Za to byl obviněný R. Č. podle § 219 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněnému byla rovněž podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit V. z. p. ČR, , O. náhradu škody ve výši 15.079,- Kč. Poškozený J. Ž. byl podle § 229 odst. 1 tr. ř. uplatněným nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci napadl obviněný R. Č. odvoláním. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 13. 8. 2003, sp. zn. 5 To 76/2003, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek krajského soudu ve výroku o náhradě škody ohledně V. z. p. ČR a sám rozhodl tak, že tohoto poškozeného podle § 265 tr. ř. odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému a jeho obhájci doručen dne 19. 11. 2003, příslušnému státnímu zastupitelství rovněž dne 19. 11. 2003.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný R. Č. dne 6. 1. 2004 dovolání, které opřel o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle názoru obviněného nelze skutek, jehož se měl dopustit, považovat za pokus trestného činu vraždy a za trestný čin ublížení na zdraví, neboť bylo prokázáno, že jednal za podmínek nutné obrany. Odkazuje přitom zejména na skutečnost, že byl zcela bezprostředně ohrožován bratry J. a J. nůž použil k obraně své osobní integrity, a to takovým způsobem a takovou intenzitou, že žádnému z bratrů Ž. nezpůsobil žádné vážnější zranění, což bylo podle něj zjištěno všemi provedenými důkazy. Závěrem svého dovolání obviněný R. Č. navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci a podle § 265l odst 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se ke dni rozhodnutí Nejvyššího soudu k dovolání obviněného R. Č. nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda má podané dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Vrchního soudu v Olomouci jako odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o odvolání obviněného R. Č. podaného proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. ř.]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. L. V., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. ř. K podání dovolání došlo u Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci dne 6. 1. 2004, tj. v místě a ve lhůtě podle § 265e tr. ř.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Obviněný R. Č. poukazuje na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci konkrétních námitek obsažených v dovolání obviněný vedle obecného tvrzení o nesprávnosti právního posouzení však vydává za skutková zjištění soudů vlastní tvrzení o průběhu skutku, zejména o jednání poškozených, na podkladě nichž dochází k závěru, že jednal v nutné obraně a vlastně tak zpochybňuje skutkové závěry soudu, když tvrdí, že nebyl útočníkem.
Z uvedeného je zřejmé, že uplatněný dovolací důvod obviněný spatřuje primárně ve skutkových zjištěních a nesprávnost právního posouzení skutku se snaží vyvodit z jiných skutkových okolností, než jaká byla podkladem rozhodnutí soudů obou stupňů. Závěr o existenci podmínek nutné obrany podle § 13 tr. zák. je sice závěrem právním, ovšem obviněný R. Č. ho činí nikoli v důsledku odchylného právního posouzení skutku obsaženého ve výroku o vině citovaného rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci, ale jen na podkladě jím tvrzených skutkových zjištění, která jsou odchylná od skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimž se ztotožnil také soud odvolací. Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti.
Jak vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování.
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného R. Č. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací.
Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl uplatněn zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání obviněného R. Č. vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Přitom obsah námitek, tvrzení a právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., a nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný R. Č. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než který je uveden v § 265b tr. ř. Proto dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž věcně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a mohl tak rozhodnout podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. února 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal