6 Tdo 172/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. února 2003 o dovolání, které podal obviněný MUDr. M. K., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2002, sp. zn. 11 To 293/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 69/2002 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .
Obviněný MUDr. M. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. 5. 2002, sp. zn. 3 T 69/2002 uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. Uvedeného trestného činu se měl dopustil tím, že dne 31. 12. 2001 kolem 15.45 hod. na silnici u obce R., na okrese H. K., jako řidič osobního vozidla zn. Mazda 626, které řídil ve směru z P. do H. K., nevěnoval dostatečnou pozornost řízení vozidla ve vztahu k vzniklé dopravní situaci a narazil levou přední částí stojícího vozidla zn. Fiat 125 P se zapnutým ukazatelem změny směru jízdy vlevo, v důsledku čehož bylo toto vozidlo odhozeno na protijedoucí vozidlo zn. Ford Mondeo. Řidič vozidla Fiat, M. N., utrpěl zranění, jehož léčení si vyžádalo pracovní neschopnost do 8. 4. 2002, jeho spolujezdec M. N., v důsledku utrpěných zranění na místě zemřel, spolujezdkyně A. D., utrpěla zranění, jimž podlehla při převozu do nemocnice a další spolujezdkyně D. N., utrpěla zranění, jejichž léčení trvalo i v době vyhlášení rozsudku. Řidič vozidla zn. Ford Mondeo V. S., utrpěl zranění, která byla léčena do 2. 2. 2002 a jeho spolujezdkyně H. N., zranění, která si vyžádala pracovní neschopnost do 15. 3. 2002.
Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 60a odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let s dohledem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 7 let. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost k náhradě škody.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání státní zástupce a V. z. p. ČR – O. p. H. K., o nichž Krajský soud v Hradci Králové rozhodl rozsudkem ze dne 16. 9. 2002, sp. zn. 11 To 293/2002 tak, že odvolání V. z. P. podle § 253 odst. l tr. řádu zamítl a k odvolání státního zástupce napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e) tr. řádu zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněnému za trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., ohledně něhož zůstal výrok o vině v napadeném rozsudku nezměněn, uložil podle § 224 odst. 2 tr. zák. nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařadil do věznice s dohledem. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl také uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na dobu sedmi let. Výrok o náhradě škody zůstal beze změny.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2002, sp. zn. 11 To 293/2002, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. 5. 2002, sp. zn. 3 T 69/2002 podal obviněný MUDr. M. K. dne 14. 10. 2002 prostřednictvím svého obhájce JUDr. T. D. dovolání, které bylo Okresnímu soudu v Hradci Králové doručeno dne 17. 10. 2002 a které na výzvu Okresního soudu v Hradci Králové následně doplnil. Tento mimořádný opravný prostředek zaměřil pouze proti výši trestu uloženého odvolacím soudem. Skutek zjištěný okresním
soudem, i jeho právní posouzení dle ustanovení § 224 odst. 1, 2 tr. zák. shledává správným a právně posouzeným v souladu se zákonem. Avšak trest jak o něm rozhodl odvolací soud, vzhledem k průběhu dopravní nehody, hodnocení jeho osoby jako obviněného a zejména k jeho snaze odčinit a zmírnit následky dopravní nehody formou zaplacení peněžních částek poškozeným osobám, považuje za přísný a nepřiměřený. Proto opírá dovolání zejména o dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. V závěru dovolání (jeho doplňku) navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 11 To 293/2002-180 ze dne 16. 9. 2002 svým rozhodnutím zrušil a věc tomuto odvolacímu soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
K původně podanému dovolání (před jeho doplněním ze dne 31. 1. 2003), se vyjádřilo Nejvyšší státní zastupitelství tak, že pokud je dovoláním uplatněn dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (tato skutečnost bez doplnění dovolání nebyla jednoznačně zřejmá), lze jím napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem. Prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. řádu nelze namítat jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v § 31 - § 34 tr. zák. Argumentací dovolatele vyplývající z obsahu dovolání o nepřiměřené tvrdosti uloženého trestu, není naplněn žádný z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a není naplněn ani žádný další důvod dovolání ve smyslu § 265b odst. 1, 2 tr. řádu. V závěru státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání odmítl a současně učinil návrh, aby toto rozhodnutí bylo učiněno v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. řádu a shledal, že dovolání obviněného MUDr. K. je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, a ve lhůtě zákonem stanovené. Je podáno z důvodu § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že dovolání lze podat jen, je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265b odst. 2 tr. řádu (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle § 265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na § 265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. řádu.
Na základě obsahu shora citovaného dovolání, konkrétněji z jeho doplňku, vyplývá, že obviněný této povinnosti ve svém opravném prostředku nedostál. Domáhá se nápravy napadeného rozsudku z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu s odůvodněním, že trest, který mu byl uložen, je nepřiměřený zjištěným okolnostem. Tato argumentace je však zcela v rozporu s tím, co zákon v uvedeném ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu zakotvuje. Předmětný důvod je dán tehdy, když obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Předpokládá tedy v zásadě jen dvě do úvahy přicházející alternativy a to buď druh trestu, který zákon nepřipouští anebo trest v takové výměře, která je mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, pro který byl obviněný uznán vinným. Obviněný však ani jeden z těchto zákonných předpokladů nenamítá. Naopak ve svém dovolání poukazuje toliko na způsob, jímž bylo odvolacím soudem postupováno při ukládání nepodmíněného trestu, vytýká mu jednostranný přístup k řešení této otázky a dovolává se toho, aby byly brány na zřetel i další skutečnosti, které by měly být vzaty též do úvahy, avšak nestalo se tak. Žádné jeho námitky nesměřují proti nepřípustnosti zvoleného trestu či toho, že byl trest vyměřen mimo trestným činem dle § 224 odst. 2 tr. zák. uzákoněnou trestní sazbu.
U tohoto trestného činu je zakotvena možnost uložení trestu odnětí svobody v trvání od šesti měsíců až do dvou let nebo peněžitý trest. (S ohledem na splnění podmínek ustanovení § 49 odst. 1 tr. zák., lze uložit i trest zákazu činnosti, který není v § 224 tr. zák. taxativně uveden). Pokud byl tedy obviněnému v rámci tohoto výčtu uložen trest odnětí svobody, pak jde o druh trestu, který zákon v uvažovaném trestném činu připouští. Nejedná se tedy o druh trestu, který by zákon v tomto konkrétním případě nepřipouštěl. S ohledem na to, že se obviněný dopustil trestného činu v souvislosti s řízením motorového vozidla, je také namístě uložení trestu zákazu činnosti dle § 49 odst. 1 tr. zák.
Dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu není naplněn i pokud jde o druhou alternativní možnost, spočívající v uložení trestu mimo zákonnou sazbu. Jak je uvedeno, lze za trestný čin dle § 224 odst. 2 tr. zák. uložit trest odnětí svobody od šesti měsíců do pěti roků. Obviněnému byl vyměřen tento druh trestu v délce dvaceti měsíců, tedy v rozmezí touto trestní sazbou vymezeném, v její dolní části. Nejedná se proto o případ, že by byla překročena horní či dolní zákonem určená hranice této trestní sazby, jak zákon požaduje.
Protože dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu není pouhá nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby, shledal Nejvyšší soud, že dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, jehož se obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku dovolává, není naplněn.
Na základě těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného MUDr. M. K. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2002, sp. zn. 11 To 293/2002 podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání n e n í s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk Sovák
Vypracovala:
JUDr. Milada Kodysová