6 Tdo 176/2024

6 Tdo 176/2024-178

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 16. 4. 2024 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný P. K. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 8. 2023, č. j. 6 To 180/2023-152, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 19 T 177/2022, takto:

I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 8. 2023, sp. zn. 6 To 180/2023, a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. 19 T 177/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Novém Jičíně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 28. 2. 2023, č. j. 19 T 177/2022-129 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný P. K. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tak, že:

dne 4. 12. 2021 v době od 23:25 hodin do 23:30 hodin ve XY, okres XY, od Hotelu XY po ulicích XY a XY až k domu čp. XY, kde byl kontrolován hlídkou policie, řídil po předchozím požití alkoholických nápojů osobní motorové vozidlo zn. Škoda Roomster, rz: XY, přičemž při vyšetření analyzátorem alkoholu v dechu bezprostředně po jízdě při jediné úspěšně provedené dechové zkoušce u něj byla zjištěna přítomnost 2,16 promile alkoholu v dechu, kdy jeho jednání vykazovalo znaky nejméně středního stupně opilosti odpovídající nejméně hladině 1,5 g/kg alkoholu v krvi.

2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 16 měsíců. Dále mu byl uložen podle § 73 odst. 1 a odst. 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 26 měsíců.

3. Proti shora citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Ostravě rozhodl usnesením ze dne 23. 8. 2023, č. j. 6 To 180/2023-152, a to tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 8. 2023, č. j. 6 To 180/2023-152, napadl obviněný dovoláním, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

5. Uvedl, že nepopírá, že před jízdou požil malé množství alkoholu. Popírá však, že by řídil ve stavu vylučujícím jeho způsobilost a že by množství alkoholu v krvi při kontrole překračovalo hladinu 1 promile. Poukázal na to, že žádný z vyslýchaných svědků jej neviděl pít alkohol, stejně tak neexistuje měření alkoholu v jeho krvi, které by splňovalo obecné předpoklady pro „objektivní měření“. Vyloučení způsobilosti a hladina alkoholu v jeho krvi jsou tak dovozovány pouze nepřímo, a to z jeho chování.

6. Namítl, že skutkové závěry soudu prvního stupně a odvolacího soudu jsou v rozporu s provedenými důkazy, neboť oba soudy bagatelizovaly důkazy svědčící v jeho prospěch nebo tyto chybně odmítly provést s odůvodněním, které postrádá smysl nebo je dokonce v přímém rozporu s tím, k čemu byl důkaz navrhován. Naopak ty, které svědčily v jeho neprospěch, oba soudy zveličily, rozpory v důkazech přehlížely a nesprávně vyhodnotily jejich procesní použitelnost. Ani jeden ze soudů neprovedl jím navrhované důkazy, mimo jiné videonahrávky poskytnuté svědkyní L., ze kterých je patrno, že v průběhu večera působí přirozeně a nejeví žádné známky požití alkoholu, ani zde není vidět, že by nějaký alkohol vůbec požíval. Ačkoliv svědkyně soudu prvního stupně sdělila, že je připravena záznamy poskytnout, soud si je nevyžádal a nabídku ignoroval. Obviněný proto uvedené nahrávky předložil jako důkaz v odvolacím řízení. Odvolací soud se jimi však odmítl zabývat s odůvodněním, že nemají žádnou spojitost s projednávanou věcí a to, že obviněný jindy nepožíval alkohol, nemůže sloužit jako důkaz, že se tak nestalo ani v tomto případě. Z toho je podle něj zřejmé, že odvolací soud se chybně domnívá, že nahrávky jsou z jiné akce a s incidentem nemají nic společného. Protože tyto videozáznamy nebyly provedeny jako důkaz, a to i přes to, že jiné videozáznamy provedeny byly, došlo jednoznačně k odepření možnosti prokázat pravdivost jeho tvrzení.

7. Soud prvního stupně dále odmítl připustit provedení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, který měl prokázat, že léky, které užívá, mohou mít vliv na jeho chování, a to i v tom smyslu, že se může jevit opilým, případně mohou „zdání o míře ovlivnění alkoholem zesilovat“. Že medikamenty užívané obviněným tento efekt mají, popsala i znalkyně z odvětví toxikologie, Ing. Gebauerová, která byla vyslechnuta při hlavním líčení. Podrobnějším odpovědím se však vyhnula s tím, že takové dotazy jsou mimo její specializaci. Pokud tak soudy užily jako podklad pro rozhodnutí jeho vnější projevy chování, měly být vzaty v úvahu veškeré okolnosti, které na jeho chování mohly mít vliv. Proto mělo být jeho návrhu na doplnění dokazování vyhověno.

8. Z výše uvedených důvodů uvedl, že považuje skutkový stav za nedostatečně zjištěný a upozornil, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované důkazy podstatného charakteru.

9. K samotnému znaleckému posudku znalkyně Ing. Gebauerové sdělil, že tento byl zadán v rané fázi řízení, ve které byly k dispozici pouze procesně nepoužitelné důkazy. Policejní orgán se jím pak pokusil obejít nedostatek použitelných důkazů a zprocesnit ty, které by jinak byly nepoužitelné. Tento postup je podle něj nezákonný a vede k procesní nepoužitelnosti celého znaleckého posudku. Znalkyně navíc měla, soudě podle znění zadání znaleckého posudku, stanovit, zda je výpověď svědka S. pravdivá, ačkoliv znalci nejsou oprávněni hodnotit důkazy. Výpověď uvedeného svědka je navíc výpovědí z doslechu, tedy neobsahuje informace o tom, co svědek sám viděl a zažil.

10. Přestože se důkazní situace u hlavního líčení dramaticky změnila, znalkyně na svých původních závěrech setrvala. Nebyla přitom soudem řádně upozorněna, že má vzít do úvahy pouze ty skutečnosti, které zazněly u hlavního líčení. I to je podle obviněného důvodem procesní nepoužitelnosti znaleckého posudku. Jinak řečeno, znalkyně musela brát v úvahu i procesně nepoužitelné podklady pro původní posudek, protože s ohledem na to, co zaznělo u hlavního líčení, je její původní závěr neobhajitelný. Z žádného procesně použitelného důkazu, mimo jeho výpověď, totiž nevyplývá, kdy a v jakém množství požil alkohol. Znalkyně navíc uvedla, že výsledek provedené dechové zkoušky mohl být ovlivněn způsobem, jakým obviněný požil alkohol (omylem z PET lahve) ve spojení s časovým odstupem od samotného požití po okamžik měření alkoholu v dechu. I přes uvedené potvrdila svůj dřívější závěr týkající se toho, jakou hladinu alkoholu musel v krvi mít, a to ačkoliv ho nikdo neviděl pít.

11. Znalkyně dále uvedla, že dechová zkouška by byla zkreslena, pokud by byla provedena v rozpětí 10–15 minut po požití alkoholu. Soudy však bez zjevného reálného základu konstruovaly, že doba mezi požitím alkoholu a dechovou zkouškou byla delší než uvedené rozpětí. Nesdělily však o kolik delší časový úsek se má jednat, a tedy uzavřely, že obviněný musel alkohol požít i jinak než omylem z PET lahve, jak namítala obhajoba.

12. I hodnocení znaleckého posudku bylo podle jeho názoru chybné, když odvolací soud na něj pohlížel jednostranně a snažil se nalézt pouze to, proč jsou závěry soudu prvního stupně správné. Na výtky z jeho strany nebylo nijak reagováno.

13. Pokud jde o samotnou dechovou zkoušku uvedl, že nebyla provedena zákonem aprobovaným způsobem. Ačkoliv policisté tvrdí, že ho vyzvali k druhé dechové zkoušce, nejsou schopni se shodnout, který z nich výzvu učinil. Z videozáznamu je přitom zřejmé, že k žádné výzvě nedošlo. To, že obviněný zcela vědomě mařil provedení první dechové zkoušky je pak výrazem toho, že na jeho chování alkohol vliv neměl. Nebylo to tedy tak, že by byl ve stavu, kdy nebyl schopný měření absolvovat.

14. Jako nedostatečné obviněný zhodnotil konstatování odvolacího soudu, že závěry soudu prvního stupně o jeho vině považuje za správné, zákonné a v plném rozsahu odůvodněné. Odvolací soud se dostatečně nezabýval jeho argumenty proti hodnocení důkazů ze strany soudu prvního stupně a nesprávně konstatoval, že jím nebyl předložen jiný důkaz, který by hodnocení soudu mohl zpochybnit. Tak učinil i přes to, že on takový důkaz navrhoval, avšak jeho důkazním návrhům nebylo vyhověno.

15. Neztotožnil se také s tvrzením odvolacího soudu, že došlo k propojení výpovědí svědků K., Š. a S. se znaleckým zkoumáním znalkyně Ing. Gebauerové, když takové propojení bylo podle něj učiněno pouze na základě subjektivního vnímání, za absence jakéhokoliv objektivního měření a údajů. Jeho výtky k obsahům výpovědí a nedostatkům znaleckého posudku však soudy obou stupňů ignorovaly. Nezabývaly se ani rozpory ve výpovědích policistů, když naopak uzavřely, že právě ony rozpory je činí věrohodnějšími. Uvedené výpovědi se však neshodují nejen samy mezi s sebou, ale existuje zde taktéž nesoulad mezi nimi a videozáznamem, který zachycuje zásah policistů.

16. Pokud pak policisté ve výpovědích popisovali, jak subjektivně vnímali jeho chování, vyjadřovali pouze své pocity, nikoliv objektivně měřitelné údaje. Navíc uváděli jen to, co je mu díky jeho tělesné konstituci vlastní i ve chvílích, kdy pod vlivem alkoholu není, a to jeho kolébavou chůzi. Ta je podle něj u osoby se 170 kg běžná a nejedná se o důsledek ovlivnění alkoholem.

17. Uvedl, že obsah výslechu svědka S. byl pro soud zásadní, ačkoliv ten v době oslavy na místě vůbec nebyl a ani netvrdí, že ho viděl pít alkohol. Ohledně jeho zakopnutí na schodech svědek sdělil, že schody jsou příkré a v chodbě je tma. Pokud pak svědek tvrdí, že akce skončila, protože obviněný nebyl schopen pokračovat, pak toto není pravdou. Naopak, akce se konala v době covidových opatření a organizátoři již přetahovali dobu povolenou vládními opatřeními. Opomenuty však zůstaly výpovědi svědků L. a A. Dále i jeho vlastní výpověď je důkazem, který je třeba hodnotit, a to tím spíše, že jediné informace o množství požitého alkoholu a okolnosti požití se podávají z ní. Pokud soud poukazuje na údajné rozpory, pak se na ně měl možnost zeptat v průběhu jeho výpovědi, avšak takto neučinil. Na místo toho je vyplňoval svými vlastními smyšlenkami vydávanými za důkazy. Na rozdíl od odvolacího soudu pak obviněný nevidí nic rozporného na tom, že má hrůzu z lékařů a odběrů krve, ale přitom musí kvůli svému zdravotnímu stavu vyšetření a odběr krve relativně často absolvovat.

18. Nakonec avizoval, že nemá v úmyslu navodit dojem, že se nic nestalo. Sám se k požití alkoholu před jízdou přiznal. Je ovšem přesvědčen, že z důkazů není možné dovodit, jakou konkrétní hladinu alkoholu v krvi měl v době řízení automobilu a tím spíše nelze uzavřít, že tato hladina převyšovala jednu promile.

19. Na základě těchto skutečností navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a přikázal podle § 265l odst. 1 tr. ř. soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Souhlasil přitom s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.

20. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Uvedl, že přesto, že obviněný uplatnil, mimo jiné, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neuplatnil žádné námitky ryze hmotněprávní povahy dopadající na kvalifikaci žalovaného skutku. Dovolací argumentace byla namířena do oblasti skutkových zjištění, a teprve prostřednictvím alternativního náhledu na ně, především při zpochybňování míry ovlivnění alkoholem, obviněný usiloval o vyloučení trestní odpovědnosti za trestný čin v silniční dopravě.

21. Ohledně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se vyjádřil tak, že námitky obviněného představují toliko běžnou polemiku s rozsahem provedeného dokazování a způsobem hodnocení důkazů ze strany soudů nižších stupňů, aniž by jimi mohl být založen tzv. extrémní rozpor. Soudy nižších stupňů podle státního zástupce hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se jejich deformace, ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. Námitky vznesené obviněným jsou navíc spíše opakováním obhajoby uplatňované již v dřívějších fázích trestního řízení, se kterými měly soudy nižších stupňů příležitost se vypořádat.

22. Trestní odpovědnost byla podle státního zástupce vyvozena adekvátně. Připomněl, že konstantní teorie i judikatura shodně považují hladinu alkoholu v krvi nejméně ve výši 1 promile za absolutní nezpůsobilost k řízení motorového vozidla. Při dosažení této hranice se považuje za prokázané, že se pachatel nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost. Při nižších hladinách musí být navíc zváženy ještě další důkazy, které nasvědčují, že pachatel byl nezpůsobilý k řízení vozidla. Těmito důkazy musí být nezpůsobilost řidiče nepochybně prokázána. Při provádění dechových zkoušek certifikovaným přístrojem, který přepočítává výsledek dechové zkoušky na hladinu alkoholu v krvi se provádí opakované měření. Policisté v daném případě provedli odborné měření, přičemž první dechová zkouška ukázala na hodnotu 2,16 promile alkoholu. Následně však obviněný neposkytl potřebnou součinnost pro provedení opakované zkoušky. Přesto lze na stav vylučující způsobilost obviněného podle něj spolehlivě usuzovat ze souhrnu dalších okolností jako jsou svědecké výpovědi policistů a svědka S., kamerové záznamy policejní hlídky, kamerový záznam z hotelu a znalecký posudek znalkyně, včetně jejího výslechu.

23. K námitkám ohledně znaleckého posudku uvedl, že ten vycházel z materiálů řádně opatřených v přípravném řízení. V danou dobu ani nebylo možné provádět výslechy osob v jiné formě než ve formě podaných vysvětlení, přičemž posudek sloužil jako podklad pro sdělení podezření. Znalkyně pak prezentovala své závěry v hlavním líčení, v němž ohledně míry ovlivnění alkoholem dospěla k témuž stavu na podkladě již procesně použitelných důkazů a dále reagovala na pokládané otázky. Svědky L. a A. soud hodnotil jako nevěrohodné z důvodu nedostatků mezi tím, co uváděli v přípravném řízení, a co uváděli jako svědci před soudem.

24. Co se týče námitek ohledně neakceptování návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku sdělil, že soud není v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu procesní strany. Právu obviněného navrhnout důkazy odpovídá povinnost soudu o důkazních návrzích rozhodnout, a pokud jim nevyhoví vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Tento návrh na doplnění dokazování byl soudem prvního stupně zamítnut pro omezený důkazní potenciál, a proto se nemůže jednat o tzv. opomenutý důkaz ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K dalšímu navrhovanému důkazu, tedy k videonahrávkám poskytnutým svědkyní L., uvedl, že „tato námitka nebyla uplatněna výslovně směrem k neakceptování návrhu na obhajobu na doplnění dokazování v hlavním líčení, a proto postrádá potenciál tzv. opomenutého důkazu“. Z protokolu o hlavním líčení navíc vyplývá, že v závěrečné fázi, kdy byly podány návrhy na doplnění dokazování, se kromě revizního znaleckého posudku podával dále jen návrh na vyžádání lékařské dokumentace.

25. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Souhlasil přitom s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.

26. Obviněný dále Nejvyššímu soudu zaslal repliku k vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství, ve které zopakoval, že znalkyně sice připouští zkreslení výsledku dechové zkoušky, avšak nakonec se drží svého názoru o určité hladině alkoholu v krvi, aniž by měla informaci o tom, kolik čeho vlastně vypil. Dále nesouhlasí se státním zástupcem v tom, že policisté provedli odborné měření, když pro odborně provedenou dechovou zkoušku musí být dodržen stanovený postup spočívající v tom, že musí být realizována dvě měření s časovým rozestupem minimálně pěti minut, což se nestalo. Je navíc nepravdou, že neposkytl součinnost při opakované dechové zkoušce, neboť k této ani nebyl vyzván. Ohledně nedůvěryhodnosti svědků A. a L. sdělil, že původní podání vysvětlení je neprocesním důkazem, a proto nebylo jako důkaz provedeno. Pokud soud prvního stupně porovnával procesně použitelnou a nepoužitelnou výpověď a na základě toho došel k závěru, že procesně použitelná výpověď je nedůvěryhodná, pak hrubě porušil ustanovení trestního řádu. Nakonec k původním důkazním návrhům uvedl, že z jeho strany byly vzneseny dva návrhy na vypracování znaleckého posudku. Prvním byl návrh na vypracování revizního posudku z odvětví toxikologie, druhým byl návrh na vypracování znaleckého posudku na posouzení vlivu léků užívaných obviněným na vnější projevy jeho chování. Druhý uvedený důkazní návrh však státní zástupce opomněl vzít v úvahu.

III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování

27. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.

28. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 8. 2023, sp. zn. 6 To 180/2023, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

29. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly.

30. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

31. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho podstatou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy

nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.

32. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

IV. Důvodnost dovolání

33. Nejvyšší soud se ztotožňuje se státním zástupcem, že ačkoliv obviněný uplatňuje dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., dovolací argumentace směřovala de facto do oblasti dokazování a z toho vyplývajících skutkových zjištění, neboť teprve z těchto výhrad obviněný vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku.

34. Přichází tak v úvahu jeho námitky podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ve všech jeho třech alternativách, tedy že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou 1) ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou 2) založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo 3) ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nejvyšší soud přitom považuje za nejvhodnější začít důvodnost dovolání obviněného posuzovat nejprve od třetí alternativy uvedeného dovolacího důvodu.

35. Pod naposledy zmíněnou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno podřadit dovolací námitky obviněného týkající se skutečnosti, že soudy odmítly provést důkazy jím navrhované, konkrétně znalecký posudek z oboru zdravotnictví, který by měl prokázat, že léky, které užívá, mohou mít podstatný vliv na jeho chování v souvislosti se zkonzumovaným alkoholem a videonahrávky poskytnuté svědkyní, které by měly prokazovat, že v průběhu večera před tím, než byl zastaven příslušníky Policie České republiky, nejevil známky intoxikace alkoholem.

