Nejvyšší soud Usnesení trestní

6 Tdo 1397/2014

ze dne 2014-12-03
ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.1397.2014.1

6 Tdo 1397/2014-49

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu dne 3. prosince 2014 o dovolání, které

podal obviněný L. N. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 7.

2014, sp. zn. 8 To 51/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u

Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 12/2013, t a k t o :

Podle § 265g odst. 1 tr. ř. s e b e r e n a v ě d o m í zpětvzetí

dovolání, které obviněný L. N. podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze

dne 23. 7. 2014, sp. zn. 8 To 51/2014.

I.

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 5. 2014, č. j. 9 T

12/2013-2383, byl obviněný L. N. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán

vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 2, 3 písm. j) zákona

č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr.

zákoník“) ukončeného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého

se podle zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že

dne 21. 2. 2013 v přesně nezjištěné době mezi 16.55 hod. – 17.05 hod., v ulici

P. L., H. v P., Královéhradecký kraj, v prostorách kadeřnictví, provozovaného

L. B., s přímým úmyslem ji usmrtit a získat tak majetkový prospěch, s

rozmyslem, který spočíval v obstarání si zbraně, a to tupého předmětu, fyzicky

napadl poškozenou L. B. nejméně 6ti opakovanými údery značné intenzity,

rozpůleným polenem, do oblasti vlasové části hlavy, kdy tímto jednáním

poškozené způsobil mnohotná tupá poranění hlavy – četné tržnězhmožděné rány v

temenních a týlních krajinách oboustranně a v pravé spánkové krajině, pod

kterými se nacházely vpáčené tříštivé zlomeniny lební klenby, plošná ložiska

krvácení do prostoru pod tvrdou lební plenou nad oběma týlními laloky mozku a

drobná povrchní ložiska zhmoždění mozkové tkáně v obou týlních a pravém

temenním, spánkovém a čelním laloku mozku a tržně zhmožděnou ránu dolní části

pravého ušního boltce, kdy tato poranění vedla k bezprostřednímu ohrožení

života poškozené, vyžadovala urgentní chirurgické ošetření a následnou

zdravotnickou péči ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové, poté obžalovaný

místo svého jednání prohledal, odcizil peněženku poškozené, v níž se nacházely

osobní doklady, finanční hotovost a tržba kadeřnictví v celkové částce nejméně

10.000,- Kč, když po činu těžce poraněnou a na životě ohroženou poškozenou,

která si s ohledem ke svému zdravotnímu stavu nebyla schopna zajistit nutnou

lékařskou péči, uzamkl v prostoru kadeřnictví a z místa činu odešel, kdy pouze

shodou náhod dne 21. 2. 2013 v době okolo 18.15 hod. byla poškozená L. B.

nalezena svým synem, který jí zajistil lékařskou péči.

Za tento zvlášť závažný zločin byl podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k

nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 16 roků, pro jehož výkon byl podle

§ 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody

poškozené L. B. částku 79.890 Kč a Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra

České republiky, Kodaňská 1441/46, Praha, částku 235.243 Kč.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém

stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 8 To 51/2014,

který napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř.

částečně zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. mu uložil podle

§ 140 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí

svobody v trvání 13 roků, pro jehož výkon obviněného zařadil podle § 56 odst. 2

písm. d) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou.

II.

Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím

svého obhájce JUDr. Petra Dítěte, LL.M. dovolání, v němž uplatnil důvod

dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Měl za to, že rozhodnutí

odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném

nesprávném hmotně právním posouzení. Naplnění deklarovaného důvodu dovolání

spatřuje primárně v extrémním rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými

skutkovými zjištěními soudů. Tvrdí, že skutková zjištění obou soudů jsou opakem

obsahu provedených důkazů.

Z důvodů, které podrobně vyložil v odůvodnění svého mimořádného prostředku

obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený

rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, jakož i na něj navazující rozsudek

Vrchního soudu v Praze a postupem podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v

Hradci Králové přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Zároveň navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265l odst. 3 tr. ř. nařídil, aby soud

projednal věc v jiném složení senátu, popřípadě „aby věc přikázal k projednání

a rozhodnutí jinému věcně příslušnému soudu a jinému státnímu zástupci“ a aby

podle § 265l odst. 4 tr. ř. rozhodl o vazbě.

Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím

státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten z důvodů,

které specifikoval ve svém vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud obviněným podané

dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné

odmítl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst.

1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání a to i pro případ, že by dospěl

k jinému rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

III.

Nejvyšší soud předtím, než přistoupil k posouzení důvodnosti podaného dovolání,

musel reagovat na podání ze dne 1. 12. 2014, které od obhájce obviněného

obdržel prostřednictvím datové schránky dne 2. 12. 2014. Obviněný v něm

dovolacímu soudu prostřednictvím obhájce JUDr. Petra Dítěte, LL.M. sděluje, že

„podle ust. § 265g tr. ř. tímto činí zpětvzetí svého dovolání ze dne 22. 9.

2014, podané(ho) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 7. 2014, č.

j. 51/2014, kterým byl změněn rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne

21. 5. 2014, č. j. 9 T 12/2013, kterým jej soud prvního stupně uznal vinným ze

zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 140 odst. 2, 3 písm. j) tr. zákoníku,

ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku.“ Obviněný dále

„tímto výslovně prohlašuje, že v souladu s ust. § 265g odst. 1 tr. ř. bere své

dovolání podané k Nejvyššímu soudu České republiky dne 22. 9. 2014 v celém

rozsahu zpět“.

Podle § 265g odst. 1 věta první tr. ř.: „Osoba, která dovolání podala, může je

výslovným prohlášením vzít zpět, a to až do doby, než se Nejvyšší soud odebere

k závěrečné poradě.“

Podle § 265g odst. 2 věta první tr. ř.: „Zpětvzetí dovolání vezme, není-li

překážek, usnesením na vědomí předseda senátu Nejvyššího soudu, a nebyla-li věc

dosud tomuto soudu předložena, předseda senátu soudu prvního stupně“.

Ve vztahu k podanému dovolání lze konstatovat, že dovolání obviněného je třeba

posuzovat jako dovolání přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.,

podané osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné

lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a rovněž

splňující i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

Protože obviněný je jako dovolatel oprávněn se svým mimořádným opravným

prostředkem nakládat i tak, že je na základě výslovného prohlášení vezme zpět,

bylo zhodnoceno, zda se vyskytují nějaké překážky, které by bránily tomu, aby

toto zpětvzetí dovolání bylo předsedou senátu Nejvyššího soudu (neboť spis se

od u tohoto soudu nachází) vzato na vědomí. Z obsahu spisu je zřejmé, že

obviněný své dovolání podal řádně prostřednictvím obhájce, jemuž plnou moc k

obhajobě udělil dne 28. 5. 2013 (č. l. 1520). Prostřednictvím téže osoby pak

dovolacímu soudu zaslal i své zpětvzetí tohoto dovolání, z něhož je zřejmé, že

správně označuje jak samotný mimořádný opravný prostředek v zákonné lhůtě

podaný [tj. dovolání ze dne 22. 9. 2014 (č. l. 2534-2543)], tak i rozhodnutí,

jež bylo tímto dovoláním napadeno [rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23.

7. 2014, sp. zn. 8 To 51/2014 (č. l. 2502-2509)].

Protože vzhledem k obsahu podání ze dne 1. 12. 2014 nevznikají pochybnosti o

projevené vůli dovolatele, není zjišťována žádná překážka, která by bránila

tomu, aby bylo rozhodnuto tak, že zpětvzetí dovolání obviněného se bere na

vědomí.

Z těchto důvodů proto předseda senátu Nejvyššího soudu postupem podle § 265g

odst. 1 tr. ř. vzal na vědomí zpětvzetí dovolání, které obviněný L. N. podal

proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 8 To 51/2014.