6 Tdo 1248/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. listopadu 2004 o dovolání
nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněných S. S. , M. V. , a
P. N., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 12 To
36/2004, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T
126/2003, t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j í usnesení Vrchního soudu v Praze
ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 12 To 36/2004, a rozsudek Krajského soudu v Praze
ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 6 T 126/2003.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušená
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze p ř i k a z u j e ,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 6 T 126/2003,
byli obvinění S. S., M. V. a P. N. uznáni vinnými trestným činem krádeže podle
podle § 247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle
§ 9 odst. 2 tr. zák., protože „ z podnětu obviněného V. po předchozí dohodě
obv. V. s obv. S. a s obv. N. o době a způsobu odcizení, dne 10. března 2003
kolem 20.00 hod. v M. B. v areálu Š., a. s., společně odcizili ze skladu v hale
28 palet v hodnotě 65.776,- Kč a 48 ks motorů ŠKODA 1,9 TDI 81 kW a 16 ks
motorů ŠKODA 1,9 TDI 66 kW v hodnotě nejméně 3.590.951,- Kč, 1 zdvihák s hákem
v hodnotě 2.880,- Kč a 1 přípravek k přenášení motorů v hodnotě 360,- Kč, a to
tak, že za přítomnosti všech obviněných obv. N. předměty pomocí vysokozdvižného
vozíku naložil na obv. S. přistavené nákladní vozidlo zn. SCANIA s návěsem SPZ,
se kterým obv. S. poté vyjel z areálu závodu, přičemž na místě setkání s obv.
V. na silnici u obce Č. byl zadržen orgány Policie ČR, a tímto jednáním
způsobil Š., a. s., M. B. se sídlem M. B., Tř. V. K., škodu v celkové výši
nejméně 3.659.969,- Kč.“
Za tento trestný čin byl obviněný S. S. odsouzen podle § 247 odst. 3 tr. zák. k
trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, když podle § 60a odst. 1 tr. zák. za
použití § 58 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen a nad
obviněným byl vysloven dohled. Zkušební doba byla podle § 60a odst. 2 tr. zák.
stanovena na dobu pěti let. Dále byl obviněnému podle § 53 odst. 1 tr. zák.
uložen peněžitý trest ve výši 100.000,- Kč a pro případ, že by nebyl ve
stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému stanoven podle § 54 odst. 3 tr. zák.
náhradní trest odnětí svobody ve výměře 5 (pěti) měsíců. Obviněný M. V. byl
podle § 247 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř
roků a pro výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do
věznice s dozorem. Také tomuto obviněnému byl uložen peněžitý trest podle § 53
odst. 1 tr. zák., a to ve výši 100.000,- Kč a pro případ, že by ve stanovené
lhůtě nebyl vykonán, byl obviněnému stanoven náhradní trest odnětí svobody ve
výměře pěti měsíců. Obviněný P. N. byl odsouzen podle § 247 odst. 3 tr. zák. k
trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku, když výkon tohoto trestu mu byl
za použití § 60a odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen za
současného vyslovení dohledu, přičemž zkušební doba byla podle § 60a odst. 2
tr. zák. stanovena na dobu pěti let. Obviněnému byl uložen peněžitý trest ve
stejné výši a za stejných podmínek jako shora uvedeným spoluobviněným.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. V. odvolání a v neprospěch všech tří
obviněných podal odvolání také krajský státní zástupce v Praze. Předmětná
odvolání byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 12
To 36/2004, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
Vůči usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 12 To 36/2004,
podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněných dovolání. V uvedeném
dovolání prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l)
tr. ř. uplatnila dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naplnění zmíněného dovolacího důvodu spatřuje v tom, že jak soud prvního
stupně, tak i soud odvolací oproti podané obžalobě aplikovaly rozdílně
ustanovení § 89 odst. 12 tr. zák. Zatímco obžaloba při stanovení výše škody
vycházela z minimální ceny, za kterou by mohly být motory prodávány konečným
spotřebitelům (cena jednoho motoru 348.600,90 Kč), krajský soud považoval tento
způsob stanovení výše škody za nesprávný s tím, že škodu je třeba stanovit
podle druhé věty § 89 odst. 12 tr. zák., tj. podle účelně vynaložených nákladů
na obstarání stejné nebo podobné věci (cena jednoho motoru pak činila 55.445,11
Kč, resp. 54.602,07 Kč). Nejvyšší státní zástupkyně argumentuje tím, že nelze
souhlasit s názorem soudů při stanovení výše škody podle kritéria účelně
vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo podobné věci, neboť toto
kritérium by přicházelo v úvahu teprve v případě, že by šlo o věc, která
nemůže být předmětem legálního obchodování nebo o věc zcela unikátní. Vzhledem
k tomu, že však předmětem útoku byla věc, která je běžně předmětem tržních
vztahů a která pouze z nějakého důvodu nebyla v době činu v určitém regionu
prodávána, nelze akceptovat zmíněné názory soudů a jimi použitou druhou větu §
89 odst. 12 tr. zák. pro způsob stanovení výše škody.
Závěrem podaného dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud
zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 12 To
36/2004, a aby zrušil též rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2003,
sp. zn. 6 T 126/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí
obsahově navazující a Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný S. S. v písemném vyjádření k podanému dovolání uvedl, že dovolací
důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. není dán, a pokud jde o dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. aplikovaný v důsledku nesprávného
hmotně právního posouzení podle § 89 odst. 12 tr. zák., pak se ani se závěry
nejvyšší státní zástupkyně nemůže ztotožnit, neboť při zjišťování výše škody je
nutno vycházet ze škody skutečné, tj. částky představující majetkovou hodnotu,
o kterou byl trestným činem majetek poškozeného zkrácen. Poukazuje na to, že
druhou větu § 89 odst. 12 tr. zák. soud aplikoval teprve poté, co měl za
prokázané, že nebyl jediný motor prodán, že není poškozeným stanovena cena za
prodej tohoto dílu na území ČR a že jde v daném případě nepochybně velice
výjimečně o věc, která není na českém trhu obchodována. Závěrem navrhl, aby
Nejvyšší soud dovolání nejvyšší státní zástupkyně jako zjevně neopodstatněné
podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Obvinění M. V. a P. N. shodně
uvedli, že se ztotožňují se závěry, ke kterým dospěl krajský soud ve svém
rozsudku, jehož závěry následně považoval za správné také Vrchní soud v Praze.
Podle obviněných soudy správně vycházely z toho, že u předmětných motorů nešlo
stanovit výši škody z hlediska ceny, za kterou se v době a místě činu obvykle
prodávají, neboť odcizené polomotory byly určeny k vestavbě, A. Š. a. s., tyto
neměla oceněny a nikdy takový motor nebyl na území České republiky prodáván.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání bylo
podáno osobou oprávněnou k podání dovolání /§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř./, ve
lhůtě stanovené zákonem (§ 265e tr. ř.), přičemž je přípustné podle § 265a
odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v §
265b tr. ř., a proto bylo nejprve třeba posoudit, zda nejvyšší státní
zástupkyní uplatněný dovolací důvod lze vůbec považovat za důvod vymezený v
citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení
přezkumu dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení.
Zmíněný dovolací důvod /§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ je koncipován tak, aby
v rámci mimořádného opravného prostředku – dovolání, byly přezkoumány otázky,
které souvisejí buď s právní kvalifikací skutku nebo s hmotně právním
posouzením jiné otázky mající význam z hlediska hmotného práva. V mezích tohoto
zákonného dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek byl nesprávně
právně posouzen jako trestný čin, ačkoli nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o
jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Rovněž je nezbytné
uvést, že je rozdíl mezi řádným a mimořádným opravným prostředkem a následně
opětovně zdůraznit, že Nejvyšší soud není další odvolací instancí, která by
měla v rámci dovolacího řízení nahrazovat, případně doplňovat činnost
nalézacího soudu a provádět procesní úkony směřující do oblasti zjišťování
skutkového stavu věci, hodnocení důkazů či doplňovat dokazování. Z uvedeného
vyplývá, že pro právní kvalifikaci je rozhodující popis skutku v tzv. skutkové
větě výroku o vině. V souvislosti se shora uvedeným je pak možno zmínit
rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2004, sp. zn. III. ÚS 296/04, či
rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03.
V daném případě dovolatelka prostřednictvím § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
uplatnila dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když jeho
naplnění spatřuje v rozdílné aplikaci ustanovení § 89 odst. 12 tr. zák. Zde je
potřebné uvést, že předmětné ustanovení (§ 89 odst. 12 tr. zák.) je ustanovením
hmotného práva, obsahujícím zákonnou směrnici pro stanovení výše škody a jeho
porušení tedy zakládá dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle § 89 odst. 12 tr. zák. se při stanovení výše škody vychází z ceny, za
kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle
prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených
nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení v předešlý stav. V
souvislosti se shora uvedeným ustanovením je možno také zmínit rozhodnutí č.
39/2002 Sb. rozh. trest., které uvádí, že ustanovení § 89 odst. 12 tr. zák. je
koncipováno tak, že vyjadřuje celkem tři kritéria pro stanovení výše škody.
Těmito kritérii jsou: cena, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle
prodává, účelně vynaložené náklady na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo
účelně vynaložené náklady na uvedení v předešlý stav. Vzájemný vztah těchto
kritérií není takový, že by šlo o alternativy, z nichž by si orgány činné v
trestním řízení mohly podle volného uvážení zvolit tu, kterou použijí. Mezi
uvedenými kritérii je určitá hierarchie, která vyjadřuje, že primárním
hlediskem je hledisko ceny, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle
prodává, a že teprve v případě, kdy výši škody není možné zjistit podle tohoto
hlediska, je použitelné některé z dalších dvou hledisek, a to znamená hledisko
účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo hledisko
účelně vynaložených nákladů na uvedení v předešlý stav.
Pokud nejvyšší státní zástupkyně v rámci dovolání poukazuje na to, že bylo
nesprávně aplikováno hmotně právní ustanovení § 89 odst. 12 věta druhá tr. zák.
soudem prvního stupně místo věty první zmíněného zákonného ustanovení, pak musí
Nejvyšší soud konstatovat, že vznesená námitka byla uplatněna v souladu se
zněním § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a vzhledem k odůvodnění rozhodnutí soudu
prvního i druhého stupně, byla věta druhá § 89 odst. 12 tr. zák. aplikována
přinejmenším předčasně.
Byl-li v dovolání uplatněn relevantní dovolací důvod, je nezbytné následně
posoudit, zda dovolání bylo podáno zjevně neopodstatněně a přichází v úvahu
postup podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., kdy je již z obsahu dovolání
dostatečně patrné, že rozhodnutí nebo jemu předcházející řízení netrpí
vytýkanými vadami, popřípadě lze z návrhu dovolatele na rozhodnutí dovolacího
soudu zjistit, že takovému návrhu nelze vyhovět a rozhodnutí, jehož se domáhá,
nelze v dovolacím řízení ani v následném řízení v dané věci učinit nebo je
třeba učinit jiné rozhodnutí, např. dovolání zamítnout, či napadené rozhodnutí
zrušit a následně zvolit další postup.
Je třeba uvést, že soud prvního stupně ve svém rozsudku podrobně popisuje
výpovědi jednotlivých obviněných a svědků a rekapituluje listinné důkazy. Na
str. 27 a částečně str. 28 konstatuje znění § 89 odst. 12 tr. zák. Poukazuje na
to, že z výpovědi svědka Ing. H. a znalce Ing. H. vyplývá, že odcizeny byly
dokompletované motory, tj. motory ve stavu, jak byly odcizeny, tyto lze získat
v maloobchodním prodeji, přičemž však jde v podstatě o teoretickou možnost,
jejíž praktické naplnění při směrné ceně stanovené pro maloobchodní prodej na
podkladě koncernového ceníku je zcela nelogické a z technického hlediska i
nereálné. V žádné z prodejen Š., a. s. v M. B. doposud nebyl takový motor
prodán. Tyto skutečnosti pak vedly krajský soud k závěru, že je nutno aplikovat
subsidiární hledisko (věta druhá § 89 odst. 12 tr. zák.), neboť odcizené motory
se v místě odcizení vůbec neprodávají, tj. nejsou prodejné za cenu původně
stanovenou dle ceníku platného v rámci unie VW a nelze ani vycházet ze součtu
prodejních cen jednotlivých dílů odcizených motorů, neboť takový postup by byl
zjevně v neprospěch obviněných, neboť výsledná cena jednotlivých komponentů
tvořících odcizený motor by byla nepochybně ještě vyšší než původně stanovená
cena dle katalogu koncernu VW, za níž jsou odcizené motory v místě činu
neprodejné.
Soudy tudíž vzaly za základ pro stanovení výše škody kritérium vycházející z
účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné věci. K původně vypracovanému
znaleckému posudku a jeho doplňku byl vypracován doplněk, kde znalec uvedl, že
„náklady pro motory jsou 55.445,11 Kč resp. 54.602,02 Kč, přičemž poukazuje na
položku R. v přílohách č. 1 a 2, značící cenu polomotoru, který Š., a. s.
nakupuje z koncernu VW.“ Nejvyšší soud však musí podotknout, že v uvedených
přílohách je k položce R. uvedena částka 24.924,18 resp. 24.170,5, není však z
faxové zprávy dodané znalci patrno, zda uvedená částka je totožná s částkou, za
kterou polomotory Š., a. s. nakoupila, jak by např. mohlo vyplývat z faktur,
které však přiloženy nebyly. Pochybnosti ve vztahu ke zvolenému kritériu
podporuje i vlastní sdělení znalce ze dne 20. 11. 2003 (č. l. 558) a na č. l.
567, kdy tento uvádí, že jako podklad pro zpracování doplňku znaleckého posudku
vycházel z poznámek z konzultací s pracovníky oddělení C. – Š. A., a. s. Nebylo
však již doloženo, s kterými pracovníky jednal, co bylo předmětem těchto
konzultací a není patrný jejich význam pro použití shora uvedených částek
Za této situace neměl stranou pozornosti krajského soudu zůstat shora uvedený
nedostatek, stejně jako sdělení Š. A., a. s. ze dne 11. 3. 2003 (č. l. 73), kde
poškozený uvádí cenu S. motoru (nekompletního – dodávaného) částkou 97.513,80
Kč resp. 95.256,50 Kč, případně také výpovědi znalce Ing. H. H., který u
hlavního líčení dne 16. 10. 2003 (č. l. 519 – 522) uvedl, že Š. A., a. s.
nakupuje z koncernu polomotory a tyto na menší montážní lince kompletuje do
úplného stavu tak, aby byly schopny k okamžité zástavbě nových vozidel v
prvoprodukci, mj. však také odkázal na výpověď Ing. H., který uváděl, že
obvyklá nebo obecná cena kompletního motoru (které byly odcizeny) je pomalu
rovna třem čtvrtinám ceny celého nového automobilu. S ohledem na tato sdělení,
kdy s přihlédnutím k ceně pouze některých součástek, které bylo nutno ke
kompletaci použít (na č. l. 481 uvedené - sací potrubí, výfukové potrubí,
alternátor), mohou vyvstat důvodné pochybnosti a správné volbě kritéria
uvedeného v § 89 odst. 12 tr. ř. aplikovaného soudy, když navíc z již zmíněné
zprávy vyplývá, že firma L. A., a. s. uvádí, že motory získané trestnou
činností nejsou prodávány jako celek, ale v demontovaném stavu jako jednotlivé
díly, kdy uvedené polomotory se v případě poškození běžně prodávají a cena
polomotoru činí 180.069,- Kč včetně 22% DPH. Pokud uvedená zpráva uvádí, že se
polomotory běžně prodávají, nebylo možno tuto okolnost spolu s dalšími, již
zmíněnými skutečnostmi (výpověď svědka, znalce, listiny) přehlédnout, ale
naopak, bylo potřebné i tyto posuzovat z hlediska jejich významu pro následnou
aplikaci kritéria stanovení výše škody.
Bez bližšího posouzení výše uvedených skutečností nelze konstatovat, že motory,
které se staly předmětem útoku obviněných, lze sice získat i v maloobchodním
prodeji, avšak vzhledem k jejich ceně (zejména v souvislosti se sdělením, že
cena motoru tvoří až tři čtvrtiny ceny celého vozidla) a tomu, že dosud nebyl v
žádné z prodejen Š. A., a. s. ani jeden z kompletních motorů prodán, nelze při
stanovení výše škody vycházet z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem
útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Za uvedeného stavu, kdy firma L.
A., a. s. však uvádí, že se polomotory běžně prodávají a cena jednoho
polomotoru, který je součástí kompletního motoru, které byly poškozenému
odcizeny, činí 180.069,- Kč, nebylo vyloučeno stanovit celkovou výši škody v
její minimální výši, tj. uvedenou částku násobit počtem odcizených polomotorů.
Aplikace kritéria nákladů účelně vynaložených na obstarání stejné nebo podobné
věci se jeví za současného stavu s ohledem na zmíněné skutečnosti, které
vyplývají z trestního spisu, předčasná, bez bližší argumentace zvýhodňující
obviněné, kdy podle uplatněné metody odcizením kompletního motoru se obvinění
dostali do příznivějšího postavení, než kdyby odcizili jednotlivé díly /event.
díl – kdy podle znalce cena samotného vstřikovacího čerpadla činila 85.941,30
Kč (č. l. 70), podle zprávy na č. l. 482 by cena uvedených tří součástí činila
22.798,- Kč/.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v
daném případě nebylo soudem prvního stupně postupováno zcela v souladu s
ustanovením § 89 odst. 12 tr. zák., přičemž tento nedostatek nenapravil ani
soud odvolací. Proto podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil Nejvyšší soud k
dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněných usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 12 To 36/2004, stejně jako
rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 6 T 126/2003,
jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující,
pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (§ 265k odst. 2
tr. ř.). Dále podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Praze přikázal, aby
věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Úkolem soudu prvního stupně bude při respektování všech v úvahu přicházejících
skutečností, mj. také shora popsaných, trestní věc obviněných v potřebném
rozsahu znovu projednat a učinit zákonu odpovídající rozhodnutí. Vzhledem k
tomu, že rozhodnutí byla zrušena v důsledku dovolání, které podala nejvyšší
státní zástupkyně v neprospěch obviněných, nebude soud vázán ustanovením § 265s
odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 25. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 6 Tdo 1248/2004
Datum rozhodnutí: 25.11.2004
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
6 Tdo 1248/2004-I.
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v rámci neveřejného zasedání konaného dne
25. listopadu 2004 o dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v
neprospěch obviněných S. S., M. V., a P. N., proti usnesení Vrchního soudu v
Praze ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 12 To 36/2004, v trestní věci vedené u
Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 126/2003, t a k t o :
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný M. V. n e b e r e do vazby.
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 6 T 126/2003,
byli obvinění S. S., M. V. a P. N. uznáni vinnými trestným činem krádeže podle
podle § 247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle
§ 9 odst. 2 tr. zák., že „ z podnětu obviněného V. po předchozí dohodě obv. V.
s obv. S. a s obv. N. o době a způsobu odcizení, dne 10. března 2003 kolem
20.00 hod. v M. B. v areálu Š. A., a. s., společně odcizili ze skladu v hale M
– 28 palet v hodnotě 65.776,- Kč a 48 ks motorů Š. a 16 ks motorů ŠKODA v
hodnotě nejméně 3.590.951,- Kč, 1 zdvihák s hákem v hodnotě 2.880,- Kč a 1
přípravek k přenášení motorů v hodnotě 360,- Kč, a to tak, že za přítomnosti
všech obviněných obv. N. předměty pomocí vysokozdvižného vozíku naložil na obv.
S. přistavené nákladní vozidlo zn. SCANIA s návěsem SPZ, se kterým obv. S. poté
vyjel z areálu závodu, přičemž na místě setkání s obv. V. na silnici I u obce
Č. byl zadržen orgány Policie ČR, a tímto jednáním způsobil Š., a. s., M. B. se
sídlem M. B., Tř. V. K. škodu v celkové výši nejméně 3.659.969,- Kč.“
Obviněný M. V. byl podle § 247 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí
svobody v trvání čtyř roků a pro výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 3
tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Také tomuto obviněnému byl uložen
peněžitý trest podle § 53 odst. 1 tr. zák., a to ve výši 100.000,- Kč a pro
případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, byl obviněnému stanoven
náhradní trest odnětí svobody ve výměře pěti měsíců.
Proti konstatovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podala nejvyšší státní
zástupkyně v neprospěch shora uvedených obviněných dovolání.
Usnesením Nejvyššího soudu z dnešního dne, sp. zn. 6 Tdo 1248/2004, bylo podle
§ 265k odst. 1 tr. ř. zrušeno usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6.
2004, sp. zn. 12 To 36/2004, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12.
2003, sp. zn. 6 T 126/2003. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. byla zrušena také další
rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. bylo
Krajskému soudu v Praze přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal
a rozhodl.
Protože obviněný M. V. v současnosti vykonává trest odnětí svobody, který mu
byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 6 T
126/2003, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2004, sp.
zn. 12 To 36/2004, přičemž obě uvedená rozhodnutí byla usnesením Nejvyššího
soudu ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. 6 Tdo 1248/2004, zrušena, bylo nutno ve
smyslu ustanovení § 265l odst. 4 tr. ř. rozhodnout zároveň o vazbě obviněného
M. V.
Z trestního spisu sice vyplývá, že obviněný M. V. je stíhán pro závažnou
trestnou činnost, která měla spočívat ve shora popsaném jednání, nelze však
přehlédnout zejména tu skutečnost, že před nástupem trestu odnětí svobody byl
obviněný na svobodě a uložený trest nastoupil dne 26. 10. 2004. Pro úplnost je
třeba uvést, že obviněný byl v této trestní věci vzat do vazby usnesením
Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 13. 3. 2003, sp. zn. 1 Nt3/2003, kdy
soud shledal vazební důvody uvedené v § 67 písm. a), b) tr. ř. Usnesením
Krajského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2003, sp. zn. 6 T 126/2003, byla podle §
72 odst. 3 tr. ř. zamítnuta žádost obviněného o propuštění z vazby na svobodu,
když soud shledal, že i nadále je dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) tr.
ř. Dne 18. 12. 2003, byl usnesením Krajského soudu v Praze sp. zn. 6 T
126/2003, obviněný propuštěn z vazby na svobodu. Shora uvedené skutečnosti
vedly Nejvyšší soud k závěru, že nejsou dány důvody požadované ustanovením § 67
tr. ř. pro vzetí obviněného M. V. do vazby.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 25. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann