6 Tdo 1460/2012-12
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne
12. prosince 2012 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch
obviněného D. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze
dne 6. 6. 2012, sp. zn. 42 To 136/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci
vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 56/2012, t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. řádu s e z r u š u j í usnesení
Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 6. 6. 2012, sp. zn. 42 To
136/2012, a rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 13 T
56/2012.
Podle § 265k odst. 2 tr. řádu s e z r u š u j í také další
rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. řádu s e Okresnímu soudu v Jihlavě
p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu z n o v u p r o j e d n a
l a r o z h o d l .
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 13 T 56/2012,
byl obviněný D. P. uznán vinným zločinem přechovávání omamné a psychotropní
látky a jedu podle § 284 odst. 1, odst. 4 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009
Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“).
Toho se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že:
„ačkoliv věděl, o jakou rostlinu se jedná a že pěstování konopí a jeho další
zpracování není dovoleno, v úmyslu získat omamnou a psychotropní látku za
účelem léčení či výroby masti pro vlastní potřebu v obci J., okr. J., na
pozemku u chaty rodičů přítelkyně a v obci A. D. ve skleníku chaty č. ... své
babičky v blíže nezjištěné době od začátku května 2011 do 4. 10. 2011
vypěstoval nejméně 10 ks rostlin konopí, které sušil zavěšené v prostorách obou
chatek, kdy však jeho pěstování konopí bylo odhaleno, a na výzvu všechny
rostliny vydal dne 4. 10. 2011 policejním orgánům, přičemž celkem 5.630 gramů
rostlinného materiálu konopí obsahovalo účinnou látku THC v množství 159,89 g.“
Za to mu byl podle § 284 odst. 4 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v
trvání dvou roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.
zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Podle § 70 odst. 1
písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí 5.620,58 gramu marihuany.
Odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněného proti výroku o vině i
trestu rozsudku okresního soudu bylo Krajským soudem v Brně, pobočka v Jihlavě,
usnesením ze dne 6. 6. 2012, sp. zn. 42 To 136/2012, zamítnuto podle § 256 tr.
řádu jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení krajského soudu podal nejvyšší státní zástupce dovolání, a to v
neprospěch obviněného D. P. Dovolání opřel o ust. § 265b odst. 1 písm. l) tr.
řádu, neboť má za to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného
prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod
dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spočívající v nesprávném
právním posouzení skutku.
V odůvodnění svého dovolání vyjádřil především nesouhlas s právním posouzením
skutku, jímž byl obviněný uznán vinným. Poukázal přitom na to, že nesouhlas s
právním posouzením skutku byl důvodem, pro který podal státní zástupce odvolání
v neprospěch obviněného proti rozsudku okresního soudu, avšak krajský soud
tomuto odvolání nevyhověl. Ve vztahu k argumentaci krajského soudu nejvyšší
státní zástupce uvedl, že se s ní ztotožnil potud, že samotné pěstování rostlin
rodu Cannabis skutečně nelze považovat za výrobu omamné a psychotropní látky.
Nicméně má za to, že z rozhodnutí č. 18/2007 Sb. rozh. trest. vyplývá, že za
výrobu omamné a psychotropní látky je již třeba považovat takovou činnost
pachatele, při níž skutečně dochází ke zpracování rostliny konopí, a to
sklizní, sušením, popř. dalším způsobem. Podotkl, že odvolací soud vycházel ze
skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle nichž obviněný již ke
zpracování rostliny svou vlastní činností přistoupil, když ve skutkové větě
uvedl, že rostliny konopí „sušil zavěšené“. Podle skutkových závěrů soudů tedy
obviněný konopí sklidil a zajistil jejich sušení. Nejvyšší státní zástupce
připomněl s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn.
8 Tdo 1231/2011, že pro posouzení trestní odpovědnosti není přitom podstatné, k
jakým účelům obviněný psychotropní látku vyráběl, neboť zákon zapovídá
jakoukoliv nedovolenou výrobu psychotropní látky.
Nejvyšší státní zástupce shrnul, že podle jeho názoru obviněný již započal se
zpracováním sklizených rostlin konopí, tedy započal s výrobou psychotropní
látky ve značném rozsahu, přičemž toto jednání nebylo dokonáno, neboť k úplnému
zpracování rostlin nedošlo v důsledku odhalení obviněného. Nejvyšší státní
zástupce je proto přesvědčen, že jednání obviněného naplnilo znaky skutkové
podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy ve stádiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku, § 283
odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ve variantě spočívající ve „výrobě
psychotropní látky“.
Za této skutkové situace pak považuje za nadbytečné zkoumat, zda si obviněný
počínal s cílem takto vyprodukovanou psychotropní látku předat další osobě či
zda tak činil pro vlastní potřebu. Ustanovení § 283 tr. zákoníku považuje za
trestnou výrobu psychotropní látky jak pro vlastní potřebu, tak pro účely další
distribuce. Tato otázka však může mít nepochybně význam při úvaze o druhu a
výši trestu. Závěr soudů, že si obviněný opatřoval konopí pro svou vlastní
potřebu, ovšem pokládá za v přímém rozporu s provedenými důkazy i samotným
tvrzením obviněného, který uváděl, že jej má k terapeutickým účelům pro dědu
své přítelkyně. V tom spatřuje extrémní rozpor mezi obsahem provedených důkazů
a z nich učiněných skutkových zjištění. Nejvyšší státní zástupce je přesvědčen,
že záměr obviněného předat vyprodukovanou psychotropní a omamnou látku další
osobě naplňuje znak „pro jiného přechovává“. I takové jednání však odpovídá
právní kvalifikaci podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Tomuto závěru
nebrání ani skutečnost, že takto vyprodukované konopí mělo sloužit též pro
potřeby obviněného a zároveň mělo být poskytnuto další osobě.
V petitu dovolání proto nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud
zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek
okresního soudu a přikázal Okresnímu soudu v Jihlavě, aby věc v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby
Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr.
řádu v neveřejném zasedání, příp. i jiné rozhodnutí podle § 265r odst. 1 tr.
řádu.
Obviněný se k dovolání nejvyššího státního zástupce v souladu s ust. § 265h
odst. 2 tr. řádu do data neveřejného zasedání Nejvyššího soudu písemně
nevyjádřil.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je
přípustné (§ 265a tr. řádu), bylo podáno oprávněnou osobou (§ 265d tr. řádu), v
zákonné lhůtě a na předepsaném místě (§ 265e tr. řádu).
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné v dovolání nejvyššího
státního zástupce lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §
265b odst. 1 tr. řádu, neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují
dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím
soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.
Nejvyšší soud nezjistil žádný důvod pro odmítnutí podaného dovolání, a tak v
souladu s ust. § 265i odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch
výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů
uvedených v dovolání, jakož i řízení, které mu předcházelo. Dospěl přitom k
závěrům, že dovolání je důvodné.
Nejvyšší státní zástupce své dovolání opřel o dovolací důvod podle § 265b odst.
1 písm. l) tr. řádu v tzv. druhé alternativě, která se vztahuje na případy, kdy
byl zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl
dán některý z uvedených dovolacích důvodů pod písmeny a) až k), když konkrétně
namítal naplnění dovolacího důvodu pod písmenem g), tedy že rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení skutku. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze
namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován
jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo měl být posouzen jako jiný
trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným.
Nejvyšší soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i navazující usnesení
krajského soudu v předmětné věci a dospěl k závěru, že se lze plně ztotožnit s
argumentací uplatněnou dovolatelem.
Okresní soud nebral možnost posouzení jednání obviněného jako výroby omamné
nebo psychotropní látky v úvahu. Omezil se na řešení otázky, zda obviněný
rostliny konopí neoprávněně pěstoval (§ 285 tr. zákoníku) nebo zda je
přechovával pro vlastní potřebu (§ 284 tr. zákoníku), resp. přechovával pro
jiného (§ 285 tr. zákoníku). Učinil posléze závěr, že obviněný přechovával
konopí pro vlastní potřebu.
Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání státní zástupce v neprospěch
obviněného, když se domáhal posouzení jeho jednání jako výroby ve smyslu § 283
tr. zákoníku. Krajský soud toto odvolání zamítl jako nedůvodné podle § 256 tr.
řádu. K odvolání uvedl s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované
pod č. 18/2007 Sb. rozh. trest., že samotné pěstování rostliny konopí nelze
ztotožňovat s pojmem „výroba“. O výrobu by se podle názoru krajského soudu
jednalo v případě, že by rostlina konopí byla sklizena a následně došlo k
jejímu neoprávněnému zpracování v procesu, ve kterém by jako vstupní komponent
byla dále upravována, a to buď do stavu způsobilého ke spotřebě (marihuana)
anebo k získání psychotropní látky tetrahydrocannabinolu (THC). Podle závěru
krajského soudu však obviněný k neoprávněnému zpracování rostlin konopí
nepřistoupil, a to ani tím, že rostliny usušil. Tento názor krajského soudu
však Nejvyšší soud shledal v rozporu se zákonem, neboť nepřihlíží k výkladu
znaku „vyrobí“ ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku, který vyplývá z konstantní
judikatury.
Podle ní (srovnej již zmíněné č. 18/2007 Sb. rozh. trest. a na ně navazující
rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1231/2011 nebo sp. zn. 3 Tdo 52/2008)
se v případě rostliny konopí její sušení považuje za její zpracovávání, k čemuž
již obviněný Paroulek podle zjištění soudů v předmětné věci přistoupil. S
ohledem na stádium sušení tedy připadalo v úvahu toto jednání posoudit nikoli
jako trestný čin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284
odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku, nýbrž jako dokonaný trestný čin nedovolené
výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §
283 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku v případě, že proces sušení již byl naplněn
anebo jako pokus uvedeného trestného činu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku v
případě, že k dokončení procesu sušení a úpravě usušené rostliny ke spotřebě
dosud nedošlo.
IV.
Nejvyšší soud tedy z důvodů zmíněných shora shledal dovolání
nejvyššího státního zástupce důvodným, a proto podle § 265k odst. 1 tr. řádu
zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 6. 6. 2012,
sp. zn. 42 To 136/2012, a současně i rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne
21. 3. 2012, sp. zn. 13 T 56/2012. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu dále zrušil
také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu
Okresnímu soudu v Jihlavě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal
a rozhodl.
Nejvyšší soud přitom zvažoval, zda nejsou dány podmínky pro
odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. řádu, ale tyto neshledal
naplněny. Rozdíl v trestní sazbě obou shora zmíněných deliktů není nevýznamný,
v úvahu přichází zpřísnění trestu pro obviněného, přičemž řešená otázka, jak
ukazuje i tento případ, stále ještě činí v rozhodovací praxi soudů problémy.
Na Okresním soudu v Jihlavě bude, aby věc znovu projednal a
respektoval přitom právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí Nejvyšším soudem
(§ 265s odst. 1 tr. řádu). Vedle posouzení naplnění znaku „vyrobí“ ve smyslu §
283 odst. 1 tr. zákoníku se bude muset zabývat i dalšími výhradami uplatněnými
v dovolání nejvyšším státním zástupcem. Ty směřovaly proti závěru soudů, že
obviněný Paroulek pěstoval rostliny konopí za účelem výroby marihuany nejen pro
sebe, ale i pro účely její další distribuce. I když na právní posouzení jednání
obviněného by taková zjištění dopad neměla, mohla by významně ovlivnit výši
ukládaného trestu. V této souvislosti nebude možno nechat bez povšimnutí
některé skutečnosti, mimo jiné vážit, do jaké míry odpovídá množství
pěstovaných rostlin účelu, pro který je obviněný podle svého tvrzení pěstoval.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. § 265r
odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 12. prosince 2012
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr