6 Tdo 1407/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22.
prosince 2004 dovolání obviněného J. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody
ve Věznici Z., které podal proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18.
8. 2004, sp. zn. 9 To 330/2004, jako soudu druhého stupně, v trestní věci
vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 3 T 33/2002, a rozhodl t a k t o
:
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. o d m í t á .
Usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 7. 7. 2004, sp. zn. 3 T 33/2002, bylo
rozhodnuto, že podle § 60 odst. 1 tr. zák. a § 330 odst. 1 tr. ř. obviněný J.
K. vykoná trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, uložený trestním příkazem
Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 2. 2002, č. j. 3 T 33/2002-21, za trestný
čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., který byl původně
odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák.
byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.
Proti citovanému usnesení soudu prvního stupně podal obviněný J. K. stížnost,
která byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. 9 To
330/2004, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.
Vůči konstatovaným rozhodnutím (výroku o vykonání trestu odnětí svobody včetně
souvisejících výroků) podal obviněný J. K. prostřednictvím své obhájkyně Mgr.
M. B. u Okresního soudu v Kolíně dne 27. 10. 2004 dovolání. Mimořádný opravný
prostředek opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř.
V odůvodnění dovolání obviněný připomněl, že trestním příkazem Okresního soudu
v Pardubicích ze dne 4. 8. 2003, sp. zn. 2 T 146/2003, byl odsouzen pro
spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. k
trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Namítl, že toto rozhodnutí
mu nebylo doručeno do vlastních rukou a navíc za stejný trestný čin byl
pravomocně odsouzen již trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 22.
2. 2002, sp. zn. 3 T 33/2002. Za stěžejní pro rozhodnutí, zda se ve zkušební
době osvědčil či nikoliv, shledal otázku pravomocného odsouzení v rámci běhu
zkušební doby. V uvedeném směru vytkl nezákonnost postupu jednak ve věci
projednávané Okresním soudem v Pardubicích, jednak zejména v řízení o osvědčení
se jeho osoby ve zkušební době, které proběhlo před soudy obou stupňů. Podle
názoru obviněného z citovaných rozhodnutí plyne, že byl pravomocně odsouzen
Okresním soudem v Kolíně a Okresním soudem v Pardubicích za tentýž trestný čin,
a to minimálně za období do února 2002. Proto bylo v rozhodné části trestní
stíhání vedené u Okresního soudu v Pardubicích nepřípustné s odkazem na
ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. Toto rozhodnutí bylo vzato za stěžejní
podklad pro rozhodnutí o nutnosti vykonat nepodmíněný trest odnětí svobody.
Obviněný dále vyjádřil přesvědčení, že soud rozhodující ve věci není oprávněn v
rámci soudního uvážení odděleně vyhodnocovat pravomocná odsuzující rozhodnutí,
která jsou navíc v posuzovaném případě objektivně nezákonná, neboť byl jimi v
jeho neprospěch porušen zákon. V naznačeném směru dovolatel poukázal na podnět
ministru spravedlnosti ke stížnosti pro porušení zákona, který je v současnosti
prověřován Krajským státním zastupitelstvím v Hradci Králové. Rovněž upozornil,
že výzva Okresního soudu v Kolíně k nastoupení výkonu trestu mu nebyla
doručena, takže nemohl podat žádost o odklad výkonu trestu odnětí svobody z
důležitých důvodů a rovněž zmínil, že na evidenční adrese uvedené pro potřeby
doručování se již několik let nezdržuje. Závěrem dovolání a z důvodů v něm
podrobně popsaných obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského
soudu v Praze ze dne 18. 8. 2004, č. j. 9 To 330/2004-58, a usnesení Okresního
soudu v Kolíně ze dne 7. 7. 2004, č. j. 3 T 33/2002-49, a Okresnímu soudu v
Kolíně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Rovněž
navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 265o odst. 1 tr. ř.
přerušil výkon trestu odnětí svobody u jeho osoby, který byl uložen trestním
příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 2. 2002, č. j. 3 T 33/2002-21.
K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. vyjádřila
státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. V písemném vyjádření ze
dne 15. 11. 2004, sp. zn. 1 NZo 1066/2004, konstatovala, že rozhodnutí o
vykonání trestu odnětí svobody není rozhodnutím, proti kterému by bylo možno
podat mimořádný opravný prostředek, jakým je dovolání. Proto navrhla, aby
Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání odmítl a toto
rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování podaného
dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky jeho přípustnosti.
Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu
ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Podle §
265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. platí, že rozhodnutím ve věci samé se
rozumí:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě
ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písm. a) až g).
Z citovaného ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř. vyplývá, že dovolání nelze podat
proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí v trestních věcech, neboť není
univerzálním ale mimořádným opravným prostředkem. Rozhodnutí, které lze
napadnout dovoláním, musí splňovat kumulativně stanovené podmínky - musí jít o
rozhodnutí soudu, které je již pravomocné a stalo se tak konečným, závazným a
řádnými opravnými prostředky nezměnitelným, přičemž právní moci v celém obsahu
nabylo v řízení před soudem druhého stupně a zákon dovolání připouští, tj. musí
se jednat o rozhodnutí ve věci samé, jež zákonodárce taxativně vymezil v
ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. Žádné jiné rozhodnutí, které
nepatří do tohoto okruhu, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely
dovolání.
Ve světle shora rozvedených skutečností je zřejmé, že usnesení Krajského soudu
v Praze ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. 9 To 330/2004, kterým byla podle § 148
odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost dovolatele do usnesení Okresního
soudu v Kolíně ze dne 7. 7. 2004, sp. zn. 3 T 33/2002, jímž bylo podle § 60
odst. 1 tr. zák. a § 330 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto, že obviněný J. K. vykoná
trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, uložený trestním příkazem Okresního
soudu v Kolíně ze dne 22. 2. 2002, č. j. 3 T 33/2002-21, za trestný čin
zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., který byl původně
podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců, přičemž pro výkon tohoto
trestu byl zařazen podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem,
nelze podřadit pod rozhodnutí ve věci samé, proti kterým zákon v § 265a odst. 2
tr. ř. připouští podání mimořádného opravného prostředku - dovolání.
Za tohoto stavu věci Nejvyšší soud musel podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
dovolání obviněného J. K. odmítnout, neboť je neshledal přípustným. Proto nebyl
oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat výrok napadeného
usnesení a řízení, které mu předcházelo), přičemž rozhodnutí učinil v
neveřejném zasedání konaném ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Jelikož dovolání bylo podáno proti rozhodnutí, které tímto mimořádným opravným
prostředkem nelze napadnout, tak předseda senátu Nejvyššího soudu se nezabýval
podnětem obviněného na přerušení výkonu rozhodnutí (trestu odnětí svobody),
který učinil v rámci dovolání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 22. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k