6 Tdo 1259/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17.
12. 2003 dovolání obviněného V. K., podané proti usnesení Krajského soudu v
Ústí nad Labem ze dne 6. 3. 2003, sp. zn. 5 To 488/2002, jako soudu odvolacího
v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 5 T 262/2000, a
rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného V. K. o d m í
t á .
Obviněný V. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 18. 4. 2002, sp.
zn. 5 T 262/2002, uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1,
odst. 3 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle § 248 odst. 3 tr. zák. k trestu
odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1
tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle § 229 odst. 1 tr.
řádu byla poškozená firma K. s. r. o. D. odkázána s uplatněným nárokem na
náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti shora citovanému rozsudku podal odvolání jak obviněný V. K., tak v
neprospěch obviněného (výslovně pouze proti výroku o trestu) státní zástupce
Okresního státního zastupitelství v Děčíně. Usnesením ze dne 6. 3. 2003, sp.
zn. 5 To 488/2002, Krajský soud v Ústí nad Labem obě tato odvolání podle § 256
tr. řádu zamítl.
Podle tzv. dodejek a doručenek, založených v trestním spisu, bylo usnesení
odvolacího soudu doručeno dne 18. 4. 2003 Okresnímu státnímu zastupitelství v
Děčíně a na základě pokynu Nejvyššího soudu České republiky z 23. 9. 2003, sp.
zn. 6 Tdo 1034/2003, dne 8. 10. 2003 obviněnému V. K. a dne 7. 10. 2003 jeho
obhájkyni, JUDr. S. R.
Obviněný V. K. podal proti shora uvedenému usnesení odvolacího soudu
prostřednictvím své obhájkyně JUDr. S. R. u Okresního soudu v Děčíně dne 2. 6.
2003 dovolání, které bylo po opětovném (řádném) doručování rozhodnutí
odvolacího soudu obviněnému a jeho obhájkyni se spisovým materiálem předloženo
Nejvyššímu soudu České republiky dne 29. 10. 2003.
Obviněný V. K. napadl podaným mimořádným opravným prostředkem citované usnesení
Krajského soudu v Ústí nad Labem a proti souvisejícímu, jemu předcházejícímu
rozsudku Okresního soudu v Děčíně, a své dovolání výslovně opřel o dovolací
důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Dovolatel především připomenul, že byl v této trestní věci nepravomocně
odsouzen již rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 12. 1997,
sp. zn. 1 T 15/96, na základě odvolání obhájce obviněného však Vrchní soud v
Praze usnesením ze dne 12. 2. 1998, sp. zn. 9 To 7/98, napadený rozsudek zrušil
a věc vrátil státnímu zástupci k došetření. Odvolací soud přitom v odůvodnění
svého rozhodnutí konstatoval, že pokud by mělo být obviněnému V. K. kladeno za
vinu to, co je předmětem odsuzujícího rozsudku, bude třeba provést další,
pravděpodobně rozsáhlé dokazování, vedoucí k náležitému objasnění věci. Teprve
poté, co by byly odvolacím soudem konkrétně zmíněné důkazy v dalším řízení
provedeny ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5 tr. řádu a náležitě zhodnoceny podle
§ 2 odst. 6 tr. řádu, bylo by možné se podle názoru dovolatele zabývat otázkou,
zda jednání obviněného vykazuje znaky trestného činu a o jaký trestný čin se
jedná, případně zda nejde toliko o obchodní záležitost mezi obviněným a jeho
obchodními partnery.
Obžaloba státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně, podaná
dne 4. 9. 2000 u Okresního soudu v Děčíně, byla však podle mínění dovolatele
podána, aniž došlo ke splnění předchozích závazných pokynů Vrchního soudu v
Praze, a je téměř totožná s obžalobou ze dne 13. 12. 1995. Nedostatky
dokazování neodstranil ani Okresní soud v Děčíně, ani soud odvolací, který se
při jednání o odvolání vůbec nezabýval argumenty obviněného, ani závěrečnou
řečí státního zástupce, který sám navrhoval buď doplnění dokazování o znalecký
posudek, nebo zproštění obviněného V. K. obžaloby.
V petitu svého dovolání proto dovolatel V. K. navrhl, aby Nejvyšší soud České
republiky v souladu s ustanovením § 265k odst. 1 tr. řádu obě napadená
rozhodnutí zrušil a současně podle § 265m tr. řádu rozhodl ve věci rozsudkem,
kterým ve smyslu § 226 písm. a) tr. řádu zprostí obviněného V. K. obžaloby.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) při
posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky
přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení
lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud
rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm.
a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno
považovat za rozhodnutí ve věci samé. Podle § 265a odst. 4 tr. řádu je dovolání
jen proti důvodům rozhodnutí nepřípustné.
V této souvislosti Nejvyšší soud shledal, že předmětné dovolání je přípustné
podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu
ve věci samé, kterým odvolací soud zamítl řádný opravný prostředek proti
rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest /§ 265a odst. 1,
odst. 2 písm. a) tr. řádu/. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou
oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu/, v zákonné lhůtě a na
místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. řádu). A konstatoval
rovněž, že obsah dovolání vyhovuje náležitostem vyžadovaným zákonem a
formulovaným v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu.
Dále se dovolací soud zabýval otázkou, zda uplatněný dovolací důvod lze
považovat za důvod vymezený v citovaném ustanovení zákona, neboť dovolání lze
podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, přičemž existence
některého z dovolacích důvodů je zároveň podmínkou provedení přezkumu
napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
V souvislosti s namítaným dovolacím důvodem vymezeným v ustanovení § 265b odst.
1 písm. g) tr. řádu je třeba uvést, že toto ustanovení lze aplikovat, pokud
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g)
tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu,
jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na
skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině
napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn
přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen
vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak
hodnotit hmotně právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení,
přičemž skutkové zjištění soudu prvního, popřípadě druhého stupně nemůže
změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na
jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Přezkoumávané
rozhodnutí pak spočívá na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy,
pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se
skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném
prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí
vymezených v § 265a tr. řádu, není totiž další instancí přezkoumávající
skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role
soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým
ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu,
popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat
prostředky k tomu určenými zákonem. Dovolání prostřednictvím tohoto dovolacího
důvodu nenahrazuje jiné mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu
řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení
zákona (§ 266 a násl. tr. řádu), jejichž uplatněním lze řešit některé
nedostatky ve skutkových zjištěních.
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze
znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska § 265i
odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů
vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné
ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a
odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním
posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Z tohoto zřetele dovolání obviněného V. K. nemůže obstát, neboť z obsahu
podaného dovolání vyplývá, že jeho námitky, byť sebezávažnější a sui generis
naprosto případné, směřují výlučně vůči neúplnému dokazování, resp. nesprávnému
hodnocení provedených důkazů. V posuzovaném dovolání tedy obviněný sice citoval
jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené
v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou.
V takovém případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným
namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění a způsobu jejich
hodnocení, který byl pouze formálně tvrzen.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k
závěru, že námitky obviněného V. K., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu
předpokládanému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto shledal,
že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr.
řádu a odmítl jej podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, přičemž Nejvyšší soud
učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání konaném ve smyslu § 265r odst. 1
písm. a) tr. řádu, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení § 265i odst.
3, odst. 4 tr. řádu.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 17. prosince 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k