Pro úplnost je na místě připomenout (vedle skutečností, jež z nálezů Ústavního
soudu vyzdvihl obviněný Ing. J. Č. a které Nejvyšší soud v žádném případě
nehodlá zpochybňovat), že při posuzování podmínek pro uznání obviněného jako
zvlášť nebezpečného recidivisty podle § 41 odst. 1 tr. zák. je třeba, mimo
délky doby, která uplynula od posledního odsouzení, přihlédnout také k dalším
okolnostem, určujícím stupeň nebezpečnosti recidivy pro společnost, např. ke
způsobu provádění trestné činnosti, ke škodám způsobeným nynější i dřívější
trestnou činností, k počtu, druhu a výši dřívějších trestů, k pohnutkám a
důvodům, které vedly k recidivě. Závažným hlediskem je i celkové posouzení
osobnosti pachatele, jeho celkový osobní profil, charakterové a psychické
vlastnosti, věk apod. Významné je také zjištění, kolikrát už byl pachatel v
minulosti potrestán za zvlášť závažné trestné činy, za kolik takových trestných
činů to bylo, za kolik trestných činů je nyní souzen, jaká je celková délka v
minulosti vykonaných trestů, jak dlouhé jsou intervaly mezi jejich výkonem
apod. Důležité je také zhodnocení následků trestného činu. Při hodnocení
materiální podmínky zvlášť nebezpečné recidivy se zhodnotí i konkrétní stupeň
nebezpečnosti trestného činu, a to jak předchozího, tak nyní souzeného.
Přihlédnout je třeba k významu a závažnosti všech trestných činů, za něž byl
pachatel dříve potrestán, k jeho chování ve výkonu trestu, ke způsobu života
mezi jednotlivými činy a tresty, k délce trestu dříve uloženého i k trvání jeho
skutečného výkonu, k páchání i jiných trestných činů v rozhodné době (viz nález
Ústavního soudu ze dne 13. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 396/03).
Z rozvedených hledisek je nutné konstatovat, že v současnosti posuzované
trestné činnosti se obviněný Ing. J. Č. dopustil sice téměř pět let po
předchozím odsouzení pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin, avšak již jen
zhruba dva roky po vykonání trestu, který mu byl uložen nejen za tento, ale
také za další zvlášť závažný úmyslný trestný čin. V daných souvislostech je
totiž na místě uvést, že zmíněný souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody byl
obviněnému uložen též za trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3
písm. c) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Brno -
venkov ze dne 17. 9. 1999, sp. zn. 3 T 281/99.
Pokud jde o trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 252a odst.
1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zák. (který obviněný v dovolání
výslovně zmiňuje), patří se vyzdvihnout zejména skutečnost, že obviněný Ing. J.
Č. se jej dopustil více útoky jako člen organizované skupiny. Takové jednání
samo o sobě nutno hodnotit jako společensky velmi nebezpečné. Navíc nelze
přehlížet, že šlo o trestnou činnost páchanou promyšleným způsobem a se značnou
rozhodností [obviněný Ing. J. Č. se společně s dalšími obviněnými nenechal od
jejího provádění odradit ani neúspěchem jako v případě dílčího skutku uvedeného
v bodě 2) skutkové věty rozsudku odvolacího soudu]. K tomu lze pro dokreslení
dodat, že předmětný skutek byl (ve dvou dílčích skutcích) kvalifikován též (v
jednočinném souběhu) jako trestný čin padělání a pozměňování veřejné
listiny podle § 176 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Rovněž tyto okolnosti
přispívají k závěru o podstatně zvýšeném stupni společenské nebezpečnosti
předmětného skutku (činu).
Vedle těchto skutečností je třeba důrazně připomenout, že obviněný Ing. J. Č.
se po podmíněném propuštění vedle již uvedeného zvlášť závažného trestného činu
dopustil další rozsáhlé zvlášť závažné trestné činnosti, pro kterou byl
odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně shora citovaným. Konkrétně je nutno
uvést, že byl uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3
písm. a), b) tr. zák. dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1
tr. zák., trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák.
a trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr.
zák.
V souvislosti s tím je třeba dále náležitě vyhodnotit zjištění, že v případě
trestného činu podvodu, jímž byl obviněný Ing. J. Č. uznán vinným rozsudkem
Okresního soudu v Břeclavi ze dne 18. 5. 2000, sp. zn. 1 T 25/2000, se jednalo
o společensky výrazně nebezpečnou trestnou činnost. I v tomto případě je totiž
zjevná promyšlenost a plánovitost provedení, přičemž nelze pomíjet skutečnost
způsobení škody sice značné, ale významně se blížící již škodě velkého rozsahu
(k tomu se připomíná, že čin byl spáchán a souzen před novelou trestního zákona
provedenou zákonem č. 265/2001 Sb.)
Dalším významným faktorem zvyšujícím stupeň společenské nebezpečnosti(a
současně zřetelně definujícím obviněného jako zatvrzelého a nepoučitelného
pachatele – k tomu viz i níže) byl fakt spáchání zvlášť závažné (i další)
trestné činnosti (odsouzené rozsudky citovanými v úvodu tohoto rozhodnutí)
obviněným jako majetkovým recidivistou [rovněž trestný čin legalizace výnosů z
trestné činnosti podle § 252a odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr.
zák. je stejně jako trestný čin podvodu podle § 250 tr. zák. a úvěrového
podvodu podle § 250b tr. zák. zařazen v trestním zákoně do hlavy deváté mezi
trestné činy proti majetku] a ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu
trestu odnětí svobody. Posledně uvedenou skutečnost je třeba při posuzování
materiální stránky hodnotit, byť již bylo Okresním soudem v Břeclavi
deklarováno, že se obviněný Ing. J. Č. ve zkušební době podmíněného propuštění
z výkonu trestu odnětí svobody podle § 64 odst. 3 tr. zák. osvědčil. Jde totiž
nikoli o formální aspekt (zahlazení), nýbrž o reálně existující stav v
konkrétní době páchání trestné činnosti, který má zjevnou vypovídací hodnotu
pro věcné hodnocení závažnosti jednání obviněného a způsob jeho života. Zde je
nutno připomenout, že byť byla obviněnému známa okolnost podmíněného propuštění
a nutnost chovat se řádně –zejména zdržet se páchání trestné činnosti, ani tato
okolnost nebyla pro něj dostatečně motivujícím a výchovným aspektem ke zcela
bezúhonnému životu.
Poukázat je nutno také na to, že v době od podmíněného propuštění z výkonu
trestu odnětí svobody uloženého mu za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1,
odst. 3 písm. b) tr. zák. a trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3
písm. c) tr. zák. do spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné
činnosti podle § 252a odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zák. a
dalších zmíněných zvlášť závažných trestných činů, se obviněný Ing. J. Č.
dopustil dalších trestných činů.
V prvé řadě je třeba zmínit skutečnost, že obviněný Ing. J. Č. spáchal již dne
29. 9. 2003 (tedy pouhé dva měsíce po podmíněném propuštění) trestný čin
zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. (viz shora citovaný rozsudek
Městského soudu v Brně). Je tedy zjevné, že velice krátce po výkonu trestu
navázal na předchozí závadný způsob života.
Dne 22. 4. 2004 se dopustil trestného činu podílnictví podle § 251 odst.
1 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu
9 ze dne 4. 4. 2005, sp. zn. 2 T 10/2005. Za tento trestný čin a další
trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. spáchaný ode dne
9. 2. 2005 do dne 17. 2. 2005, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu
Brno - venkov ze dne 18. 5. 2006, sp. zn. 2 T 45/2006, byl právě uvedeným
rozsudkem odsouzen k souhrnnému trestu v trvání jednoho roku, pro jehož výkon
byl zařazen do věznice s ostrahou.
Pro úplnost je vhodné připomenout, že obviněný Ing. J. Č. byl shora citovaným
rozsudkem Městského soudu v Brně odsouzen též pro trestný čin podílnictví podle
§ 251 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Charakter páchané trestné činnosti opravňuje k závěru, že obviněný Ing. J. Č.
si právě tímto způsobem systematicky opatřuje finanční prostředky (prostředky k
životu) a v tomto smyslu je zřejmá (i se zřetelem k rozsahu deliktního jednání)
trvalá zavrženíhodná pohnutka a důvody recidivy.
Je skutečností, že obviněný Ing. J. Č. se ve výkonu trestu odnětí svobody
choval řádně, v důsledku čehož byl nejprve přeřazen do mírnějšího typu věznice
(z věznice s ostrahou do věznice s dozorem) a poté, jak již shora uvedeno z
výkonu tohoto trestu podmíněně propuštěn, a v důsledku osvědčení nevykonal celý
uložený trest (shora rozvedené trestné činy tak spáchal po výkonu části
trestu), ovšem tato zjištění nelze přeceňovat.
Výše popsané skutečnosti totiž dostatečně zřetelně dokládají zřejmou tendenci
obviněného Ing. J. Č. k soustavné úmyslné protispolečenské činnosti zvyšující
se závažnosti a prokazují, že je ve středním věku již zatvrzelým pachatelem. Je
zjevné, že od odsouzení pro zvlášť závažnou trestnou činnost a od výkonu trestu
odnětí svobody nedošlo v jeho chování k žádné nápravě, naopak jeho kriminální
kariéra dále pokračuje a nabírá stále nebezpečnější rysy.
Lze tedy shrnout, že obviněný Ing. J. Č. jako zatvrzelý, nepoučitelný pachatel
opětovně spáchal zvlášť závažný úmyslný trestný čin (navíc typově stejný
trestný čin – speciální recidiva) legalizace výnosů z trestné činnosti podle §
252a odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zák. za okolností, jež
podstatně zvýšily stupeň nebezpečnosti tohoto trestného činu pro společnost.
Totéž platí i ve směru tímto obviněným výslovně a konkrétně nevytýkaným, ve
vztahu k dalším zvlášť závažným trestným činům podvodu podle § 250 odst. 1,
odst. 3 písm. a), b) tr. zák. dílem dokonanému, dílem ve stádiu pokusu podle §
8 odst. 1 tr. zák., podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., a
úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., ohledně
nichž zůstal rozsudek Městského soudu v Brně ve výroku o vině stran jmenovaného
obviněného napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně nedotčen.
Vzhledem k těmto skutečnostem je Nejvyšší soud i při respektu k citovaným
rozhodnutím Ústavního soudu přesvědčen, že materiální podmínka zvlášť
nebezpečné recidivy podle § 41 odst. 1 tr. zák. byla v případě obviněným Ing.
J. Č. spáchaných zvlášť závažných trestných činů naplněna. Za této situace byl
tomuto obviněnému trest důvodně ukládán též za použití § 42 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud proto nemohl přiznat opodstatnění ani dovolací argumentaci tohoto
obviněného.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o
dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr.
ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona
dovolání obviněných Ing. J. Č. a Č. Č. odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm.
a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. listopadu 2008