6 Tdo 170/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. února 2003 dovolání, které podal obviněný J. D., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 13 To 86/2002, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 11 T 369/2001, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. D. o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 25. 1. 2002, sp. zn. 11 T 369/2001, byl obviněný J. D. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., protože dne 6. 5. 2001 mezi 19.00 až 20.00 hod. v pohostinství v obci P., okres Ch., napadl fyzicky J. E., jehož pěstí opakovaně udeřil do hlavy, v důsledku čehož poškozený utrpěl zlomeninu nosních kůstek, subluxaci obou horních řezáků, tržně zhmožděnou ránu horního rtu, pohmoždění levého oka s rozsáhlým krevním výronem do obou víček a zhmoždění měkkých částí obličeje a tato zranění si vyžádala hospitalizaci od 6. 5. do 11. 5. 2001 a následnou pracovní neschopnost až do 5. 6. 2001 a omezení poškozeného v obvyklém způsobu života po dobu nejméně dvou týdnů.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 221 odst. 1 tr. zák. za použití § 53 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 10.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit Č. n. z. p. se sídlem v P., škodu ve výši 8.825,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. D. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 13 To 86/2002, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. D. prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu v Chrudimi dne 17. 7. 2002 dovolání, které bylo na základě výzvy předsedy senátu soudu prvního stupně (§ 265h odst. 1 tr. ř.) doplněno dne 12. 8. 2002. Z obsahu mimořádného opravného prostředku, zejména z návrhu obviněného, jak by měl Nejvyšší soud rozhodnout, je zřejmé, že dovolání směřuje do výroku usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání. Obviněný uvedl, že uplatňuje dovolací důvod podle § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. /V poznámce lze konstatovat, že dovolatel měl nepochybně na mysli dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž uvedení § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud považuje za zjevnou písařskou chybu, která nemá na rozhodnutí o dovolání žádný vliv/.
Obviněný v dovolání popírá, že by spáchal skutek, za který byl odsouzen. Uvádí, že soudy obou stupňů vycházely z výpovědi poškozeného J. E. a naopak neuvěřily jeho výpovědi. Zdůrazňuje, že svědci C. a Š., kteří byli v příslušné době v hostinci přítomni, tvrzení poškozeného vyvracejí. Konstatuje, že soudy obou stupňů pokládaly výpovědi těchto svědků za nevěrohodné, aniž však svůj závěr řádně zdůvodnily. Upozorňuje, že výpověď svědka C. učiněná před soudem se od výpovědi jmenovaného v přípravném řízení lišila pouze v jedné nesrovnalosti. Podle obviněného má znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, z něhož soud prvního stupně vycházel, jen omezenou váhu. V tomto směru poukazuje na jeho nejednoznačnost ohledně možnosti vzniku poranění poškozeného, neboť k němu mohlo dojít i jiným způsobem, např. pádem z jízdního kola nebo jej mohla fyzicky napadnout jiná osoba. Z těchto okolností obviněný dovozuje, že jeho vina nebyla prokázána a byla tak porušena zásada materiální pravdy. Navíc odvolací soud se některými jeho námitkami ani nezabýval, natož aby se s nimi přesvědčivým způsobem vypořádal.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 13 To 86/2002, jakož i vadné řízení mu předcházející. Dále aby podle § 265m tr. ř. sám ve věci rozhodl a zprostil jej obžaloby. Obviněný rovněž učinil alternativní návrh, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, přičemž aby rozhodl, že se odvolání vyhovuje, resp. odvoláním napadený rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 25. 1. 2002, sp zn. 11 T 369/2001, se zrušuje.
K dovolání obviněného se ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru je mimořádný opravný prostředek sice formálně opřen o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale dovolatel ve skutečnosti namítá nesprávné hodnocení důkazů a napadá soudem učiněná skutková zjištění, tedy okolnosti, které nemohou být důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Pro případ, že by Nejvyšší soud učinil rozhodnutí jiné, vyjádřil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného J. D. je přípustné /§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, bylo podáno osobou oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo nutno dále posoudit, zda obviněným uplatněný dovolací důvod je možno považovat za důvod uvedený v konstatovaném ustanovení zákona, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z konstatovaného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého
stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Lze uplatnit i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady týkající se skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání stanovené v citovaném zákonném ustanovení.
Dovolání jako specifický mimořádný opravný prostředek, který byl zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Proto Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným J. D. deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. Obviněný v dovolání popírá, že by se dopustil fyzického napadení poškozeného J. E. a způsobil mu zranění. V této souvislosti v podrobnostech uvádí, že soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily provedené důkazy a jeho vina nebyla prokázána. Tato tvrzení jsou ale námitkami proti zjištěnému skutkovému stavu věci, přičemž z těchto údajných nedostatků až následně obviněný dovozuje nesprávné právní posouzení předmětného skutku. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat. Obviněný nenamítá, že by skutek, uvedený ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud proto konstatuje, že v daném případě nebyl ve skutečnosti uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť ze strany obviněného jde výlučně o námitky, které jsou mimo rámec tohoto zákonného dovolacího důvodu. Nutno zdůraznit, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení.
Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného J. D. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 20. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k