U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. února 2016 o
dovolání, které podal obviněný P. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze
dne 5. 5. 2015, č. j. 9 To 37/2015-2013, jako soudu odvolacího v trestní věci
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 T 8/2014, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2014, č. j. 41 T
8/2014-1957, byl obviněný P. H. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán
vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 5 písm. a) zákona č. 40/2009
Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“),
jehož se podle jeho skutkového zjištění dopustil tím, že
v období od 22. 3. 2011 do 12. 9. 2012, na různých místech v P., jako ředitel a
statutární orgán spol. 4-Volnočasová o.p.s., IČ: 28389841, se sídlem
Novodvorská 1013, 142 00 Praha 4 – Lhotka (dále jen 4-Volnočasová), prováděl
prostřednictvím jemu svěřené debetní karty č. … výběry finanční hotovosti v
různých výších z účtu č. … spol. 4-Volnočasová, celkem tak za uvedené období
vybral částku ve výši 6.726.200 Kč, kterou použil pro vlastní potřebu, vybrané
peněžní prostředky po dohodě s účetní spol. 4-Volnočasová obžalovanou D. J.
fiktivně po větších částkách neodpovídajícím výběrům hotovosti vkládal do
pokladny společnosti spol. 4Volnočasová, částky obžalovaná J. evidovala v
pokladních knihách za kroky 2011 a 2012 v podúčtu s označením P 04, z pokladny
byly pak za účelem zastření následně obžalovanou J. zaúčtovány jako hotovostní
výdaje z pokladny fiktivním dodavatelům služeb na základě obžalovaným H.
padělaných faktur od těchto fiktivních dodavatelů a smluv o vytvoření díla a
licence k jeho užití mezi fiktivními dodavateli a spol. 4-Volnočasová, které
obžalovaný H. vyhotovil z velké většiny na neexistující osoby, část vyhotovil
bez jejich vědomí na existující osoby, s nimiž dříve přišel zpravidla do
obchodního kontaktu, v jiných případech, použil při tom smyšlená čísla jejich
občanských průkazů, vzájemné plnění z těchto smluv nikdy nebylo uskutečněno,
přičemž výplatu plnění do rukou neexistujících osob a jejich zaúčtování účetně
zastřel obžalovaný H. za spolupráce obžalované J., která byla odpovědná za stav
pokladny a která obžalovanému H. připravovala výdajové pokladní doklady, které
jí přinášel podepsané nazpět k zaúčtování obžalovaný H.,
celkem tak shora uvedenou činností poškozené spol. 4-Volnočasová způsobili
škodu ve výši nejméně 6.726.200 Kč.
2. Obviněný byl odsouzen podle § 206 odst.5 tr. zákoníku k trestu
odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm.
c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto též o spoluobviněných D. J., která byla
uznána vinnou pomocí ke zvlášť závažnému zločinu zpronevěry podle § 24 odst. 1
písm. c) k § 206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, a O.T., jenž byl podle § 226
písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byla obžalobou spatřována
pomoc k přečinu zpronevěry podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 206 odst. 1, 3 tr.
zákoníku.
4. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění P. H. a D. J. a v
neprospěch všech tří obviněných státní zástupce, rozhodl ve druhém stupni
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. 5. 2015, č. j. 9 To 37/2015-2013, tak,
že (I.) z podnětu odvolání obviněné D. J. a státního zástupce napadený rozsudek
ohledně obviněných D. J. a O. T. podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) odst. 2
tr. ř. zrušil a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc v rozsahu zrušení vrátil soudu
prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, zatímco (II.) odvolání
obviněného P. H. a státního zástupce podané v jeho neprospěch podle § 256 tr.
ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem
Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Lukáše
Trojana dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm.
g) a l) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnil v
jeho druhé zákonné alternativě, tedy ve vázanosti na jiný dovolací důvod, v
tomto konkrétním případě na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Těžiště dovolací argumentace obviněného spočívá v tvrzení, že rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
6. Obviněný označil právní kvalifikaci užitou soudy za nesprávnou, neboť nebyly
naplněny veškeré zákonné znaky charakterizující skutkovou podstatu trestného
činu zpronevěry, jímž byl uznán vinným. Nebyl naplněn znak „přisvojení cizí
věci“, neboť nebylo zjištěno, jakým způsobem naložil se svěřenou věcí v rozporu
s účelem svěření. Soudy podle něj rezignovaly na zjištění toho, jak s údajně
zpronevěřenými finančními prostředky naložil. Toto je naprosto stěžejní pro
posouzení otázky, zda si prostředky přisvojil či nikoli. Nebylo-li zjištěno, že
by obohatil sebe nebo jiného, nemůže se jednat o trestný čin zpronevěry. Právě
uvedený znak odlišuje trestný čin zpronevěry od trestného činu porušování
povinnosti při správě cizího majetku, který je k trestnému činu zpronevěry v
poměru subsidiarity.
7. Obviněný odkazuje na svoji obhajobu a namítá, že nebylo ani vyvráceno, že by
dotčené finanční prostředky využil v rozporu s účelem, ke kterému byly určeny,
tedy ve prospěch společnosti 4-Volnočasová. Závěr o své vině pokládá za
předčasný, neboť nebyly vyčerpány veškeré důkazní možnosti, které se v dané
trestní věci nabízely, když nebyl proveden důkaz účetnictvím, pokladní knihou,
ani auditem z roku 2012. Pokud mají být tyto důkazy relevantní pro posouzení
viny spoluobviněné D. J., u níž se uvažuje dokonce o tom, že měla být
spolupachatelkou posuzované trestné činnosti, pak zmíněné důkazy je třeba
označit za absentující i vzhledem k jeho osobě, neboť mohou mít zcela zásadní
vliv na posouzení výše způsobené škody. Pro postup odvolacího soudu, který
potvrdil výrok o jeho vině, ačkoli výrok o vině spoluobviněné D. J. zrušil a
věc vrátil nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, nebyly podle
dovolatele splněny procesní podmínky stanovené zákonem.
8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 5. 2015 sp. zn. 9 To 37/2015, tak i jemu
předcházející rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2014 sp. zn. 41 T
8/2014, a věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému řízení a rozhodnutí.
9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil
prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství
(dále jen „státní zástupkyně“). Podle ní část námitek obviněného deklarované
dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) nenaplňuje, neboť jimi napadá
způsob, jakým soudy hodnotily provedené důkazy, a oponuje skutkovým závěrům,
které soudy z provedených důkazů vyvodily. Jedná se zejména o námitky, že
peníze vybrané z účtu společnosti 4-Volnočasová použil ve prospěch této
společnosti, avšak nemůže to doložit pouze účetními doklady. S touto částí
obhajoby obviněného se soudy vypořádaly v rámci hodnocení skutkových zjištění,
10. Pokud obviněný s poukazem, že byl oprávněn k výběru hotovosti z účtu
společnosti a nebylo prokázáno, že by si vybranou hotovost, byť zčásti, úmyslně
přisvojil, vylučuje posouzení jeho jednání jako trestného činu zpronevěry podle
§ 206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a naznačuje případnou možnost jeho
posouzení jako trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku
podle § 220 nebo § 221 tr. zákoníku, pak státní zástupkyně odkazuje na
jednoznačný skutkový závěr soudů, podle nichž si prostřednictvím bankomatu
vybranou hotovost ve výši 6.726.200 Kč ponechal pro sebe, neboť tuto hotovost
ani neinvestoval ve prospěch zmíněné společnosti, ani ji nevložil do její
pokladny. Takové jednání naplňuje znak skutkové podstaty trestného činu
zpronevěry spočívající v přisvojení si cizí věci, neboť za to se považuje
naložení s věcí pachatelem v rozporu s účelem, ke kterému mu byla svěřena, a to
způsobem, který maří základní účel svěření, znemožňuje navrátit věc původnímu
určení, čímž dochází k obohacení pachatele či jiné osoby. Tak tomu v
posuzovaném případě bylo. Nic na tom nemění, že nebylo přesně zjištěno, jak
obviněný zpronevěřenou hotovost použil. Opačný výklad v podobě požadavku
zjištění následného nakládání se získanými prostředky by vylučoval závěr o
spáchání trestného činu zpronevěry ve všech případech, když prostředky
přisvojené obviněným nebyly dohledány. Taková interpretace by odporovala smyslu
§ 206 tr. zákoníku, čemuž odpovídá také fakt, že znakem daného trestného činu
není účinek v podobě prospěchu obviněného či jiné osoby.
11. Za liché je podle státní zástupkyně třeba označit i ty námitky obviněného,
že se jednání ke škodě společnosti 4-Volnočasová nedopustil úmyslně. Je třeba
vycházet ze zjištění, že osobně prostřednictvím platební karty vybíral hotovost
z účtu společnosti a osobně s ní činil další transakce, ať již ve svůj prospěch
nebo ve prospěch někoho jiného, takže musel vědět, že výběrem peněz pro vlastní
potřeby nesouvisejícím s činností společnosti jí působí škodu a v jaké výši.
Jako ředitel a statutární orgán společnosti rozhodně neměl oprávnění disponovat
s finančními prostředky společnosti podle svého uvážení. Vybírání hotovosti z
účtu společnosti a jejich užití pro vlastní potřeby nesouvisející s činností
společnosti bylo zjevným porušením jeho povinností.
12. Obviněnému nelze přisvědčit ani v tom, že by o jeho vině bylo rozhodnuto
bez dostatečných důkazů. Je zřejmé, že důkazy, které byly ve věci pořízeny, a z
nichž vyplývají ve skutkové větě shrnutá skutková zjištění týkající se jeho
osoby, jsou dostačující pro posouzení jeho viny. Jestliže odvolací soud zvolil
odlišný postup, pokud jde o spoluobviněnou D. J., bylo tomu tak proto, že je
třeba objasnit míru její spoluúčasti na spáchaném skutku a vypořádat se s
otázkou jejího zavinění. Právě pro vyjasnění zmíněného okruhu otázek je třeba
provést doplnění dokazování.
13. Protože státní zástupkyně soudy užitou právní kvalifikaci trestního jednání
obviněného pokládá za zákonu odpovídající, navrhla, aby Nejvyšší soud dovolaní
obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně navrhla, aby
Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1
písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v
této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na
místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal
přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h)
tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1
písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§
265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§
265f tr. ř.).
15. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr.
ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím
uplatněné dovolací důvody.
16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod
neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti
nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1.
9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání
hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy
byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s
příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod
totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového
stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení
důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15.
4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již
třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze
dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je
rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí
vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a
jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen
zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání
v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový
stav.
17. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr.
ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně
uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových
zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi
provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem
prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen
soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263
odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout
přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst.
1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
18. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně
ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu
skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem
(soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva
(trestního, ale i jiných právních odvětví).
19. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud
bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr.ř., aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo
přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech
a) až k). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy může být
naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází
tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené
rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek
zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř.
nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky
stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro
nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli
oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při
odstranění vad odvolání (viz § 253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa
druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z
jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale
řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou
ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
20. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §
265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku
(odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal
takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle § 256 tr. ř. a
u stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj.
byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod
dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Podstatou
této alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je
skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého
stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával
napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném
opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou
zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr.
ř.
21. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že
Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§
265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní
iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má
zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr.
ř.).
22. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání
obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
A) k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
23. Dovolací argumentace obviněného je podřaditelná pod jím uplatněný
dovolací důvod, neboť obviněný tvrdí, že skutek, jak je ve vztahu k jeho
jednání vymezen ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, nevyjadřuje
znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu zpronevěry podle § 206 odst.
1, 5 tr. zákoníku, zejména v důsledku absence znaku přisvojení si cizí věci.
Jeho námitky obsažené v bodech II./1013 (výtky vůči způsobu skutkového
vyjádření podle něj absentujícího znaku objektivní stránky, který je „v
podstatě pouze opisem právní věty téhož výroku“ či vůči rezignaci soudu na
skutkový popis a zjištění toho, jak s peněžními prostředky naložil) však nelze
pokládat za způsobilé odůvodnit kasaci jím napadených rozhodnutí dovolacím
soudem. Je tomu tak proto, že součástí celkových skutkových zjištění soudů
nižších stupňů je poznatek, že peněžní prostředky společnosti 4-Volnočasová,
jež ve vztahu k němu byly věcí cizí, nejen že odčerpal formou jejich
hotovostních výběrů ze specifikovaného účtu společnosti, nýbrž i že je
neinvestoval ve prospěch zmíněné společnosti, ani je nevložil do její pokladny.
Takto zjištěné jednání obviněného je nejen kauzální ve vztahu k majetkovému
poškození společnosti, a tím k naplnění zákonného znaku způsobení škody na
cizím majetku (při zjištění rozsahu poškození v částce 6.726.200,-Kč znaku
škody velkého rozsahu ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 tr. zákoníku), nýbrž
odůvodňuje i právní závěr spočívající v tom, že v tomto rozsahu si tyto peněžní
prostředky společnosti i přisvojil. Je totiž nezbytné souhlasit s tím, co ve
svém vyjádření uvedla státní zástupkyně, tj. že k naplnění tohoto zákonného
znaku dostačuje zjištění, ze strany pachatele došlo k takovému naložení s věcí
jiného (věcí mu svěřenou), jež je v rozporu s účelem, ke kterému mu byla
svěřena, a to způsobem, který maří základní účel svěření, resp. znemožňuje
navrátit věc původnímu určení. Soudy nižších stupňů učinily zjištění, že
hotovostním výběrem získal obviněný dispozici nad peněžními prostředky (v daném
okamžiku ještě ne nezbytně neoprávněnou, resp. odůvodňující vyvození jeho
trestní odpovědnosti), a následně – byť ne konkretizovaným, avšak svévolným
způsobem – s nimi naložil v rozporu s účelem svěření (tedy jejich užitím nikoli
v zájmu společnosti, např. formou uhrazení jejích závazků či vrácením do
pokladny, nýbrž v nezjištěném zájmu jeho vlastním). Touto částí jednání, kterou
skutková věta odsuzujícího rozsudku vyjadřuje slovy „kterou použil pro vlastní
potřebu“ způsobil společnosti škodu a jednak si i cizí věc, která mu byla
svěřena, přisvojil.
24. Námitka obviněného (II./16) stran nesprávnosti právního závěru
nalézacího soudu musí být hodnocena v kontextu jeho celkového vyjádření, resp.
i s přihlédnutím k obsahu navazujícího rozhodnutí soudu druhého stupně, neboť
nelze se upnout toliko k dovolatelem akcentovanému vyjádření nalézacího soudu,
že jeho jednání nelze kvalifikovat jinak než jako trestný čin zpronevěry „a to
bez ohledu na to, jakým způsobem s těmito penězi dále naložil“, aniž by bylo
vzato v úvahu, že týž soud skutkově uzavřel (rovněž str. 26 jeho rozsudku), že
obviněný „vybrané finanční prostředky… použil pro vlastní potřebu, případně pro
potřebu dalších osob odlišné od poškozené 4-Volnočasová“. Rovněž odvolací soud,
jenž se obhajobou obviněného v tomto směru uplatněnou zabýval (str. 4-5
usnesení) uzavřel, že nalézací soud „učinil zcela jednoznačný a logický závěr,
že obžalovaný P. H. svěřené finanční prostředky společnosti 4-Volnočasová
použil pro svou potřebu“. Při daných skutkových zjištěních pak nevzniká prostor
pro úvahy, zda jednání obviněného nemělo být kvalifikováno případně jako
mírněji trestný čin, tj. trestný čin porušení povinnosti při správě cizího
majetku podle § 220, příp. § 221 tr. zákoníku, jež jsou v poměru subsidiarity
ve vztahu k trestnému činu zpronevěry podle § 206 tr. zákoníku.
25. Namítá-li dovolatel absenci znaku škody na tom argumentačním
základě (II./18), že společnost jako poškozený vůči němu neuplatnila nárok na
náhradu způsobené škody, pak tak činí způsobem, který je zcela irelevantní. Na
podkladě rozhodnutí poškozeného, zda realizuje či nikoli svá procesní oprávnění
(tj. zda uplatnit v rámci adhezního řízení vůči obviněnému nárok na náhradu
škody), nelze činit žádné závěry o tom, zda pachatel škodu (jako znak skutkové
podstaty daného trestného činu) tomuto subjektu způsobil či nikoli.
26. Námitka o nedostatečnosti zdůvodnění existence subjektivní stránky (II./14)
nikterak v konkrétnosti nevytýká nesprávnost závěrů soudů nižších stupňů při
dovození úmyslného zavinění dovolatele, neboť se fakticky váže ke zpochybnění
znaků stránky objektivní, resp. odůvodněnosti závěru o naplnění znaků trestného
činu zpronevěry. Není proto třeba na ni blíže reagovat.
27. Dovolateli lze přisvědčit v tom, že skutková zjištění o jeho falšování
části účetních dokladů je pro vyvození jeho trestní odpovědnosti nerozhodná
(bylo-li jeho účelem zakrytí jeho předchozího deliktního jednání), současně
však mu nelze přisvědčit v tom, že by skutková zjištění soudů pro vyvození jeho
trestní odpovědnosti byla nedostatečná.
28. Část III. dovolání je z hlediska rozhodování dovolacího soudu ve vztahu k
dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nerozhodná, neboť v ní
obviněný toliko polemizuje se závěrem odvolacího soudu učiněného stran
dostatečnosti důkazní materie pro vyslovení jeho viny. V daném směru jsou
závěry soudů nižších stupňů přesvědčivé.
B) k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
29. Vytýká-li obviněný, že o zamítnutí jeho odvolání rozhodl odvolací soud,
aniž k tomu byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem při současném
nesprávném právním posouzení, pak jeho hodnocení přisvědčit nelze. Odvolací
soud jeho opravný prostředek projednal a o jeho zamítnutí podle § 256 tr. ř.
rozhodl poté, co zjistil, že rozsudek soudu prvního stupně vytýkanými vadami
netrpí. Tvrzení dovolatele, že rozhodnutí je zatíženo vadou naplňující dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neshledal Nejvyšší soud
opodstatněným. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
pak nelze shledávat ani v dalších argumentech dovolatele, zejm. že odvolací
soud měl při zrušení rozsudku ohledně spoluobviněné D. J. zrušit napadený
rozsudek podle § 261 tr. ř. též v jeho případě. K uvedené námitce dostačuje
uvést, že aplikace ustanovení obsahujícího tzv. beneficium cohaesionis by
přicházela v úvahu jen za situace, že by si odvolání nepodal sám obviněný.
Napadl-li obviněný výrok o vině, pak v případě, že by bylo důvodné, aby ve věci
i ohledně posouzení jeho viny bylo konáno další dokazování nezbytné pro
rozhodnutí o této otázce, musel by odvolací soud napadený rozsudek v části
týkající se dovolatele zrušit na podkladě jeho řádného opravného prostředku
(tj. nemohl by rozhodnout tak, že by jeho odvolání zamítl a následně ve vztahu
k němu rozsudek zrušil podle § 261 tr. ř.).
C) ke způsobu rozhodnutí dovolacího soudu
30. Z důvodů výše vyložených dospěl dovolací soud ke zjištění, že dovolání
obviněného je zjevně neopodstatněné. Rozhodl o něm proto způsobem upraveným v
ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání
odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Za podmínek § 265r odst. 1
písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku v
neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se
na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „[v] odůvodnění usnesení o
odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na
okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
31. Součástí mimořádného opravného prostředku obviněného byl i podnět,
aby Nejvyšší soud ve smyslu § 265o odst. 1 tr. ř. odložil, příp. přerušil do
doby rozhodnutí o dovolání výkon trestu, který mu byl dovoláním napadenými
rozhodnutími uložen. O takovém podnětu rozhoduje předseda senátu Nejvyššího
soudu, který však o něm není povinen (na rozdíl od návrhu podaného podle § 265h
odst. 3 tr. ř.) rozhodnout. Protože předseda senátu dovolacího soudu neshledal
důvod vyhovět učiněnému podnětu, navrženým způsobem nerozhodl.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. února 2016
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu