6 Tdo 1459/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne
18. prosince 2003 dovolání, které podal obviněný O. H., nar. 2. 5. 1956 ve Š.,
bytem B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Valdice, proti
rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 8. 2003, sp. zn. 6 To 90/2003,
jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v
Ostravě pod sp. zn. 36 T 3/2003, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného O. H. o d m í t
á .
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2003, sp. zn. 36 T 3/2003,
byl obviněný O. H. uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr.
zák., protože dne 11. prosince 2002 kolem 21.45 hod. v B., v kuchyni svého bytu
č. 11 na ul., v rámci již dříve konfliktních vztahů se svou manželkou A. H.,
nar. 19. 4. 1971, v podnapilém stavu se po předchozí rozepři s ní rozhodl ji
usmrtit, načež na ni opakovaně, celkem 9x, vystřelil z pistole zn. ČZ 75B, ráže
9 mm, a zasáhl ji do hrudníku, břicha i hlavy, kde střely poranily mozek,
srdce, levou plíci, střevní kličky, žaludek, přičemž jí opakovaně prostřelil i
horní končetiny, jimiž se napadená instinktivně kryla, čímž jí takto způsobil
rozsáhlá poranění zmíněných životně důležitých orgánů, jež byla neslučitelná s
životem, a v důsledku těchto poranění pak napadená H., a to zejména kvůli
střelnému poranění kmene mozkového při průstřelu dutiny lební na místě zemřela.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 219 odst. 1 tr. zák. k
trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let a šesti měsíců, přičemž podle §
39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice se zvýšenou
ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest
propadnutí věci, a to pistole zn. ČZ 75 Luger 9 mm, výr. č., plastového kufříku
na pistoli s příslušenstvím (zejm. 2x zásobník), krabičky s 50 ks nábojů ráže 9
mm, 15 ks nábojů ráže 9 mm, krabičky s 58 ks nábojů a 9 ks nábojů ráže 7,65 mm.
Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu
činnosti spočívající v zákazu držení a nošení zbraně a střeliva na dobu osmi
let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit V.,
náhradu škody ve výši 1.058,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný O. H. odvolání.
Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 8. 2003, sp. zn. 6 To 90/2003,
byl podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně
zrušen ve výroku o uloženém trestu propadnutí věci, a to ve vztahu k plastovému
kufříku na pistoli s příslušenstvím, krabičce s 50 ks nábojů ráže 9 mm, 15 ks
nábojů ráže 9 mm, krabičce s 58 ks nábojů ráže 7,65 mm a 9 ks nábojů ráže 7,65
mm. Ve smyslu ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř. učinil odvolací
soud vlastní rozhodnutí. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. vyslovil ochranné
opatření – zabrání věci, a to plastového kufříku na pistoli s příslušenstvím,
krabičky s 50 ks nábojů ráže 9 mm, 15 ks nábojů ráže 9 mm, krabičky s 58 ks
nábojů ráže 7,65 mm a 9 ks nábojů ráže 7,65 mm (vše pod bodem I. výroku
rozsudku). Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn (bod II. výroku rozsudku).
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu a rozsudku soudu prvního stupně
podal obviněný O. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým napadl oba
výroky v rozsudku odvolacího soudu (body I. a II.) a výroky o vině, trestu a
náhradě škody v rozsudku soudu prvního stupně. Mimořádný opravný prostředek
obviněný opřel o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho
názoru obě napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení
skutku.
Obviněný namítá, že skutek, z jehož spáchání byl uznán vinným, není trestným
činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. Konstatuje, že v daném případě se
jedná o způsobení smrti z nedbalosti podle § 224 odst. 1 event. odst. 2 tr.
zák., pokud porušil důležitou povinnost uloženou podle zákona č. 119/2002 Sb.,
o střelných zbraních a střelivu, anebo nanejvýš o způsobení těžké újmy na
zdraví v eventuálním úmyslu, a to s následkem smrti podle § 222 odst. 1, 3 tr.
zák. Obviněný upozorňuje na svoji výpověď u hlavního líčení, ze které vyplývá,
že během hádky s poškozenou začal manipulovat se střelnou zbraní - pistolí, kdy
ji držel v rukou a zřejmě i „natáhl“. Co se dělo bezprostředně poté, mu není
jasné. V momentě, kdy opět začal vnímat, co se kolem něj a s ním děje, bylo
zřejmé, že došlo k výstřelům a manželka ležela na zemi bez známek života. Podle
názoru obviněného jsou s touto výpovědí prakticky totožná i skutková zjištění
soudu prvního stupně, přičemž výpověď rovněž koresponduje s dalšími provedenými
důkazy. Tvrdí však, že část skutkové věty v rozsudku soudu prvního stupně, že „…
se rozhodl poškozenou usmrtit…“, nemá oporu v provedených důkazech, není ani
součástí skutkových zjištění soudu a do skutkové věty byla vložena bezdůvodně.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jednak v obou
výrocích rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 8. 2003, sp. zn. 6 To
90/2003, a jednak ve všech výrocích rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne
12. 6. 2003, sp. zn. 36 T 3/2003. Dále aby Krajskému soudu v Ostravě přikázal,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a to v jiném složení
senátu.
K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně
vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Uvádí, že
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tvrzen pouze formálně,
není materiálně odůvodněn a obviněný se domáhá změny skutkových zjištění, které
by měly za následek příznivější právní posouzení skutku. Konstatuje, že na
základě skutkových okolností rozvedených v odůvodnění rozsudku soud nedospěl k
závěrům korespondujícím s obhajobou obviněného, jak tvrdí dovolatel.
