu odvolacího a jemu předcházející rozsudek prvostupňového soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na obě zrušovaná rozhodnutí obsahově navazující, jež změnou vyvolanou tímto zrušením pozbyla svého podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. soudu prvního přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání, neboť tím by dovolací soud nahrazoval činnost soudu prvého stupně (nové provedení a hodnocení důkazů).
27. Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně, jehož úkolem bude, aby z pohledu výše definovaných vad podstatně zevrubněji a důsledněji posoudil otázku trestní odpovědnosti obviněného projednávaným skutkem.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265 tr. ř.).
V Brně dne 30. 1. 2025
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů