USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 3. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. V. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2024, sp. zn. 9 To 356/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 28/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2024, sp. zn. 2 T 28/2024 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný M. V. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným jednak zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, jednak přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, čehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil (velmi stručně vyjádřeno) tím, že:
od září 2021 do 3. 11. 2022 ve společně obývaném bytě psychicky i fyzicky týral svoji bývalou manželku, poškozenou B. V., permanentními hrubými a vulgárními nadávkami, lehkým fyzickým napadáním, vyhazováním z bytu, vyhazováním věcí z bytu, zakazováním návštěv matky poškozené, vyhrožováním zejména psychickou likvidací a dalším šikanózním jednáním, přičemž tohoto jednání se dopouštěl i za přítomnosti nezletilých dcer, pročež poškozená musela vyhledat odbornou pomoc, včetně pomoci lékaře, v důsledku jednání obviněného došlo u B. V. k rozvoji viktimizačního syndromu v podobě depresivní reaktivity s převahou strachu z ohrožení, kdy s poškozenou přetrvával ve společném obydlí i přesto, že mu byla od 1. 11. 2021 přiznána ze strany Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje možnost ubytování na ubytovně na ulici XY XY, Brno,
a dále, jako otec dětí nezletilé AAAAA (pseudonym) a mladistvé BBBBB (pseudonym) ohrozil citový a mravní vývoj svých dětí žijících s ním v jedné domácnosti tím, že před těmito dlouhodobě, intenzivně a zcela vědomě, dlouhodobě fyzicky a psychicky týral jejich matku B. V., v důsledku toho vzniklo u poškozených nezletilých dětí reálně nebezpečí, že si tyto mohly osvojit škodlivé návyky, zájmy nebo sklony, které vážně ohrožovaly jejich tělesné nebo duševní zdraví anebo jejich další vývoj, kdy jeho jednání se na psychickém stavu BBBBB projevilo v její zvýšené úzkostlivosti a emoční labilitě a musela jí být nasazena psychiatrická medikace.
2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jenž byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let.
3. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit jednak poškozené B. V. náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč, a jednak poškozené nezletilé BBBBB náhradu nemajetkové újmy ve výši 70 000 Kč.
4. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly poškozená AAAAA se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy a podle § 229 odst. 2 tr. ř. poškozená B. V. se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních.
5. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soudu v Brně svým usnesením ze dne 24. 10. 2024, sp. zn. 9 To 356/2024, podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný dovolání opřené o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. l), m) tr. ř. Pozastavil se nad vyhlášením rozsudku soudu prvního stupně ve věci po cca pouhé jedné hodině přerušení hlavního líčení a vyjádřil pochybnost, zda se senát pro obsáhlost výroku mohl dostatečně pečlivě poradit. Vytkl, že odmítnutím odvolání se odvolací soud dopustil nesprávné aplikace trestněprávních procesních norem, neboť nedostatečně zohlednil jeho zdravotní stav v době běhu odvolací lhůty. Zrekapituloval kontakt soudu prvního stupně s obhájkyní stran výzev k doplnění odvolání. Upozornil, že byť mu bylo rozhodnutí soudu prvního stupně doručeno až po skončení hospitalizace, neznamená to, že byl schopen řádně komunikovat se svou obhájkyní. Tu tak nemohl instruovat o rozsahu a obsahu odůvodnění původně pouze blanketně podaného odvolání. Jeho zdravotní neschopnost bránící mu probrat zaměření odvolání měla ostatně potvrdit i obhájkyní přiložené, průběžně doplňované a aktualizované lékařské zprávy. Odvolací soud ovšem tuto překážku pro výkon řádné obhajoby tendenčním způsobem vyložil v neprospěch dovolatele. Řízení mělo být pro zdravotní stav obviněného přerušeno a měl být zkoumán zdravotní stav obviněného. Odvolací soud nesprávně konstatoval, že obhájkyně přislíbila doplnit odůvodnění do 15 dnů, přičemž ta uvedla: „do 15 dnů po poradě s klientem odůvodní nebo vezme zpět“. Soud tak nejen posunul význam doručených listin, ale také postupoval v rozporu se akceptovanou praxí, kdy ve zcela jiné věci vedené pod sp. zn. 53 T 2/2021 vyčkával benevolentně doplnění odvolání státního zástupce. Za této situace, kdy obhájkyně nemohla od indisponovaného klienta, který zřejmě ani nepřečetl celý rozsudek městského soudu, obdržet podrobnější instrukce stran odvolání, soud svévolně dospěl k závěru, že odvolací lhůta má propadný charakter, byť tomu neodpovídá znění zákona. Ba právě naopak, dodané písemnosti měly být posouzeny jako žádosti o navrácení lhůty ve smyslu § 61 tr. ř. V samotném odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně jsou neúplné výroky. Jde o právní větu a adhezní výrok. Obviněný dále podotkl, že přes opakované návrhy nebyla vyslechnuta jeho matka, byť matka poškozené vyslechnuta byla. Tím mělo dojít k nerovnováze v dokazování. Nestandardním byl i způsob vynesení rozsudku soudu prvního stupně, který byl vyhotoven a zaslán nepřiměřeně rychle vzhledem k jeho obsáhlosti.
7. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1, 3 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, a to v jiném složení senátu.
8. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém písemném vyjádření k dovolání konstatovala, že uplatněné námitky odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pouze v malé části. V rozsudku soudu prvního stupně žádný výrok nechybí ani není neúplný, toliko v právní větě, která definuje přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, chybí slovo „poruší“. Oproti tomu v adhezním výroku obviněným tvrzené nesrovnalosti státní zástupkyně neshledala. Byť v právní větě absentuje jedno slovo, nelze to považovat za naplnění uplatněného dovolacího důvodu. V souvislosti s dovolací námitkou podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obhájkyně obviněného měla uposlechnout výzvy soudu a odůvodnit podané odvolání. Pokud tak neučinila s argumentací, že obviněný z důvodu špatného zdravotního stavu jí není schopen sdělit konkrétní pokyny, jak formulovat odvolání, nelze k tomu přihlédnout. Jak vyplývá z § 251 odst. 2 tr. ř. za účelem odůvodnění odvolání může být obhájce i ustanoven, a nelze tedy souhlasit s námitkou, že obhájkyně nemohla bez konzultace s obviněným vyhovět výzvě soudu. V posuzované věci nepřicházelo v úvahu ani navrátit lhůtu ve smyslu § 61 tr. ř., neboť pro to nebyly splněny procesní podmínky, a ani přerušení trestního stíhání podle § 255 tr. ř., protože nebylo doloženo, že by obviněný trpěl těžkou chorobou, pro kterou by jej nešlo postavit před soud. Předložená lékařská zpráva pouze konstatovala, že po propuštění z hospitalizace dne 2. 9. 2024 má obviněný problémy se soustředěním, není schopen účasti u soudních jednání a není schopen absolvovat cestu do Brna. Za této situace neexistovala překážka, pro kterou by nemohla obhájkyně obviněného řádně odůvodnit podané odvolání, zvláště pokud jej zastupovala od počátku trestního stíhání.
9. Z výše uvedených důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.; v případě odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasila s postupem ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
10. Obviněný zaslal k vyjádření státní zástupkyně prostřednictvím svého obhájce repliku, v níž zopakoval své námitky uplatněné v dovolání. Setrval na stanovisku, že odvolací soud upřednostnil zásadu rychlosti na úkor jeho práva na spravedlivý proces.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
12. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2024, sp. zn. 9 To 356/2024, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
13. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání.
14. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Uvedený dovolací důvod spočívá ve dvou alternativách. Zaprvé jde o případy, kdy vůbec nebyl učiněn určitý výrok, který tak v rozhodnutí napadeném dovoláním zcela chybí, což činí výrokovou část rozhodnutí neúplnou (první alternativa), a to mj. i z důvodu, že jeho vyslovení navrhovala některá ze stran, např. poškozený navrhl rozhodnout o jeho uplatněném nároku na náhradu škody, zadruhé se jedná o případy, kdy v rozhodnutí sice byl určitý výrok učiněn, ale není úplný, protože nemá všechny nezbytné zákonné náležitosti (druhá alternativa). Neúplným je takový výrok rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem.
15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
IV. Důvodnost dovolání
16. V kontextu uvedeného lze uzavřít, že část vznesených námitek je možno formálně podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. l), m) tr. ř. Nelze je však hodnotit jako námitky, jež by mohly odůvodnit obviněným požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí. Jak bude dále rozvedeno, ty výhrady, které brojí proti průběhu trestního řízení před soudem prvního stupně, neodpovídají zákonem vymezeným dovolacím důvodům.
17. Z obsahu dovolání je patrné, že obviněný brojí primárně proti odmítnutí jím podaného odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř. odvolacím soudem. Konkrétně namítá, že jeho zdravotní stav mu nedovoloval zadat jeho obhájkyni pokyny, pokud jde o obsah odvolání. Ta bez konzultace s ním nemohla odvolání odůvodnit, a to ani po výzvě soudu. Za této situace neměl odvolací soud přistoupit k odmítnutí odvolání. Rozhodnutí soudu prvního stupně též trpí vadou neúplných výroků, neboť v některých pasážích chybí potřebný text. V neposlední řadě postup tohoto soudu v rámci dokazování a vyhotovení odsuzujícího rozsudku byl nestandardní.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
18. Obviněný velmi stroze vznesl námitku neúplnosti právní věty ve výroku o vině a adhezního výroku, kterým byla poškozená AAAAA odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních, aniž by blíže konkretizoval, v čem spatřuje tuto vadu. Z kontextu znění právní věty vztahující se k přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) podle § 201 tr. zákoníku je dovoditelné, že je vytýkána absence slova „porušil“. V případě adhezního výroku není ani při značné benevolenci zřejmé, vůči čemu se obviněný vymezuje. Nehledě na uvedené Nejvyšší soud konstatuje, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spočívá ve dvou alternativách. První z nich míří na situace, kdy v napadeném rozhodnutí nebyl učiněn některý výrok jako celek, přestože ho podle zákona soud měl pojmout do výrokové části. Tuto variantu obviněný zjevně nenamítal a úspěšně ani namítat nemohl. Rozsudek soudu prvního stupně však netrpí ani druhou alternativou předmětného dovolacího důvodu, a to neúplností výroku o vině. Tu totiž nelze dovozovat jen ze zjevné písařské chyby spočívající v absenci slova „porušil“ v právní větě. Kompletně správně tedy podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku tato věta měla znít: „úmyslně ohrozil mravní a citový vývoj dítěte tím, že závažným způsobem porušil jinou svou důležitou povinnost vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu“. Jelikož soud jinak správně citoval zákonné znaky skutkové podstaty podle § 201 tr. zákoníku a je z toho více než srozumitelné, pod kterou právní normu posuzovaný skutek subsumoval, nelze v uvedeném spatřovat neúplnost výroku o vině. V případě nejasných námitek vůči adheznímu výroku by musel Nejvyšší soud spekulovat a dotvářet dovolací argumentaci za obviněného. To však nelze, neboť je vázán vymezením dovolání, tj. uplatněnými dovolacími důvody i rozsahem dovolání, které jsou obligatorními náležitostmi dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. a určují tak podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu. V souladu s vyjádřením státní zástupkyně však ani dovolací soud neshledal jakýkoli deficit výroku o náhradě nemajetkové újmy poškozeným.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
19. Namítl-li obviněný, že vzhledem k jeho zdravotnímu stavu neumožňujícímu radit se s obhájkyní nemělo být jeho odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř., je tato výhrada formálně podřaditelná pod první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Předmětný dovolací důvod ve své první alternativě se vztahuje na zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku podaném proti jednomu z taxativně vyjmenovaných rozhodnutí uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
20. Stran skutečností významných pro posouzení vznesené námitky Nejvyšší soud ze spisového materiálu dále zjistil následující. Obhájkyně proti rozsudku soudu prvního stupně podala dne 12. 8. 2024 včasné, avšak blanketní odvolání, ve kterém uvedla, že jej doplní do 15 dnů od porady s klientem. K tomu připojila potvrzení o hospitalizaci obviněného od 3. 8. 2024, která trvala do 2. 9. 2024, kdy byl propuštěn do domácího léčení. Soud prvního stupně na toto reagoval podle § 251 odst. 1 tr. ř. přípisem ze dne 16. 9. 2024, jímž vyzval k odstranění vad odvolání, včetně poučení o možnosti odmítnutí odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř. (obhájkyni doručeno dne 21. 9. 2024). Sdělení obhájkyně na tuto výzvu došlo soudu prvního stupně dne 30. 9. 2024 (zasláno poštou 26. 9. 2024), přičemž opětovně odkázala na nepříznivý zdravotní stav obviněného, kvůli čemuž porada nebyla možná. K tomu doplnila lékařskou zprávu praktické lékařky MUDr. Evy Mikšové, podle které obviněný „vzhledem ke klinickému stavu (do 2. 9. 2024 v hospitalizaci) není schopen se plně soustředit, účastnit se soudních jednání a absolvovat cesty do Brna“. Dne 2. 10. 2024 zaslal soud prvního stupně další výzvu obhájkyni, která jí byla doručena dne 4. 10. 2024, v níž ji informoval, že jejímu požadavku na posečkání s odůvodněním odvolání nelze vyhovět a vyzval ji k odstranění vad odvolání obratem. Dne 13. 10. 2024 obhájkyně zaslala soudu další sdělení, v němž zopakovala prakticky totožné argumenty jako v předchozím sdělení a odkázala na totožnou lékařskou zprávu. Spis byl poté předložen Krajskému soudu v Brně. Odvolacímu soudu obhájkyně adresovala přípis doručený dne 18. 10. 2024 a opět odkazovala na nepříznivý zdravotní stav obviněného a nemožnost porady s ním. Odvolací soud následně dne 24. 10. 2024 rozhodl v neveřejném zasedání o odvolání tak, že jej odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř. Dne 29. 10. 2024 byla odvolacímu soudu doručena odůvodněná žádost o přerušení trestního stíhání a vzápětí dne 30. 10. 2024 byla dotyčnému soudu doručena další žádost, tentokrát o prominutí zmeškání lhůty a částečné odůvodnění odvolání, na kterém se neměl obviněný podílet.
21. Za takto zjištěného procesního postupu soudů nižších stupňů v kombinaci s obecnými pravidly upravujícími vztah mezi obhájcem a obviněným nelze dovolací námitce přisvědčit. Není sporu o průběhu komunikace mezi soudy a obhájkyní. Podstata posouzení Nejvyšším soudem spočívala ve vyhodnocení relevance údajné nezpůsobilosti zpracovat odůvodnění řádného opravného prostředku (odvolání) obhájkyní pro tvrzenou zdravotní indispozici obviněného. Nutno nejprve podotknout, že zpráva praktické lékařky MUDr.
Evy Mikšové ze dne 25. 9. 2024 toliko uvádí, že od 2. 9. 2024 v rámci domácího léčení (po hospitalizaci od 3. 8. 2024 – pozn. soudu) obviněný nebyl schopen se plně soustředit a účastnit se soudních jednání a absolvovat cestu do Brna. Z uvedeného však nevyplývá, že by mu jeho zdravotní stav bránil komunikovat s jeho obhájkyní. Třebaže obhájkyně soudům nižších stupňů opakovaně tvrdila, že porada s obviněným není možná, a to na základě citované lékařské zprávy, ze strohého obsahu této zprávy nevyplývá, že by tomu tak bylo.
Nelze přisvědčit ani tvrzení v dovolání, že by snad lékařské zprávy byly průběžně aktualizovány, neboť spisový materiál obsahuje pouze jedinou, výše zmíněnou zprávu (č. l. 917), přičemž na zcela totožnou zprávu poukázala obhájkyně v podání žádosti o prominutí zmeškání lhůty a částečného odůvodnění odvolání (č. l. 941). V mezidobí žádná jiná lékařská zpráva stran zdravotního stavu poskytnuta nebyla. Zjištěné skutečnosti pak rozhodně nezavdaly příčinu, aby soudy nižších stupňů zvažovaly přerušení trestního stíhání či rozhodovaly o prominutí zmeškání lhůty (toto podání obviněného totiž bylo realizováno až po rozhodnutí odvolacího soudu).
Pro přípravu odvolání není fyzická přítomnost obviněného nutná, tedy neschopnost cestovat do Brna a účastnit se soudních jednání nelze považovat za relevantní námitku. Stejně tak skutečnost, že obviněný není schopen se „plně soustředit“, také nezavdává důvod se domnívat, že zcela absentuje jeho schopnost projevit vůli alespoň rámcově, pokud jde o formulaci odvolání obhájkyní. Nelze po soudech nekriticky požadovat, aby vzdor zákonem stanoveným lhůtám pro řádné odůvodnění odvolání vyčkávaly „plné mentální a zdravotní kondice obviněného“ pro komunikaci s obhájcem.
22. Veškeré výhrady směřující vůči odmítnutí odvolání odvolacím soudem vychází z premisy, že obhájkyně bez porady s obviněným nemohla sama vymezit, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku ve smyslu § 249 odst. 1 tr. ř. K tomu nutno uvést, že vztah mezi obviněným a obhájcem je podpůrný, což se projevuje v povinnosti obhájce působit a jednat v trestním řízení jen ve prospěch klienta ve smyslu § 41 tr. ř. Z toho však nelze dovozovat, že poskytovaná právní pomoc obhájcem je absolutně podmíněna pokyny zastupované osoby.
Obviněný a obhájce se nachází v nerovnoměrném postavení, pokud jde o nezbytné právní znalosti, a proto jakýkoliv pokyn či přání ze strany obviněného bude pouze výchozím bodem pro následnou precizaci obhájcem. Je ostatně úkolem obhájce přeměnit obecný pokyn (např. právě podání odvolání) do procesně odpovídající podoby, aby takovéto podání nejen obstálo před soudem, ale obsahovalo i právně fundovanou argumentaci, kterou obviněný neznalý práva spíše nevznese. V opačném případě, tedy činění úkonů obhajoby pouze v rozsahu a ve formě stanovené závazným pokynem obviněného, by nešlo hovořit o účelném hájení zájmů obviněného ve smyslu § 41 odst. 1 tr.
ř. Právě prospěch obviněného, třebaže i na úkor jeho vůle, resp. absence jeho vůle není trestnímu řádu neznámý, jak dokazuje § 304 odst. 1 tr. ř. v případě řízení proti uprchlému a v případech omezené svéprávnosti podle § 41 odst. 4 tr. ř. Zákon pamatuje specificky i na situaci, kdy obviněný má potíže s odůvodněním odvolání. V takovémto případě podle § 251 odst. 2 tr. ř. soud ustanoví obhájce právě toliko pro účely odůvodnění odvolání. Stěží by tímto byla zamýšlena úplná pasivita obhájce, který pouze vyčká konkrétních instrukcí obviněného.
Z dosud uvedeného je patrné, že obhájce se nachází ve specifickém postavení, pokud jde o pokyny obviněného, neboť není jeho pouhou prodlouženou rukou, ale samostatnou osobou, fundovanou a práva znalou, která vykonává obhajobu podle svých nejlepších možností a schopností. Shora uvedené příklady výkonu obhajoby podle trestního řádu ilustrují a doplňují argumentaci odvolacího soudu v projednávané věci, že i v případech, kdy komunikace s obviněným není z mnoha různých důvodů (zdravotní stav, nízká intelektová či mentální úroveň či dokonce úplná nepřítomnost a nedosažitelnost obviněného) možná v nejvyšší možné či představitelné intenzitě a kvalitě, nemůže toto být pojímáno jako překážka pro řádný výkon obhajoby, včetně včasného zpracování náležitého odůvodnění odvolání tak, aby vyhovovalo zákonným požadavkům.
Jak již bylo zmíněno, jedním z úkolů obhájce je precizovat myšlenky a pokyny obviněného do procesně použitelné podoby. Proto tvrzení, že obhájkyně nemohla ani obecně odůvodnit podaný opravný prostředek bez detailního vyjádření obviněného, nemá opodstatnění.
23. Pro úplnost lze podotknout, že soud prvního stupně poskytl několik příležitostí k nápravě vad v podání, a to s dostatečnou časovou dotací. Jak vyplývá ze shrnutí jednotlivých procesních úkonů, uplynuly téměř 2 měsíce od podání odvolání do poslední výzvy soudu k doplnění odůvodnění. Byť je pravdou, že délka této doby byla částečně dána doručením odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně obviněnému až dne 12. 9. 2024, jde o lhůtu dalece přesahující zákonnou 8denní lhůtu podle § 248 odst. 1 tr. ř. I z opakované výzvy soudu prvního stupně k doplnění odůvodnění odvolání (byť obratem) je patrná určitá vstřícnost soudu vůči obhajobě. Nelze proto v postupu soudů obou nižších stupňů spatřovat přepjatý formalismus či svévolnou interpretaci zákona v neprospěch obviněného.
24. V návaznosti na podstatu dovolací argumentace je nutné upozornit, že i přes tvrzení o nemožnosti zformulovat odůvodnění odvolání bez přímého zapojení obviněného obhájkyně nakonec provedla nezbytné doplnění (byť jen částečné a cca týden po rozhodnutí odvolacího soudu, o němž v té době nevěděla) bez toho, aby to bylo (podle vlastního vyjádření) konzultováno s obviněným (viz č. l. 937). Toto doplnění doručené odvolacímu soudu dne 30. 10. 2024 pak obsahuje četné námitky proti procesnímu postupu soudu prvního stupně i proti hodnocení důkazů. Je tedy zjevné, že i přes údajnou nemožnost konzultovat s obviněným bylo možno opravný prostředek obhájkyní řádně odůvodnit maximálně ve prospěch obviněného. Leč toto podání bylo učiněno pozdě. I kdyby se tedy odhlédlo od všech zbývajících důvodů, pro které Nejvyšší soud shledal dovolací námitku neodůvodněnou, stále by platilo, že obhájkyně byla schopná vyhovět opakovaným výzvám k doplnění odvolání. Ostatně platí, že postup podle § 251 odst. 1 tr. ř. směřuje jen k odstranění nedostatku náležitostí obsahu odvolání, nikoli k dosažení toho, aby bylo odvolání podáno i v dalších směrech úspěšně a aby mu mohl odvolací soud vyhovět (PÚRY, František. § 251 [Řízení u soudu prvního stupně]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3008.). Pro vyhovění výzvám soudu tedy nebyla kladena podmínka naprosto precizní argumentace vyžadující komplexní rozpravy s obviněným, jak se patrně domnívala obhájkyně. S tím se pojí i skutečnost, že obviněný byl dotyčnou obhájkyní zastupován od počátku trestního řízení. Proto si lze jen těžko představit, že obhájkyně nebyla alespoň rámcově seznámena s názorem obviněného na projednávanou trestní věc a proti čemu se primárně ohrazuje. Jestliže se podílela na obhajobě obviněného, musela mít zákonitě dostatečné povědomí o věci a plánech obviněného na obhajobu, aby odůvodnila podané odvolání v nezbytném rozsahu. K případné korekci strategie obhajoby v jednotlivých detailech pak ostatně mohlo dojít v rámci odvolacího řízení, bylo-li by odvolání řádně odůvodněno a ve věci mohlo být nařízeno odvolacím soudem veřejné zasedání.
25. Je tedy namístě uzavřít, že odvolání dovolatele mohlo být řádně odůvodněno, a to nejpozději ve lhůtě stanovené soudem prvního stupně podle § 251 odst. 1 tr. ř. Pakliže se tak i přes náležité poučení o možných následcích podle § 253 odst. 3 tr. ř. nestalo (a to ani po následující výzvě již zákonem nepředvídané) a věc byla předložena soudu odvolacímu, nelze mu vytýkat, že podle uvedeného ustanovení postupoval a rozhodl o odmítnutí odvolání, neboť toto nesplňovalo náležitosti obsahu podle § 249 odst. 1 tr. ř. Nebyl tedy dán důvod pro kasaci napadeného rozhodnutí odvolacího soudu na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho první variantě.
K ostatním dovolacím námitkám
26. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku dále brojil proti způsobu dokazování a rychlosti vyhlášení či vyhotovení odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně, požadoval, aby byla vyslechnuta i jeho matka (ač vypovídala před soudem prvního stupně, jak dokládá bod 160. jeho rozhodnutí – pozn. soudu). Přitom není zřejmé, čeho přesně se těmito námitkami obviněný domáhal, ani pod který dovolací důvod měly být podřazeny. Pakliže však Nejvyšší soud dospěl k výše uvedenému závěru, že odvolací soud postupoval a rozhodl správně podle § 253 odst. 3 tr. ř. a odvolání odmítl bez věcného přezkumu rozsudku soudu prvního stupně pro nesplnění náležitostí tohoto opravného prostředku, je jakékoli další posuzování námitek jdoucích nad rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. bezpředmětné.
V. Způsob rozhodnutí
27. Obviněný M. V. své dovolání zdůvodnil výhradami, které, pokud byly podřaditelné pod uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. l), m) tr. ř., materiálně je nenaplnily, což je činí neopodstatněnými. Nejvyšší soud proto jeho dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak za splnění podmínky uvedené v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 3. 2025
Mgr. Pavel Göth předseda senátu