6 Tdo 1186/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19.
prosince 2007 dovolání, která podali obviněný A. N. H. a obviněný Ing. J. Z.,
proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2007, sp. zn. 3 To 21/2007,
jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp.
zn. 5 T 57/2006, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obou obviněných o d m í t a j
í .
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2007, sp. zn. 5 T 57/2006, byli
obvinění A. N. H. a Ing. J. Z. uznáni vinnými, že
po předchozí blíže nespecifikované dohodě společně s blíže neztotožněnými
spolupachateli dovezli celkem 7.190.000 kusů cigaret značky Marlboro a Marlboro
Lighťs neoznačených platnou tabákovou nálepkou v rozporu s ustanovením § 114
zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních v platném znění, prostřednictvím
objednaného kamionového dopravce Ž. T., s. r. o., na nákladním vozidle tovární
značky Renault, s návěsem, v kontejneru dne 29. 10. 2005 ze S. r, N. do Č. r.,
v úmyslu vyhnout se zaplacení dovozního cla, spotřební daně a daně z přidané
hodnoty za dovoz a následný prodej těchto cigaret na území ČR, v průvodních
dokladech deklarovali tyto cigarety jako nástěnné hodiny s režimem transit do
S. r., přičemž v označení příjemce zneužili název obchodní společnosti S., s.
r. o., a v prostoru areálu společnosti T. a R. provozovna L., provozované J. Z.
z kontejneru neoprávněně odstranili lodní plombu a zajistili překládání nákladu
do jiného přepravního kontejneru, v průběhu překládky došlo k zajištění nákladu
pracovníky Generálního ředitelství cel, takže škoda na spotřební dani ve výši
10.353.600,- Kč, dále škoda na dani z přidané hodnoty ve výši 2.526.951,- Kč a
škoda na dovozním clu ve výši 1.076.744,- Kč, tedy škoda v celkové výši
13.957.295,- Kč nevznikla, přičemž obžalovaný Ing. J. Z. se na tomto jednání
podílel nejméně tím, že objednal kamionového dopravce u kamionové společnosti
Ž. T., s. r. o., a telefonickými domluvami se spoluobžalovaným, dopravcem a
řidičem se podílel na organizování přepravy a obžalovaný A. N. H. nejméně tím,
že zprostředkoval ve spediční společnosti J. L., s. r. o., zajištění uvolnění
nákladu v H., v průběhu cesty dával telefonické pokyny řidičům kamionu, kam
mají náklad odvézt, a zajistil osoby, které provedly přeložení nákladu do
jiného kontejneru a dojednal schůzku s řidičem kamionu, k níž následně došlo na
parkovišti před obcí J., kde od něj převzal veškerou přepravní dokumentaci a
současně mu předal finanční obnos ve výši 1.000 EURO, přičemž byl zadržen
pracovníky Generálního ředitelství cel Praha.
Takto popsané jednání soud prvního stupně u obou obviněných právně kvalifikoval
jako pokus trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby
podle § 8 odst. 1, § 148 odst. 1, 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. a trestný čin
porušování předpisů o nálepkách k označení zboží podle § 148a odst. 1 alinea
druhá tr. zák. spáchaných ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.
Za tuto trestnou činnost byli odsouzeni:
obviněný A. N. H.
Podle § 148 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu
odnětí svobody v trvání devíti let; podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl
pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr.
zák. mu byl uložen trest propadnutí finanční částky 1000 EURO uložené v objektu
Hospodářské správy Policejního prezídia Policie ČR.
obviněný Ing. J. Z.
Podle § 148 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu
odnětí svobody v trvání devíti let; podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl
pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák.
mu byl uložen trest vyhoštění na dobu deseti let.
Proti konstatovanému rozsudku podali odvolání obvinění A. N. H. a Ing. J. Z. a
v jejich neprospěch státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v
Praze.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2007, sp. zn. 3 To 21/2007, byl
podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek u obou
obviněných zrušen ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody. Dále podle
§ 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a při nezměněném výroku o vině
pokusem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §
8 odst. 1 k § 148 odst. 1, 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. a trestným činem
porušování předpisů o nálepkách k označení zboží podle § 148a odst. 1 alinea
druhá tr. zák. spáchaných ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a při
nezměněném výroku o uložených trestech oba obviněné zařadil podle § 39a odst. 3
tr. zák. pro výkon uložených trestů odnětí svobody v trvání devíti let do
věznice s ostrahou.
Citovaný rozsudek odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu
napadli oba obvinění prostřednictvím obhájců dovoláními, která shodně opřeli o
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný A. N. H. v dovolání uvedl, že napadená rozhodnutí soudů obou stupňů
spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. Vyslovil přesvědčení, že soudy nereagovaly na důkazy
provedené v obou soudních řízeních. Zejména se nevypořádaly s tím, zda před
vznikem kauzy znal subjekty zúčastněné na trestné činnosti. Pro tvrzení soudů,
že se znal s dopravcem P. Ž., dále s jednatelem společnosti J. L., s. r. o., s
provozovatelem skladu a se všemi osobami, jež měly ve skladovém prostoru L.
náklad překládat a byly na místě samém zajištěny, neexistuje jediný podklad.
Zainteresované subjekty tuto skutečnost popřely. Obviněný rovněž namítl, že
pokud byla poznávací fáze provedena již v přípravném řízení, jedná se o úkon
neopakovatelný ve smyslu ustanovení § 158 odst. 3 písm. i) tr. ř. a
prvostupňový soud ho v řízení před soudem nemohl opakovat. Přesto k této
skutečnosti byl svědek P. Ž. vyslechnut a prohlásil, že si není jist, zda se
jedná o osobu (obviněného), s níž se seznámil v prostoru hotelu M. ve Z. (v
přípravném řízení jej nepoznal). Obviněný odmítl zdůvodnění soudu, podle něhož,
byl-li důkaz poznávacím procesem proveden na návrh obhajoby, je důkazem
nevěrohodným. Vytkl, že rovnost zbraní je v celém trestním řízení zaručena
každému subjektu Listinou základních práv a svobod, jakož i ustanoveními § 41
odst. 2 a § 33 odst. 1 tr. ř.
Dále obviněný vznesl výhrady, že nebyla objasněna situace kolem telefonních
hovorů a vlastnictví telefonů s IMEI číslem, které mu bylo přisouzeno.
Neosvětleno zůstalo, že po jeho zadržení, provedení osobní prohlídky a
zajištění všech movitých věcí, byl podle výpisu mobilního operátora a vztahové
analýzy z tohoto telefonu údajně uskutečněn další hovor. Obviněný v
podrobnostech vyjádřil nesouhlas s tím, jak se soudy vypořádaly s důkazem –
lístkem, jenž byl nalezen ve vozidle používaném jeho osobou, na kterém bylo
napsáno telefonní číslo provozovatele skladu. Rovněž vytkl, že k objasnění
skutkového stavu nebyly provedeny výslechy zasahujících policistů a
fotodokumentace zajištěného zboží. Výhrady uplatnil i k provedení důkazu formou
výpisů z telefonních hovorů mobilních operátorů a k jeho předložení státní
zástupkyní v řízení před prvostupňovým soudem. Vyslovil podezření, že s tímto
důkazem bylo manipulováno, neboť obsahoval toliko hovory odchozí. Navíc k
odvolacímu řízení byla předložena jeho jiná verze. Podle obviněného soudy obou
stupňů vycházely při hodnocení skutků a uznání jeho viny ze spekulativních,
ničím nepodložených tvrzení obžaloby a porušily ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr.
ř. Nedostatek shledal i v tom, že při pochybnostech měla být v řízení
aplikována zásada in dubio pro reo.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního
soudu v Praze ze dne 11. 5. 2007, sp. zn. 3 To 21/2007, a tomuto soudu věc
vrátil k novému řízení a rozhodnutí.
Obviněný Ing. J. Z. v mimořádném opravném prostředku soudům obou stupňů vytkl
nesprávné právní posouzení skutku. Podle jeho mínění z provedených důkazů
nevyplývá, že by skutkový děj popsaný v obžalobě a následně v rozsudku mohl
vést k závěru, že jeho jednání vykazovalo znaky nějakého trestného činu.
Obviněný konstatoval, že „nebyl vlastníkem konosamentu ani příjemcem zboží,
neobjednal dopravu, nebyl u odstraňování plomby z kontejneru, nebyl ani při
překládce zboží v L. a ani si dopravu zboží neobjednal“. Nebyl-li u žádného z
těchto úkonů a v době páchání trestného činu se zdržoval mimo území Č. r., tak
jeho jednání nemohlo vykazovat žádné znaky trestných činů, jak jsou uvedeny v
rozsudcích soudů obou stupňů. Proto měl být obžaloby zproštěn.
Závěrem podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského
soudu v Praze, ze dne 11. 1. 2007, sp. zn. 5 T 57/2006, ve výroku o vině a
trestu, jakož i rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2007, sp. zn. 3
To 21/2007, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podaným dovoláním se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně
vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
Pokud jde o dovolání obviněného Ing. J. Z. státní zástupce uvedl, že bylo sice
podáno s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve
skutečnosti však částečně vychází z odlišných skutečností, než jak byly soudem
zjištěny. Veškerá argumentace obviněného je postavena na tvrzení, že s věcí
nemá vůbec nic společného, zatímco prvostupňový soud učinil skutková zjištění
jiná. Současně státní zástupce poukázal na příslušnou část znění tzv. skutkové
věty rozsudečného výroku Krajského soudu v Praze. Dodal, že dovoláním obviněný
fakticky napadl soudem učiněná skutková zjištění. Jelikož skutek byl spáchán ve
spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., není třeba, aby samotné jeho
jednání naplnilo všechny znaky skutkové podstaty daného trestného činu a
postačí, pokud tyto znaky byly naplněny až společným jednáním všech pachatelů.
V případě mimořádného opravného prostředku, který učinil obviněný A. N. H.,
státní zástupce konstatoval, že sice byl podán s odkazem na důvody dovolání
uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti ale směřuje výlučně
proti neúplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, čímž napadá soudem
učiněná skutková zjištění.
K oběma podaným dovoláním státní zástupce poznamenal, že skutkovými zjištěními,
jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim dospěly v řádně vedeném
trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací
soud vázán, neboť dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán
toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení
skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Zdůraznil, že v tomto
směru nebyly přezkoumáním zjištěny žádné extrémní rozpory mezi skutkovými
zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry. Údajně nesprávná skutková
zjištění důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. být
nemohou.
Z popsaných důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst.
1 písm. b) tr. ř. dovolání obou obviněných odmítl, neboť byla podána z jiného
důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a rozhodnutí učinil v souladu s
ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ,
že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu
ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v
neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání,
která učinili obvinění A. N. H. a Ing. J. Z. jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2
písm. a), h) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§ 265d odst. 1 písm. b),
odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e
odst. 1, 2, 3 tr. ř.].
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo
dále nutno posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněný
zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který
lze aplikovat v případě, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání lze namítat, že skutek, jak byl v původním
řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin,
ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto
vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné
hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v
právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti
mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom
plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady
právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS
73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není
oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup
při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného
skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na
tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení,
přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného
doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím
řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým
soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací
soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí
instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není
oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a
bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený
rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu oba obvinění uplatňují v dovolání výhrady, které
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně
taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný A. N. H.
namítá chybná skutková zjištění, když v podrobnostech vytýká nedostatečnost
dokazování a vadné hodnocení provedených důkazů, tj. porušení ustanovení § 2
odst. 5, 6 tr. ř., případně zpochybňuje zákonnost některých důkazů. Námitka
ohledně nesprávnosti soudy zjištěného skutkového stavu je zjevná i z dovolání,
které podal obviněný Ing. J. Z. Obviněný konstatuje, že se zdržoval mimo území
Č. r., dále že nebyl vlastníkem konosamentu a příjemcem zboží, nebyl u
odstraňování plomby z kontejneru a při překládce zboží v L., což jsou
okolnosti, které mu ani nejsou kladeny za vinu. Současně ale tvrdí, že dopravu
zboží neobjednal. To je v rozporu se zněním tzv. skutkové věty výroku o vině v
rozsudku soudu prvního stupně, která uvádí: „…Ing. J. Z. se na tomto jednání
podílel nejméně tím, že objednal kamionového dopravce u kamionové společnosti
Ž. T., s. r. o., a telefonickými domluvami se spoluobžalovaným, dopravcem a
řidičem se podílel na organizování přepravy…“. Nutno zdůraznit, že popsaným
způsobem oba obvinění primárně namítají nedostatky procesního charakteru v
soudním řízení a až následně spatřují vady ve smyslu uplatněného důvodu
dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení
napadená rozhodnutí přezkoumávat.
V posuzované trestní věci je pro Nejvyšší soud z hlediska důvodu dovolání podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozhodující zjištění, podle něhož oba obvinění
spáchali předmětný skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku
prvostupňového soudu a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V
dovolání obvinění A. N. H. a Ing. J. Z. nenamítají, že tento skutek (viz jeho
doslovná citace konstatovaná výše), který shledal bezchybným i odvolací soud,
byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném
nesprávném hmotně právním posouzení. Jejich výhrady směřují výlučně proti
konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě krajský soud v Praze
(následně i Vrchní soud v Praze) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnili
všechny zákonné znaky pokusu trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné
povinné platby podle § 8 odst. 1, § 148 odst. 1, 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. a
trestného činu porušování předpisů o nálepkách k označení zboží podle § 148a
odst. 1 alinea druhá tr. zák. spáchaných ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2
tr. zák.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f
odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na
ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se
dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních
názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v
příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.,
je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho
ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací
důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b)
tr. ř. dovolání obou obviněných odmítl, neboť byla podána z jiných důvodů, než
jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst.
3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s
ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 19. prosince 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k