6 Tdo 1077/2024-651
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 1. 2025 o dovolání, které podal obviněný P. B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 9 To 193/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 84/2023, takto:
I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují - usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 9 To 193/2024, v části, ve které byl ponechán beze změn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 3. 10. 2023, sp. zn. 14 T 84/2023, v části výroku o vině pod bodem A. 5), a - rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 3. 10. 2023, sp. zn. 14 T 84/2023, v části výroku o vině pod bodem A. 5) a ve výroku o trestu. II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené části uvedených rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 3 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 3. 10. 2023, sp. zn. 14 T 84/2023, uznal obviněného P. B. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) vinným pod bodem A. 1) zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (pozn.: ve znění účinném do 31. 12. 2024) a přečinem svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1 tr. zákoníku, pod body A. 2), 3), 4) přečiny svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem A. 5) zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (pozn.: ve znění účinném do 31. 12. 2024) a přečinem svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem A. 6) zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (pozn.: ve znění účinném do 31. 12. 2024) na skutkovém základě, podle kterého (zestručněně)
1) v blíže nezjištěné době v roce 2020 na základě internetového inzerátu ohledně sexuálních služeb vylákal poškozenou nezl. AAAAA (pseudonym) do svého bytu, přičemž již při internetové komunikaci jí nabízel peníze za orální sex, který bude provádět on poškozené, s čímž poškozená souhlasila, na místě ale svůj souhlas odvolala. V místě bydliště ji s jejím svolením zhypnotizoval, přičemž se poškozená dostala do stavu bezbrannosti a probrala se, až když cítila, že ji někam nese. Položil ji na postel, vysvlékl ji a provozoval na ní orální styk a strkal jí prsty do pochvy, což poškozenou bolelo, při odchodu od obviněného dostala 3 000 Kč,
2) dne 11. 5. 2020 kontaktoval telefonicky poškozenou nezl. BBBBB (pseudonym) a nabízel jí blíže nezjištěnou částku za sex, což poškozená odmítla, nicméně dne 11. 5. 2020 jí zaslal na účet A. P. částku 2 000 Kč jako zálohu,
3) v blíže nezjištěné době na přelomu let 2020/2021 pod legendou brigády inzerované na internetu, spočívající v úklidu, se pokusil vylákat poškozenou nezl. CCCCC (pseudonym) do svého bytu. Když se to nepodařilo, nabídl poškozené prostřednictvím e-mailu částku 3 000 Kč za společnou autoerotiku. Poškozená na tuto výzvu nijak nereagovala,
4) v blíže nezjištěné době v roce 2021 pod legendou brigády inzerované na internetu, spočívající v úklidu bytové jednotky, vlákal poškozenou nezl. DDDDD (pseudonym) do svého bytu, kde jí nabídl, že ji bude uspokojovat, přičemž měla uhádnout výherní čísla loterie. Poškozená souhlasila. Tato praktika proběhla dvakrát či třikrát, následně poškozené nabídl 3 000 Kč za sex s ním, přičemž k placeným pohlavním stykům docházelo nepravidelně po dobu půl roku, 5) v blíže nezjištěné době koncem května 2021 v Praze XY, XY XY, v bytě ve 2. patře, pod legendou brigády inzerované na internetu, spočívající v úklidu bytu, vylákal poškozenou nezl. EEEEE (pseudonym) do svého bytu, kde jí nabídl 5 000 Kč za sex s ním, což poškozená odmítla, následně přes vyslovený nesouhlas vykonal na nezletilé poškozené pohlavní styk tak, že ji osahával na stehnech, přes kalhoty v rozkroku a na nahých prsou, 6) dne 9. 8.
2021 v době od 18:00 hodin do 20:00 hodin pod legendou brigády inzerované na internetovém serveru „fajn brigády“, spočívající v úklidu, vlákal poškozenou nezl. FFFFF (pseudonym) do svého bytu, kde ji rychle pokládanými otázkami a kyvadélkem ve tvaru hodinek na řetízku dostal do zvláštního stavu („transu“), v němž nebyla schopna vnímat realitu či se bránit a klást aktivní odpor. Toho využil a vykonal na ní pohlavní styk tak, že ji osahával a prohmatával na obou prsou pod oblečením. Poté ji lusknutím prstů probudil a poškozená z bytu odešla.
2. Současně soud prvního stupně obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutky popsané pod body B. 1) a 2) výroku rozsudku, v nichž byl obžalobou spatřován přečin zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněnému uložil podle § 185 odst. 2 za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. dále obviněnému uložil zaplatit poškozené FFFFF na náhradě nemajetkové újmy částku 50 000 Kč. Se zbytkem nároku tuto poškozenou podle § 229 odst. 2 tr. ř. a poškozenou T. K. podle § 229 odst. 3 tr. ř. s celým nárokem na náhradu nemajetkové újmy odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. K odvolání obviněného Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 9 To 193/2024, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. f) tr. ř. zrušil ve výroku o náhradě „škody“ poškozené FFFFF a poškozenou podle § 229 odst. 1 tr. ř. s celým nárokem odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání této poškozené podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný v celém rozsahu dovoláním, v němž odkázal na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Namítl, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou založena na skutkových závěrech, které jsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy, resp. k nim nebyly provedeny obviněným navrhované důkazy nebo žádné důkazy. V důsledku chybných skutkových zjištění soud jeho jednání nesprávně právně posoudil. Další námitky obviněný přiřadil jednotlivým skutkům odsuzujícího výroku označeného písmenem A. Ke skutku pod bodem 1) uvedl, že poškozená mu dne 29. 11. 2020 v e-mailu sdělila, že jí je 18 let. Nemohl proto vědět, že poškozená byla mladší. Kontakt s ní proběhl za účelem domluvy sexuálních služeb a z e-mailové komunikace vyplývá předchozí souhlas poškozené s domluvenými sexuálními praktikami. Ten měla údajně později odvolat, což soud dovodil z její značně nevěrohodné výpovědi obsahující vnitřní rozpory a nesouladné také s podáním vysvětlení z přípravného řízení. Poškozená nebyla v žádném okamžiku ve stavu bezbrannosti, neboť obviněným prováděná praktika nebyla způsobilá takový stav vyvolat fyzicky, k čemuž soud odmítl provést obviněným navržené důkazy. Mezi touto praktikou a sexuální praktikou byla navíc poškozená sama ve sprše, což podle obviněného vylučuje stav označovaný jako zamrznutí. Je proto toho názoru, že nemohl jednat zaviněně.
6. Ke skutku pod bodem 2) obviněný namítl, že celá textová komunikace s poškozenou směřovala k dohodě ohledně sexuálních služeb, z žádné její části nevyplývá, že by o to poškozená neměla zájem nebo to výslovně odmítla. Poškozená jej kontaktovala jako první v návaznosti na jeho inzerát s poptávkou sexuálních služeb. Obviněný tak měl za to, že poškozená může tyto služby legálně poskytovat. V žádné fázi mu nesdělila svůj věk. Výpověď poškozené je značně nevěrohodná, neboť její odpovědi na otázky se ne vždy zakládaly na pravdě. Ve spise je založena komunikace s poškozenou, z níž jsou však odstraněny zprávy zaslané poškozenou. Ty obviněný doložil policejnímu orgánu. Poškozená odmítla, že by od obviněného přijala jakoukoli platbu. Žádný z těchto rozporů soudy ve svých rozhodnutích nezohlednily.
7. K bodu 3) rozsudku obviněný konstatoval, že ač mu poškozená podle svého sdělení měla zaslat životopis s věkem, v průběhu vyšetřování mu byl zabaven počítač a žádný důkaz, z něhož by jeho znalost věku poškozené vyplývala, nebyl v řízení proveden. V případě skutku pod bodem 4) měl obviněný za to, že podle platné právní úpravy může pohlavní styk provozovat každý starší 15 let, tedy tak může činit i za úplatu. Obviněný poukázal na nejednotnost právní úpravy ohledně pojmu „dítě“ a obecné vnímání tohoto pojmu jako osoby mladší 15 let a pojmu „mladistvý“ jako osoby starší 15 a mladší 18 let. Nemohl tak naplnit subjektivní stránku přečinu svádění k pohlavnímu styku.
8. Z protokolu o výslechu poškozené v bodě 5) rozsudku podle obviněného vyplynulo, že pokud ji měl osahávat na prsou a genitáliích, tak toho zanechal poté, co poškozená vyjádřila nesouhlas. Jednání nemůže být kvalifikováno jako zločin znásilnění, neboť poškozená nebyla v takovém fyzickém ani psychickém stavu, aby nemohla nesouhlas vyjádřit. Obviněný zcela odmítá, že by zamkl vchodové dveře. Stav bezbrannosti navíc podle ustálené praxe spočívá v tom, že oběť nemůže vyslovit nesouhlas nebo odporovat jednání pachatele. Ohledně věku poškozená neurčitě vypověděla, že si myslí, že ho obviněnému sdělila. Vizuálně jako nezletilá nepůsobila. Z jejího vyjádření, že cestou do bytu kouřila, obviněný dovodil, že jí už bylo 18 let.
9. K bodu 6) rozsudku obviněný odkázal na protokol o prohlídce těla ze dne 10. 8. 2021 a odborné vyjádření ze dne 29. 10. 2021, které jsou v souladu s jeho konstatováním, že k žádnému sexuálnímu kontaktu mezi ním a poškozenou nedošlo.
10. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu a výrok o vině a o trestu z rozsudku soudu prvního stupně zrušil a zprostil ho obžaloby nebo soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k dovolání uvedla, že Obvodní soud pro Prahu 3 své závěry o skutkovém ději správně opřel o výpovědi poškozených, jimž neupřel věrohodnost, a to mimo jiné s ohledem na skutečnost, že skutky spojené s nezletilými poškozenými vyšly najevo až poté, co byl na základě trestního oznámení nezletilé poškozené FFFFF zajištěn mobilní telefon obviněného a na základě toho kontaktovány ostatní poškozené. Věk všech poškozených obviněný znal, i přesto však po nich za úplatu požadoval sexuální služby. Zajištěné důkazy dostatečně prokazují skutkový děj tak, jak se skutečně odehrál, a nikoliv verzi dovolatele. Nalézací soud podrobně vysvětlil své úvahy při hodnocení provedených důkazů, přičemž i odvolací soud uzavřel, že výpovědi poškozených odpovídají reálnému průběhu událostí. Soudy tedy hodnotily důkazy řádně v souladu s metodou uvedenou v § 2 odst. 6 tr. ř. Ve věci není podle státní zástupkyně možné identifikovat ani kategorii opomenutých důkazů, neboť soudy se s důkazními návrhy obviněného řádně vypořádaly a dovolatel blíže svoji námitku nespecifikoval.
12. Pokud jde o skutkový omyl, který obviněný namítl podle státní zástupkyně k bodu 2) rozsudku, byla jeho verze vyvrácena svědeckou výpovědí BBBBB. Ta sice potvrdila, že s dovolatelem komunikovala pod jménem V. S., o svém věku jej ale informovala, neboť mu řekla nebo napsala, že je jí 17 let. Požadovaná forma zavinění tak v daném případě nechybí. Ohledně právního omylu negativního [námitky k bodu 4) výroku o vině], státní zástupkyně uvedla, že v posuzovaném případě by šlo o omyl neomluvitelný, což lze vztáhnout na situaci, kdy by obviněný skutečně měl za to, že dítětem je pouze osoba mladší 15 let. Bylo však nepochybně prokázáno, že dovolatel věděl o trestnosti placeného sexu s osobou mladší 18 let, což vyplývalo z jeho chování a prohlášení. Obviněný totiž zastíral svoji identitu, na dívky apeloval, aby o jeho sexuálních návrzích nikomu neříkaly. Obával se odposlechů od policie. Nalézací soud podle státní zástupkyně správně zmínil, že obhajoba obviněného sama o sobě popírá, že by nevěděl, že nemůže mít sex s osobou mladší 18 let, neboť v případě FFFFF tvrdil, že s ní odmítl mít sex, protože vypadala, že je mladší 18 let.
13. Podle státní zástupkyně je však třeba přisvědčit námitkám obviněného zpochybňujícím, že by se vůči poškozené EEEEE dopustil zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (pozn.: ve znění účinném do 31. 12. 2024) z titulu zneužití její bezbrannosti. Uvedený znak ze skutkové věty nevyplývá vůbec a z odůvodnění rozhodnutí je možné se dozvědět, že soud stav bezbrannosti spatřuje v tom, že se poškozená nacházela sama v cizím uzamčeném bytě s cizím mužem s omezenými možnostmi dovolat se pomoci a zcela závislá na vůli dovolatele, zda a kdy ji z bytu pustí. Tento stav však podle státní zástupkyně nelze označit za bezbrannost ve smyslu § 185 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku. Poškozená se nenacházela v absolutní bezbrannosti, kdy by nevnímala jednání dovolatele, ani ve stavu psychické bezbrannosti, kdy by nedokázala vyhodnotit jednání obviněného a účinně na něj reagovat. Nebylo ani prokázáno, že by nebyla schopna vzdorovat nepřijatelnému chování obviněného pro nedostatek tělesných sil a schopností, tedy že by byla fyzicky bezbranná. Poškozená dávala najevo svůj nesouhlas, neboť v době, kdy ji obviněný osahával, si odsedla a říkala ne. Když prohlásila, že opravdu musí jít, tak ji dovolatel doprovodil ke dveřím a nechal ji odejít. Ze skutkových zjištění tak, jak jsou deklarována ve skutkové větě, ani nevyplývá, že by poškozenou násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutil k pohlavnímu styku.
14. Stav bezbrannosti u zločinu znásilnění byl podle státní zástupkyně ze strany soudu nesprávně dovozen ještě u skutků v bodech 1) a 6), kde poškozené obviněný zhypnotizoval, resp. dostal do stavu transu. Ani jedna z poškozených se však v takovém stavu sama o sobě nenacházela, ale byly do něj cíleně přivedeny obviněným. Nastal-li stav bezbrannosti přičiněním pachatele, jde o pohlavní styk zneužitím bezbrannosti podle státní zástupkyně pouze tenkrát, pokud pachatel pojal úmysl s obětí mít pohlavní styk teprve potom, kdy ji do stavu bezbrannosti přivedl. V případě, pokud obviněný přivedl poškozené do stavu hypnózy nebo transu s cílem mít s nimi pohlavní styk, bylo možné toto považovat za lest, a tudíž se mělo jednat o násilím spáchané znásilnění. Trestný čin znásilnění je totiž spáchán násilím i tehdy, pokud je spáchán na osobě, kterou pachatel uvedl do stavu bezbrannosti lstí nebo jiným obdobným způsobem s tím, že pachatel ví, že v důsledku určitého jím vyvolaného stavu budou poškozené eliminovány v projevech vůle a dostaví se tak u nich stav bezbrannosti.
15. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
16. K vyjádření státní zástupkyně zaslal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Nejvyššímu soudu repliku, v níž uvedl, že se ztotožňuje s argumentací státní zástupkyně uvedenou pod bodem 18. jejího vyjádření [k bodu A. 5) výroku o vině] a částečně pod body 19. a 20. [k bodům 1) a 6) výroku o vině] a se závěrečným návrhem státní zástupkyně za předpokladu, že Nejvyšší soud nerozhodne sám o jeho zproštění obžaloby. Pokud jde o další argumentaci státní zástupkyně, nesouhlasí obviněný s tím, že měl znát věk poškozených. K tomu odkázal a částečně zopakoval svou dovolací argumentaci. Ohledně bodů 19. a 20. vyjádření státní zástupkyně odmítl, že by se jednání dopustil násilím v tom smyslu, že by poškozené uvedl lstí do stavu bezbrannosti, neboť jím prováděná praktika nebyla způsobilá vyvolat stav hypnózy nebo transu, jak už uvedl v dovolání. Poté, co obviněný dne 5. 12. 2024 ve výkonu trestu odnětí svobody zemřel, zaslala jeho obhájkyně podání, v němž konstatovala, že provedení dovolacího řízení je v zájmu zesnulého odsouzeného, a navrhla, aby v něm bylo pokračováno.
III. Formální podmínky věcného projednání dovolání
17. S ohledem na to, že obviněný v průběhu dovolacího řízení zemřel, je třeba nejprve připomenout ustanovení § 265p odst. 3 tr. ř., podle kterého bylo-li podáno dovolání pouze ve prospěch obviněného, nepřekáží jeho smrt provedení řízení na podkladě dovolání. Trestní stíhání tu nelze zastavit proto, že obviněný zemřel. To se vztahuje nejen na řízení před dovolacím soudem, ale i na řízení před soudem prvního a případně druhého stupně po zrušení napadených rozhodnutí Nejvyšším soudem. „Řízením na podkladě dovolání se tu totiž míní nejen rozhodnutí (Nejvyššího soudu) o podaném dovolání, nýbrž i další řízení, k němuž má dojít po rozhodnutí uvedeném v § 265k odst. 1, 2, tj. např. nové rozhodování podle § 265l odst. 1 nebo § 265m odst. 1. V tomto případě proběhne kompletní řízení až do pravomocného meritorního rozhodnutí (např. zprošťujícího rozsudku nebo mírnějšího odsuzujícího rozsudku při vyslovení všech výroků, tedy i výroku o upuštění od potrestání nebo výroku o trestu, i když je zřejmé, že trest nebude vykonán; viz též § 265s odst. 2).“ (Šámal, P. a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3282; shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2023, sp. zn. 8 Tdo 731/2023 publikované pod č. 20/2024 Sb. rozh. tr.).
18. Obviněný byl podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. v době podání dovolání osobou k tomu oprávněnou pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájkyně (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř.
19. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.
20. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo v souvislosti s jednotlivými výhradami vznesenými v dovolání rovněž zapotřebí posoudit, zda konkrétní argumentace skutečně odpovídá obsahovému vymezení dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., na které obviněný odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro přezkum napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.). Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání.
21. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového stavu, aniž by označily konkrétní evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.
22. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
IV. Důvodnost dovolání
23. S výjimkou některých námitek směřujících vůči skutku popsanému pod bodem 5) výroku o vině, o nichž bude pojednáno později, je třeba k dovolací argumentaci obviněného uvést, že jde na formálním podkladě § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. z větší části o prostý nesouhlas s hodnocením důkazů soudem prvního stupně, potažmo s jím učiněnými skutkovými závěry. V této části tedy dovolání uplatněnému důvodu dovolání neodpovídá. Jeho znění nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o dovolání se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip.
Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu k zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18.
1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“.
Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“. Takto však svou argumentaci dovolatel nevymezil a toliko obecně rozporoval skutková zjištění soudů v jednotlivých bodech proklamativním popřením dílčích poznatků, které měly mít vliv na použitou právní kvalifikaci.
24. Jde zejména o námitky vztahující se k otázce jeho znalosti věku poškozených, resp. skutečnosti, že byly mladší osmnácti let. Poukázat lze v tomto směru na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který správně vycházel nejen z výpovědí samotných poškozených, jichž bylo celkem šest, přičemž všechny uvedly, že svůj věk obviněnému výslovně sdělily, ale zejména nepřehlédl skutečnost, že se obviněný na nezletilé poškozené přímo zaměřoval, což bylo možné dovodit např. z jeho konspirativního chování (např. instrukce obviněného, aby komunikaci s ním nesdílel nikdo další, vystupování pod smyšleným jménem, zakomponování role jeho údajné asistentky či bývalé brigádnice v e-mailovém kontaktu s poškozenými atd.). V rámci své obhajoby včetně dovolací argumentace si pak obviněný navíc odporoval, neboť v případě skutku popsaného pod bodem 4) odsuzujícího výroku naopak tvrdil, že se domníval, že lze sexuální služby za úplatu legálně poskytovat již od patnácti let. Pak by ovšem nedávalo smysl, aby jakkoli řešil věk ostatních poškozených, resp. by se měl případně zajímat o to, zda nejsou mladší patnácti let, rozhodně ne to, zda např. některá poškozená kouřila nebo mu odpověděla na inzerát poptávající sexuální služby, a tedy z toho dovozoval, že jsou starší osmnácti let. Ohledně věrohodnosti poškozených neměl soud prvního stupně pochybnosti a správně v tomto ohledu zdůraznil už to, že poškozených bylo více, navzájem se neznaly a kromě jedné z nich událost ani nikde nehlásily, nýbrž byly samy kontaktovány policejním orgánem. Jejich popis skutkových okolností přitom vykazuje celou řadu shodných rysů. Pokud jde o znalost věku poškozené a otázku věrohodnosti výpovědi poškozené, lze výše řečené vztáhnout i na námitky obviněného směřující vůči skutku popsanému pod bodem 5) výroku o vině. Celkově lze tedy plně přisvědčit závěrům soudů nižších stupňů, že je namístě důvodně vycházet z věrohodných výpovědí jednotlivých poškozených, z nichž neplynou pochybnosti o znalosti jejich věku obviněným, byť tuto skutečnost podmiňující použitou právní kvalifikaci logicky obviněný popírá.
25. Do oblasti dokazování, aniž by však odpovídala znění zákonné úpravy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., směřuje také námitka týkající se bodů 1) a 6) výroku o vině, konkrétně tvrzení, že obviněným prováděná praktika nebyla způsobilá dostat poškozené do stavu transu či hypnózy. K tomu se dále váže námitka obviněného, že k prokázání tohoto svého tvrzení navrhoval zpracování znaleckého posudku, přičemž soud jeho důkaznímu návrhu nevyhověl. Obviněný však na žádném místě svého dovolání neuvádí a neodůvodňuje, že by šlo o důkaz podstatný, neprovedený nedůvodně, popřípadě že by šlo o důkaz opomenutý, ale omezil se pouze na konstatování, že soud jím navržený důkaz odmítl provést.
26. Přesto je vhodné na tomto místě zdůraznit, že o opomenutý důkaz se v posuzované věci nejedná, neboť soud prvního stupně zamítnutí tohoto návrhu ve svém rozsudku řádně odůvodnil (bod 55.), a navíc nadbytečnost takového důkazu je z dokazování jako celku zjevná. Je totiž prakticky vyloučeno, aby poškozené, které se navzájem neznaly, popsaly téměř shodně jednání obviněného i stav, do kterého se v jeho průběhu dostaly, pokud by k němu skutečně nedošlo. Je navíc obecně znám odborný názor, podle kterého úspěšnost uvedení osoby do hypnotického stavu nezáleží až tolik na dovednostech hypnotizéra, jako na tom, nakolik je dotyčný člověk sám hypnabilní, tedy schopen se do takového stavu nechat uvést. Je také obecně známo, že k dosažení změněného stavu vědomí není druhé osoby vůbec potřeba, ale existují techniky, kterými se do něj člověk může uvést sám. Stěží by tak znalecký posudek mohl s jistotou vyvrátit skutková zjištění vyplývající z výpovědí poškozených. I v tomto případě lze poukázat na obsahově totožné výpovědi obou dotčených poškozených, které se vzájemně neznaly, přesto postup obviněného na ně měl v zásadě stejný účinek (šlo v obou případech o uvedení do popisovaného stavu za účelem údajného zjištění čísel do loterie, přičemž však obviněný aplikoval i intimní až obscénní dotazy). Obviněný dále také namítl, že poškozená nezl. AAAAA [bod 1)] měla být mezi tím, kdy se ji snažil zhypnotizovat, a kdy došlo k sexuálnímu kontaktu, sama ve sprše, což podle něj stav bezbrannosti vylučuje. Poškozená nicméně ve své výpovědi žádné sprchování nezmínila, naopak situaci popsala jako souvislý děj, kdy ji obviněný hypnotizoval, a poté odnesl do ložnice, kde na ní vykonal popsaný pohlavní styk. Námitka tedy neodpovídá skutkovým zjištěním.
27. Mimo dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a navíc nelogicky obviněný dále ke skutku pod bodem 6) uvedl, že podle protokolu o prohlídce těla a odborného vyjádření nedošlo mezi ním a poškozenou k sexuálnímu kontaktu. Již z popisu skutkových okolností přitom vyplývá, že obviněný poškozenou osahával a prohmatával na prsou pod oblečením. Je tak zcela zjevné, že takové jednání, pokud by nešlo o nějaké mimořádně silné mačkání, škrábání apod., což se z provedeného dokazování nijak nepodává, ovšem nemohlo na těle poškozené žádné stopy zanechat. Absence viditelných stop na těle poškozené tedy popsané jednání dovolatele nevylučuje.
28. Mimo citovaný dovolací důvod byla uplatněna také námitka, podle které poškozená nezl. AAAAA [bod 1)] vyjádřila s pohlavním stykem s obviněným svůj předchozí souhlas, přičemž jeho pozdější odvolání je podle obviněného nevěrohodné. Námitka se totiž opět vztahuje k věrohodnosti výpovědi poškozené, lze tedy odkázat na výše uvedené. Pokud jde o samotnou skutečnost, že poškozená dříve písemně (e-mailem) vyjádřila souhlas se sexuálním stykem s obviněným, je toto zcela irelevantní. Podle právní úpravy účinné v době spáchání skutku jednak nebyl nesouhlas (provedení proti seznatelné vůli) znakem skutkové podstaty trestného činu znásilnění, vzhledem k pozdějšímu odvolání souhlasu poškozenou však o něm nelze uvažovat ani jako o případné okolnosti vylučující protiprávnost (§ 30 tr. zákoníku). V daném případě se navíc předem udělený souhlas ani zcela nekryl s tím, jaké sexuální praktiky obviněný na poškozené nakonec vykonal, neboť podle výpovědi poškozené byli předem domluveni na orálním sexu, a nezahrnoval ani to, že by praktiky měly být prováděny po přivedení poškozené do hypnotického stavu. V tomto smyslu by námitka mohla odpovídat znění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je však zjevně neopodstatněná.
29. Tomuto dovolacímu důvodu odpovídá i námitka k bodu 4) výroku o vině, podle které se obviněný domníval, že sexuální služby mohou za úplatu provozovat osoby starší patnácti let. Pro upřesnění je možno podotknout, že obviněný se zde zjevně nechce zabývat otázkou, zda poskytování sexuálních služeb osobami ve věku od patnácti let do dne předcházejícího jejich osmnáctým narozeninám za úplatu je spojeno s právními důsledky pro tyto osoby, ale záleží mu zjevně na tom, zda je legální takové služby od těchto osob nakupovat, resp. je k jejich poskytnutí vybízet. Dovolatel tak zpochybnil znalost samotné skutečnosti, že takové jeho jednání (konzumace sexuálních služeb osob mladších osmnácti let, avšak starších patnácti let za úplatu) je podle trestního zákoníku trestné, tudíž pokládá své jednání za dovolené. V takovém případě se však jedná o právní omyl negativní o trestnosti činu, který pachatele neomlouvá podle zásady ignorantia iuris nocet [neznalost práva (trestního) škodí, protože neomlouvá], přičemž pod pojem trestnosti podřazujeme i deskriptivní znaky skutkové podstaty.
30. Tento závěr se proto beze zbytku uplatní i vůči související námitce údajné nejednotnosti vymezení pojmu „dítě“, popř. pojmu „mladistvý“ v právním řádu. Pojem „dítě“ obsažený v § 202 odst. 1 tr. zákoníku je tzv. deskriptivním znakem skutkové podstaty, který je definován v § 126 tr. zákoníku. Ani v tomto případě tedy neznalost trestního zákona obviněného nemůže omlouvat. Pokud se dovolatel domníval, že jeho tvrzená neznalost právní úpravy či její nejednoznačnost zakládá absenci zavinění podle § 19 odst. 1 tr. zákoníku (viz bod VI. dovolání), není tomu tak. § 19 tr. zákoníku obsahuje právní úpravu důsledků negativního právního omylu ohledně protiprávnosti činu pramenící z mimotrestních právních norem. Negativní právní omyl o samotné trestnosti činu nicméně neomlouvá, a to ve smyslu výše opakovaně zmíněné zásady. Na posouzení trestní odpovědnosti pachatele jednání vykazujícího znaky skutkové podstaty určitého trestného činu tedy nemá vliv to, že tento nezná dané znaky, resp. nezná jejich obsah vymezený v trestním zákoníku.
31. V případě skutku popsaného pod bodem 5) výroku o vině však Nejvyšší soud nemohl v návaznosti na dovolací námitky i vyjádření státní zástupkyně přehlédnout, že zde zcela absentuje vyjádření znaků skutkové podstaty trestného činu znásilnění, neboť není skutkově (ve formulaci skutkové věty) vyjádřen ani znak násilí, ani znak zneužití bezbrannosti ve smyslu § 185 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024. Z tohoto důvodu bylo nutno napadené rozhodnutí i předcházející rozsudek soudu prvního stupně v této části zrušit. Podle § 120 odst. 3 tr. ř. (upravujícího obsah rozsudku) výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením, zda jde o zločin nebo přečin, a místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. V tomto ohledu lze poukázat, že neobsahuje-li skutková věta ve výroku o vině úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty, je porušeno právo obviněných na spravedlivý proces. Neúplný popis skutečností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu ve smyslu § 120 odst. 3 tr. ř. je tak namístě považovat za zásah do ústavně chráněných práv, neboť se v takovém případě jedná o rozhodnutí neúplné a tím nepřezkoumatelné při popisu způsobu, kterým měl obviněný naplnit všechny znaky skutkové podstaty (viz nález Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 83/04).
32. K námitkám obviněného v příslušné části dovolání nicméně nutno konstatovat, že ne všechny jsou z pohledu uplatněných dovolacích důvodů relevantní. Tvrzení, že nezamkl vchodové dveře, je v rozporu s výpovědí poškozené a neodpovídá skutkovým zjištěním soudu prvního stupně. Z pohledu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je však podstatnou námitka, zda bylo možno stav, v němž se nacházela poškozená, považovat za stav bezbrannosti. Oproti vyjádření státní zástupkyně, která de facto dospěla k závěru, že v posuzovaném případě nedošlo k násilí a nebyl dán ani stav bezbrannosti, však Nejvyšší soud má za to, že by se eventuálně mohlo také u skutku pod bodem 5) výroku o vině jednat o výše popsanou situaci naplnění znaku násilí spočívajícího v tom že obviněný poškozenou lstí přivedl do stavu bezbrannosti [viz výše k bodům 1) a 6) výroku o vině].
K tomu bude ovšem soud prvního stupně muset znovu zhodnotit svědeckou výpověď poškozené EEEEE. Jako významné se v tomto ohledu jeví, že obviněný poškozenou do svého bytu vylákal pod záminkou úklidu (o který mu však evidentně nešlo, jak vyplynulo i z výpovědi poškozené), dále uzamčení vchodových dveří a uschování klíče, které omezovalo poškozenou na osobní svobodě a citelně limitovalo její možnost z bytu uniknout a tímto způsobem se jednání obviněného bránit, věk poškozené a z toho vyplývající nezkušenost a tendence vnímat dospělé a starší osoby jako autoritu, nátlak a manipulace spočívající v neustálém naléhání buď formou příslibů nebo naopak nadávek (ačkoli se poškozená snažila vracet hovor zpět k úklidu), tedy střídání poloh „cukru a biče“, pokus obviněného navodit i u této poškozené hypnotický stav atd.
K tomu přistupuje určitá překvapivost jednání, jak se ho obviněný podle výroku o vině dopustil, která v zásadě nedávala poškozené možnost se účinně bránit (nebo i jen vyjádřit nesouhlas) před jeho dokonáním. Argumentace, že obviněný svého jednání zanechal poté, co poškozená vyjádřila nesouhlas, tak nemůže obstát již proto, že poškozená mohla vyjádřit nesouhlas až poté, co již obviněný svým jednáním znak pohlavního styku ve smyslu § 185 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024 naplnil, neboť si již poměrně intenzivní zásah do intimní sféry poškozené fakticky vynutil.
Obviněný přitom za dané situace evidentně nemohl souhlas poškozené předpokládat. Navíc průběh skutkového děje této argumentaci obviněného (a také vyjádření státní zástupkyně) podle výpovědi poškozené neodpovídá, neboť ta na dotaz obhájce uvedla, že poté, co nesouhlas dala najevo, jí obviněný ještě sahal na stehna. Pro dokreslení není bez významu ani to, že ji následně obviněný ihned nevyprovodil z bytu, ale v nátlaku pokračoval (šel jí ukázat ložnici).
33. Nejvyšší soud si je vědom aktuální judikatury, která stav bezbrannosti podle § 185 tr. zákoníku vymezuje jako stav, ve kterém oběť není vzhledem k okolnostem činu schopna projevit svou vůli, pokud jde o pohlavní styk s pachatelem, popř. ve kterém není schopna klást odpor jeho jednání (např. č. 43/1994 Sb. rozh. tr.). Postupem času však judikatura zaznamenala vývoj směřující k určitému rozšíření původní definice a zahrnutí i dalších případů, kde se člověk reálně ocitá ve stavu nemožnosti na jednání druhé osoby adekvátně reagovat.
Šlo např. o situaci lékařského zákroku: „Ve stavu bezbrannosti se může ocitnout i pacient, na kterém lékař provádí takový zákrok, který ho způsobem provedení zásadně omezuje v možnosti zaznamenat jednání lékaře a přiměřeně na ně reagovat, např. žena při gynekologickém vyšetření (srov. č. 24/2013-I Sb. rozh. tr. a též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1015/2016).“ (Šámal, P., a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2333, marg. č. 7.). Došlo také na pokusy o definici věkové hranice, do níž lze bezbrannost shledávat u dětí (viz např. rozhodnutí č. 15/2022 Sb. rozh.
tr.). Z tohoto hlediska možno připomenout, že právní úprava účinná od 1. 1. 2025 takovou hranici přímo definuje, a to v § 119a odst. 2 tr. zákoníku, podle kterého se za bezbranné z důvodu nízkého věku vždy považuje dítě mladší dvanácti let. U těchto dětí tak pro závěr o bezbrannosti nyní postačuje samotný jejich věk bez nutnosti hodnotit další okolnosti případu. Stejně tak lze odkázat na novou zákonnou definici spáchání trestného činu zneužitím bezbrannosti podle § 119 odst. 1 tr. zákoníku účinného od 1.
1. 2025, podle něhož je trestný čin spáchán zneužitím bezbrannosti, jestliže pachatel využije toho, že jiná osoba je ve stavu, v němž není schopna utvářet nebo projevit svou vůli nebo je její schopnost utvářet nebo projevit svou vůli podstatně snížena z důvodu bezvědomí, spánku, ovlivnění návykovými látkami, nemoci, zdravotního postižení, duševní poruchy, silného ochromujícího stresu, nízkého nebo vysokého věku, překvapení nebo jiného obdobného důvodu. I tato definice odpovídá výše uvedeným úvahám o situaci, v níž se poškozená nacházela (viz výše bod 32.).
Zmíněná aktualizovaná právní úprava tak ve své podstatě reagovala na výše zmíněné úvahy o povaze spáchaného skutku, zejména ohledně posuzování stavu bezbrannosti a zneužití takového stavu, vycházející z postupného vývoje judikatury ve prospěch ochrany osob poškozených trestnou činností proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti.
34. V nyní posuzovaném případě tedy po novém vyhodnocení svědecké výpovědi poškozené nezl. EEEEE bude namístě pečlivě zvážit všechny okolnosti a zhodnotit, zda se v důsledku jejich souhry nemohla rovněž nacházet ve stavu bezbrannosti, do něhož byla s ohledem na všechny výše popsané aspekty situace uvedena lstí obviněného. Byť teoreticky mohla mít určitý prostor nějakým způsobem jednat a projevit vůli, je otázkou, nakolik lze reálně od šestnáctileté dívky nacházející se v uzamčeném bytě s podstatně starším obviněným – mužem očekávat, že se bude jeho jednání fyzicky bránit, a vystavovat se tak ještě např. riziku dalšího fyzického napadení z jeho strany. Poškozená by de facto v případě sexuálního ataku musela obviněného fyzicky přemoci tak, že by ho vyřadila z jakékoli možnosti jí následně bránit v hledání klíčů nebo přivolání si pomoci po telefonu apod. a celkově ji fyzicky ohrožovat, což je stěží představitelné. Navíc je třeba uvážit i výše zmíněnou určitou překvapivost útoku, tedy nakolik je vůbec reálně možné popsaný útok obranou odvrátit, není-li člověk již předem ve střehu. Opakované vyhodnocení výpovědi poškozené (při zvážení osobní výpovědi u hlavního líčení s přihlédnutím k aktuálnímu věku poškozené a k úmrtí obviněného) se jeví nutným především proto, že dosavadní popis skutkové věty („…přes vyslovený nesouhlas… ji osahával na stehnech, přes kalhoty v rozkroku a na nahých prsou“) neodpovídá z hlediska průběhu v čase ani základním údajům sděleným poškozenou. Ta totiž ve čtené výpovědi z přípravného řízení (č. l. 85 verte) uvedla, že na ni obviněný začal nečekaně sahat, do výstřihu, na stehna, do rozkroku. Říkala, že ne. On se zvedl a šel jí ukázat ložnici. K dodatečným dotazům (č. l. 86) upřesnila, že se jí obviněný dotýkal ve výstřihu pod podprsenkou. Odsedla si a řekla, že tohle ne. Navzdory tomu se jí nadále dotýkal na stehnech. Je tedy třeba jednoznačněji a přesněji stanovit průběh situace, tedy která část jakého jednání obviněného byla pro poškozenou překvapivá, v které fázi se ohradila a zda toto vedlo k ukončení aktivit obviněného či pokračoval ještě dalším osaháváním, kterých částí těla a jakou intenzitou. Tato zjištění je třeba precizovat ve znění skutkové věty. Pokud by bylo možno dospět k výše nastíněným závěrům o uvedení poškozené do stavu bezbrannosti, a to případně lstí obviněného, bude nutno i tyto skutkové okolnosti týkající se uvedení poškozené do bytu pod záminkou brigády, uzamčení bytu a vyvolání stresující a nátlakové situace znemožňující poškozené náležitě projevit její vůli, náležitě ve skutkové větě vyjádřit (dosud se tak stalo pouze částečně v rámci odůvodnění – bodu 49. rozsudku soudu prvního stupně).
V. Způsob rozhodnutí
35. Z výše uvedených důvodů napadené rozhodnutí v části týkající se skutku pod bodem A. 5) nemohlo obstát a Nejvyšší soud proto usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 9 To 193/2024, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 3. 10. 2023, sp. zn. 14 T 84/2023, podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil v části týkající se skutku pod bodem 5) výroku o vině a ve výroku o trestu. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 3 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu, tedy ohledně skutku pod bodem 5), znovu projednal a rozhodl. Pro úplnost se zároveň konstatuje, že stran ostatních bodů 1) až 4) a 6), v nichž byla vyslovena vina dovolatele, nebylo dovolání shledáno důvodným a v tomto rozsahu zůstávají napadená rozhodnutí nedotčena.
36. Soud prvního stupně, v jehož rozhodnutí má vytčená vada svůj původ, zejména znovu zhodnotí (po citlivém zvážení možnosti opakovaného provedení výslechu za účelem potřebného upřesnění) výpověď poškozené EEEEE a dospěje-li k příslušným skutkovým závěrům o spáchání trestného činu, ve skutkové větě výroku o vině vyjádří zjištění odpovídající naplnění všech znaků jeho skutkové podstaty. Následně tedy skutek znovu právně posoudí v návaznosti na aktualizovaná a doplněná zjištění skutková. Vzhledem ke změně právní úpravy s účinností od 1. 1. 2025 (zejména § 119a a § 185a tr. zákoníku) bude muset také zvážit, zda nová právní úprava není pro obviněného příznivější (§ 2 odst. 1 tr. zákoníku). Poté, bude-li možno vyslovit vinu obviněnému za skutek pod bodem 5), uloží mu trest za tento skutek, jakož i za skutky ostatní, ohledně nichž zůstala rozhodnutí soudů nižších stupňů nezměněna.
37. Nejvyšší soud závěrem připomíná, že soud prvního stupně je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Bylo-li napadené rozhodnutí zrušeno jen v důsledku dovolání obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§ 265s odst. 2 tr. ř.). V souladu s § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 1. 2025
Mgr. Pavel Göth předseda senátu