K podanému dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně
vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala,
že obviněný uplatnil dva dovolací důvody, přičemž existenci dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. podmínil samotnou existencí dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož zákonné znění připomněla. Z
jeho dikce plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat
výlučně vady právní. Soudy zjištěný skutkový stav je v řízení pro dovolání
východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. V mezích zmíněného
dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně
právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli vůbec o trestný čin nejde, nebo
jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě
tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost
skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat
úplnost dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst.
5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních.
Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné
nesprávné hmotně právní posouzení, kterým se rozumí zhodnocení otázky, která
nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné
skutkové okolnosti, jež má význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že
obsah konkrétně uplatněných námitek, o které se opírá existence určitého
dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího
důvodu podle § 265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné
ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Státní zástupkyně upozornila, že z textu dovolání je zřejmé, že ač si uvedených
zásad byl obviněný vědom, uplatňuje v plné šíři námitky, které výlučně směřují
proti způsobu, jakým byly provedené důkazy hodnoceny, tj. proti správnosti
skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v Ostravě a z nichž vycházel v
odvolacím řízení i Vrchní soud v Olomouci. Takovou povahu mají výhrady, jejichž
prostřednictvím odlišně od soudů obou stupňů hodnotí změněnou výpověď svědka
poškozeného J. N. a ve věci provedené další nepřímé důkazy, především výpis
telekomunikačního provozu z telefonního čísla, z něhož byl dovozen kontakt s
osobou M. J. Jako nesprávně hodnocené důkazy se obviněnému jeví i svědecká
výpověď svědka M. P. a údaj o tom, že dne 30. 3. 2006, v 19.00 hod. vycestoval
z území České republiky na Slovensko přes hraniční přechod S. Na základě
odlišného hodnocení provedených důkazů rovněž vytýká pochybení v aplikaci
zásady in dubio pro reo, a také extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými
zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry. Podle názoru státní zástupkyně
obviněný fakticky uplatňuje výlučně námitky skutkové, jejichž prostřednictvím
se domáhá změny skutkových zjištění ve svůj prospěch a dovozuje, že se činu, a
to v podobě popsané ve skutkové větě ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního
stupně, nedopustil.
Dále státní zástupkyně zdůraznila, že námitky skutkové nezakládají žádný z
důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná
povinnost soudu rozhodnutí přezkoumat (usnesení Ústavního soudu sp. zn. II ÚS
651/02, III ÚS 78/05). Obviněný však dovolací důvod považuje za uplatněný
relevantně, když v jeho rámci tvrdí existenci extrémního nesouladu mezi
učiněnými skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a jejich právním
posouzením na straně druhé. V této souvislosti v mimořádném opravném prostředku
vyjmenovává i některá rozhodnutí Nejvyššího soudu, z nichž je zřejmé, že
existence extrémního rozporu byla podkladem pro kasační rozhodnutí. Uvedený
fakt nelze zpochybnit, neboť Nejvyšší soud již v minulosti připustil, že v
ústavně právní rovině se zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení
skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že
nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a
svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle
některých rozhodnutí Ústavního soudu se rozhodování o dovolání nemůže ocitnout
mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce, a tato ústavně garantovaná
práva musí být respektována i v řízení o všech opravných prostředcích. Ústavní
soud vymezil zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace
důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu
dotčení postulátů spravedlivého procesu (případy opomenutých důkazů, důkazy,
které byly získány a použity v rozporu s procesními předpisy a svévolné
hodnocení důkazů provedené bez jakéhokoli akceptovatelného, racionálního a
logického základu).
Pokud jde o polemiku obviněného s hodnocením důkazů, jak je provedly soudy obou
stupňů, státní zástupkyně konstatovala, že není možné nalézt pochybení
podřaditelná pod výše zmíněné vady. Dovoláním tvrzený extrémní nesoulad mezi
učiněnými skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a jejich právními závěry
na straně druhé, totiž nemůže být založen jen na tom, že obviněný sám na
základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným v úvahu přicházejícím
výsledkem. Státní zástupkyně zdůraznila, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou
stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami
při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé.
Podotkla, že výhrady obsažené v dovolání obviněného tvořily z převážné části
součást jeho obhajoby uplatněné již v předchozích fázích řízení, zejména v
řízení odvolacím, a soudy obou stupňů se s nimi náležitě vypořádaly a
přesvědčivě vyložily, jakými úvahami byly vedeny, pokud opřely své rozhodnutí o
vině obviněného právě o důkazy, jejichž hodnocení obviněný napadá. Dokazování
bylo provedeno v odpovídajícím rozsahu, který byl nezbytný pro meritorní
rozhodnutí věci. Státní zástupkyně podtrhla, že soud prvního stupně postupoval
při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř., učinil skutková
zjištění, která lze akceptovat a rovněž právní závěry ze zjištěného skutkového
stavu vyplývající, byly řádně zdůvodněny. Soudy obou stupňů velmi podrobně
reagovaly na obhajobu obviněného a přesvědčivě vyložily, proč jí neuvěřily.
Důkazy byly hodnoceny jak jednotlivě, tak zejména ve vzájemných souvislostech,
přičemž právě nikoli nahodilé souvislosti vyplývající z nepřímých důkazů v
souvislosti s výpovědí svědka J. N. byly oprávněným podkladem pro závěr o vině.
V posuzované trestní věci tudíž nešlo o extrémní exces v procesu hodnocení
důkazů, neboť důkazy byly hodnoceny a posuzovány v souladu se zásadami formální
logiky, nikoli svévolně a libovolně bez racionálního logického základu.
Jelikož obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v
alternativě, která je vázána na některý z dalších dovolacích důvodů uvedených v
§ 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. a podmínil jej existencí důvodu dovolání
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž vyargumentoval námitkami, které
obsahově tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají, tak státní zástupkyně shledala,
že uplatněné námitky neodpovídají ani důvodu dovolání podle § 265b odst. 1
písm. l) tr. ř.
V závěru vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i
odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil v souladu s
ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání
obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou
oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na
místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo
dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné
zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. dovolání lze podat, jen je-li tu
některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku
proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř.,
aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí
nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a)
až k).
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní
dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv.
zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo
odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní
strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného
dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném
řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po
věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání je z procesních důvodů
zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou
nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání,
které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle § 253 odst. 3 tr.
ř. (pro nedostatek náležitosti obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup
byly splněny procesní podmínky.
V případě dovolání, které podal obviněný A. T., však o takový případ nejde,
neboť Vrchní soud v Olomouci jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o
řádném opravném prostředku – odvolání obviněného – rozhodl ve veřejném zasedání
a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§ 254 tr. ř.). Za
této situace lze dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. uplatnit,
byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán
důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru
obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je
možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl
nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin
nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního
posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž
se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku,
ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska
hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce
předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné
dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení
Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS
449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost
dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při
rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně
druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost
aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže
změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti
na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště
dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6,
7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání
všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené
důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o
dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v
dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný A. T. uplatňuje v dovolání výhrady,
které dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v
zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný tvrdí,
že se jednání, jímž byl uznán vinným, nedopustil. Postup soudů obou stupňů
shledává nesprávným, když za věrohodnou a pravdivou považovaly výpověď
poškozeného J. N. z přípravného řízení, kdy v návaznosti na rekognice jeho
osobu označil za jednoho z pachatelů trestného činu. Namítá, že soudy měly
vycházet z výpovědi jmenovaného poškozeného z pozdějších fází trestního řízení,
když opakovaně uváděl, že se při rekognicích dopustil zřejmě omylu, neboť
náhodně potkal osobu, v níž jednoznačně poznal skutečného pachatele. Vytýká, že
na jeho vinu nelze usuzovat z dalších, a to nepřímých důkazů. Nutno zdůraznit,
že vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobně rozvedeny, primárně
zpochybňují správnost a úplnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění
včetně hodnocení provedených důkazů. Přitom z tvrzených procesních nedostatků
(nedodržení ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.) a vlastní verze události obviněný
dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno,
ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V
posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující
zjištění, podle něhož obviněný předmětný skutek spáchal tak, jak je popsán v
tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a rozveden v
odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů.
Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě plyne, jaké skutečnosti soud
vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami
se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně
odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s
obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval
prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. Se skutkovými a
právními závěry se v odvolacím řízení ztotožnil Vrchní soud v Olomouci, přičemž
v rozhodnutí též uvedl, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů (vše
na str. 6 až 13 napadeného usnesení).
V dovolání obviněný nenamítá, že předmětný skutek (viz jeho doslovná citace
konstatovaná v úvodu tohoto usnesení), s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl
nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým
zjištěním, na jejichž podkladě Krajský soud v Ostravě (následně i Vrchní soud v
Olomouci) učinil právní závěr, že obviněný A. T. svým jednáním naplnil všechny
zákonné znaky pokusu trestného činu vydírání podle § 8 odst. 1 k § 235 odst. 1,
2 písm. b), odst. 3 tr. zák., ve znění před novelou provedenou zák. č. 320/2006
Sb. a účinnou od 1. 9. 2006, spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 9
odst. 2 tr. zák.
Je třeba uvést, že pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním
nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné
interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto
rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních
práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3.
2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). V posuzované trestní věci se však o takovou
situaci zjevně nejedná. Odůvodnění jak rozsudku soudu prvního stupně, tak i
usnesení soudu odvolacího plně odpovídá ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř.
respektive ustanovení § 134 odst. 2 tr. ř., přičemž v odůvodnění těchto
rozhodnutí soudy své hodnotící úvahy podrobně a logicky rozvádí.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f
odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na
ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se
dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních
názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v
příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř.,
je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho
ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací
důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b)
tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou
uvedeny v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3
tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s
ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. prosince 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k