6 Tdo 182/2018-23
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 2. 2018 o dovolání,
které podal obviněný Ľ. M., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12.
10. 2017, sp. zn. 11 To 372/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u
Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 2 T 41/2017, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného Ľ. M. o d m
í t á .
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 2
T 41/2017, byl obviněný Ľ. M. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem
týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil
způsobem popsaným ve výroku rozsudku jmenovaného soudu.
2. Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 198 odst. 1 tr. zákoníku k
trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1,
§ 84 a § 85 odst. 1, 2 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání
pěti let za současného stanovení dohledu v rozsahu stanoveném trestním
zákoníkem.
3. Z podnětu odvolání státního zástupce Okresního státního
zastupitelství Praha-západ byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 12. 10.
2017, sp. zn. 11 To 372/2017, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř.
zrušen rozsudek nalézacího soudu ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr.
ř. byl obviněný odsouzen podle § 198 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí
svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 131 odst. 1 tr. ř. byla soudu
prvního stupně ve skutkové větě výroku o vině jeho rozsudku nařízena oprava
data ukončení skutku z nesprávného 24. 12. 2016 na správné 24. 12. 2015.
II.
4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný
dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. V odůvodnění mimořádného opravného prostředku odvolacímu soudu
vytknul, že ačkoliv potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině a
odvolání státního zástupce v té části nevyhověl, přesto tento rozsudek ve
výroku o trestu zrušil a uložil mu nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře
dvou let, aniž by provedl doplňující důkazy, které by zpochybnily závěry
nalézacího soudu o možnosti a účelu podmíněného odložení výkonu trestu odnětí
svobody na dlouhou dobu za současného dohledu. Namítl, že provedeným důkazům u
soudu prvního stupně neodpovídá, že bych neuznal nevhodnost a nesprávnost svého
jednání vůči synovi, k čemuž uvedl, že rozsudek nalézacího soudu přijal s
vědomím nesprávnosti svého jednání a snažil se, aby věc byla co nejdříve
ukončena a nadále na syna trpícího dyslektií nepůsobila negativně. Zdůraznil,
že usiloval, aby syn YYYYY *) (dále jen „poškozený“) byl svěřen do péče dcery
D., což se také stalo, takže jí mohl finančně přispívat na uspokojení potřeb
spojených s péčí o poškozeného, což při výkonu nepodmíněného trestu odnětí
svobody nebude možné. Tvrzení, že jeho necitlivé jednání „naprosto psychicky
poznamenalo jednu lidskou bytost, popřípadě ovlivnilo její psychiku tak
závažně, že do budoucna se bude velmi těžce s pocitem příkoří a ublížení
vyrovnávat“, podle obviněného není ničím doloženo a neodpovídá provedeným
důkazům, načež poukázal na znalecký posudek PhDr. Vladimíra Fídlera založeného
na č. l. 69-86 spisu.
6. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu
jeho dovolání podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v
Praze ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 11 To 372/2017, ve výroku o trestu zrušil a
podle § 265l tr. ř. Krajskému soudu v Praze přikázal nové projednání a
rozhodnutí ve věci.
7. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího
státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) s tím, že obviněný v
podstatě namítá nepřiměřenost trestu. V návaznosti na to odkázal na ustálenou
judikaturu Nejvyššího soudu (vycházející zejména z rozhodnutí publikovaného pod
č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), podle níž lze námitky vůči druhu a výměře uloženého
trestu v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. h) tr. ř., zatímco jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném
druhu či výměře uloženého trestu (mj. uložení nepřiměřeně přísného trestu)
nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 tr. ř. S poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, se dále zabýval otázkou, zda nejsou ve věci
obviněného dány výjimečné okolnosti pro zrušení konkrétního nepřiměřeného
trestu v dovolacím řízení, nicméně dospěl k závěru, že se nejedná o případ
trestu, který by byl extrémně přísný a zjevně nespravedlivý a nepřiměřený,
proto se nemohou uplatnit úvahy opřené o principy spravedlnosti a humánnosti
sankcí jako ve věci sp. zn. 8 Tdo 1561/2016. Uzavřel proto, že námitky
obviněného zjevně neodpovídají důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř., ani podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
8. Ze shora uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud
podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z
jiného důvodu,
než je uveden v § 265b tr. ř. Z hlediska ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr.
ř. souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
III.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal,
zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou
osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad
pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro
odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
10. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2017,
sp. zn. 11 To 372/2017, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1,
odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §
265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu
dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy
v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst.
1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o
něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném
zákonném ustanovení.
12. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v
případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje,
že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud
tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle
norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů.
13. V obecné rovině pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o
něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat
zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen
formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
14. Obviněný s oporou o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. namítá nepřiměřenost uloženého trestu odnětí svobody, jehož výkon mu byl
odvolacím soudem zpřísněn z podmíněného na nepodmíněný, aniž by k tomu provedl
doplňující dokazování.
15. Nejvyšší soud k těmto výhradám prvně připomíná (shodně jako státní
zástupce ve vyjádření k dovolání), že námitky vůči druhu a výměře uloženého
trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání relevantně
uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1
písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu,
který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou
zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající
v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu (zejména nesprávné vyhodnocení
kritérií uvedených v § 38 – § 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení
nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat
prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani
jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně
právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno (pokud jde o výrok o
trestu) považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného
práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v
právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný
trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí
publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
16. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je vhodné
výslovně zmínit i stále přiměřeně aplikovatelné usnesení Ústavního soudu ze dne
28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud
„připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení
soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích,
tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo
hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní
hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. … S poukazem na citovaný
dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro
nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o
trestu nebyla důsledně respektována ustanovení § 23 odst. 1 tr. zák. a § 31
odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro
jeho ukládání.“
17. Vzhledem k výše uvedenému tak nutno konstatovat, že námitky
obviněného ohledně nepřiměřenosti uloženého trestu nelze podřadit pod jím
uplatněný, ani žádný jiný dovolací důvod podle § 265b tr. ř. Nejvyšší soud
pouze pro úplnost uvádí, že obviněnému byl uložen přípustný druh trestu ve
výměře v rámci trestní sazby stanovené zákonem na trestný čin podle § 198 odst.
1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným. Zpřísnění uloženého trestu odnětí
svobody (které v rámci odvolacího řízení není ničím výjimečným) bylo i v
souladu s procesními ustanoveními, neboť odvolání státního zástupce Okresního
státního zastupitelství Praha-západ bylo podáno v neprospěch obviněného.
Zároveň je zapotřebí zmínit, že soud druhého stupně v případě změny výroku o
trestu (na podkladě skutkových zjištění nalézacího soudu) není povinen
doplňovat dokazování, přičemž odvolací soud v daném směru žádné nové skutkové
závěry nečinil. V neposlední řadě lze poznamenat, že druh a výměra trestu, k
němuž byl obviněný odsouzen rozsudkem odvolacího soudu, nijak nevybočuje ani ze
zásad pro ukládání trestů vymezených zejména v § 37 – § 39 tr. zákoníku, k
čemuž lze v podrobnostech odkázat na pečlivé odůvodnění jeho rozsudku na str.
4-5.
18. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne,
bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší
soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených
zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí
bez věcného projednání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v
neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 2. 2018
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu § 15 zákona č. 45/2013 Sb.