6 Tdo 1619/2016-I.-68
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. prosince 2016 v řízení o dovoláních podaných ve prospěch obviněného M. V. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 6. 2016, č. j. 3 To 381/2016-258, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 32 T 82/2015,
I. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný b e r e do vazby z důvodů § 67 písm. a), c) tr. ř.
II. Podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. s e n e p ř i j í m á písemný slib obviněného, neboť je nedostatečný k nahrazení vazebních důvodů podle § 67 písm. a), c) tr. ř.
1. Nejvyšší soud rozhodl o dovoláních, která proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 6. 2016, č. j. 3 To 381/2016-258, podali obviněný a v jeho prospěch nejvyšší státní zástupce. Označeným rozhodnutím odvolací soud zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. jako opožděně podané odvolání obviněného podané proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 4. 2016, č. j. 32 T 82/2015-227.
2. Na podkladě spisového materiálu dovolací soud zjistil, že právní závěr učiněný soudem druhého stupě je vadný, neboť uvedený soud v důsledku pochybení nastalého při předložení spisu, v němž nebyla založena obálka, z níž je patrné, že obviněný řádný opravný prostředek podal v zákonné lhůtě, řádně nezjistil skutečný stav věci a v důsledku toho učinil vadný právní závěr. Protože dovolací soud na podkladě podaných mimořádných opravných prostředků usnesení odvolacího soudu zrušil, musel ve smyslu § 265l odst. 4 tr. ř., neboť na obviněném je vykonáván trest odnětí svobody uložený (ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně) zrušeným rozhodnutím, rozhodnout o vazbě obviněného.
3. Pokud se týče toho, pro jakou trestnou činnost byl obviněný dovoláním napadeným, resp. jemu předcházejícím rozsudkem okresního soudu, uznán vinným, dostačuje odkázat na výše specifikovaný rozsudek, jímž byl obviněný M. V. uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku (ad 1), přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku (ad 2), přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku (ad 3) a přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku (ad 4). Podle skutkových zjištění soudu se uvedených trestných činů dopustil dne 13. 5. 2015 vůči poškozenému M. U. (ad 1), dne 15. 5. 2015 vůči poškozené L. R. (ad 2) a dne 15. 6. 2015 vůči T. M. (ad 2) a L. R. (ad 4).
4. Ze spisu lze zjistit, že trestní stíhání obviněného pro zločin loupeže (skutek 1) bylo zahájeno dne 28. 1. 2015 (č. l. 1), ve vztahu ke skutku 3) odsuzujícího rozsudku bylo trestní stíhání obviněného zahájeno podáním návrhu na potrestání u okresního soudu dne 29. 6. 2015 a jeho trestní stíhání pro skutky pod bodem 2) a 4) odsuzujícího rozsudku podáním návrhu na potrestání u okresního soudu dne 11. 8. 2015. Obviněný byl v minulosti již vícekrát odsouzen (vyjma posuzovaného rozhodnutí vykazuje rejstřík trestů obviněného osm dalších záznamů), a to pro různorodou trestnou činnost. Z posledního výkonu trestu odnětí svobody byl obviněný propuštěn dne 9. 7. 2013.
5. Obviněný, který byl dovolacím soudem vyslechnut prostřednictvím videokonferenčního zařízení, uvedl, že na adrese jeho trvalého bydliště sídlí místní úřad, bydlet by mohl u svých rodičů. Je nezaměstnaný, snažil by se si práci nalézt. Jiné trestní stíhání proti němu v současnosti není vedeno, poslední trestní stíhání bylo zastaveno s ohledem na trest, který nyní vykonává. Odkázal na svůj písemný slib ze dne 11. 12. 2016, který byl dovolacímu soudu doručen dne 14. 12. 2016, v němž požádal, aby k němu Nejvyšší soud při svém rozhodování přihlédl.
6. Po provedeném výslechu o vazbě obviněného Nejvyšší soud rozhodl v rámci neveřejného zasedání, když takový způsob rozhodnutí umožňuje právní úprava obsažená v ustanovení § 265l odst. 4 tr. ř., jehož druhá věta stanoví, že ustanovení o vazebním zasedání (§73d až 73g) se v tomto případě neužijí.
7. Při uvážení zjištěných skutečností dospěl dovolací soud k závěru, že omezení osobní svobody obviněného vazbou je odůvodněno v zásadě stejnými skutečnostmi, na základě nichž byl do vazby vzat již v původním řízení.
8. Pokud jde o vazební důvod podle § 67 písm. a) tr. ř. je třeba konstatovat, že obviněný svým přístupem zmařil konání procesních úkonů (hlavního líčení) a nebyl pro orgány činné v trestním řízení dostatečně kontaktní. Soudy zjistily, že se nezdržoval na adrese, kterou pro účely trestního stíhání označil jako místo svého aktuálního bydliště, resp. místo, kde bude přijímat korespondenci. O nedostatečné sociální ukotvenosti obviněného svědčí ostatně i údaje, které sám sdělil (např. č. l. 106 „Zdržoval jsem se v mezidobí různě – třeba u kamarádů, u rodičů.“). Za podstatnou změnu, jež by nastala, nelze pokládat ani to, co ve vztahu k této otázce uvedl obviněný ve svém výslechu Nejvyšším soudem. Obviněný není zaměstnán, což společně se zjištěním, že před nástupem trestu byl uživatelem návykových látek, vede k závěru, že i nadále setrvává obava, že by se obviněný při propuštění z vazby na svobodu mohl trestnímu stíhání vyhýbat skrýváním. Důvod vazby podle § 67 písm. a) tr. ř. je proto dán.
9. Již soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích (č. l. 179-180, 187-189 a 242-244) poukázaly na to, že obava z toho, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, a že tudíž u něj vyvstává důvod vazby podle § 67 písm. c) tr. ř., je dána jednak tou skutečností, že obviněný se trestných činů, pro něž byl trestně stíhán, měl dopustit ve vztahu k poškozené L. R. opakovaně, a to za situace, kdy již vůči němu bylo vedeno trestní stíhání pro skutek vykazující znaky zločinu loupeže. K uvedenému je třeba dodat, že charakter jednání trestného, jehož se vůči poškozené měl dopustit, nemělo jen jeho jednání ze dne 15.
5. a 15. 6. 2016 (body 2 a 4 odsuzujícího rozsudku), nýbrž i jednání, jehož se podle zjištění orgánů činných v trestním řízení dopustil dne 15. 10. 2015. Pro toto jednání, kvalifikované jako přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, byla na něj, stejně tak jako i pro přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku ze dne 14. 10. 2015 a přečin neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku podána obžaloba u Okresního soudu v Českých Budějovicích, o níž uvedený soud rozhodl usnesením ze dne 9.
6. 2016 tak, že trestní stíhání obviněného pro neúčelnost (právě pro výkon trestu uloženého dovoláním napadenými rozhodnutími) zastavil.
Uvedená konstatování, jež svědčí o opakovanosti závadového jednání obviněného, a to i v době vedení jeho trestního stíhání pro jiné skutky, svědčí o závěru, že hrozí důvodná obava, že při propuštění na svobodě se opět zachová způsobem, jemuž má být úpravou obsaženou v § 67 písm. c) tr. ř., resp. vzetím obviněného do vazby z tohoto důvodu, zabráněno.
10. V případě, že obviněný složí písemný slib ve smyslu § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř., je na soudu, jenž o vazbě rozhoduje, aby posoudil, zda tento lze vzhledem k osobě obviněného a k povaze projednávaného případu pokládat za dostatečný. Ohledně obviněného je třeba učinit poznatek, že jde o osobu, která již v minulosti opakovaně závažnějším způsobem porušila právní řád (o čemž svědčí záznamy o předchozím odsouzení obsažené v opise rejstříku trestů obviněného) a která se trestné činnosti dopouští, aniž by na ni předchozí trestní postih či probíhající trestní stíhání mělo žádoucí pozitivní vliv. Za této situace nelze písemný slib obviněného považovat za dostačující již vzhledem k posouzení jeho osoby. Je-li uváženo, že obviněný je důvodně podezřelý ze spáchání více trestných činů, pak jeho slib není dostatečný ani vzhledem k povaze projednávaného případu. Nejvyšší soud proto písemný slib obviněného vyhodnotil jako nedostatečný k nahrazení vazby, a proto ho nepřijal.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. prosince 2016
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Spisová značka: 6 Tdo 1619/2016
Datum rozhodnutí: 15.12.2016
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Důvod dovolání, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku
Dotčené předpisy: § 253 odst. 1 tr. ř., § 60 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí: D
6 Tdo 1619/2016-64
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. prosince 2016 o dovoláních obviněného M. V. a nejvyššího státního zástupce podaného ve prospěch obviněného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 6. 2016, č. j. 3 To 381/2016-258, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 32 T 82/2015, t a k t o :
I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 6. 2016, č. j. 3 To 381/2016-258.
II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Krajskému soudu v Českých Budějovicích p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
O d ů v o d n ě n í :
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 4. 2016, č. j. 32 T 82/2015-227, byl obviněný M. V. (dále jen „obviněný“) uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku (ad 1), přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku (ad 2), přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku (ad 3) a přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku (ad 4), přičemž se této trestné činnosti dopustil podle zjištění jmenovaného soudu jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku.
2. Obviněný byl odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozeným M. U. majetkovou škodu ve výši 5.200 Kč a Alianz pojišťovně, a. s. škodu ve výši 11.500 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený D. C. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození M. U. a Alianz pojišťovna, a. s. odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 1. 6. 2016, č. j. 3 To 381/2016-258, který podle § 253 odst. 1 tr. ř. odvolání obviněného jako opožděně podané zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podali dovolání obviněný a nejvyšší státní zástupce.
A)
5. Obviněný podal dovolání prostřednictvím obhájkyně JUDr. Olgy Juklíkové Hruškové, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
6. Namítl, že rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 4. 2016, sp. zn. 32 T 82/2016 jí byl do datové schránky doručen dne 20. 4. 2016, a proto lhůta k podání dovolání skončila (myšleno počala běžet) téhož dne a skončila dne 28. 4. 2016. Lhůta podle § 248 tr. ř. byla zachována a procesní podmínky podle § 253 odst. 1 tr. ř. byly splněny. Ani z otisku razítka nelze usuzovat, že by bylo podáno osobně na podatelně Okresního soudu v Českých Budějovicích, jak nesprávně uvedl odvolací soud, přičemž tato nesrovnalost zřejmě byla zapříčiněna pochybením kanceláře odvolacího soudu, protože do spisu nebyla zažurnalizována poštovní obálka, v níž bylo odvolání podané obhájkyní odesláno soudu. K jejímu zažurnalizování došlo až dodatečně. Neoprávněně mu byl proto zkrácen přístup k soudu druhého stupně.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadení usnesení zrušil a přikázal odvolacímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude vzhledem k podanému dovolání nejvyššího státního zástupce věcně vyjadřovat.
B)
9. Nejvyšší státní zástupce své dovolání podané ve prospěch obviněného opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Po zopakování předchozího průběhu řízení podotkl, že odvolací soud správně konstatoval, že opis rozsudku byl obviněnému i jeho obhájkyni doručen dne 20. 4. 2016 a poslední den lhůty připadl na 28. 4. 2016. Obviněný však své odvolání podal nikoli osobně dne 29. 4. 2016, nýbrž prostřednictvím své obhájkyně, a to dne 27. 4. 2016, kdy bylo předáno k poštovní přepravě. Lhůta k podání proto byla podle § 60 odst. 4 písm. a) tr. ř. zachována a podmínky pro zamítnutí odvolání podle § 253 odst. 1 tr. ř. nebyly splněny. Připomenul, že navíc z podacího razítka nevyplývá, že by bylo podáno osobně na podatelně odvolacího soudu. Shodně komentuje, že k pochybení odvolacího soudu došlo vlivem opomenutí trestní kanceláře, neboť k zažurnalizování obálky došlo teprve dodatečně. Z těchto důvodů se domnívá, že došlo k naplnění uplatněného dovolacího důvodu v jeho první alternativě.
10. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích 1. 6. 2016, sp. zn. 3 To 381/2016, jakož i případná rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby tak Nejvyšší soud učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci jsou dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze taková podání učinit, a zda byla podána osobami oprávněnými. Shledal přitom, že dovolání obviněného i nejvyššího státního zástupce je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobami oprávněnými [§ 265d odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
a) Obecná východiska
12. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), je určen k nápravě vadných rozhodnutí soudu druhého stupně, jejichž důsledkem je odepření práva obviněného na přístup k tomuto soudu a tím odepření jeho práva na přezkoumání napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně, vůči němuž podal při splnění zákonných podmínek řádný opravný prostředek.
b) Vlastní posouzení důvodnosti dovolání
13. Obviněný jakož i nejvyšší státní zástupce ve svých mimořádných opravných prostředcích uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v alternativě spočívající v tom, že o odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně [tj. rozhodnutí uvedeném v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.] bylo rozhodnuto zamítavým výrokem přesto, že k vydání takového rozhodnutí nebyly splněny zákonné podmínky. Odvolacímu soudu v daném směru vytýkají nesprávnou aplikaci ustanovení § 253 tr. ř.
14. Uvedená dovolací argumentace jak obviněného, tak nejvyššího státního zástupce uplatněný dovolací důvod naplňuje a s ohledem na tvrzené skutečnosti i zjištění učiněná dovolacím soudem je i důvodná. Vzhledem k obsahové totožnosti dovolacích námitek nejvyššího státního zástupce a obviněného pojednává Nejvyšší soud o obou mimořádných opravných prostředcích společně bez obsahového rozlišení argumentace obviněného a nejvyššího státního zástupce.
15. Podle § 248 [o]dvolání se podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku. (odst. 1) Jestliže se rozsudek doručuje jak obžalovanému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci běží lhůta od tohoto doručení, které bylo provedeno nejpozději. (odst. 2) Jiným osobám uvedeným v § 247 odst. 2, s výjimkou státního zástupce, končí lhůta týmž dnem jako obžalovanému. (odst. 3).
16. Podle § 60 [d]o lhůty určené podle dní se nezapočítává den, kdy se stala událost určující počátek lhůty. (odst. 1) Lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. (odst. 2) Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den. (odst. 3) Lhůta je zachována též tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě a) podáno jako poštovní zásilka adresovaná soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout, b) učiněno u soudu nebo u státního zástupce, který má ve věci rozhodnout, c) učiněno příslušníkem ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě u jeho náčelníka, d) učiněno u ředitele nápravného zařízení, kde je ten, kdo podání činí, ve vazbě nebo v trestu, nebo e) učiněno ústně do protokolu u kteréhokoli okresního soudu nebo okresního státního zástupce. (odst. 4)
17. Podle § 253 tr. ř. [o]dvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět. (odst. 1) jako opožděné nemůže být zamítnuto odvolání, které oprávněná osoba podala opožděně jen proto, že se řídila nesprávným poučením soudu. (odst. 2) odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání. (odst. 3) Odmítnout odvolání podle odstavce 3 nelze, jestliže nebyla oprávněná osoba řádně poučena podle § 249 odst. 1 nebo nebyla oprávněné osobě, která nemá obhájce nebo zmocněnce, poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (§ 251 odst. 2). (odst. 4)
18. Obviněný odvolacímu soudu vytýká, že jeho postupem mu bylo upřeno právo na přístupu k odvolacímu soudu, neboť tento svým postupem podle § 253 odst. 1 zamítl odvolání obviněného jako opožděně podané. Vycházel přitom ze zjištění, že obviněnému byl opis rozsudku soudu prvního stupně doručen do vazební věznice dne 20. 4. 2016 a téhož dne byl rozsudek téhož soudu doručen i jeho obhájkyni. Vzhledem k tomu, že obhájkyně podala odvolání teprve dne 29. 4. 2016 a obviněný vlastnoručně sepsal odvolání, které odvolacímu soudu došlo teprve dne 4. 5. 2016, zamítl je jako opožděně podané. V tomto směru však závěry odvolacího soudu nekorespondují s obsahem spisu, ze kterého učinil Nejvyšší soud následující poznatky.
19. Obviněný si po vyhlášení rozsudku dne 1. 4. 2016, jímž byl uznán vinným jmenovanými trestnými činy, ponechal lhůtu k podání odvolání (č. l. 224). Rozsudek soudu prvního stupně byl obviněnému doručen dne 20. 4. 2016 a téhož dne byl tento rozsudek doručen rovněž obhájkyni obviněného (č. l. 239). Lhůta pro podání odvolání obviněnému počala běžet podle § 60 odst. 1 tr. ř. dne 21. 4. 2016 a skončila dne 28. 4. 2016. Obhájkyně obviněného podala odvolání již dne 27. 4. 2016, jak vyplývá z podacího lístku, výpisu historie zásilky (založených na č. l. 262 a 263) a obálky, ve které bylo odvolání obhájkyní obviněného proti rozsudku prvního stupně zasláno (č. l. 264). Na základě těchto skutečností je třeba konstatovat, že lhůta pro podání odvolání obviněným byla zachována, protože podle § 60 odst. 4 písm. a) tr. ř. je „lhůta zachována též tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě podáno jako poštovní zásilka adresovaná soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.“ Za tohoto stavu věci je třeba konstatovat, že lhůta pro podání odvolání byla zachována, a proto rozhodnutím odvolacího soudu (založené na č. l. 258) bylo zkráceno právo obviněného na přístup k soudu druhého stupně.
20. Dovolací soud proto s přihlédnutím ke správnému datu doručení opisu rozsudku obviněnému (20. 4. 2016) dospěl k poznatku, že obviněný své odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal v souladu s požadavkem formulovaným zněním § 248 odst. 1 tr. ř. v osmidenní lhůtě. Při tomto zjištění nebylo možné, aby o jeho odvolání krajský soud rozhodl způsobem upraveným v ustanovení § 253 odst. 1 tr. ř., tj. formou jeho zamítnutí pro opožděnost. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 6. 2016, č. j. 3 To 381/2016-258, vykazuje vadu, která naplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
21. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že z podnětu dovolání obviněného a nejvyššího státního zástupce podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil zmíněné usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 6. 2016, č. j. 3 To 381/2016-258, i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, přičemž podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Českých Budějovicích věc přikázal, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Úkolem odvolacího soudu je znovu o odvolání obviněného – tentokrát meritorně – rozhodnout.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 15. prosince 2016
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu