6 Tdo 1493/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21.
prosince 2005 dovolání, které podal obviněný MUDr. T. K., proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 6 To 105/2005, jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T
260/2001, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného MUDr. T. K. o d m
í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 14. 12. 2004, sp. zn. 1 T 260/2001,
byl obviněný MUDr. T. K. uznán v bodě 2) výroku vinným trestným činem ublížení
na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., a to na podkladě skutkového
zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tento trestný čin byl obviněný
odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří
měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně
odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o
vině a trestu obviněných MUDr. V. R. a MUDr. O. R. a dále o zproštění obžaloby
podle § 226 písm. c) tr. ř. obviněné MUDr. M. H.
Proti konstatovanému rozsudku soudu prvého stupně podali obvinění MUDr. V. R.,
MUDr. O. R., MUDr. T. K. a okresní státní zástupce odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 6 To 105/2005,
byl z podnětu odvolání státního zástupce a obžalovaného MUDr. T. K. podle § 258
odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. v napadeném rozsudku zrušen výrok o vině v
bodě 2) ohledně jmenovaného obviněného a výrok o trestu. Dále za podmínek § 259
odst. 3 písm. a) tr. ř. odvolací soud nově rozhodl a obviněného MUDr. T. K.
uznal vinným, že
v R., okres B., na chirurgickém oddělení N. v R. v průběhu léčby pacientky H.
K., neprovedl v rozporu s ust. § 55/1 zák. č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví
lidu, ve znění pozdějších předpisů, další její vyšetření, jako zpřesnění nálezu
RTG pasáží kontrastní látkou horním zažívacím traktem, případně CT vyšetření,
přestože z klinického a sonografického nálezu ze dne 26. 12. 1997 bylo možno
usuzovat na závažnou nitrobřišní komplikaci, jež byla indikací k operační
revizi a jako lékař s 1. atestací, ačkoliv k tomu byl způsobilý, nepřiměřeně
spoléhal v rámci služby dne 27. 12. 1997 na konzultaci ve 20.00 hod. s lékařem
MUDr. J. S., který měl příslužbu, a neprovedl úkony shora uvedené a aktuální
zdravotní stav poškozené dále nekonzultoval, což spoluzapříčinilo, že nebyla
včas odhalena začínající vnitrobřišní komplikace poškozené a ohledně
obžalovaného MUDr. O. R. zůstává výrok o vině nezměněn.
Za to byl obviněný odsouzen podle § 224 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí
svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1
tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Dále byl z
podnětu odvolání státního zástupce zrušen výrok o trestu u obviněného MUDr. O.
R. a tento obviněný byl nově odsouzen. Podle § 256 tr. ř. byla zamítnuta jednak
odvolání obviněných MUDr. V. R. a MUDr. O. R. a jednak odvolání státního
zástupce do zprošťujícího výroku ohledně obviněné MUDr. M. H.
Vůči rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvého stupně podal
obviněný MUDr. T. K. prostřednictvím obhájkyně dovolání. Mimořádný opravný
prostředek zaměřil do výroku o vině a trestu a opřel ho o dovolací důvod
uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru napadená
rozhodnutí spočívají „na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném
zhodnocení předložených důkazů“.
V odůvodnění dovolání obviněný předeslal, že trestní stíhání bylo proti němu
zahájeno až 2. 12. 2002, tedy po pěti letech, které uplynuly ode dne 27. 12.
1997, kdy se svým jednáním měl dopustit trestného činu ublížení na zdraví.
Skutek, kterého se měl dopustit, od samého počátku nevykazoval znaky skutkové
podstaty trestného činu podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a ani podle § 224 odst.
1 tr. zák., jak ho překvalifikoval odvolací soud. Hlavním impulzem pro zahájení
trestního stíhání proti jeho osobě byla neprofesionální, nepřipravená, značně
nepřesná a zavádějící výpověď znalce z oboru zdravotnictví MUDr. I. F. u O. s.
v B. v trestní věci vedené proti ostatním lékařům pod sp. zn. 1 T 260/2001. V
tomto směru obviněný konstatoval, že jmenovaný znalec neposoudil stav pacientky
K. komplexně. Předně znalec upozornil na hladinu bílých krvinek ze dne 27. 12.
1997, avšak tuto skutečnost neporovnal s předchozím dnem, vůči němuž došlo k
jejímu snížení. Dále nezohlednil, že k poklesu krevního tlaku u pacientky došlo
v souvislosti s podáním léku. Nepravdivě uvedl, že obviněný u pacientky dne 27.
12. 1997 v 22.00 hod. zjistil peritoneální dráždění, aniž by toto zjištění
vyplývalo z lékařské zprávy či svědeckého důkazu. Rovněž nevzal v úvahu všechna
MUDr. K. navrhovaná vyšetření. V této spojitosti obviněný zdůraznil, že
vzhledem na své omezené praktické i teoretické zkušenosti učinil vše, co jako
prvoatestovaný lékař měl a mohl učinit pro zdraví pacientky. Pečlivě sledoval
její zdravotní stav, pečlivě vedl zdravotnickou dokumentaci, nejméně dvakrát
konzultoval její zdravotní stav s nadřízeným lékařem a řídil se jeho pokyny,
navrhl řadu zpřesňujících vyšetření, která by diagnostikovala její zdravotní
stav. Tvrzení znalce, že byl oprávněn operaci provést i přes zákaz nadřízeného,
svědčí o absenci jeho praktických zkušeností v oboru medicíny, neboť obviněný
nebyl oprávněn operaci provést, mohl pouze stav pacientky konzultovat s vyšším
pracovištěm.
V další části textu obviněný shrnul důležité důkazy provedené soudem prvého
stupně, které byly podle jeho názoru chybně posouzeny. Uvedl, že pacientku K. ošetřoval dne 27. 12. 1997, přičemž ji převzal od zástupce primáře MUDr. S.,
který ji přijal zpět na chirurgické oddělení dne 26. 12. 1997, a to pouze
několik hodin poté, co byla dne 25. 12. 1997 propuštěna do domácího ošetřování. Jmenovaný provedl vstupní vyšetření pacientky a stanovil léčebnou taktiku pro
příští dny, neboť provoz nemocnice byl z důvodu vánočních a novoročních svátků
omezen. Obviněný zdůraznil, že se jednalo o pacientku s komplikovaným průběhem
léčení pooperačního stavu, který vyžadoval značnou erudici a praxi, přičemž v
těchto případech o léčebné taktice rozhodují vždy ti nejzkušenější z lékařského
týmu. Protože zkušený lékař MUDr. S. neshledal při přijetí pacientky K. stav
vyžadující okamžitou revizi a rozhodl se pro konzervativní způsob léčby, a
jelikož se zdravotní stav jmenované od okamžiku opětovného přijetí do konce
služby obviněného nezměnil k horšímu, neměl MUDr. K. důvod pochybovat o léčebné
taktice erudovaného nadřízeného lékaře. V této souvislosti obviněný poukázal na
lékařskou dokumentaci ze dne 27. 12. 1997, z níž je zřejmé, že věnoval
poškozené více než dostatečnou pozornost, když její zdravotní stav přinejmenším
2x konzultoval s MUDr. S. Toho dne nedošlo u pacientky ke změně tělesné
teploty, byl zaznamenán spíše její pokles i pokles bílých krvinek. Pokud byl
zaznamenán mírný pokles krevního tlaku, tak zmíněná skutečnost byla vysvětlena
tím, že pacientce byla podána diuretika (Furosemid) a tento lék s největší
pravděpodobností toto snížení vyvolal. Tyto skutečnosti prokazují, že nelze
hovořit o změně stavu pacientky k horšímu. Pokud jde o zápach z rány, tak
zmíněná otázka není dostatečně prokazatelným kritériem při hodnocení
zdravotního stavu, neboť je každým hodnocena subjektivně. Přesto obviněný po
kontrole stavu pacientky v 00.05 hod. ráno, a to s ohledem na zvýšenou sekreci
z rány, doporučil na ráno 28. 12., event. 29. 12. další vyšetření (stěr na
bakteriologické vyšetření, kontrolní sono, kontrolní RTG břicha + subfrenii,
event. s Telebrixem). Jako prvoatestovaný lékař nebyl oprávněn svolat operační
tým a přistoupit sám k operaci, když zkušenější lékař, zástupce primáře MUDr. S., jenž měl toho dne příslužbu, o změně taktiky a operaci nerozhodl. Na
podporu svých tvrzení obviněný v podrobnostech poukázal na výpovědi ve věci
slyšených znalců prof. MUDr. D. a doc. MUDr. L., kteří ve svých výpovědích na
policii, popřípadě u hlavního líčení tyto skutečnosti potvrdili. Znalec prof. MUDr. D. zejména uvedl, že o diagnostickém a léčebném postupu za této situace
rozhoduje vždy nejzkušenější člen týmu, přičemž podle rozpisu služeb byl v
kritické dny vždy k dispozici primář nebo zástupce primáře oddělení a konečná
zodpovědnost je proto na nich. S poukazem na obsah dokumentace znalec též
uvedl, že postup obviněného nelze považovat za non lege artis. Tato tvrzení
vyplývají i z výpovědi znalce doc. MUDr. L. ze dne 18. 6. 2003 na policii.
Při
hlavním líčení oba slyšení znalci zdůraznili, že obviněný MUDr. K. se pacientce
věnoval pečlivě, pokračoval ve strategii, která byla nastavena jeho
nadřízenými, o níž byl opakovanými konzultacemi utvrzen zkušenějším lékařem, a
proto nepostupoval nedbale a jeho jednání nelze posoudit jako postup non lege
artis. Rovněž bylo zmíněno, že ačkoliv obviněný měl možnost při nesouhlasu s
postupem léčby stanovené nadřízeným lékařem toto řešit s primářem, který však
byl v té době na zahraniční dovolené, nebo s vyšším pracovištěm a trvat na
přeřazení pacientky na toto vyšší pracoviště, jde o pouhou teorii v praxi se
takřka nevyskytující. Navíc podle znalce doc. MUDr. L. jeden den prodlení s
operací nerozhodoval o změně stavu pacientky. Odpovědnost za neprovedení
operace proto leží na starším zkušenějším lékaři s druhou atestací, tedy
zástupci primáře MUDr. S., a nikoliv na obviněném MUDr. K., což je zřejmé i ze
znaleckého posudku vypracovaného D. L.
Obviněný dále vyslovil nesouhlas s postupem odvolacího soudu, který podle jeho
názoru rovněž nepostupoval při hodnocení důkazů správně, neboť je nehodnotil ve
vzájemných souvislostech, chybně je interpretoval a vyvodil z nich špatný
právní závěr. Nezabýval se ani všemi argumenty obviněného, resp. v rozsudku se
s nimi nevypořádal, čímž porušil jeho právo na spravedlivý proces. Obviněný
zopakoval, že jeho povinností bylo konzultovat zdravotní stav pacientky se svým
nadřízeným konajícím příslužbu a posléze se řídit jeho pokyny. Pokud stran
těchto pokynů zůstaly pochybnosti, neboť v průběhu řízení tato osoba zemřela,
nelze je při zohlednění zásady in dubio pro reo využít v neprospěch dovolatele.
Jeho jednání nelze kvalifikovat jako trestný čin byť podle § 224 odst. 1 tr.
zák., neboť v průběhu soudního řízení nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že
skutek, který je mu kladen za vinu, spáchal. Obviněný připomněl, že stav
pacientky konzultoval 2x ze zástupcem primáře MUDr. S., přičemž tento nejen, že
neuznal za vhodné pacientku osobně navštívit a přesvědčit se o jejím zdravotním
stavu, ale naopak dále trval na navrhnutém způsobu léčení. Neměl tudíž žádný
důvod stav pacientky dále konzultovat či zajistit transfer na vyšší pracoviště.
Podle obviněného je v rozporu s výpovědí znalce prof. MUDr. D. konstatování
odvolacího soudu, že ke zhoršení zdravotního stavu poškozené mělo dojít před
20.00 hod. dne 27. 12. 1997 a dále v nočních hodinách vzhledem ke zvýšené
sekreci z rány a snížení krevního tlaku, neboť znalec u soudu prvého stupně
jednoznačně potvrdil, že zdravotní stav pacientky se v průběhu dne 27. 12. 1997
nezhoršoval. Veškeré známky svědčící pro nitrobřišní komplikaci byly přítomny
již dne 26. 12. 1997, kdy měl službu zástupce primáře MUDr. S. a toho dne byla
taktéž provedena vyšetření, na základě kterých tento vysoce erudovaný odborník
rozhodl o konzervativním způsobu léčby a nastolil léčebnou taktiku. Ke zvýšené
sekreci z rány došlo u pacientky až 28. 12. v brzkých ranních hodinách, přičemž
obviněný navrhl provedení celé řady již zmíněných vyšetření. Skutečnost, že
tato vyšetření nebyla službu konajícím lékařem dne 28. 12. provedena není
pochybením MUDr. K., a nelze mu ji klást za vinu.
V závěru dovolání obviněný odkázal na výše popsané skutečnosti i na to, že od
spáchání činu uběhlo již osm let, žije bezúhonným životem, je lékařem s II.
atestací, ve svém profesním životě se od inkriminované události nedopustil
žádného pochybení a již samo projednání věci před soudy obou stupňů znamenalo
pro jeho osobu velké životní trauma i poučení do budoucnosti. Proto navrhl, aby
Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a zprostil jej obžaloby.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř.
písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství.
Konstatoval, že argumenty popsané v dovolání obviněný uváděl na svou obhajobu
po celou dobu trestního řízení a tvořily podstatu jeho odvolání. Podle názoru
státního zástupce se soudy obou stupňů skutkovými okolnostmi pečlivě zabývaly a
závěry, k nimž dospěl soud druhého stupně, by bylo možno prohlásit (s výhradou
uvedenou níže) za správné a důvodné. Konstatoval, že dovolací argumentace
nekoresponduje deklarovanému dovolacímu důvodu. Uplatněné výhrady se týkají
výlučně způsobu hodnocení důkazů a směřují k nastolení jiného skutkového stavu,
než ke kterému dospěl soud druhého stupně a popsal jej ve skutkové větě
napadeného rozsudku. Dovolatelem tvrzené vady v postupu odvolacího soudu nelze
označit za pochybení v právním posouzení skutku, jež se týká výlučně hmotně
právního posouzení soudem stabilizovaného skutečného stavu věci, nýbrž jde o
námitky skutkové povahy. Státní zástupce proto uvedl, že dovolání obviněného
bylo podáno z jiného než zákonem stanoveného důvodu a navrhl, aby bylo podle §
265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto a rozhodnutí učiněno za podmínek
uvedených v § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Dále upozornil, že
napadené rozhodnutí je zatíženo vadou zásadní povahy. V tomto směru
konstatoval, že trestní stíhání proti obviněnému bylo zahájeno dne 2. 12. 2002,
tj. téměř po uplynutí pěti let. V situaci, kdy byl MUDr. T. K. obviněn pro
trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., nehrála tato
okolnost podstatnou roli, protože vzhledem k trestní sazbě zakotvené ve
zmíněném ustanovení neuplynula ještě pětiletá promlčecí doba podle § 67 odst. 1
písm. c) tr. zák. V okamžiku, kdy došlo ke změně právního posouzení skutku na
trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. se sazbou trestu
odnětí svobody do dvou let, však bylo třeba aplikovat ustanovení § 67 odst. 1
písm. d) tr. zák., neboť pro tento případ platí promlčecí doba tříletá, která
mezi skutkem a sdělením obvinění MUDr. T. K. nepochybně uplynula. Proto měl
Krajský soud v Ostravě podle § 223 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11
odst. 1 písm. b) tr. ř. trestní stíhání obviněného zastavit, neboť bylo
promlčeno, což neučinil. V tomto smyslu je jeho rozhodnutí nezákonné. Státní
zástupce však zároveň připomněl, že dovolatel popsanou vadu napadenému
rozhodnutí nevytkl a protože neuplatnil ani speciální dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. e) tr. ř., přičemž uplynula doba, během níž je možno
dovolací důvody měnit, není tato vada dovoláním napravitelná.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání
obviněného MUDr. T. K. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo
podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné
lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.].
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále
nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem
stanovený dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze
aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním
řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv šlo
o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se
týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní
posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní
kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající
význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne,
že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní
(srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn.
IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není
oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup
při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného
skutkového zjištění soudu prvého eventuálně druhého stupně a v návaznosti na
tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění
nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v
závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry
může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není
obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého
stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle
zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo
opakovat.
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným MUDr. T. K. formálně deklarovaný
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami
materiálně naplněn. V dovolání obviněný brojí proti kvalitě výpovědi znalce
MUDr. I. F., kterou považuje za neprofesionální, nepřipravenou, značně
nepřesnou, zavádějící a plnou polopravd až nepravd s tím, že těmito nedostatky
se orgány činné v trestním řízení nezabývaly. Soudům obou stupňů vytýká, že
dostatečně a ve vzájemných souvislostech nezohlednily všechny okolnosti
skutkové povahy a nesprávně vyhodnotily výpovědi ve věci slyšených znalců,
resp. jejich znalecké posudky. Také se nezabývaly všemi argumenty obviněného,
respektive v rozhodnutí se s nimi nevypořádaly. Rovněž předkládá vlastní
interpretaci provedených důkazů a na základě svých hodnotících úvah tvrdí, že
předmětný skutek nespáchal. Všechny tyto v dovolání podrobně rozvedené výhrady
však primárně zpochybňují správnost konečných skutkových zjištění včetně
hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z těchto tvrzených procesních
nedostatků až následně obviněný dovozuje vady ve smyslu ustanovení § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše uvedeno samotná konečná skutková zjištění,
přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní
posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je
naopak jimi vázán. V daném případě to znamená, že pro dovolací soud je
rozhodující skutkové zjištění popsané ve výroku o vině v rozsudku Krajského
soudu v Ostravě (viz jeho doslovná citace v úvodu tohoto usnesení). V dovolání
obviněný nenamítá, že takto zjištěný skutek byl odvolacím soudem nesprávně
posouzen jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák., nebo
že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V
posuzovaném případě jde proto z jeho strany výlučně o námitky, které stojí mimo
rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze
je podřadit ani pod některý další v zákoně taxativně stanovený dovolací důvod.
Nutno připomenout, že v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř.
musí každý dovolatel v mimořádném opravném prostředku odkázat nejen na
ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se
dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních
názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v
příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost
námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v § 265b tr. ř.
Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě,
kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou
vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v
této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud
podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného MUDr. T. K. odmítl,
neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto nebyl
oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat),
přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr.
ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud se nemohl zabývat tím, zda napadené rozhodnutí nevykazuje i
případnou jinou vadu včetně té, kterou ve svém písemném vyjádření k dovolání
uvedl státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, neboť jednak
nebyla v dovolání obviněného konstatována a opřena o příslušný dovolací důvod
[srov. znění § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř.] a jednak je důvody dovolání vázán
(srov. znění § 265i odst. 3 tr. ř.). Současně je nutno upozornit, že vada
spočívající v porušení ustanovení o nepřípustnosti trestního stíhání může být
namítána prostřednictvím stížnosti pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.),
přičemž podnět ministru spravedlnosti k jejímu podání může učinit kdokoliv
(např. obviněný, státní zástupce apod.).
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 21. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k