6 Tdo 1423/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19.
prosince 2007 dovolání, které podal obviněný Ing. J. M., proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2007, sp. zn. 8 To 69/2007, jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T
257/2006, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. M. o d m í
t á .
jako zaměstnanec T. K., jemuž bylo uloženo, aby prostřednictvím přímého
bankovnictví zadával příkazy k platbám závazků zaměstnavatele, v rozporu se
svými povinnostmi a se záměrem získat neoprávněný majetkový prospěch zadával v
době od 8. 2. 2005 do 26. 5. 2006 příkazy k platbám ze zaměstnavatelova účtu,
vedeného u společnosti K. b., a. s., na svůj účet, na účet majitelky K. A. a na
účet majitelky L. A., přičemž zneužil toho, že T. K. se mylně domníval, že
příkazy zadával v souladu se svými povinnostmi zaměstnance, i toho, že
pracovníci banky zajišťující provoz přímého bankovnictví měli nesprávně za to,
že jedná v souladu se zmocněním majitele účtu, a takto byly na základě jeho
příkazů provedeny platby dne 8. 2. 2005 v částce 13.841,- Kč, dne 10. 3. 2005 v
částce 1.780,- Kč, dne 15. 3. 2005 v částce 17.914,50 Kč, dne 20. 4. 2005 v
částce 9.456,- Kč, dne 28. 4. 2005 v částce 9.100,- Kč, dne 6. 5. 2005 v částce
12.296,30 Kč, dne 23. 5. 2005 v částce 876,70 Kč, dne 24. 5. 2005 v částce
21.420,- Kč, dne 27. 5. 2005 v částce 10.240,10 Kč, dne 9. 6. 2005 v částce
3.177,70 Kč, dne 15. 6. 2005 v částce 16.920,- Kč, dne 19. 7. 2005 v částce
16.920,- Kč, dne 5. 8. 2005 v částce 2.800,- Kč, dne 19. 8. 2005 v částce
1.053,50 Kč, dne 23. 8. 2005 v částce 22.227,50 Kč, dne 31. 8. 2005 v částce
7.762,- Kč, dne 2. 9. 2005 v částce 810,- Kč, dne 16. 9. 2005 v částce
15.136,50 Kč, dne 20. 9. 2005 v částce 8.812,90 Kč a v částce 17.128,10 Kč, dne
23. 9. 2005 v částce 8.720,- Kč, dne 26. 9. 2005 v částce 12.332,- Kč a v
částce 11.212,- Kč, dne 4. 10. 2005 v částce 28.386,- Kč, dne 13. 10. 2005 v
částce 22.428,- Kč, dne 17. 10. 2005 v částce 11.265,- Kč, dne 21. 10. 2005 v
částce 9.255,- Kč, dne 25. 10. 2005 v částce 15.129,60 Kč, dne 2. 11. 2005 v
částce 16.295,- Kč, dne 3. 11. 2005 v částce 15.836,- Kč, dne 4. 11. 2005 v
částce 15.244,- Kč, dne 8. 11. 2005 v částce 10.250,- Kč, dne 23. 11. 2005 v
částce 15.244,- Kč, dne 24. 11. 2005 v částce 12.684,- Kč, dne 25. 11. 2005 v
částce 16.890,- Kč, dne 1. 12. 2005 v částce 19.950,- Kč, dne 2. 12. 2005 v
částce 19.260,- Kč, dne 6. 12. 2005 v částce 12.700,- Kč, dne 7. 12. 2005 v
částce 10.012,- Kč, dne 14. 12. 2005 v částce 15.001,- Kč, dne 1. 2. 2006 v
částce 19.256,- Kč, dne 2. 2. 2006 v částce 16.250,- Kč, dne 10. 2. 2006 v
částce 18.650,- Kč, dne 14. 2. 2006 v částce 18.250,- Kč, dne 23. 2. 2006 v
částce 12.650,- Kč, dne 3. 3. 2006 v částce 9. 950,- Kč, dne 10. 3. 2006 v
částce 8.525,- Kč a v částce 9.850,- Kč, dne 14. 3. 2006 v částce 6.840,- Kč,
dne 30. 3. 2006 v částce 8.920,- Kč, dne 31. 3. 2006 v částce 9.820,- Kč, dne
4. 4. 2006 v částce 9.760,- Kč, dne 7. 4. 2006 v částce 13.370,- Kč, dne 11. 4. 2006 v částce 11.988,- Kč, dne 27. 4. 2006 v částce 12.826,- Kč, dne 2. 5. 2006
v částce 9.826,- Kč, dne 3. 5. 2006 v částce 9.920,- Kč, dne 5. 5. 2006 v
částce 8.995,- Kč, dne 9. 5. 2006 v částce 9.989,- Kč, dne 11. 5. 2006 v částce
15.682,- Kč, dne 12. 5. 2006 v částce 16.889,- Kč, dne 15. 5. 2006 v částce
14.965,- Kč, dne 19. 5. 2006 v částce 14.965,- Kč a v částce 15.980,- Kč, dne
23. 5. 2006 v částce 16.179,- Kč, dne 25. 5.
2006 v částce 6.250,- Kč a v
částce 9.850,- Kč, dne 26. 5. 2006 v částce 15.980,- Kč, z čehož platba ze dne
8. 2. 2005 byla provedena na účet L. A., platby ze dne 10. 3. 2005 a ze dne 15. 3. 2005 byly provedeny na účet K. A. a ostatní platby byly provedeny na účet
obžalovaného a takto získané peněžní prostředky obžalovaný, L. A. a K. A. použili pro vlastní potřebu, čímž T. K. způsobil škodu v celkové výši
860.140,80 Kč.
Takto zjištěné jednání soud prvního stupně kvalifikoval jako trestný čin
podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a obviněného odsoudil podle §
250 odst. 3 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a
šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. b), odst. 3 tr.
zák. zařadil do věznice s dozorem.
Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu
činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání účetního a zákazu výkonu
podnikání v oboru účetnictví v trvání pěti let.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo, aby zaplatil na náhradě
škody poškozenému T. K., částku 860.140,80 Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný Ing. J. M. odvolání, které bylo usnesením
Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2007, sp. zn. 8 To 69/2007, podle § 256
tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu
napadl obviněný Ing. J. M. prostřednictvím obhájkyně dovoláním, které opřel o
dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) obviněný namítl, že
jeho trestní odpovědnost spočívá na nesprávném právním posouzení, jeho jednání
nenaplňuje znaky trestného činu, neboť není dána především subjektivní stránka,
tj. úmyslné zavinění. Vytkl, že se nemohl ke škodě cizího majetku obohatit
využitím omylu poškozeného a způsobit tak značnou škodu, když bez vědomí a
kontroly T. K. nebylo možné platby provádět. Nad rámec uplatněného dovolacího
důvodu podotkl, že mimo tvrzení poškozeného neexistuje jiný důkaz. Naopak, z
výpovědi svědkyně L. K. vyplývá, že poškozený prováděl průběžnou a podrobnou
kontrolu plateb.
Obviněný rovněž konstatoval, že soudy obou stupňů neprovedly důkazy k tvrzení
obhajoby, že se jedná o podpisy poškozeného T. K. a nevypořádaly se ani s
věrohodností jmenovaného jako svědka. Ta byla zpochybněna zejména lživými údaji
u Okresního soudu v Prostějově, když uváděl, že nikdy nedával zaměstnancům,
natož Ing. J. M., žádné odměny. V této spojitosti obviněný poukázal na mzdové
listy za roky 2003 až 2006. Dále zpochybnil, a to odkazem na výpisy z
příslušných účtů, tvrzení poškozeného, že z finančního účtu u K. b., a. s.,
neprováděl soukromé platby a že nemá žádné závazky vůči finančnímu úřadu,
okresní správě sociálního zabezpečení ani zdravotní pojišťovně. T. K. rovněž
vědomě zatajil, že je proti němu u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T
316/2006 vedeno trestní stíhání pro skutek podle § 148 odst. 1, 2, 3 písm. c)
tr. zák.
Podle názoru obviněného soud prvního stupně výše zmíněné skutečnosti blíže
nezkoumal. Nezabýval se ani tím, že byla předložena převážná většina kopií
příkazů k úhradě ohledně převodu finančních prostředků z účtu T. K. na soukromý
účet obviněného, které poškozený osobně podepsal. Ze svědeckých výpovědí L. K.
i samotného poškozeného lze dovodit, že platby v takovém rozsahu nebylo možno
provést bez jeho vědomí a výslovného souhlasu.
Námitky obviněný směřoval i do výše škody, když podle obžaloby i rozsudku
okresního soudu byl odsouzen za škodu ve výši 860.140,80 Kč, ačkoliv skutečný
součet představuje částku 860.141,40 Kč. Taktéž v usnesení Krajského soudu v
Brně je výše škody zmíněna několikrát a pokaždé jinak.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný shledal jednak, že
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl dán již v řízení
předcházejícím, jednak, že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem
pro zamítnutí jeho odvolání podle § 256 tr. ř., přičemž v této souvislosti
odkázal na obsah odvolání ze dne 22. 1. 2007.