Zdůrazňuje, že provedené důkazy byly soudem pečlivě hodnoceny, přičemž na
jejich základě soud dospěl k závěru o plné trestní odpovědnosti obviněného a o
formě jeho zavinění ve smyslu § 4 písm. a) tr. zák., tedy že měl přímý úmysl
poškozenou usmrtit. Podle jejího názoru má skutkové zjištění oporu v
provedených důkazech a bylo i správně právně posouzeno; námitky obviněného
směřují výhradně ke změně skutkových zjištění a stojí mimo rámec dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Státní zástupkyně proto navrhla,
aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť
bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Rovněž vyjádřila
souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí
o dovolání, než je uvedeno v § 265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání
obviněného O. H. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo
podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné
lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále
nutno posoudit otázku, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný
zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou
podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle
§ 265i odst. 3 tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Z takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je
zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního
eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně
právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě
případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů
provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné
namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně
kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin nebo že
nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze vytknout i vady spočívající v jiném
hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení § 265b
odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají
skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní
posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková
zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného
rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně
dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném
zákonném ustanovení.
Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě
procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., takže Nejvyšší
soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí)
instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by
se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání řízení
zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke
zjištění skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu
druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými
zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy
skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to
především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost
pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze
znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je nutno dovodit, že z hlediska § 265i
odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů
dovolání vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto
zákonné ustanovení, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení i právních
názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v
příslušném zákonném ustanovení.
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným O. H. formálně deklarovaný
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami
materiálně naplněn. V dovolání obviněný poukazuje na svoji výpověď u hlavního
líčení s tím, že je v souladu s provedenými důkazy a skutkovým zjištěním. Za
nesprávný považuje závěr soudu prvního stupně, že se rozhodl poškozenou
usmrtit, neboť podle jeho názoru nemá oporu v provedených důkazech a není
součástí skutkových zjištění soudu. Tyto námitky ale primárně směřují proti
zjištěnému skutkovému stavu věci včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z
těchto údajných procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje nesprávné
právní posouzení předmětného skutku, který podle jeho mínění měl být posouzen
jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 event. odst. 2 tr. zák.
nebo podle § 222 odst. 1, 3 tr. zák. V této souvislosti Nejvyšší soud
připomíná, že závěr o tom, zda je v trestní věci u obviněné osoby zavinění ve
smyslu trestního zákona a v jaké formě (§ 4, § 5 tr. zák.), je sice závěrem
právním, ovšem tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se
musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného
dokazování stejně, jako závěr o objektivních znacích trestného činu.
Jak již bylo výše uvedeno samotná skutková zjištění, přestože mohou mít
vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení,
však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je vázán konečným
skutkovým zjištěním, které bylo ve věci učiněno. V daném případě to znamená, že
pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, popsané ve výroku o vině v
rozsudku soudu prvního stupně, ze kterého k jednání obviněného O. H. mimo jiné
vyplývá, že v podnapilém stavu a po předchozí rozepři s A. H., rozhodl se ji
usmrtit, načež na ni opakovaně, celkem 9x, vystřelil z pistole a zasáhl ji do
hrudníku, břicha i hlavy, kde střely poranily mozek, srdce, levou plíci,
střevní kličky, žaludek, přičemž jí opakovaně prostřelil i horní končetiny,
jimiž se napadená instinktivně kryla, čímž jí takto způsobil rozsáhlá poranění
zmíněných životně důležitých orgánů, přičemž v důsledku těchto poranění, a to
zejména kvůli střelnému poranění kmene mozkového při průstřelu dutiny lební na
místě zemřela. Ke skutkovým zjištěním, ze kterých bylo při posuzování
subjektivní stránky jednání obviněného vycházeno, v odůvodnění svého rozsudku
odvolací soud mimo jiné uvádí: „…s ohledem na charakter použité zbraně,
vzdálenost, na kterou bylo stříleno, počet vystřelených ran a místa na těle
poškozené, na něž obžalovaný mířil a které také svými výstřely zasáhl, je
nutno zcela nepochybně dovodit závěr, že obžalovaný jednal v úmyslu poškozenou
A. H. usmrtit, a to v přímém úmyslu podle § 4 písm. a) tr. zák.“ K činu O. H.
rovněž zdůrazňuje: „…ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví
psychiatrie a psychologie jednoznačně plyne, že jak rozpoznávací tak ovládací
schopnosti obžalovaného byly zachovány, resp. jen lehce a nepodstatně sníženy
prostou opilostí, kterou si ovšem obžalovaný způsobil sám. Znalci přitom
jednoznačně vyloučili projevy komplikované či kombinované opilosti.“ (vše na
str. 9 a 10 rozsudku odvolacího soudu). Obviněný v dovolání nenamítá, že by
takto zjištěný skutkový stav byl nesprávně posouzen jako trestný čin vraždy
podle § 219 odst. 1 tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném
nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud proto konstatuje, že v daném
případě jde z jeho strany výlučně o námitky, které jsou mimo rámec zákonného
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nelze
podřadit ani pod jiný zákonem stanovený dovolací důvod.
Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě,
kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou
vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v
této trestní věci.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud
dovolání obviněného O. H. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť
bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Proto
nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí
učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném
zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. prosince 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák