6 Tdo 1476/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. prosince 2004 o dovolání
obviněného R. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní
Slavkov, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 11. 2003, č. j. 8 To
740/2003-338, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 2
T 121/2003, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .
Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 11. 2003, č. j. 8 To
740/2003-338, bylo podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto odvolání
obviněného R. P. proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 16. 10.
2003, č. j. 2 T 121/2003-311. Tímto rozsudkem byl obviněný uznán vinným
trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s
trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 3 tr. zák.
spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za tyto trestné činy
mu byl podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen
úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 39a
odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. O nároku poškozené M.
M. na náhradu škody okresní soud rozhodl podle § 228 odst. 1 tr. ř. Podle § 73
odst. 1 písm. a) tr. zák. bylo rozhodnuto o zabrání věcí specifikovaných ve
výroku tohoto rozsudku.
V podaném dovolání obviněný uplatnil jednak dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, jednak dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí
řádného opravného prostředku proti rozsudku ačkoliv v řízení mu předcházejícím
byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Důvodnost
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný shledává v tom,
že soudy obou stupňů rozhodly o vině obviněného, aniž by vzaly v úvahu veškeré
skutečnosti důležité pro správné právní posouzení skutku. Namítl, že soudy se
nevypořádaly s tím, zda jeho jednání skutečně naplňovalo všechny zákonné znaky
skutkové podstaty trestných činů, jimiž byl uznán vinným. V této souvislosti
obviněný napadl věrohodnost výpovědi poškozené M. M. Je přesvědčen, že
prokázaný způsob odchodu pachatelů nenasvědčuje tomu, že by se mohlo jednat o
násilí. Závěrem uvedl, že dokazování pokládá za neúplné, neboť byl odmítnut
jeho návrh na provedení znaleckého posudku z oboru lékařství – psychiatrie,
který měl zkoumat validitu výpovědi poškozené M. M. Tento nedostatek přitom
nebyl odstraněn ani v odvolacím řízení, v čemž spatřuje dovolací důvod vymezený
v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V závěrečném petitu se obviněný
domáhá, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského
soudu v Plzni ze dne 21. 11. 2003, sp. zn. 8 To 740/2003, a rozsudek Okresního
soudu v Klatovech ze dne 16. 10. 2003, sp. zn. 2 T 121/2003, a „podle § 265l
odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl“ a dále, aby dovolací soud podle § 265l odst. 4 tr.
ř. zrušil výrok o trestu a posoudil, zda jsou i nadále dány vazební
důvody.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně využila svého práva
a k dovolání obviněného se vyjádřila. Konstatovala, že označené důvody pro
podání dovolání /§ 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř./ nekorespondují s obsahem
odůvodnění podání, neboť jím uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení
důkazů. Nelze přehlédnout, že dovolání je v podstatě opakováním obhajoby
obviněného uplatněné v odvolacím řízení, s níž se odvolací soud jednoznačně
vypořádal. Za této situace má státní zástupkyně za to, že dovolání bylo podáno
z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř., protože uplatněné
dovolací důvody nejsou v souladu s obsahem odůvodnění. V závěrečném petitu
navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b)
tr. ř. odmítl a učinil tak za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr.
ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání
obviněného je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1
písm. b) tr. ř., prostřednictvím obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d
odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda byla dodržena zákonná lhůta k
podání dovolání podle § 265e tr. ř. a zjistil, že dovolání obviněného bylo
podáno opožděně.
Podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci
v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání
směřuje. Podle § 265e odst. 3 tr. ř. lhůta k podání dovolání je zachována také
tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který
rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je
dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo
který má ve věci rozhodnout. Platí též, že jestliže se rozhodnutí doručuje jak
obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo
provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. ř.).
Z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 2 T 121/2003 se
podává, že opis usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 11. 2003, č. j. 8
To 740/2003-338, byl obviněnému R. P. doručen dne 23. 12. 2003, jeho obhájci
JUDr. M. K. dne 18. 12. 2003 (viz dodejky na čl. 346). Obviněný odeslal dne
26. 4. 2004 Okresnímu sudu v Klatovech podání, které označil jako dovolání.
Následně dne 7. 6. 2004 obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. P. S. předal na
poštu obálku adresovanou Okresnímu soudu v Klatovech, jejímž obsahem bylo
dovolání.
Podle § 60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí
uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy
se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci
lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Z uvedeného plyne,
že u obviněného R. P. posledním dnem lhůty k podání dovolání bylo pondělí 23.
2. 2004 (§ 60 odst. 2 tr. ř.). Podal-li obviněný dovolání až dne 7. 6. 2004 je
zřejmé, že dovolání podal opožděně, tj. po uplynutí zákonem stanovené lhůty.
Nutno podotknout, že podle ustanovení § 265e odst. 4 tr. ř. navrácení lhůty k
podání dovolání není přípustné. Zákon tedy žádné výjimky v případech, kdy lhůta
k podání dovolání oprávněným osobám marně uplynula, nepřipouští.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného R. P.
§ 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst.
3 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek a řízení, jež mu předcházelo. V souladu s
ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. své rozhodnutí učinil v neveřejném
zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 22. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann