6 Tdo 1282/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. října 2009 o dovolání obviněného R. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2009, č. j. 5 To 229/2009-493, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově pod sp. zn. 102 T 33/2009, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2009, č. j. 5 To 229/2009-493, byl podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. k odvolání státního zástupce zrušen ve výroku o trestu rozsudek Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 30. 4. 2009, č. j. 102 T 33/2009-472, kterým byl obviněnému podle § 215a odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, když podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. za použití § 58 odst. 1 tr. zák. byla stanovena zkušební doba v trvání čtyř let a zároveň vysloven nad obviněným dohled s užitím ustanovení § 26a, § 26b tr. zák., a nově bylo podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle § 215a odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, když pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou a dále mu byl podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti let a současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Jičíně ze dne 24. 6. 2008, č. j. 2 T 76/2008-38, který byl obviněnému doručen dne 27. 6. 2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (bod 1 rozsudku), a podle § 215a odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, a pro jeho výkon obviněného podle § 39a odst. 2 písm. c)tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2009, č. j. 5 To 229/2009-493, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje v tom, že jeho jednání, které bylo posouzeno jako dva trestné činy, mělo být posouzeno jako pokračování v trestném činu, neboť takto jednal veden jednotným záměrem. Časový odstup (od 4. 3. 2007 do 20. 2. 2008) nelze podle mínění obviněného považovat za přetržku v páchání trestné činnosti, neboť trestné činnosti se v podstatě dopouštěl od 20. 6. 2000 do 29. 10. 2008, nikoli jak nesprávně soudy posoudily jako dva trestné činy páchané od 20. 6. 2000 do 4. 3. 2007 a od 20. 2. 2008 do 29. 10. 2008. V návaznosti na tuto argumentaci považuje uložené tresty za zcela nepřiměřené a nenaplňující účel trestu, přičemž soud se měl také podle jeho mínění zabývat otázkou upuštění od uložení dalšího trestu za podmínek § 37 tr. zák. Závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí i rozhodnutí jemu předcházející a vrátil věc soudu prvního, event. druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí, přičemž by podle jeho názoru „mělo dojít ke zproštění od obžaloby“.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a dovolání obviněného jako nepřípustné odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda podané dovolání má všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas, oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného není přípustné.
Jestliže odvolání bylo podáno státní zástupkyní toliko do výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř.),
může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumávat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. rozh. č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
Ze spisu Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově, sp. zn. 102 T 33/2009, je zřejmé, že obviněný odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 30. 4. 2009, nepodal a odvolání podala pouze státní zástupkyně, když ve veřejném zasedání před odvolacím soudem toto bylo podáno pouze v neprospěch obviněného do výroku o trestu. Uvedené skutečnosti vyplývají mj. také z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2009, č. j. 5 To 229/2009-493.
Z podaného dovolání je patrno, že výhrady obviněného směřují proti použité právní kvalifikaci, kdy se domnívá, že jeho jednání s ohledem na jím popsaný způsob nemělo být kvalifikováno jako dva trestné činy, ale jako jeden pokračující trestný čin. Uvedené argumentaci odpovídá také jím zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Shora již bylo uvedeno, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal pouze státní zástupce do výroku o trestu. S ohledem na tuto skutečnost přezkoumal Krajský soud v Ostravě „ve smyslu § 254 odst. 1 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku o trestu napadeného rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které napadenému rozsudku předcházelo“ (viz str. 4 rozsudku krajského soudu). Z uvedeného je pak zřejmé, že jde o případ, kdy obviněný svým dovoláním napadá výrok, který nebyl odvolacím soudem přezkoumáván, neboť odvoláním nebyl napaden a odvolací soud neměl ani povinnost jej přezkoumávat podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř. Na takový případ je třeba aplikovat shora zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu (rozh. č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění § 265i odst. 2 tr. ř.
Nad rámec shora uvedeného považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést, že pokud by obviněný uplatnil dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s argumentací, že uložený trest považuje za nepřiměřeně přísný, pak musí Nejvyšší soud konstatovat, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případě, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněnému byl ukládán souhrnný trest odnětí svobody, kdy nejpřísněji trestným byl trestný čin podle § 215a odst. 2 tr. zák., který umožňuje uložit pachateli trest odnětí svobody v trvání od dvou do osmi let. Byl-li obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání tří let – jako souhrnný (event. dva roky nepodmíněně, v případě druhého trestného činu podle § 215a odst. 2 tr. zák.), pak se v žádném případě nejedná o trest uložený mimo trestní sazbu stanovenou v zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, a nejedná se ani o druh trestu, který zákon nepřipouští. Ze shora uvedeného je tedy patrno, že pokud by obviněný podal dovolání s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že jde o trest nepřiměřený a nenaplňující účel trestu, pak takové dovolání by musel Nejvyšší soud odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b)tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann