6 Tdo 1433/2013-24
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. ledna 2014 o dovolání, které podal obviněný M. K. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. 7 To 281/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 20/2013,
Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání o d m í t á.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 5. 2013, sp. zn. 2 T 20/2013, byl obviněný M. K. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 4 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“). Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 250b odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit poškozené Komerční bance, a.s. škodu ve výši 3.965.524,99 Kč.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. 7 To 281/2013, jímž podle § 256 tr. ř. toto odvolání zamítl.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku (stručně shrnuto) namítl, že nebyl prokázán jeho úmysl a že nebylo prokázáno ani jeho podvodné jednání. Přitom vyjádřil přesvědčení, že soud postavil svůj rozsudek pouze na tom, že podepsal úvěrovou smlouvu a částečně ji četl, přičemž podle názoru obviněného neexistoval důkaz, z něhož by vyplývalo, že by předal nepravdivé údaje a dokumenty, resp. že by o nich věděl. Dále uvedl, že z činu neměl žádný prospěch a že bylo prokázáno, že nadhodnocení úvěru o 2.855.000,- Kč si ponechal svědek M.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. 7 To 281/2013, a rozsudek Obvodního soud pro Prahu 9 ze dne 28. 5. 2013, sp. zn. 2 T 20/2013, a podle § 265m odst. 1 tr. ř. jej zprostil obžaloby, event. aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
K tomuto dovolání se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Uvedl, že obviněný opírá své dovolání o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a tudíž by měl konstruovat argumentaci, jež by vytýkala nesprávnou aplikaci norem hmotného práva na soudem zjištěný skutkový stav, ve skutečnosti však brojí naopak právě proti skutkovým zjištěním soudu. Vzhledem k tomu státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou stanoveny v § 265b tr. ř. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyslovil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. 7 To 281/2013, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř.
Dále bylo třeba posoudit, zda obviněný podal předmětné dovolání včas. V souvislosti s posuzováním této otázky je na místě připomenout, že podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.
Podle § 265e odst. 2 tr. ř., jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
V souladu s ustanovením § 265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
K běhu dovolací lhůty je třeba ještě připomenout, že podle ustanovení § 60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Přitom podle odstavce 3 citovaného zákonného ustanovení platí, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
Nejvyšším soudem bylo z předloženého trestního spisu zjištěno, že v předmětné věci v době, kdy trestní řízení pravomocně skončilo rozhodnutím soudu druhého stupně, měl obviněný obhájce Mgr. Davida Motyčku (viz plná moc ze dne 25. 7. 2012 na č. l. 14 spisu). Z obsahu trestního spisu se dále podává, že usnesení odvolacího soudu bylo obviněnému doručeno dne 11. 9. 2013 a jmenovanému obhájci dne 6. 9. 2013 (viz doručenka a potvrzení o dodání a doručení do datové schránky na č. l. 519 spisu). Poslední den lhůty k podání dovolání obviněného tak se zřetelem k výše citovaným ustanovením připadl na den 11. 11. 2013 (jednalo se o pracovní den). Dovolání obviněného však bylo podáno prostřednictvím obhájce Mgr. Roberta Kaše až dne 22. 11. 2013 (viz dovolání s obálkou na č. l. 524 až 531 spisu).
Nejvyšší soud tedy uzavírá, že dovolání obviněného bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v § 265e odst. 1, 2 tr. ř. a že tato lhůta nebyla zachována ani podle ustanovení § 265e odst. 3 tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora stručně rozvedené nutno ještě dodat, že na otázku běhu dovolací lhůty nemělo v posuzovaném případě z hlediska obviněného žádný vliv zvolení obhájce Mgr. Roberta Kaše plnou mocí ze dne 11. 11. 2013 (založena na č. l. 530 spisu).
Je přitom nutno zdůraznit, že zákon (§ 265e odst. 4 tr. ř.) bez výjimky, tj. bez ohledu na okolnosti, za nichž k marnému uplynutí lhůty k podání dovolání došlo, vylučuje její navrácení, a to vzhledem k tomu, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se podává proti pravomocnému rozhodnutí, a období, v němž by mohlo být pravomocné rozhodnutí ještě tímto způsobem zpochybněno, nelze dále prodlužovat.
Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného jako opožděné odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 9. ledna 2014
Předseda senátu : JUDr. Vladimír Veselý