6 Tdo 1574/2015-27
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. ledna 2016 o
dovolání, které podal obviněný J. Z. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 9. 7. 2015, sp. zn. 9 To 123/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci
vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 308/2014, t a k t o :
I. Podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í rozsudek
Krajského soudu v Brně ze dne 9. 7. 2015, č. j. 9 To 123/2015-156, jakož i
všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e věc p ř i k a z u j e Krajskému
soudu v Brně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 7. 2015, č. j. 9 To 123/2015-156,
jímž byl k odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušen
rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2015, č. j. 5 T 308/2014-123, byl
obviněný J. Z. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem
neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 208
odst. 1 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo
nebytovému prostoru podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku, jichž se podle jeho
skutkových zjištění dopustil tím, že
od 16. 4. 2014 do současné doby v B., na ulici Š. ..., znemožňoval svému otci,
poškozenému J. Z., řádné užívání bytového prostoru v domě, přestože poškozený
zde má trvalé bydliště a na uvedené adrese do 16. 4. 2014 bydlel a dosud zde má
veškeré osobní věci, následně poškozenému do domu znemožnil přístup, když k
řešení situace společného bydlení v domě Š. .. v B. si najal advokátní kancelář
Mgr. Romana Klimuse se sídlem Štefánikova 9, Brno, který zajistila uzavření
Dohody o společném bydlení, kterou si poškozený převzal a podepsal dne 12. 12.
2013, následně obžalovaný pracovníkům advokátní kanceláře sdělil skutečnosti,
které by měly nasvědčovat tomu, že jeho otec uvedenou dohodu hrubě porušuje, a
to aniž by si sdělené skutečnosti řádně ověřili, reagovali tak, že poškozenému
zaslali doporučenou zásilku cestou České pošty, a. s., která obsahovala písemné
odstoupení od dohody o společném bydlení ze dne 12. 12. 2013, a současnou
výzvu, aby do 15 dnů od převzetí vyklidil jím užívané prostory a předal je do
užívání svému synovi, obžalovanému J. Z., tuto doporučenou zásilku si převzal
sám obžalovaný, když ji záměrně před poškozeným zatajil, následně pak dne 16.
4. 2014 pracovníci advokátní kanceláře spolu s obžalovaným vyměnili zámky na
dveřích domu č. ... na ulici Š. a odmítli poškozenému nadále umožnit vstup do
domu a pobyt v domě.
Odvolací soud obviněného odsoudil podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku za použití §
43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku,
jehož výkon mu podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil
na zkušební dobu dvou roků.
II.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím
obhájce Mgr. Romana Klimuse dovolání, v němž uplatnil důvod dovolání podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Ve svém mimořádném opravném prostředku, jímž se domáhá zrušení jak označeného
rozsudku soudu odvolacího, tak jemu přecházejícího rozsudku soudu prvního
stupně, vytýká nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. S
oporou o odůvodnění napadeného rozsudku (právní závěr, že v ustanoveních § 208
odst. 1 tr. zákoníku a § 208 odst. 2 tr. zákoníku jsou obsaženy dvě samostatné
skutkové podstaty) namítá, že jednáním uvedeným ve výroku nemohl naplnit znaky
obou skutkových podstat, které si vzájemně odporují. Jako výlučný vlastník
předmětné nemovitosti, který k ní má užívací titul, se nemohl dopustit
protiprávního obsazení této nemovitosti, tedy vniknutí a setrvání v domě
jiného, a to bez právního důvodu. Obsazení nemovitosti podle dovolatele
představuje vyloučení možnosti užívání objektu vlastníkem nemovitosti.
Obviněný odvolacímu soudu dále vytýká, že nerozlišil a nespecifikoval, jakým
jednáním měl naplnit zákonné znaky uvedených skutkových podstat. Napadené
rozhodnutí je podle něj nepřezkoumatelné z důvodu absence odůvodnění výroku,
vypořádání se s námitkami odvolatele a dalších uvedených skutečností. Podle
odvolatele odvolací soud svým postupem porušil základní zásady trestního řízení
(zásadu právní jistoty, materiální pravdy, správnosti, přesvědčivosti
rozhodnutí etc).
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby dovolací soud podle § 265k a násl. tr. ř.
zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a věc přikázal soudu prvního stupně k
novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že po seznámení s
obsahem dovolání se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřil souhlas,
aby o podaném dovolání Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením § 265
odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265b odst. 1 písm. c)
tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v
této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na
místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal
přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a)
tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1
písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§
265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§
265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř.,
Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím
uplatněný dovolací důvody.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při
rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná
okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně
kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací
soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního
řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je
povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu
jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný
skutkový stav.
Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání
obviněného.
IV.
Podstatou dovolací argumentace obviněného je nesouhlas s právní
kvalifikací skutku obsaženého ve výrokové části odsuzujícího rozsudku jako
souběhu trestných činů podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 208 odst. 2
tr. zákoníku. Obviněný s poukazem na vlastnické právo k předmětné nemovitosti
namítá, že se nemohl dopustit „vniknutí a setrvání v domě jiného, a to bez
právního důvodu“, což je třeba interpretovat tak, že nesouhlasí se závěrem
odvolacího soudu, že spáchal přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu
nebo nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku (v podobě naplnění
zákonných znaků „protiprávně obsadil byt jiného“, jak uzavřel soud druhého
stupně).
Takto formulovanou výhradu je třeba pokládat za námitku hmotněprávního
charakteru, jíž dovolatel brojí vůči správnosti právního posouzení skutku
odvolacím soudem.
Protože tuto námitku nelze pokládat za takovou, která by umožnila
Nejvyššímu soudu rozhodnout o dovolání obviněného způsobem upraveným v § 265i
odst. 1 tr. ř., tj. formou jeho odmítnutí, přezkoumal dovolací soud podle §
265i odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek a řízení mu předcházející a zjistil
následující skutečnosti:
Dovolání obviněného je důvodné.
Porovnáním rozsudku soudu prvního a druhého stupně lze dojít k
poznatku, že odvolací soud převzal skutková zjištění, k nimž na pokladě
provedeného dokazování dospěl nalézací soud, a že vydáním nového rozsudku,
poté, co odvoláním napadený rozsudek zrušil podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř.
v celém rozsahu, sledoval toliko napravení pochybení, kterých se podle jeho
zjištění soud prvního stupně dopustil při právním posouzení skutku a při
formulaci výroku o trestu (viz str. 4 rozsudku krajského soudu). Odvolací soud,
který sice správně poukázal na to, že v ustanovení § 208 odst. 1 a v ustanovení
§ 208 odst. 2 tr. ř. upravuje trestní zákoník dvě samostatné základní skutkové
podstaty, však právní vadu zatěžující odvoláním napadený rozsudek důsledně
nenapravil. Aniž by totiž uvážil obsah skutkového zjištění, které převzal z
rozsudku soudu nalézacího (vyjádřeno v tzv. skutkové větě jím vydaného
odsuzujícího rozsudku), vyslovil svým rozhodnutím již zmíněný souběh přečinů
neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle
odstavce prvního a druhého. Takto rozhodl, aniž by stejně jako soud prvního
stupně (viz str. 8 jeho rozsudku) v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, v
jakých skutkových zjištěních má naplnění znaků jím označených přečinů (z
hlediska objektivní stránky) svou oporu.
Jinak vyjádřeno, dovolateli je třeba dát za pravdu, zejména pokud tvrdí, že
popis skutku neodůvodňuje vyslovení právního závěru, že svým jednáním
„protiprávně obsadil byt jiného“, jak uzavřel soud odvolací. Popis skutku, jímž
odvolací soud uznal dovolatele vinným, se totiž plně koncentruje na vyjádření
těch skutečností, které mají odůvodnit jeho právní kvalifikaci v podobě
přečinu podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku. Nutno dodat, že jeho případné
skutkové rozvedení, které by odůvodňovalo kvalifikaci skutku podle § 208 odst.
1 tr. zákoníku, není obsaženo ani v odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku
(potažmo lze poukázat na to, že stejné platí i odůvodnění rozsudku soudu
prvního stupně, které v tomto směru odkazuje na výrokovou část – viz str. 2
rozsudku).
Na základě těchto poznatků dospěl Nejvyšší soud k závěru, že je
důvodným tvrzení dovolatele, že jím napadený rozsudek krajského soudu je
zatížen vadou zakládající důvod dovolání upravený ustanovením § 265b odst. 1
písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že z podnětu podaného dovolání podle § 265k
odst. 1, 2 tr. ř. zrušil jak rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 7.
2015, č. j. 9 To 123/2015-156, tak i všechna další rozhodnutí na zrušené
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu, přičemž podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně
věc přikázal, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Úkolem
odvolacího soudu je znovu o odvolání obviněného rozhodnout, a to s přihlédnutím
k tomu, co je uvedeno v tomto usnesení. Připomíná se, že pro další rozhodování
soudu ve věci obviněného se uplatňuje zákaz reformace in peius, neboť jak ke
zrušení rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem, tak ke zrušení rozsudku
soudu druhého stupně soudem dovolacím došlo výlučně na podkladě opravných
prostředků obviněného.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 7. 1. 2016
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu