USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 3. 2022 o dovolání obviněného J. B., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2021, č. j. 11 To 256/2021-281, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 160/2020,
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 28. 6. 2021, č. j. 1 T 160/2020-257, byl obviněný J. B. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil uhradil škodu, kterou trestným činem způsobil, a ke každému 30. 3., 30. 6., 30. 9. a 30. 12. každého roku dokládal probační službě úhradu škody. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem Praha 3, Orlická 4/2020, škodu ve výši 6 934 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená R. Ch. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podle skutkových zjištění soudu se obviněný zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku dopustil tím, že
dne 17. 6. 2020 v době od 6.15 hod. do 6.30 hod. na místní komunikaci vedoucí k hotelu XY, v katastru obce XY, cca 500 metrů za koncem obce, poté, co byl poškozenou R. Ch. natočen jejím mobilním telefonem při možném protiprávním jednání spočívajícím ve znečišťování životního prostředí rozvážením močůvky po poli, při odjezdu poškozené z místa jel za ní fekálním vozem, v místě, kde se chtěla na komunikaci otočit, zastavil za ní tak, aby nemohla vyjet, čímž zabránil jejímu odjezdu, následně otevřel dveře vozidla poškozené, nahnul se přes ni k sedadlu spolujezdce, kde ležel její mobilní telefon Samsung A20e černé barvy, rok výroby 2020, IMEI: XY, v hodnotě minimálně 4 166 Kč, telefon jí chtěl vzít, ona telefon chytla, začala se o něj s ním přetahovat, chytil ji pod krkem a po chvíli ji vytáhl z auta, začal s ní lomcovat, přitom ji držel u krku a ona se udeřila o střechu vozidla nad levými zadními dveřmi, poté jí přes její odpor vytrhl telefon z ruky, přičemž došlo k poškození pouzdra na mobilní telefon, během konfliktu několikrát opakoval nadávky „ty svině, já tě zabiju“, z místa pak odjel i s jejím telefonem.
3. Proti označenému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2021, č. j. 11 To 256/2021-257, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2021, sp. zn. 11 To 256/2021, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Podle obviněného nebylo prokázáno, že skutek spáchal, nebylo prokázáno násilí nebo pohrůžka bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Zmocnit se cizí věci nechtěl. To jeho úmyslem, plánem ani motivem nebylo. Připustil maximálně jednání v režimu přestupkového zákona, to ovšem i na straně poškozené R. Ch., neboť její jednání mělo stejnou intenzitu jako jeho. Vytkl nerespektování principu presumpce neviny a pravidla in dubio pro reo a upozornil na judikaturu, podle které při absenci přímých, či více nepřímých důkazů, které by tvořily ucelený řetězec, není možné bez pochybností vinu obviněného dovodit. Zdůraznil, že jeho obhajobu, podle níž poškozená žádnou újmu na zdraví neutrpěla, potvrzuje znalecký posudek MUDr. Michala Berana, Ph.D. Učinil závěr, že je patrná absence prokázání subjektivní i objektivní stránky trestného činu.
6. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2021, sp. zn. 11 To 256/2021, zrušil a podle § 265m tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby.
7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání předeslala, že obviněný uplatňuje shodné námitky od počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi soudy nižších stupňů zabývaly. Odmítla tvrzení obviněného o extrémním nesouladu mezi výsledky dokazování, skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Jednání obviněného je prokázáno především výpovědi poškozené R. Ch., jejíž verzi události oproti verzi obviněného vyhodnotil již prvoinstanční soud jako přesvědčivou a logickou. Verze nabídnutá obviněným se jeví jako nelogická, nepřesvědčivá, zjevně vedená snahou vyhnout se trestní odpovědnosti. I pokud by snad soud uvěřil náhodnému setkání obviněného s poškozenou před jejím domem, náhodnému pádu mobilního telefonu na zem, pak obviněný neměl žádný důvod mobilní telefon ze země brát, odmítnout jej vydat zpět, a dokonce se o něj s poškozenou přetahovat. Naopak verze poškozené vyznívá zcela logicky a je podporována i objektivním poškozením pouzdra mobilního telefonu, fotografiemi zachycujícími obviněného na tvrzeném místě činu, jakož i tím, že poškozená vyhledala lékařské ošetření. Byť objektivně žádné poranění poškozené zjištěno nebylo, neznamená to, že by si poškozená napadení ze strany obviněného musela nutně vymyslet. Na bolesti hlavy si stěžovala již přivolané policejní hlídce. Právní kvalifikace jednání obviněného je tak podle mínění státní zástupkyně zcela přiléhavá. Navrhla tudíž, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné [§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.] a své rozhodnutí vydal v neveřejném zasedání, a to i v případě jiné, než jí navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného J. B. je podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je podal včas (§ 265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.).
9. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
10. Dovolací soud považuje za potřebné zdůraznit, že s účinností od 1. 1. 2022 došlo ke změně právní úpravy řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (zákon o Probační a mediační službě), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. V řízení o dovolání byl tak v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dosavadní písmena g) až l) § 265b odst. 1 tr. ř. se označují jako písmena h) až m). Uvedená změna ve svých důsledcích také znamená, že za právně relevantní dovolací námitku lze považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
11. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
IV. Důvodnost dovolání
12. V projednávaném případě však dovolací soud žádná výše uvedená pochybení, na která pamatuje obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nezaznamenal. Zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů ve věci není dán. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (str. 5–6, body 16. – 17. rozsudku nalézacího soudu, str. 5–7, body 13. – 19. usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů.
Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry.
Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení pravidla in dubio pro reo či obecně zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
13. Dovolací soud pro úplnost doplňuje, že provedené důkazy poskytují spolehlivý podklad pro závěr, že obviněný skutek popsaný ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu spáchal. Jeho verzi události, kterou v rámci trestního řízení opakovaně prezentoval, soudy důvodně neuvěřily a naopak se logicky přiklonily k té, kterou od počátku konstantně uváděla poškozená R. Ch. Její výpověď shledaly na rozdíl od výpovědi obviněného přesvědčivou a korespondující s dalšími v řízení provedenými důkazy, zejména s objektivním poškozením pouzdra jejího mobilního telefonu, fotografiemi zachycujícími obviněného na tvrzeném místě činu (svou přítomnost s cisternou na místě zachyceném na fotografiích předmětného dne obviněný ostatně po celou dobu trestního řízení nepopíral), jakož i s tím, že poškozená vyhledala lékařské ošetření (resp. jí bylo k její žádosti přivoláno prostřednictvím Policie České republiky). Byť nebylo objektivně zjištěno žádné poranění poškozené (viz zpráva chirurgické ambulance), neznamená to, že by si napadení ze strany obviněného musela nutně vymyslet. Na bolesti hlavy si stěžovala již přivolané policejní hlídce, jak bylo potvrzeno slyšenými policisty (K. Š. a M. H.), přičemž tato informace od počátku plně zapadá do poškozenou vylíčeného mj. i fyzického ataku obviněného vůči ní. I výpovědi většiny svědků (kromě svědka P. B., bratra obviněného) jsou s výpovědí poškozené souladné, svědci K. Š., M. H. a R. P. (přítel poškozené) viděli poškozenou těsně po napadení a potvrdili, že byla velmi rozrušena. Že byla rozrušena ještě večer po napadení, uvedla rovněž svědkyně J. J., kamarádka poškozené i obviněného. Rovněž výpovědi svědků K. S. a J. K. dokládají věrohodnost výpovědi poškozené a zapadají do řetězce usvědčujících důkazů (srov. bod 16. rozsudku nalézacího soudu, bod 15. usnesení dovolacího soudu), mezi něž je nepochybně třeba zařadit i okamžité přivolání policejní hlídky a autentická reakce na prodělanou událost ze strany poškozené.
14. S ohledem na výše uvedené nelze než konstatovat, že skutková zjištění soudů jsou správná a odpovídají výsledkům provedeného dokazování. Soudy proto nepochybily, neaplikovaly-li pravidlo in dubio pro reo, jelikož v daném kontextu nebyly přítomny důvodné pochybnosti o vině obviněného. Souhrn dostatečně kvalitních důkazů tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny okolnosti předmětného skutku a usvědčují z jeho spáchání obviněného. Pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ (in dubio pro reo), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17).
15. Dovolací soud konstatuje, že obviněný svoji domněnku o existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení založil výlučně na přesvědčení o nesprávných skutkových zjištěních. Dovolání neobsahovalo jedinou relevantní námitku, kterou by vytýkal nesoulad mezi skutkovými zjištěními uvedenými v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku nalézacího soudu ve spojení s odůvodněním rozhodnutí nalézacího soudu, popř. odvolacího soudu, a zákonnými znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným. Dovolatel pouze opakoval svoji obhajobu a skutkové námitky, s nimiž se již vypořádaly soudy prvního i druhého stupně, a naplnění uplatněného dovolacího důvodu spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení dovozoval z neprokázání objektivní a subjektivní stránky trestného činu, resp. z nerespektování pravidla in dubio pro reo. Za této situace se dovolací soud právním posouzením skutku či jiné okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva nezabýval. Nad rámec uvedeného je nicméně vhodné doplnit, že odvolací soud v návaznosti na námitky dovolatele správně upozornil (srov. bod 20. jeho usnesení), že jakkoliv nebylo snahou obviněného obohatit se, použitá právní kvalifikace je plně namístě, neboť obviněný užil proti jinému (poškozené) násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci (telefonu), byť jen za účelem zhlédnutí poškozenou pořízených fotografií. U trestného činu loupeže je totiž nerozhodné, zda pachatel, který užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, si takovou věc chtěl přisvojit, zničit ji, převést na jiného nebo ji jen přechodně užívat (srov. rozhodnutí publikované pod č. 51/1976-III. Sb. rozh. tr.). Stejně tak je irelevantní poukaz dovolatele na skutečnost, že obviněné nebyla způsobena diagnostikovatelná újma na zdraví, neboť takový následek nemusí podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku vůbec nastat, postačuje užití násilí (i minimální intenzity – viz rozhodnutí publikované pod č. 60/1967 Sb. rozh. tr.) nebo pouhé pohrůžky bezprostředního násilí. Že pak obviněný násilí fakticky vyvinul, je patrno z koncepce skutkové věty, podle níž v evidentním úmyslu odejmout poškozené mobilní telefon se s touto o přístroj přetahoval, držel ji u krku a poté, co se udeřila hlavou o střechu vozidla, jí telefon přes její odpor vytrhl z ruky. Poněvadž obviněný telefon odejmul z dispozice poškozené (byť jen na přechodnou dobu), byl naplněn též znak zmocnění se cizí věci.
V. Způsob rozhodnutí
16. Nejvyšší soud konstatuje, že obviněným uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. nebyly naplněny. Proto dovolání obviněného J. B. jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 3. 2022
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Pavel Göth