6 Tdo 1543/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17.
prosince 2008 dovolání, které podal obviněný R. K., proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 4 To 658/2007, jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 1 T
64/2007, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 2. 10. 2007, sp. zn. 1 T 64/2007, byl
obviněný R. K. uznán vinným trestnými činy:
- násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr.
zák. [v bodě ad 1)],
- ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. [v bodech ad 2) – ad 4)],
- vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. [v bodě ad 5)],
- vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. jako zvlášť nebezpečný
recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. [v bodě ad 6)],
- porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. [v bodech ad 7) –
ad 8)],
- vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c), e) tr. zák. jako zvlášť nebezpečný
recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. [v bodě ad 9)],
- nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187
odst. 1 tr. zák. [v bodě ad 9)],
- řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. [v
bodě ad 10)],
a to vše na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozsudečném výroku o vině
uvedeno.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 235 odst. 2 tr. zák. za
použití § 42 odst. 1 a § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody
v trvání devíti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2
písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 49 odst. 1 a
§ 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v
zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dva roky. Podle § 228 odst. 1
tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit Všeobecné zdravotní
pojišťovně ČR, částku 6.491,- Kč.
Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Mostě
ze dne 1. 3. 2007, č. j. 7 T 39/2007-29, který byl obviněnému doručen dne 14.
3. 2007 a jenž nabyl právní moci dne 23. 3. 2007, jakož i všechna další
rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž
došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný R. K. odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 4 To
658/2007, byl podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek
zrušen ve výroku o vině pod bodem 10) a v celém výroku o trestu. Dále odvolací
soud podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl a obviněného R. K. uznal vinným,
že
1) dne 12. 2. 2007 kolem 21.30 hod. v L., okres M., řídil osobní vozidlo zn.
Škoda Favorit, aniž by měl oprávnění k řízení motorových vozidel podle § 81
odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb., v platném znění,
2) dne 15. 2. 2007 kolem 10.30 hod. v L., řídil osobní vozidlo zn. Škoda
Favorit, aniž by měl oprávnění k řízení motorových vozidel podle § 81 odst. 4
zák. č. 361/2000 Sb., v platném znění, tedy skutkem, jímž byl uznán vinným
trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 1. 3. 2007, č. j. 7 T
39/2007-29, který byl obžalovanému doručen dne 14. 3. 2007.
Takto popsané jednání v bodech 1) – 2) rozsudečného výroku odvolací soud
kvalifikoval jako trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského
oprávnění podle § 180d tr. zák. a obviněného odsoudil podle § 235 odst. 2 tr.
zák. za použití § 42 odst. 1 a § 37a tr. zák. k společnému trestu odnětí
svobody v trvání devíti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 39a
odst. 2 písm. d) tr. zák. zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 49
odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti
spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dva roky.
Podle § 37a tr. zák. byl zrušen výrok o vině, výrok o trestu, jakož i další
výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, a to z trestního příkazu
Okresního soudu v Mostě ze dne 1. 3. 2007, č. j. 7 T 39/2007-29, který byl
obviněnému doručen dne 14. 3. 2007.
Jinak zůstal napadený rozsudek beze změny.
Citované rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového
soudu napadl obviněný R. K. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o
dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V podání obviněný připomněl průběh trestního řízení před soudy obou stupňů a
uvedl, že s jejich závěry nesouhlasí. Za nevěrohodnou předně označil výpověď
poškozené V. H., neboť v průběhu řízení opakovaně změnila svoji výpověď.
Podotkl, že jmenovaná nebyla při výslechu na policii řádně poučena ve smyslu
ustanovení § 100 odst. 1, 2 tr. ř., jak potvrdila ve výpovědi u prvního
hlavního líčení. Při hlavním líčení dne 17. 8. 2007 využila svého práva ve
smyslu znění § 163 odst. 1 tr. ř. a neudělila souhlas k pokračování v jeho
trestním stíhání. Pokud jde o trestné činy, na které se toto ustanovení
nevztahovalo, uvedla, že ke spáchání trestných činů nedošlo a že si celou věc
vymyslela ve zlobném afektu na jeho osobu. Obviněný zdůraznil, že tato výpověď
zcela koresponduje s jeho obhajobou, podle níž se chtěl s poškozenou rozejít.
V. H. však na zachování vztahu trvala a vyhrožovala mu trestním oznámením na
policii. Následně soud při hlavním líčení dne 2. 10. 2007 poškozenou v rozporu
s ustanovením § 163 odst. 2 tr. ř. opětovně vyslechl, ačkoliv výslovně odepřený
souhlas nelze znovu udělit. Podle obviněného je nevěrohodnost této výpovědi
potvrzena událostí, k níž došlo poté, co poškozená učinila dne 17. 8. 2007
svoji výpověď při hlavním líčení, kdy pro obsah výpovědi byla napadena svojí
matkou Z. D. Tato událost nepřímo potvrzuje jeho obhajobu, že rodina poškozené
vytvářela na její osobu nátlak, aby se s ním rozešla. Obviněný odmítl tvrzení
V. H., že svoji výpověď změnila ze strachu a na základě manipulací z jeho
strany. Dodal, že v té době byl ve vazbě ve Věznici v L. a na její osobu nemohl
mít žádný vliv. Naopak sama poškozená jej ve věznici navštěvovala a udržovala s
ním korespondenci.
Dále obviněný namítl, že pokud odvolací soud shledal správným výrok o vině v
rozsudku soudu prvního stupně, přestože dokazování nebylo provedeno v rozsahu
ustanovení § 207 a násl. tr. ř., když neměl ke svému rozhodnutí ve smyslu
ustanovení § 89 a násl. tr. ř. opatřeny a provedeny všechny potřebné důkazy,
tak nepostupoval podle § 258 odst. 1 písm. a) – c) tr. ř. Rovněž vytkl, že
odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu není v souladu s ustanovením § 125
odst. 1 tr. ř., jež stanoví zákonné náležitosti rozsudku. Soud toliko rozvedl
jednotlivé výpovědi, aniž by je navzájem hodnotil a neuvedl, jakými úvahami se
při rozhodování řídil. Taktéž ve smyslu znění § 2 odst. 6 tr. ř. odpovídajícím
způsobem nevyložil, na základě jakých důkazních prostředků došel k závěru o
jeho vině a čím byla uplatněná obhajoba vyvrácena. Obviněný podotkl, že
dovoláním napadá rozhodnutí soudu, které spočívá na nesprávném právním
posouzení skutků, neboť je v rozporu s právním posouzením uvedeným ve výroku
rozhodnutí, které bylo převzato soudem druhého stupně. Skutky tudíž nejsou
správně kvalifikovány z hlediska souladu s příslušnými ustanoveními hmotného
práva.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního
soudu v Mostě ze dne 2. 10. 2007, č. j. 1 T 64/2007-212, i navazující rozsudek
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 1. 2008, č. j. 4 To 658/2007-252, a
prvostupňovemu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř.
písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
Konstatoval, že mimořádný opravný prostředek se sice opírá o zákonný dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak vyjádřené námitky jeho
charakteristice nekorespondují. Zdůraznil, že v dovolání není uvedena jediná
konkrétní výhrada, kterou by bylo možno označit za námitku nesouladu mezi
zjištěným skutkovým stavem a jeho právním posouzením, respektive za výtku jiné
vadné aplikace hmotného práva. Pokud obviněný brojí proti rozsahu provedeného
dokazování, způsobu hodnocení jednotlivých důkazů a formě odůvodnění soudního
rozhodnutí nebo vůči procesním náležitostem řízení před soudem, tak žádná z
těchto výhrad pod zvolený dovolací důvod nespadá. Není možno ji zahrnout ani
pod žádný jiný ze zákonem definovaných důvodů dovolání.
Dále státní zástupce uvedl, že v dovolání je namítáno, že svědkyně H. nejprve u
hlavního líčení odmítla dát souhlas s trestním stíháním obviněného pro
nejzávažnější ze žalovaných deliktů a posléze tento souhlas opět dala, což
zákon nepřipouští. Mohlo by se proto jednat o námitku směřující k dovolacímu
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. (tj. že proti obviněnému bylo
vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné). Tento důvod
však obviněný v mimořádném opravném prostředku nedeklaroval a i kdyby tak
učinil, nebylo by možno jej akceptovat, jak podrobně vyložil v rozsudku na str.
7 – 9 soud prvního stupně a potvrdil i soud odvolací. Státní zástupce podotkl,
že jestliže poškozená v určité fázi řízení před soudem prvního stupně vzala
svůj souhlas se stíháním obviněného zpět, učinila tak pod jeho nátlakem a ve
strachu z odvety, takže nešlo o projev její svobodné vůle. Toto zpětvzetí
souhlasu s trestním stíháním proto nemá žádnou právní relevanci. Sama poškozená
se domáhala nové výpovědi u hlavního líčení, kde vše uvedla na pravou míru.
Soudu mimo jiné sdělila, že ve skutečnosti s obviněným nežila v družském
poměru, a tudíž nebyla ani oprávněna vyjadřovat či odmítat souhlas s jeho
trestním stíháním.
Státní zástupce rovněž konstatoval, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou
vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání. Z popsaných důvodů
navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl,
neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. a
rozhodnutí učinil za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném
zasedání. S konáním neveřejného zasedání vyslovil souhlas [§ 265r odst. 1 písm.
c) tr. ř.] i pro případ jiného rozhodnutí o dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání
obviněného R. K. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno
oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a
na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo
dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný
zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který
lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v
původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný
čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle
těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné
nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky
nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné
skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského,
obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat
pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp.
zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud
není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat
postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z
konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v
návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně
právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na
základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v
předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před
prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat
jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není
obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého
stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle
zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo
opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst.
7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný R. K. uplatňuje v mimořádném opravném
prostředku výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání
obsahově nenaplňují. Obviněný zpochybňuje jednak řádné poučení poškozené V. H.
v přípravném řízení a jednak věrohodnost jejího tvrzení včetně toho, když u
hlavního líčení uvedla skutečnosti, v důsledku kterých soudy neakceptovaly její
dřívější nesouhlas s trestním stíháním jeho osoby učiněný podle § 163 odst. 1
tr. ř. Namítá, že jmenovaná svědecké výpovědi měnila a za trestním oznámením,
které na jeho osobu podala, stojí její rodina, jež na ni činila nátlak, aby se
s ním rozešla. Rovněž tvrdí, že soud prvního stupně neměl ke svému rozhodnutí
opatřeny všechny potřebné důkazy. Podle jeho názoru není odůvodnění rozsudku v
souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř. a prvostupňový soud ve smyslu
ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. nevyložil, na základě jakých důkazních prostředků
dospěl k závěru o jeho vině a čím je vyvrácena jeho obhajoba. Nutno zdůraznit,
že všechny vznesené námitky, jež jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně
zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně
hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků a
vlastní skutkové verze obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu
dovolání, tj. v daném případě nenaplnění skutkových podstat trestných činů,
jimiž byl uznán vinným. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v
dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to
znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný
předmětné skutky spáchal tak, jak jsou popsány v tzv. skutkových větách výroku
o vině v rozsudku prvostupňového soudu [skutky pod body ad 1) – 9)] a soudu
odvolacího [skutek pod body ad 1) – 2)] a rozvedeny v odůvodnění rozhodnutí
soudů obou stupňů.
Krajský soud v Ústí nad Labem v odůvodnění rozsudku mimo jiné konstatoval:
„Soud prvního stupně správně zaměřil svou pozornost na vyhodnocení výpovědí
poškozené H. Správně na tuto poškozenou nechal zpracovat psychologický znalecký
posudek a závěry tohoto posudku promítl do hodnocení osoby poškozené V. H. i ve
vztahu ke změněné výpovědi u hlavního líčení. Je tak zjevné a logicky
odůvodněné, proč poškozená u prvního hlavního líčení vypovídala ve prospěch
obžalovaného a jako družka obžalovaného výslovně vzala zpět svůj souhlas s
trestním stíháním.“ V této spojitosti odvolací soud zdůraznil: „Správně soud
prvního stupně zohlednil, že se nejednalo o svobodný projev této poškozené, ale
že jednala pod tlakem obžalovaného, který je patrný z dopisu, který je založen
ve spise a byl poškozenou předložen, kde výslovně obžalovaný R. K. uvádí, aby
tento dopis nikomu neukazovala a dává jí pokyny, jakým způsobem má vypovídat.“
Současně podtrhl: „Ke skutkům v bodech 1) až 9) bylo správně vycházeno z
původní výpovědi učiněné poškozenou H. v přípravném řízení a její výpovědi v
hlavním líčení konaném dne 2. 10. 2007, kde tato poškozená podrobným a v zásadě
nerozporným způsobem obžalovaného R. K. bezpečně usvědčila. Navíc je v dílčích
bodech výpověď poškozené podporována i ostatními důkazy, jako jsou lékařské
zprávy o zranění poškozené [bod 2) a 4)], kde byla nucena ze strachu z
obžalovaného uvádět jiný mechanizmus vzniku zranění, konkrétně pád ze schodů.
Rozsah zranění byl následně objektivně zjištěn soudně – lékařským znaleckým
posudkem. V případě bodu 9) je odborným vyjádřením zjištěno, že poškozená měla
v krvi zbytky metamfetaminu, tedy že užila omamnou a psychotropní látku tohoto
druhu. Kromě těchto objektivních informací, jsou zde ještě výpovědi svědků k
jednotlivým dílčím útokům. Skutečnost, že se jedná o osoby blízké poškozené, je
logická s ohledem na charakter a místo páchání trestné činnosti. Z pouhého
příbuzenského vztahu těchto osob s poškozenou nelze bez dalšího dovozovat
jejich nevěrohodnost, jestliže tyto výpovědi zapadají jako jednotlivé články do
zjištěného skutkového stavu” (vše na str. 8 a 9 rozhodnutí soudu druhého
stupně).
V dovolání obviněný nenamítá, že předmětné skutky byly nesprávně právně
posouzeny, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním
posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním
výroku o vině, na jejichž podkladě Okresní soud v Mostě (následně Krajský soud
v Ústí nad Labem) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné
znaky trestných činů násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §
197a odst. 1 tr. zák. [v bodě ad 1)], ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1
tr. zák. [v bodech ad 2) – ad 4)], vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. [v
bodě ad 5)], vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. jako zvlášť
nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. [v bodě ad 6)], porušování
domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. [v bodech ad 7) – ad 8)],
vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c), e) tr. zák. jako zvlášť nebezpečný
recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. [v bodě ad 9)] a nedovolené výroby a
držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. [v
bodě ad 9)]. Rovněž jsou vytýkána nesprávná skutková zjištění na jejichž
podkladě Krajský soud v Ústí nad Labem kvalifikoval jednání obviněného jako
trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr.
zák. [v bodě ad 1) – 2) výroku rozsudku odvolacího soudu].
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f
odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na
ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se
dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních
názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v
příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.,
je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho
ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací
důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b)
tr. ř. dovolání obviněného R. K. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než
je uveden v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3
tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s
ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. prosince 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k