6 Tdo 1241/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17.
12. 2003 dovolání obviněné H. K., roz. K., které podala proti usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. 10 To 76/2003, jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 1 T
31/2002, a rozhodl
Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněné H.
K.
o d m í t á .
Obviněná H. K. byla rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 1. 2003,
sp. zn. 1 T 31/2002, uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle § 248 odst.
1, odst. 2 tr zák., kterého se měla dopustit tím, že v přesně nezjištěné době v
období od 17. 8. 2001 do 30. 10. 2001 v P. si jako prodavačka v novinovém
stánku ponechala pro vlastní potřebu zboží a tržby v celkové hodnotě 73.133,50
Kč ke škodě H. S. Za uvedený trestný čin byla obviněná odsouzena podle § 248
odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, přičemž podle
§ 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen
na zkušební dobu v trvání dvou roků a šesti měsíců a podle § 59 odst. 2 tr.
zák. bylo dále obviněné uloženo omezení, aby ve zkušební době podmíněného
odsouzení podle svých sil nahradila škodu trestným činem způsobenou. Podle §
228 odst. 1 tr. řádu byla obviněné současně uložena povinnost zaplatit
poškozené H. S. částku 73.133,50 Kč jako náhradu škody trestným činem
způsobenou.
Obviněná H. K. podala shora citovanému rozsudku okresního soudu odvolání, které
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. 10 To 76/2003, podle
§ 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Podle tzv. dodejky a doručenek, založených v trestním spisu, bylo usnesení
odvolacího soudu doručeno dne 1. 4. 2003 obhájci obviněné, JUDr. V. K., dne 2.
4. 2003 Okresnímu státnímu zastupitelství v Příbrami a dne 15. 4. 2003 obviněné
H. K.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Praze podala obviněná H. K.
prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu v Příbrami dne 23. 5. 2003
dovolání, přičemž dne 10. 6. 2003 podala k přípisu předsedy senátu soudu
prvního stupně ve smyslu § 265h odst. 1 tr. řádu u téhož soudu další podání,
označené jako doplnění dovolání. Dovolání bylo předloženo se spisovým
materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 24. 10. 2003.
Dovolatelka napadla podaným mimořádným opravným prostředkem rozhodnutí
odvolacího soudu ve výroku, kterým bylo podle § 256 tr. řádu zamítnuto její
odvolání a opřela jej o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu.
V úvodu odůvodnění svého podání dovolatelka podrobně zrekapitulovala dosavadní
průběh trestního řízení a předeslala, že se vytýkaného jednání nedopustila a
necítí se být vinnou trestným činem zpronevěry. V uvedeném směru vyjádřila
přesvědčení, že provedenými důkazy není ze spáchání trestného činu usvědčována
a postup soudu, který v plném rozsahu uvěřil výpovědím poškozené, aniž by
provedl přímý důkaz k prokázání těchto tvrzení, nebyl správný. Soud prvního
stupně dostatečně nezohlednil, že zboží určené k prodeji ve stánku obviněná
dostávala od poškozené podle potřeby a nikdy jeho převzetí nepotvrzovala.
Rovněž výše manka, uvedená v inventurách předložených poškozenou v průběhu
vyšetřování, byla pouze výsledkem špatné evidence prodávaného zboží, kdy nebylo
jasno, kolik a jaké zboží poškozená do stánku dodala pro potřeby prodeje.
Obviněná dále zpochybnila způsob vyčíslení výše manka, neboť podle jejího
názoru nelze na základě poškozenou předložených dokladů, o jejichž pravosti lze
pochybovat, jednoznačně dospět k výši schodku. V závěru podání apelovala na
postup soudu v souladu se zásadou in dubio pro reo, neboť za situace, kdy
nebyly předloženy žádné obviněnou přímo usvědčující důkazy a ona trvá od
počátku trestního stíhání na své nevině, ji nelze uznat vinnou trestným činem
zpronevěry.
V petitu svého dovolání obviněná H. K. navrhla, aby Nejvyšší soud České
republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2003, sp. zn.
10 To 76/2003, a podle § 226 písm. a) tr. řádu ji v plném rozsahu zprostil
obžaloby.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství přípisem ze dne 20.
8. 2003, sp. zn. 1 NZo 737/2003, doručeným Okresnímu soudu v Příbrami dne 28.
8. 2003, vyslovil názor, že dovolatelka namítá toliko nesprávnost hodnocení
provedených důkazů a neprovedení blíže specifikovaných důkazů dalších, čímž
napadá soudem učiněná skutková zjištění, což však důvodem dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. a) – písm. l) tr. řádu být nemohou, a tudíž navrhl, aby dovolací
soud dovolání obviněné H. K. podle § 265i odst. 1 písm b) tr. řádu odmítl,
protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) při
posuzování podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou splněny podmínky
přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Podle odst. 1 tohoto
ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé,
pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a
odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí,
která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen
výroky těchto rozhodnutí, neboť podle § 265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen
proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.
V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněné H. K. přípustným
podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá usnesení, jímž
byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byla obviněná
uznána vinnou a byl jí uložen trest. Obdobně Nejvyšší soud shledal, že dovolání
bylo podáno osobou oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu/, v
zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit /§ 265e odst. 1, odst. 2 tr.
řádu/. Rovněž takto konstatoval, že obsah dovolání vyhovuje náležitostem
vyžadovaným zákonem a formulovaným v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu.
Dále se dovolací soud zabýval otázkou, zda uplatněný dovolací důvod lze
považovat za důvod vymezený v citovaných ustanoveních zákona, neboť dovolání
lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, přičemž
existence některého z dovolacích důvodů je zároveň podmínkou provedení přezkumu
napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze
aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či
odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní
posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve
skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena
v jeho odůvodnění.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn
přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen
vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak
hodnotit hmotně právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení,
přičemž skutkové zjištění soudu prvního, popřípadě druhého stupně nemůže
změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na
jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Přezkoumávané
rozhodnutí pak spočívá na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy,
pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se
skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném
prostředku je totiž povolán a oprávněn k nápravě výslovně uvedených procesních
a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu a nikoli k revizi
skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště
dokazování je v řízení před soudem nalézacím a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou
třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně
a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad
ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat.
Pro úplnost je nutno připomenout, že z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §
265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu
vyplývá, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé
formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l)
tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném
dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem
spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného
rozhodnutí. Tento závěr vyplývá rovněž z omezeného rozsahu přezkumné povinnosti
Nejvyššího soudu rozhodujícího o dovolání. Nejvyšší soud je totiž v řízení o
dovolání limitován důvody uvedenými v dovolání, přičemž jiné důvody, jež by
mohly mít vliv na zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí dovolací soud
nezkoumá ani k nim nepřihlíží. V uvedeném ohledu pak napadené rozhodnutí
odvolacího soudu odpovídá zákonu v tom rozsahu a z těch hledisek, která byla
uplatněna v dovolání.
Z obsahu podaného dovolání přitom vyplývá, že námitky obviněné směřují výhradně
vůči neúplnému dokazování a nesprávnému hodnocení důkazů, tedy skutkovým
zjištěním soudu. Obviněná tak pouze formálně citovala jeden ze zákonných důvodů
k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z
důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou.
V takovém případě nebyl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku
nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na
obviněnou namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění a způsobu
jejich hodnocení. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení § 265b tr.
řádu uveden není.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné H. K. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr.
řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr.
řádu, přičemž toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1
písm. a) tr. řádu, aniž by byl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3, odst.
4 tr. řádu.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 17. prosince 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k