Závěrem dovolání obviněný konstatoval, že rozhodnutí v jeho trestní věci nejsou
spravedlivá a učiněná v souladu se zákonem. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud
podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne
11. 12. 2006, sp. zn. 1 T 257/2006, i usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
26. 6. 2007, sp. zn. 8 To 69/2007, stejně jako vadná řízení těmto rozhodnutím
předcházející a podle § 265l tr. ř. soudu prvního stupně přikázal, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Dne 10. 12. 2007 obviněný prostřednictvím obhájkyně doplnil mimořádný opravný
prostředek podáním, v němž uvedl, že důvody dovolání nemění, ale dokládá
listinný důkaz, který podporuje jeho obhajobu, že finanční prostředky získal se
souhlasem poškozeného. Jde o kopii rukou psaného textu, jenž zní: „Souhlasím s
vyplácením odměn pro p. M. na účet mimo mzdu“ 3. 8. 2004 + podpis.
K podanému dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně
vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala,
že po stránce formální sice došlo k uplatnění hmotně právní námitky –
nedostatku subjektivní stránky v jednání obviněného, avšak způsob jejího
odůvodnění směřuje k vyvolání pochybností nejen v zásadních skutkových
okolnostech případu, ale i k popření reálné možnosti jejich uskutečnění. Podle
státní zástupkyně se obviněný zpochybněním opatřených skutkových zjištění snaží
dovodit, že se skutek přisouzeným způsobem nemohl stát a ani se nestal, a tudíž
za uvedeného stavu věci považuje zásah do skutkového stavu věci za nezbytný.
Tímto způsobem však nemůže být po obsahové stránce použitý důvod dovolání
naplněn, přičemž vznesená argumentace není podřaditelná ani pod další důvody
dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. Proto nejsou splněny
obecné předpoklady obsahového přezkoumání dovolání.
Dále státní zástupkyně zdůraznila, že námitky uvedené obviněným nelze v rámci
řízení o dovolání přezkoumat ani na podkladě výjimečného zásahu do přisouzeného
skutkového stavu věci, ke kterému by bylo možno přikročit až za splnění
podmínky jeho zřejmého nesouladu se způsobem jeho právního posouzení. V daném
případě by tomu bylo tehdy, pokud by právní závěr o způsobu a míře zásahu
obviněného do majetku poškozeného T. K. nevyplynul z výsledků provedeného
dokazování. V rámci trestního řízení však bylo zjištěno, že se předmětný
skutek, jak je uveden v popisu tzv. skutkové věty výroku o vině, stal. Z
opatřených důkazů vyplynulo, že to byl obviněný, který v rámci své pracovní
náplně prostřednictvím internetového bankovnictví zajišťoval hrazení závazků
svého zaměstnavatele vůči jeho obchodním partnerům. Takovéto výlučné oprávnění,
které mu bylo uděleno zaměstnavatelem – T. K. ke vstupu do tzv. internet
bankingu, však v průběhu přisouzeného období a ke škodě své zaměstnavatelské
obchodní společnosti zneužil. Předmětné platby nechal zasílat na svůj soukromý
bankovní účet i na účty svých dcer K. a L. A., přičemž na svoji obhajobu
uváděl, že šlo o jeho pracovní odměny. Využil tak mylného předpokladu svého
zaměstnavatele o tom, že všechny pohledávky jeho obchodních partnerů jsou řádně
uspokojovány. Státní zástupkyně shledala nelogickým i tvrzení obviněného, že
tak činil z pokynu svého zaměstnavatele, kdy odkazoval na jím podepsané příkazy
k úhradám, neboť se jednalo o staré a v rozhodné době již nepoužívané doklady.
Naopak bylo zjištěno, že obviněný zneužil situace, kdy se jeho zaměstnavatel
denně seznamoval pouze s konečným stavem svého účtu, nikoliv však s povahou
jednotlivě uskutečněných bankovních operací. Na skutečný stav věci byl
upozorněn svědkyní L. K. až v souvislosti s účetní uzávěrkou za rok 2005, z
jejíchž poznatků vyplynulo i důvodné podezření, že shodné finanční praktiky
jeho zaměstnanec prováděl také v rámci dalšího účetního období.
Podle názoru státní zástupkyně lze plně akceptovat závěry soudů obou stupňů, že
jednáním obviněného došlo k naplnění všech zákonných podmínek jeho trestní
odpovědnosti za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
Namítaná haléřová početní nesrovnalost, a to při stanovení celkové výše
způsobené škody, která podstatně převyšuje zákonnou mez značné škody, nemá
žádnou právní relevanci.
Z popsaných důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i
odst. l písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil za podmínek
uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání
obviněného Ing. J. M. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo
podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné
lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.].
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo
dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné
zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu
některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku
proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř.,
aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí
nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a)
až k).
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní
dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv.
zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo
odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní
strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného
dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném
řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po
věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání opravný prostředek zamítl
podle § 253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř., aniž by však
pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného Ing. J. M. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Brně
jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku
(odvolání) jmenovaného rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu
podle hledisek stanovených zákonem (§ 254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení
předcházejícímu rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání
uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně
kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo
o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení
skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí
zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v
právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného
práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému
skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor
vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS
279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení
přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy
obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu
prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav
posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové
zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak
i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry
může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263
odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k
přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn
přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a
bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený
rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný Ing. J. M. uplatňuje v dovolání námitky,
které dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v
zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný tvrdí,
že se nedopustil trestného činu, neboť v jeho jednání nebyla naplněna zejména
subjektivní stránka – úmyslné zavinění. V podrobnostech vznáší výtky, že se
nemohl ke škodě cizího majetku obohatit využitím omylu poškozeného a způsobit
značnou škodu, neboť bez jeho vědomí a kontroly nebylo možné platby provádět. V
této souvislosti zpochybňuje svědeckou výpověď poškozeného T. K. a uvádí, že
nebyly provedeny žádné jiné důkazy, které by tvrzení jmenovaného podporovaly.
Rovněž předkládá jako důkaz kopii rukou psaného textu s tím, že podporuje jeho
obhajobu, že finanční prostředky získal se souhlasem poškozeného. Nutno
zdůraznit, že všechny tyto výhrady primárně směřují do oblasti skutkových
zjištění včetně hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených
procesních nedostatků a vlastní verze celé události až následně obviněný
spatřuje vady ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Lze připomenout, že závěr o tom, zda je u obviněné osoby dáno zavinění a v jaké
formě /§ 4 písm. a), b), § 5 písm. a), b) tr. zák./, je sice závěrem právním,
který se ale musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z
provedeného dokazování stejně, jako závěr o objektivních znacích trestného
činu. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení
napadené rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro
dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný předmětný skutek
spáchal tak, jak je popsán ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku
prvostupňového soudu a rozveden v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný
nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná výše), který
shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by
rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady
směřují výlučně proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní
soud v Prostějově (následně i Krajský soud v Brně) učinil právní závěr, že svým
jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst.
1, 3 písm. b) tr. zák. včetně úmyslného zavinění ve smyslu ustanovení § 4 písm.
a) tr. zák.
Rovněž námitku obviněného Ing. J. M., která spočívá v tom, že byl odsouzen za
škodu ve výši 860.140,80 Kč (viz tzv. skutková věta výroku o vině v rozsudku
okresního soudu), ačkoliv skutečný součet představuje částku 860.141,40 Kč,
není možno v tomto řízení akceptovat. V daném případě není vytýkáno porušení
hmotného práva, ale početní chyba bagatelního charakteru, a navíc rozdíl ve
výši toliko 60 haléřů je ve prospěch obviněného. Jelikož dovolání bylo podáno
pouze obviněným, tak v dovolacím řízení ani nelze napadené rozhodnutí změnit v
jeho neprospěch (srov. znění § 265p odst. 1 tr. ř.). Také v usnesení Krajského
soudu v Brně, jenž se v odůvodnění rozhodnutí celkem dvakrát zmiňuje o
způsobené škodě, když vždy uvádí 860.140,- Kč, jde o zcela nepodstatnou
nepřesnost.
Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Prostějově plyne, jaké skutečnosti soud
vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami
se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně
odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s
obhajobou obviněného, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a
jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle
příslušných ustanovení zákona (vše v podrobnostech na str. 3 až 5 rozsudku
prvostupňového soudu). S těmito závěry se ztotožnil Krajský soud v Brně na str.
2 až 3 napadeného usnesení.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f
odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na
ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se
dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních
názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v
příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.,
je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho
ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací
důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b)
tr. ř. dovolání obviněného Ing. J. M. odmítl, neboť bylo podáno z jiných
důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle
§ 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v
souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 19. prosince 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k