36. V obecné rovině lze v této souvislosti poznamenat, že podle judikatury Ústavního soudu nejsou soudy povinny vyhovět každému vznesenému důkaznímu návrhu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05). Právu stran navrhnout důkazy, jejichž provedení považují za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Za opomenutý důkaz tedy nelze považovat jakýkoli stranami navržený a soudem neprovedený důkaz, ale pouze takový důkazní návrh, který byl bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, event. zcela opomenut, případně může jít o situace, kdy v řízení řádně provedený důkaz nebyl v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněn při ustálení skutkového závěru, tj. soud jej neučinil předmětem svých úvah a hodnocení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2022, sp. zn. 6 Tdo 902/2022).

37. Pokud jde o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, který by měl prokázat, že léky, které obviněný užívá, mohou mít významný vliv na jeho chování (v tom smyslu, že se mohl jevit podnapilým, ačkoliv nebyl), případně mohou u dané osoby zesilovat účinek alkoholu, Nejvyšší soud se ztotožňuje s tím, že se jedná o podstatný důkaz, který bylo třeba provést tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci bez důvodných pochybností. Způsob a míra, jakou bylo chování obviněného dotčeno jím užívanými léky, totiž zůstaly neobjasněny. Jedná se přitom o skutečnosti, které mohou mít na právní posouzení jeho jednání podstatný vliv.

38. Znalkyni z odvětví toxikologie byly při hlavním líčení položeny dotazy týkající se možného vlivu užívané medikace na chování obviněného, přičemž uvedla, že vzhledem k její odbornosti jí odpověď na tyto dotazy nepřísluší. Zejména na otázku, zda pokud člověk nakombinuje i menší množství alkoholu s léky na hypertenzi, může se jevit více opilý, než ve skutečnosti s ohledem na množství vypitého alkoholu je, sdělila, že to je spekulativní, velice individuální a záleží to na aktuálním zdravotním stavu daného člověka, což by měl podle odbornosti posoudit spíše ošetřující lékař, který zná aktuální zdravotní stav daného jedince, případně odborník internista.

39. Pokud jde o danou problematiku, respektive o otázku kombinace medikamentů s alkoholem a jejího vlivu na chování obviněného, nelze navíc odhlédnout od té skutečnosti, že příslušníci Policie České republiky provedli pouze jednu dechovou zkoušku. Tu obviněný zpochybňuje tím, že se krátce před jízdou omylem napil z PET lahve, ve které byl alkohol, o čemž nevěděl. K realizaci kontrolní dechové zkoušky, která by potvrdila nebo vyvrátila verzi obviněného, podle které dechový analyzátor ukázal hodnotu přes 2 promile proto, že se obviněný před jízdou omylem napil z PET lahve s alkoholem, však (ať už je tomu z jakýchkoliv důvodů) nedošlo. Za situace, kdy znalkyně z odvětví toxikologie připustila, že dechová zkouška mohla být ovlivněna právě obhajobou avizovanou nehodou v podobě nechtěného styku dutiny ústní s alkoholem z PET lahve, hodnotily soudy stupeň intoxikace obviněného alkoholem i na základě jeho vnějších projevů. Potřeba vypracování výše popsaného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví se tak, vzhledem k tomu, že na míru ovlivnění alkoholem obviněného bylo uvažováno zejména na základě jeho chování, jeví jako potřebná.

40. Nejvyšší soud proto konstatuje, že daný důkazní návrh byl relevantní a řádně navržený, avšak zůstal nedůvodně neproveden. Považuje proto za potřebné doplnit dokazování znaleckým posudkem ze strany znalce, do jehož odbornosti náleží posoudit, zda a jakým způsobem mohly léky, které užívá obviněný, ovlivnit jeho chování v tom smyslu, že se mohl jevit jako opilý, případně jak mohly tyto léky ovlivnit jeho chování při požití různého množství alkoholu.

41. Týž závěr (opomenutý důkaz) platí i ve vztahu k videozáznamu ze dne 4. 12. 2021, který byl pořízen v průběhu oslavy, na které obviněný působil jako diskjockey, bavič a moderátor, a který obviněný navrhl k provedení s tím, že má prokazovat, že nebyl ve stavu vylučujícím způsobilost řídit motorová vozidla. Obhajoba uvedené nahrávky zaslala odvolacímu soudu ještě před samotným veřejným zasedáním, a to s odůvodněním, že na žádném z videí není vidět, že by obviněný popíjel alkohol nebo že by jevil známky jeho požití. Naopak z nich má být patrné, že celý večer fungoval bez problémů způsobem, který byl potřebný pro účel, pro který byl pozván. Odvolací soud pak pochybil, když odmítl daný důkaz provést s odůvodněním, že zaslané videozáznamy nemají žádnou spojitost s projednávanou věcí a jejich obsah nemůže sloužit jako důkaz, že jindy nepožíval alkohol. Takové pochybení Nejvyšší soud naznal proto, že z přípisu ze dne 17. 8. 2023, který obhajoba odvolacímu soudu zaslala (č. l. 146) je zřejmé, že se má jednat právě o nahrávky ze dne, kdy k činu mělo dojít, nikoliv z jiných dnů a jiných oslav nesouvisejících s projednávanou věcí. Tomu odpovídá mimo jiné i skutečnost, že autenticitu nahrávek má potvrzovat svědkyně, která je má v osobní dispozici a která byla organizátorkou dané oslavy. Nad to lze předpokládat, že svědkyně má k dispozici nahrávky právě ze své vlastní oslavy, kam obviněného pozvala jako baviče a moderátora, a naopak nelze předpokládat, že by shromažďovala nahrávky z oslav jiných osob.

42. Nejvyšší soud proto uzavírá, že obviněným učiněný důkazní návrh byl i v tomto případě relevantní a řádně navržený, přičemž odvolací soud jej nedůvodně neprovedl, když nesprávně uvedl, že obsah videonahrávek odkazuje na jiné události než je ta, která je předmětem trestního řízení.

43. S přihlédnutím ke skutečnostem výše uvedeným Nejvyšší soud v této části shledal naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě.

44. Druhé alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají námitky, že znalecký posudek byl zadán v rané fázi řízení, kdy byly k dispozici jen procesně nepoužitelné důkazy, v němž navíc měla znalkyně nepřípustně provádět hodnocení důkazů a dále, že soud prvního stupně považoval výpovědi svědků svědčících ve prospěch obviněného za nevěrohodné na základě srovnání obsahu úředních záznamů o podání vysvětlení získaných v přípravném řízení a výpovědí získaných u hlavního líčení.

45. K námitce, že soud prvního stupně usuzoval na věrohodnost svědků svědčících ve prospěch obviněného ze srovnání obsahu úředních záznamů o podání vysvětlení (k jejichž čtení nebyl dán v hlavním líčení souhlas) a výpovědí získaných u hlavního líčení nutno poznamenat, že takové pochybení Nejvyšší soud ve věci neshledal. Je sice pravdou, že soud první stupně neuvěřil výpovědi svědků L. a A., avšak důvodem k pochybám nebylo srovnání úředních záznamů o podání vysvětlení a výpovědí učiněných u hlavního líčení bez dalšího. Soud prvního stupně naopak, vědom si procesní nepoužitelnosti předmětných úředních záznamů, uvedl, že i přes to, že pro nesouhlas obviněného nebylo možné úřední záznamy o podaných vysvětleních číst, považuje výpovědi daných svědků za účelové. K tomu pak uvedl množství skutečností, na základě kterých takovou nevěrohodnost shledal (např. způsob výpovědi svědka A., vztah svědků k obviněnému, podrobnosti výpovědi svědka S. a další).

46. Nelze pak přisvědčit ani námitce, že by zadání znaleckého posudku bylo vadné v tom smyslu, že by znalkyni vedlo k hodnocení důkazů, jako k úkolu, který přísluší výhradně soudu. Žádná z otázek zadaných v přípravné fázi řízení totiž nevyznívá tak, že by měla znalkyně zhodnotit, které z podaných vysvětlení je věrohodné a které nikoliv. Pro zodpovězení otázky, zda výsledek dechové zkoušky odpovídá skutečnostem, které obviněný uvedl v přípravném řízení, není třeba hodnotit věrohodnost toho kterého vysvětlení. Navíc se jedná (v dané oblasti zkoumání) o běžné zadání znaleckého posudku. Znalec takovým způsobem pouze zjišťuje, zdali udávané množství požitého alkoholu objektivně odpovídá naměřeným hodnotám, přičemž je až věcí soudu, zda zhodnotí výpověď obviněného, případně svědka, jako věrohodnou či nikoliv.

47. Nejvyšší soud se však s obviněným ztotožňuje ohledně té skutečnosti, že znalecký posudek tak, jak byl proveden v předkládané věci, byl stižen jistými nedostatky. Byl vypracován již v přípravném řízení na základě v tu dobu dostupného spisového materiálu, který obsahoval zejména úřední záznamy o podání vysvětlení. Znalkyně, jež tento posudek vypracovala, byla následně vyslechnuta v hlavním líčení, kde sice uvedla, že výpověď svědků z hlavního líčení nemění nic na jejích znaleckých závěrech, opakovaně se však odvolávala na písemnou verzi znaleckého posudku, jehož podkladem byly zejména úřední záznamy o podání vysvětlení, s jejichž čtením v hlavním líčení nebyl dán souhlas. Soud prvního stupně však pochybil, když ji nepoučil o tom, že posudek je nutno doplnit tak, aby podkladem pro jeho závěry byly pouze procesně použitelné důkazy, kterými dané úřední záznamy nejsou. V důsledku toho znalkyně nesprávně založila své závěry například na tom, že obviněný měl vypít 1l vodky zn. Ruský standard, když tuto skutečnost svědek S. uvedl pouze v rámci přípravného řízení do úředního záznamu o podaném vysvětlení, který ovšem nebyl a ani nemohl být proveden jako důkaz, neboť s jeho čtením obviněný nedal souhlas tak, jak to vyžaduje § 211 odst. 6 tr. ř. V rámci dokazování provedeného v řízení před soudem prvního stupně taková informace od daného svědka nezazněla.

48. Uvedené ovšem neznamená, že by znalecký posudek byl absolutně nepoužitelný. Je totiž opřený i o podklady, které z procesního hlediska nevyvolávají pochybnosti. Jde například o úřední záznam o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky před nebo během jízdy, který má povahu listinného důkazu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 7 Tdo 581/2016) a jako takový je použitelný nebo o záznam o dechové zkoušce. V částech opřených výlučně či dominantně o podklady, jež nelze v řízení užít jako řádné důkazy (například úřední záznamy o podaném vysvětlení, které nebylo možno pro nesplnění podmínek § 211 odst. 6 tr. ř. přečíst k důkazu) nicméně použitelným není.

49. S ohledem k uvedenému tak Nejvyšší soud shledal naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě.

50. Nakonec pod první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno podřadit obecně námitky týkající se skutečnosti, že nebylo dostatečně prokázáno, že měl obviněný v krvi více jak jedno promile alkoholu, a tedy byl ve stavu vylučujícím způsobilost řídit motorová vozidla, a dále kolik a jakého alkoholu požil.

51. Nejvyšší soud považuje za vhodné (neboť obviněný nesprávně uvádí, že za stav vylučující způsobilost ve smyslu § 274 tr. zákoníku se považuje hladina alkoholu v krvi ve výši nejméně 1 promile) uvést následující. Pro stav vylučující způsobilost neexistuje žádná konkrétní definice, neboť různé návykové látky působí na člověka odlišně a rozdílně ho ovlivňují se zřetelem k provozované činnosti. Proto je nutné v každém jednotlivém případě zkoumat, jakou měrou byla požitou návykovou látkou ovlivněna schopnost vykonávat pachatelem provozovanou činnost. K naplnění znaků tohoto trestného činu se nevyžaduje stav, kdy pachatel upadá do bezvědomí nebo není schopen komunikace, ale postačí ovlivnění fyzických a psychických schopností návykovou látkou, které vylučuje způsobilost vykonávat zaměstnání či jinou činnost, při které by mohl být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo způsobena značná škoda na majetku. Podle poznatků lékařské vědy není žádný, tedy ani nadprůměrně disponovaný řidič motorového vozidla, schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, dosáhne-li hladina alkoholu v jeho krvi nejméně 1,00 g/kg (1 promile). Ve věcech, kde bylo u řidiče zjištěno, že měl v době řízení menší množství alkoholu v krvi než 1 promile, je vždy nutno prokázat, že jeho schopnost řídit motorové vozidlo byla skutečně snížena v rozsahu, jaký předpokládá § 274 tr. zákoníku (ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 3624– 3625).

52. Pro vyvození trestní odpovědnosti za trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku tedy není bezpodmínečně nutné, aby hladina alkoholu v krvi řidiče byla alespoň 1 promile. Hladina alkoholu v krvi může být i nižší, ovšem za takové situace je třeba provádět rozsáhlejší dokazování tak, aby bylo prokázáno, že ačkoliv měl řidič v krvi množství alkoholu nižší než 1 promile, byl ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorových vozidel.

53. Pokud jde o způsob provedení dechové zkoušky v předkládané věci, nelze uzavřít, že by neprovedení druhého kontrolního měření automaticky znamenalo nepoužitelnost jejích výsledků. Podle uznávané komentářové literatury dokonce ani neprovedení dechové zkoušky při neexistenci výsledků krevní zkoušky nemusí znamenat, že pachatele nebude možno postihnout za trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky, neboť míru ovlivnění pachatele návykovou látkou a na základě toho stav vylučující způsobilost vykonávat pod vlivem návykové látky zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, lze zjišťovat i jiným způsobem (ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 3624).

54. Dále podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 5 Tz 202/99, trestní stíhání řidiče motorového vozidla pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku není vyloučeno ani v případě, jestliže se nepodařilo objektivně (tj. odběrem a vyšetřením krve) zjistit přesné množství alkoholu v krvi řidiče v době jízdy. Citované ustanovení totiž podmiňuje trestní odpovědnost stavem, který vylučuje způsobilost k výkonu zaměstnání nebo k jiné činnosti, při nichž by mohl pachatel ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Na takový stav lze sice usuzovat především z množství (hladiny) alkoholu v krvi řidiče, ale není-li tento údaj k dispozici, je možné a nutné stav vylučující způsobilost vyvodit ze souhrnu ostatních okolností, za nichž byla jízda řidiče motorového vozidla uskutečněna, např. z druhu a množství alkoholických nápojů požitých před jízdou řidičem, z doby, kdy k požití došlo, ze způsobu jízdy, z celkového chování řidiče před nehodou i po ní apod., které pak je třeba nechat posoudit příslušným znalcem nebo znalci ve znaleckém posudku, který určí minimální hranici ovlivnění pachatele návykovou látkou jako podklad pro určení, zda byl ve stavu vylučujícím způsobilost vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost. K tomu musí orgány činné v trestním řízení opatřit a provést všechny vhodné a potřebné důkazy (§ 2 odst. 5 tr. ř.) a odpovídajícím způsobem je zhodnotit jednotlivě i v souhrnu (§ 2 odst. 6 tr. ř.).

55. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě předpokládá zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. O ten se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, a dále když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další).

56. V návaznosti na to je třeba konstatovat, že v posuzované věci existují takové důkazy, které mohou být interpretovány jako usvědčující v tom smyslu, že se obviněný jevil být opilým. Na druhou stranu byla u obviněného provedena pouze jedna dechová zkouška, jejíž výsledek obviněný zpochybňuje tvrzením, že krátce před jejím provedením omylem požil alkohol z PET lahve, o němž nevěděl, že se v ní nachází. Znalkyně navíc připustila, že taková situace by ovlivnila nejen výsledek dechové zkoušky, ale i závěry ohledně toho, jakou hladinu alkoholu měl obviněný v krvi. Na druhou stranu také uzavřela, že výsledek dechové zkoušky by přestal být zkreslen zhruba po 10–15 minutách (s ohledem na tělesnou konstituci obviněného spíše po 10 minutách), přičemž soud prvního stupně uvedl, že od počátku kamerového záznamu o silniční kontrole ze strany policistů k první úspěšné dechové zkoušce uběhl čas cca 7 minut, který spolu s časem stráveným na čekání na semaforech a určitým časem jízdy od hotelu, kde obviněný působil jako bavič na oslavě k místu zastavení obviněného je delší než 10 minut (což nelze považovat za nelogický závěr). Pochybnosti o průběhu skutkového děje by byla způsobilá vyvrátit, případně potvrdit, právě kontrolní dechová zkouška. Ta (stejně jako krevní zkouška, která by měla pro objasnění věci stejný význam) však provedena, jak již shora řečeno, nebyla. Přitom nikdo z dosud vyslechnutých svědků výslovně neuvádí, že obviněného viděl pít alkohol v tom kterém množství. Za takové situace, kdy dokazování není z výše uvedených důvodů možno považovat za kompletní, nelze uzavřít, že by byl prokázán takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

57. Pochopitelnou se tedy jeví skutečnost, že se soudy snažily otázku míry ovlivnění obviněného alkoholem (s ohledem na výsledek dechové zkoušky a závěry znalkyně) vyřešit i v kontextu jeho chování, a to prostřednictvím zajištěných videozáznamů a procesně použitelných výpovědí svědků. O to víc je však v dané věci zřetelný shora popsaný problém opomenutých důkazů. Nad to je třeba souhlasit s obviněným, že pokud mají být jeho vnější projevy hodnoceny jako podklad pro rozhodnutí, měly by být vzaty v úvahu všechny okolnosti, které mohly mít na jeho chování vliv.

58. Nejvyšší soud proto uzavírá, že vzhledem k výše uvedenému, zejména vzhledem k nekompletnímu dokazování, shledal, že skutková zjištění rozhodná pro naplnění znaků trestného činu postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, a tedy i naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to v jeho první alternativě.

V. Způsob rozhodnutí

59. Na základě popsaných skutečností Nejvyšší soud přistoupil ke kasaci dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu, jakož i rozsudku soudu prvního stupně. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. tedy zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 8. 2023, sp. zn. 6 To 180/2023, a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. 19 T 177/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Okresnímu soudu v Novém Jičíně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

60. V novém řízení bude Okresní soud v Novém Jičíně povinen se v intencích daného zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí znovu zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Musí přitom postupovat důsledně tak, aby dostál požadavkům § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. K tomu Nejvyšší soud dodává, že v dalším řízení se nabízí doplnit dokazování také o výslech dvou přítelkyň svědkyně L., které měly být v průběhu oslavy jejích narozenin „rozhozené“ ze skutečnosti, že obviněný byl poslední hodinu ve stavu, kdy nemohl působit v postavení, pro které byl na událost pozván, což vypověděl svědek S. v rámci hlavního líčení (č. l. 117).

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. 4. 2024

JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu