6 Tdo 200/2025-447
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 4. 2025 o dovolání, které podal obviněný Zdeněk Vávra, trvale bytem Prasek 112, okres Hradec Králové, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2024, č. j. 3 To 238/2024-399, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 29/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 3. 6. 2024, č. j. 3 T 29/2023-353, byl obviněný Zdeněk Vávra (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku.
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti ESOS Ostrava, s.r.o., IČO: 25868781, částku 41 500 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla jmenovaná poškozená odkázána se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. 9. 2024, č. j. 3 To 238/2024–399, tak, že jej podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. e), písm. f) tr. ř. zrušil v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 písm. a), písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, který spáchal tím, že dne 20. 5. 2022 v Ostravě – Moravské Ostravě na ulici Výstavní č. 3224/51 v sídle obchodní korporace ESOS Ostrava, s.r.o., od jejích zaměstnanců převzal tomuto subjektu náležející filtrační jednotku zn. Europafilter EF 2115SV sériového čísla XY včetně připojovacích hadic, kterou si takto na základě předchozí dohody s jejím jednatelem Ing. Petrem Lysákem přebral k dočasnému užívání (nájmu) na dobu do 20. 6. 2022 obchodní korporací BESTCODE s.r.o., IČ: 08468231, jejímž byl tehdy jediným jednatelem i společníkem a kterou takto zastupoval, za což tato společnost zaplatila tentýž den jeho prostřednictvím částku 30 250 Kč, načež ke dni 21. 6. 2022 ani jindy zmíněnou filtrační jednotku přes žádosti a výzvy jejího výše specifikovaného vlastníka nevrátil, ničeho dalšího za ni neuhradil, tuto si ponechal pro sebe a naložil s ní přesně nezjištěným způsobem, kdy posléze s účinností ke dni 25. 8. 2022 prodal svůj obchodní podíl v BESTCODE s.r.o. Vladěně Emlerové, jež se zároveň ke stejnému datu stala namísto něj jedinou jednatelkou dané společnosti, avšak filtrační jednotku jí nepředal ani jmenované o ní vůbec nic nesdělil, takže tímto protiprávním chováním způsobil poškozené ESOS OSTRAVA, s.r.o., IČ: 25868781, škodu ve výši 23 600 Kč.
4. Za tento přečin odsoudil obviněného podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti ESOS Ostrava, s.r.o., IČO: 25868781, částku 23 600 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. tuto poškozenou odkázal se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Obviněný namítl, že z výpovědi svědka Lysáka je zřejmé, že nešlo o výpůjčku (bezúplatné zapůjčení věci), ale mohlo jít o zápůjčku s následnou koupí věci. Tomu také odpovídá odsouzeným Vávrou složená částka 30 000 Kč, když tato v podstatě představuje celou kupní cenu za filtrační jednotku Europafilter EF 2215SV, jak vyplývá ze znaleckého posudku. Že nešlo o pouhou zápůjčku filtrační jednotky také podporuje i skutečnost, že v případě zápůjčky by byla zákazníkovi účtována částka někde kolem 6 500 Kč za měsíc. Z výpovědi uvedeného svědka dále vyplynulo, že poškozená stejně jako obviněný zastupující společnost BESTCODE s.r.o. (dále jen „BESTCODE“) měly zájem uzavřít obchod, a to tak, že filtrační jednotka bude převedena do vlastnictví spol. BESTCODE za předběžně dohodnutou částku, kterou však následně poškozená změnila a navýšila na nepřijatelnou sumu.
6. Odvolací soud chybně posoudil celý závazkový vztah mezi spol. BESTCODE zastoupenou obviněným a poškozenou, který měl být správně posouzen jako nájem věci s jejím následným odkupem. Dovolatel očekával, že pokud by se s poškozenou nedohodli na ceně za odkup filtrační jednotky dojde k vypořádání závazkového vztahu mezi oběma společnostmi s tím, že spol. BESTCODE bude vyplacena zbývající částka po odečtení jednoměsíčního nájmu ze strany poškozené. Výsledná finanční částka vyplacená spol. BESTCODE by tak činila 25 000 Kč. K filtrační jednotce tak spol. BESTCODE uplatnila zadržovací právo. Odvolací soud se vůbec nevypořádal se skutečností, že poškozená nikdy nevyúčtovala a nevrátila spol. BESTCODE přeplatek za jednoměsíční nájem zařízení, a to, že by částka přeplatku z vyúčtovaní měla být v rámci kalkulace škody na majetku poškozené společnosti zohledněna, odmítl. Soud tak popřel právní definici škody jako majetkové újmy vyjádřitelné v penězích spočívající ve zničení, ztrátě, zmenšení, či znehodnocení majetku poškozeného. U poškozené došlo v souvislosti se zapůjčením filtrační jednotky jak ke zmenšení majetku ztrátou filtrační jednotky, tak k navýšení majetku o částku přeplatku vzniklého z nenaplněné smlouvy o nájmu s následným odkupem tohoto zařízení.
7. Soudy odmítly i zpracování znaleckého posudku, který by odrážel skutečnou hodnotu zařízení přesto, že znalkyně ustanovená PČR ve svém odborném vyjádření neměla k dispozici nic než fakturu o koupi zařízení. Takové skutečnosti jako kolikrát byla filtrační jednotka již dříve zapůjčena, na jak dlouhou dobu a v jakém stavu byla vůbec vrácena a následně zapůjčena spol. BESTCODE soudy odmítly zkoumat. Staří a opotřebení zařízení nevzaly v potaz. Znalkyně tedy určila hodnotu filtrační jednotky na částku 41 500 Kč, zatímco ve znaleckém posudku Ing. Orálka zohledňujícím stáří a možné opotřebení zařízení, byla její hodnota stanovena na částku 31 450 Kč, a bez filtru na částku 23 600 Kč. Dokumenty prokazující skutečné stáří filtrační jednotky přitom bylo možné vyžádat od poškozené. Vzhledem k tomu, že výše způsobené škody jako škody nikoliv nepatrné je znakem skutkové podstaty přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, a tomu, že odvolací soud neučinil správné zjištění o skutečné škodě, je zjevné že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
8. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 3 To 238/2024-399 ze dne 12. 9. 2024, dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci je nutno rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem, vyjádřil dovolatel i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten uvádí, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily a přihlížely ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, jak stanoví § 2 odst. 6 tr. ř. K námitkám obviněného v tomto směru tedy nepovažuje za nutné se dále vyjadřovat a postačí odkázat na skutková zjištění soudů.
10. Dovolatel namítá absenci subjektivní i objektivní stránky přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku. I tyto námitky však zakládá na zpochybňování učiněných skutkových zjištěních soudů obou stupňů. Navíc se z podstatné části jedná o zcela totožné námitky, které obviněný uplatňoval již v rámci řízení před soudy obou stupňů, přičemž soudy se těmito námitkami podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí se s nimi vypořádaly. Nesprávné vyčíslení škody napravil soud druhého stupně. Pokud dovolatel opakuje svoje již dříve soudy vypořádané námitky je zpravidla na místě posoudit takové dovolání jako zjevně neopodstatněné. Pokud obviněný tvrdí, že měl od počátku v úmyslu odkoupit předmětnou filtrační jednotku, pak to není pro naplnění trestného činu zpronevěry podstatné, neboť k tomu není třeba jeho předchozího úmyslu. Jestliže se i v rámci plnění jinak řádného závazkového vztahu obviněný rozhodl, že bez legálního důvodu si filtrační jednotku ponechá, vystavil se tím podezření právě ze spáchání trestného činu podle § 206 tr. zákoníku. S přihlédnutím k výše uvedenému a dále též ke stylu komunikace mezi obviněným a zaměstnanci poškozené společnosti od okamžiku, kdy bylo žádáno navrácení filtrační jednotky, lze usuzovat na naplnění subjektivní stránky projednávané skutkové podstaty. Související argument stran uplatnění zadržovacího práva v daném kontextu vyznívá čistě účelově. Navíc jej obviněný mohl uplatnit již v přípravném řízení nebo v hlavním líčení. Současně nelze přehlédnout, že spol. BESTCODE obviněný pár týdnů po datu, kdy měl vrátit filtrační jednotku, převedl na jinou osobu a ta dále na dalšího jednatele z Rumunska.
11. Dále nelze přisvědčit obviněnému ohledně toho, že by soudy rezignovaly na zpracování znaleckého posudku k určení hodnoty filtrační jednotky. Její hodnota byla objektivizována odborným vyjádřením, které vzhledem k nízké složitosti věci postačovalo. Pochybení při posouzení celkové výše škody přitom bylo následně napraveno odvolacím soudem.
12. Přestože svědci během výpovědí používali různou terminologii stran skutečného závazkového vztahu mezi spol. BESTCODE a poškozenou, z provedených důkazů lze dovozovat, za jakých podmínek došlo k předání filtrační jednotky obviněnému, proč mu byla účtována částka za nájem věci a jaká je tedy způsobená škoda.
13. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. III. Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Posouzení dovolání
15. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost.
16. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].
17. Úvodem je vhodné zmínit, že znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání.
Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle nějž „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“.
Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
18. Námitky dovolatele zdánlivě odpovídají toliko první alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů), jelikož jeho snahy o zpochybnění správnosti hmotněprávního posouzení skutku jsou až sekundární, tedy závislé na akceptaci jeho výhrad skutkové povahy. Již na tomto místě je třeba uvést, že způsob, jakým formuloval svoji dovolací argumentaci, nemůže vést k naplnění výše zmíněné varianty označeného dovolacího důvodu. Obviněný ve své podstatě jen vytrhává několik dílčích tvrzení svědka Lysáka a dovozuje závěry, které z nich však vůbec logicky nevyplývají, a to zejména při posouzení výpovědi tohoto svědka v jejím celku. Na tomto podkladě pak dovozuje, že mezi spol. BESTCODE (jím zastoupenou) a poškozenou nedošlo k uzavření pouhé smlouvy o nájmu, nýbrž smlouvy o nájmu věci s následným odkupem, do kterého měla být dílem započtena částka zaplacená při uzavření smlouvy, přičemž samotný měsíční nájem měl činit jen částku okolo 6 500 Kč. Návazně na uvedené dovozuje, že ponechání si filtrační jednotky spol. BESTCODE bylo realizací zadržovacího práva, případně, že soudy měly při zjišťování výše škody odečíst přeplatek nad rámec nájemného, který měl být započten poškozenou při případném odkupu filtrační jednotky ze strany spol. BESTCODE.
19. Obviněný tedy v podstatě vůbec nevymezil, v čem má spočívat extrémní rozpor mezi konkrétními provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními, ani nepoukázal na jednotlivé důkazy, ze kterých by takový rozpor vyplýval. Pouze zmínil dílčí části výpovědi jednoho ze svědků a mylně trvá na tom, že z ní vyplývají jiné závěry než ty, které učinil soud prvního stupně. Postačí tedy zmínit, že závěr o právní povaze smlouvy uzavřené mezi spol. BESTCODE a poškozenou, jako smlouvě nájemní bez dalšího, je správně založen na výpovědích svědků Lysáka, K., S., S., Š. a H., a rovněž na listinných důkazech – předžalobní výzvě ze strany poškozené, emailové komunikaci mezi poškozenou a obviněným a v neposlední řadě na dokumentaci ke smlouvě o nájmu, v níž není zmíněn následný odkup filtrační jednotky ani jeho podmínky, jako např. dílčí započtení částky při uzavření smlouvy o nájmu filtrační jednotky, ani to, že by nájem činil pouze 6 500 Kč měsíčně.
20. Nad rámec nutné reakce na námitky obviněného lze toliko pro úplnost podotknout následující. Na shora uvedeném nic nemění ani skutečnost, že zmínění svědci hovořili o tom, že filtrační jednotka byla „zapůjčena“, ani to, že peněžní plnění v dokumentaci ke smlouvě je hrazeno za „zapůjčení filtrační jednotky“, neboť podle § 555 odst. 1 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Ten měl ve věci posuzované zřejmě odpovídat institutu nájmu podle § 2201 a násl. o. z., neboť na rozdíl od zápůjčky (§ 2390 a násl. o. z.), upravující nakládání s věcí zastupitelnou, byla předmětem posuzované smlouvy věc nezastupitelná (daná filtrační jednotka). Stejně tak není podstatné to, že soud prvního stupně v odůvodnění jeho rozsudku zaměňoval pojmy výpůjčka a nájem, neboť jak uvedl odvolací soud v bodě 16. jeho rozsudku, jednalo se o pouhou terminologickou nepřesnost, přičemž v popisu skutku byla smlouva uzavřená mezi spol. BESTCODE a poškozenou označena správně jako smlouva nájemní.
21. Pokud obviněný uvádí, že soudy odmítly zpracování znaleckého posudku odrážejícího hodnotu filtrační jednotky, pak není zcela zřejmé, v čem tkví jeho nespokojenost s postupem soudů. Odvolací soud totiž doplnil dokazování o dovolatelem předložený posudek zpracovaný Ing. Štěpánem Orálkem, byť jej provedl jako listinný důkaz kvůli nedostatkům stran náležitostí posudku podle § 110a tr. ř., a následně přijal jeho závěry, jež i nyní ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný akcentuje. Odvolací soud tak učinil proto, že závěry z tohoto posudku vyplývající byly pro dovolatele příznivější než ty, jež byly obsaženy v odborném vyjádření zpracovaném Monikou Zajíčkovou, z nějž původně vycházel soud prvního stupně. Ani tato námitka přitom není dostatečně definovaná tak, aby mohla vést k alespoň formálnímu naplnění dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
22. Postačí dodat, že samotný obecný poukaz dovolatele na to, že došlo k chybnému hmotněprávnímu posouzení subjektivní a objektivní stránky trestného činu zpronevěry nemůže naplnit jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pokud není podložen jinou než výše vypořádanou argumentací. V. Způsob rozhodnutí
23. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ve svém dovolání uplatnil námitky, které se s uplatněnými dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. věcně rozešly. Dále nebylo shledáno ani porušení jeho základních práv. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.
24. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 4. 2025
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu