6 Tdo 1356/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22.
prosince 2004 dovolání obviněného J. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody
ve Věznici O., které podal proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 8.
2004, sp. zn. 8 To 315/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 205/2002, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. o d m í t á .
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 19. 5. 2004, sp. zn. 24 T
205/2002, byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a
držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák.,
kterého se měl dopustit jednáním popsaným v tzv. skutkové větě tohoto
rozhodnutí. Za uvedený trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 235 odst. 2
tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v
trvání čtyř a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen podle § 39a odst. 2 písm.
c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z
rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. 25 T 43/2002,
ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2003, sp. zn. 9
To 35/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově
navazující, pokud zrušením pozbyla podkladu.
Naproti tomu byl obviněný J. H. zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř.
pro skutek spočívající v tom, že od září do listopadu 2000 nejméně ve třech
případech v množství 0,3 gramů za částku 300,- Kč prodal prostřednictvím
kontaktu přes svůj mobilní telefon na různých místech P. heroin D. V., celkem
0,9 gramů za 900,- Kč a ve čtyřech případech v množství 0,3 gramů za částku
300,- Kč Š. Š. celkem 1,2 gramů za 1.200,- Kč, přičemž heroin je omamná látka
uvedená v příloze číslo 3 k zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o
změně některých dalších předpisů.
Proti konstatovanému rozsudku podali odvolání obviněný J. H. a státní zástupce
Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. 8 To 315/2004,
byl podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. zrušen napadený
rozsudek ve výroku o vině a v důsledku toho i ve výroku o trestu. Dále podle §
259 odst. 3 písm. a) tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a obviněného J. H.
uznal vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a
psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák.,
kterého se měl dopustit tím, že od přesně nezjištěné doby léta roku 2000 do
prosince roku 2000 na různých místech P. převážně v P., S., D., v P., na F.,
K., v P., na N. R., v K. ul., v P. na P. n., v P. na stanici metra N. B., L. a
A. prodával prostřednictvím kontaktu přes svůj mobilní telefon heroin, omamnou
látku uvedenou v příloze číslo 3 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách
a změně některých dalších předpisů, osobám z řad toxikomanů za částky 300,- Kč
za 0,3 gramů heroinu a 500,- Kč za 0,5 gramů heroinu a za uvedené období
tak prodal 33,1 gramů heroinu za částku 31.300,- Kč,
1. v období měsíců září – listopad 2000 nejméně v 10ti případech v množství 0,3
gramů za částku 300,- Kč Z. F., nar., celkem 3 gramy za 3.000,- Kč,
2. na podzim roku 2000 nejméně v 5ti případech v množství 0,5 gramů za částku
500,- Kč T. P., nar., celkem 2,5 gramů za 2.500,- Kč,
3. v období měsíců srpen – říjen roku 2000 nejméně ve třech případech v
množství 0,3 gramů za 300,- Kč J. K., nar., celkem 0,9 gramů za 900,- Kč,
4. v období měsíců srpen – prosinec roku 2000 nejméně v 60ti případech v
množství 0,3 gramů za částku 300,- Kč J. C., nar., celkem 18 gramů za
18.000,- Kč,
5. v měsíci listopadu 2000 nejméně v 5ti případech v množství 0,3 gramů za
částku 300,- Kč M. M., nar., celkem 1,5 gramů za částku 1.500,- Kč,
6. v měsíci listopadu 2000 nejméně ve 4 případech v množství 0,3 gramů za
částku 300,- Kč D. L., nar., celkem 1,2 gramů za 1.200,- Kč,
7. v přesně nezjištěné době v létě roku 2000 nejméně v 10ti případech v
množství 0,3 gramů za částku 300,- Kč A. S., nar., celkem 3 gramy za 3.000,-
Kč,
8. v době od srpna do prosince roku 2000 v 10ti případech v množství 0,3
gramů za částku 300,- Kč J. S., nar., celkem 3 gramy za 3.000,- Kč.
Za popsanou trestnou činnost byl obviněný odsouzen podle § 187 odst. 2 tr. zák.
za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání
šesti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do
věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního
soudu pro Prahu 7 ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. 25 T 43/2002, jakož i všechna
další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k
níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Ve zprošťujícím výroku zůstal napadený
rozsudek nedotčen. Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
Opis rozsudku odvolacího soudu byl doručen dne 10. 9. 2004 Obvodnímu státnímu
zastupitelství pro Prahu 7 a dne 13. 9. 2004 obviněnému J. H. a jeho obhájci
JUDr. J. K.
Vůči citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný J. H.
prostřednictvím výše jmenovaného obhájce dne 18. 10. 2004 na poštu dovolání,
adresované a doručené Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 19. 10. 2004. Mimořádný
opravný prostředek obviněný zaměřil proti výroku o vině, trestu i proti výroku,
kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, a opřel ho o dovolací důvody uvedené v §
265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
V odůvodnění dovolání obviněný předeslal, že rozsudek Městského soudu v Praze
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a bylo rozhodnuto o zamítnutí
jeho odvolání, aniž bylo správně procesně postupováno. Poukázal, že byl
obžalován pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních
látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a nikoliv i podle § 187
odst. 2 písm. b) tr. zák., avšak na možnost přísnějšího posouzení jednání nebyl
upozorněn ani odvolacím soudem. Namítl, že žalobce nikdy netvrdil a
neprokazoval, že by obviněný prodával heroin osobám mladším osmnácti let, a
tudíž se v uvedeném směru neměl možnost účinně hájit. Současně dovolatel
popřel, že by jakékoliv drogy včetně heroinu kdykoliv a komukoliv prodával.
Obviněný dále upozornil, že odvolací soud zamítl jeho odvolání jako nedůvodné v
rozporu s ustanovením § 256 tr. ř., neboť správně měl podle § 258 odst. 1 písm.
a), b), c), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušit s tím, že soud prvního stupně
procesně pochybil - postupoval v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. V
uvedeném směru konstatoval, že soud prvního stupně vůbec nezdůvodnil, jak
dospěl k závěru, že poškození přebírali heroin právě od obviněného. Navíc
nebyla provedena expertiza látky, kterou poškození od něho měli přebírat nebo
kupovat; k závěru soudu, že se jednalo o psychotropní látku, nemůže stačit
tvrzení poškozených, že si od určité osoby kupovali právě heroin. Namítl, že
při úvahách soudů o trestném činu podle § 187 tr. zák. vždy v důkazech figuruje
odborná expertiza o chemickém složení předávané materie, resp. má být v rámci
dokazování taková expertiza obstarána. Obviněný vytkl soudům obou stupňů, že
neprovedly jím navržený výslech A. S., která ve skutkovém ději figurovala jako
původní prodejce drog. Rovněž namítl, že se odvolací soud ztotožnil se závěrem
soudu prvního stupně o údajném množství látky, kterou měl prodat J. C. Podle
názoru dovolatele soud vycházel z výpovědi drogově závislého svědka, jehož
věrohodnost je chabá, když počet tvrzených prodejů (asi 60) se zcela vymyká
rozsahu prodejů u ostatních poškozených, a proto tato pochybnost měla být
vyřešena v jeho prospěch.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené
rozhodnutí a odvolacímu soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat
a rozhodnout, popřípadě aby dovolací soud po zrušení napadeného rozhodnutí sám
rozhodl rozsudkem a jeho osobu zprostil obžaloby pro skutek posuzovaný jako
trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů
podle § 187 odst. 1, 2 tr. zák.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř.
písemně vyjádřila podáním ze dne 16. 11. 2004, sp. zn. 1 NZo 1018/2004, státní
zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Mimo jiné konstatovala:
„…z dovolací argumentace je zcela nepochybné, že její cestou dovolatel
zpochybnil, zda se přisouzeného jednání dopustil. Svou povahou neodpovídá
požadavku na kvalifikovaný způsob odůvodnění použitého dovolacího důvodu,
jestliže je vybudována výhradně na zpochybnění rozhodných skutkových okolností
a na tomto základě si klade otázku, zda vůbec bylo prokázáno, že dovolatel
přisouzený skutek spáchal. Takový způsob odůvodnění dovolání po své obsahové
stránce neodpovídá ani žádnému dalšímu ze zákonných dovolacích důvodů ve smyslu
§ 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.“ Rovněž zdůraznila: „…z napadeného
rozhodnutí i rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že soudy po zhodnocení
provedených důkazů vycházely z konkrétních skutkových zjištění, které také ve
svých rozhodnutích vyložily a odůvodnily a o které následně opřely právní
posouzení skutku, přičemž nelze dospět k závěru, že mezi takto učiněnými
skutkovými zjištěními a jejich následným hodnocením (kvalifikací) by existoval
extrémní nesoulad.“ Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §
265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl a rozhodnutí učinil ve
smyslu ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání
obviněného J. H. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno
osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a
na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.].
Nejvyšší soud dále zjišťoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím
uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, neboť jejich existence je zároveň
nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem
podle § 265i odst. 3 tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu
některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku
proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř.,
aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí
nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a)
až k).
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní
dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv.
zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo
odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní
strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného
dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně nebo nadřízený orgán
měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným
opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho opravný prostředek
zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř., aniž
by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky. Pokud odvolací soud
konal odvolací řízení a řádný opravný prostředek zamítl podle § 256 tr. ř. po
provedeném přezkumu podle hledisek zakotvených v § 254 tr. ř., nelze uvedený
dovolací důvod aplikovat, neboť odvolací soud může zamítnout odvolání jako
nedůvodné až na podkladě výsledků veřejného zasedání konaného o tomto odvolání,
kdy odvolání sice splňuje procesní podmínky ve smyslu § 253 tr. ř., avšak v něm
vytýkané vady nejsou důvodné.
Obviněný J. H. spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
l) tr. ř. v tom, že odvolací soud nesprávně procesně postupoval, když zamítl
jeho odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Podle jeho názoru správně měl
podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušit, neboť
soud prvního stupně procesně pochybil - postupoval v rozporu s ustanovením § 2
odst. 5, 6 tr. ř. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem však nelze citovanou
výhradu pod uvedený dovolací důvod podřadit. Z trestního spisu a napadeného
rozsudku vyplývá, že v případě obviněného J. H. konal Městský soud v Praze jako
soud druhého stupně odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání)
rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek
stanovených zákonem (§ 254 tr. ř.). Proto lze tento dovolací důvod uplatnit
jen, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí odvolacího soudu dán důvod
uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil
důvod dovolání stanovený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že
skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován
jako trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný
čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat
též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky
nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné
skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného
ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním
vytýkat výlučně vady hmotně právní. Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím
řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů
soudy obou stupňů, je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění
soudu prvního, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav
zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a
to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném
hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v
řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat,
popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí
instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není
oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a
bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat. Pro úplnost
lze připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje
další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl.
tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr.
ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným J. H. formálně deklarovaný
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami
materiálně naplněn. V mimořádném opravném prostředku obviněný tvrdí, že soud
prvního stupně nezdůvodnil, jak dospěl k závěru, že poškození přebírali heroin
od jeho osoby. Namítá, že nebyla provedena expertiza látky, kterou měli
poškození přebírat nebo kupovat. Rovněž soudu vytýká, že neprovedl jím navržený
výslech A. S. a že vycházel z výpovědi drogově závislého svědka J. C. Také
opakovaně zdůrazňuje, že se vytýkaného jednání nedopustil. Všechny tyto
uplatněné výhrady, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, ale primárně
směřují proti správnosti zjištěného skutkového stavu věci včetně úplnosti
dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z těchto tvrzených
procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje nesprávné právní posouzení
daného skutku. Jak již bylo výše uvedeno ve vytýkaném směru Nejvyšší soud
nemůže napadené rozhodnutí přezkoumávat, což platí i pro vznesenou výhradu, že
odvolacím soudem nebyl upozorněn na možnost přísnější právní kvalifikace
jednání podle § 187 odst. 2 písm. b) tr. zák. V dovolání obviněný nenamítá, že
by skutek popsaný ve výroku o vině v rozsudku soudu druhého stupně (viz jeho
citace výše) byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin nedovolené výroby a
držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a),
b) tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním
posouzení. Proto v daném případě obviněný uplatnil výlučně námitky, které jsou
mimo rámec dovolacího důvodu podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je
podřadit ani pod některý další zákonem taxativně stanovený dovolací důvod.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f
odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na
ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se
dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních
názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v
příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost
námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v § 265b tr. ř.
Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě,
kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou
vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v
této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud
podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného J. H. odmítl, neboť
bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř. Proto
nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat dovoláním
napadené výroky a řízení, které jim předcházelo). Toto rozhodnutí Nejvyšší soud
učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném
zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 22. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k