6 Tdo 205/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. února 2003 dovolání podané obviněným P. R., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici ve V., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2002, sp. zn. 10 To 57/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 66/2001 a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. R. o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 4. 12. 2001, sp. zn. 3 T 66/2001 byl obviněný P. R. uznán vinným jednak trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 13. 7. 1998 v K., v ulici F. řídil osobní automobil zn. Fiat Tipo, ačkoliv mu byl rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 21. 10. 1997, sp. zn. 4 T 60/97 uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu jednoho roku, jež nabyl právní moci dne 4. 12. 1997.
Jednak trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., který spáchal tak, že dne 12. 3. 1999 kolem 12,20 hod. na silnici č. III/23631 ve směru od dolu K.-L. směrem na K., jako řidič osobního automobilu zn. BMW při projíždění levotočivé zatáčky v důsledku nepřiměřeně vysoké rychlosti nezvládl řízení, ve smyku přejel do protisměru, kde se nejprve střetl s protijedoucím osobním automobilem zn. VW Caddy řízeným J. T. a poté narazil do dalšího protijedoucího osobního automobilu zn. Peugeot 205, který řídil J. S. a nakonec s vozidlem vjel mimo vozovku, kde narazil do stromu. Jeho spolujezdec J. D., při střetu utrpěl zlomeninu horního konce pravé kosti stehenní, což ho v obvyklém způsobu života podstatným způsobem omezovalo po dobu tří měsíců. Došlo také ke zranění spolujezdkyně E. S., která utrpěla pohmoždění mozku s krvácením do levého čelního laloku mozku a další zranění mozku, včetně jeho otoku, což poškozenou bezprostředně ohrožovalo na životě.
Odsouzen byl podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, dále k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 6 roků. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kladně sp. zn. 4 T 41/99 ze dne 25. 4. 2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená V. p. ČR s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti odsuzujícímu rozsudku podal obviněný P. R. odvolání, které Krajský soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 19. 2. 2002 usnesením sp. zn. 10 To 57/2002 podle § 256 tr. řádu zamítl.
Opis rozsudku odvolacího soudu byl doručen obviněnému dne 26. 3. 2002, Okresnímu státnímu zástupci v Kladně dne 25. 3. 2002 a obhájci JUDr. J. B. dne 27. 3. 2002.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný P. R. dovolání. Učinil tak u Okresního soudu v Kladně nejprve prostřednictvím obhájce JUDr. J. B. (dne 23. 5. 2002), poté i prostřednictvím obhájce Mgr. L. V. (dne 24. 5. 2002).
První ze jmenovaných obhájců uvedl, že obviněný podává dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a to jen do výroku o trestu. V podrobnostech rozvedl, že oba soudy dostatečně nezohlednily v případě uložení souhrnného trestu, že od spáchání posuzovaných jednání uplynula doba více jak tří let, a nepřihlédly ani k dosavadnímu způsobu života obviněného. Poukázal na současné poměry obviněného (narození syna, že má zaměstnání, stará se o rodinu, vede řádný život, nedopustil se žádné trestné činnosti, vykonal řidičské zkoušky). Vyslovil názor, že soud prvního stupně ani soud odvolací dostatečně nerespektovaly při ukládání trestu zásadu vyjádřenou v ustanovení § 23 odst. 1 tr. zák., když mu byl uložen trest odnětí svobody jako nepodmíněný. Nebylo dostatečně přihlédnuto k dosavadnímu způsobu života obviněného a možnostem jeho nápravy. V závěru tohoto dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 4. 12. 2002, sp. zn. 3 T 66/2001 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2002, sp. zn. 10 To 57/2002 ve výroku o trestu zrušil a uložil mu trest s podmíněným odkladem.
Druhý z uvedených obhájců, Mgr. L. V. v dovolání obecně popsal, že soud prvního stupně rozhodl v rozporu s platnými právními předpisy a poukázal především na okolnosti, za nichž došlo ke spáchání činu, pro který byl obviněný odsouzen ve věci Okresního soudu v Kladně, sp. zn. 4 T 60/97. Podrobnosti, o nichž se obhájce ve svém dovolání zmiňuje, sahají až do roku 1992 a popisují nezákonnost postupu policie a nedokonalost právní úpravy pravidel silničního provozu v té době. Na základě toho dovozuje, že nemohl být nikdo odsouzen k zákazu činnosti řízení motorového vozidla ve smyslu § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., a soud v předcházejícím rozsudku nemohl vydat zákaz řízení motorového vozidla dle § 49 odst. 1 tr. zák. V závěru svého dovolání uvedl, že navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 243b) o. s. ř. usnesení odvolacího soudu sp. zn. 10 To 57/2002 ze dne 19. 2. 2002, a na něj navazující rozsudky Okresního soudu v Kladně sp. zn. 3 T 66/2001 ze dne 4. 12. 2001, sp. zn. 4 T 60/97 ze dne 21.10.1997, sp. zn. 4 T 41/99 ze dne 25. 5. 2000 zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
K tomuto podání je třeba v této souvislosti poznamenat, že Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) již svým přípisem ze dne 14. 11. 2002 vrátil dovolání obviněného zpět Okresnímu soudu v Kladně s poukazem na ustanovením § 265h odst. 1 tr. řádu, aby byly odstraněny vady, kterými dovolání podané Mgr. L. V. trpělo (a stále trpí). Bylo poukázáno na to, že nesplňuje obligatorní obsahové náležitosti dle § 265f odst. 1 tr. řádu, když z jeho obsahu není patrno, jaké jsou konkrétní důvody dle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu a postrádá uvedení požadovaného zákonného návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu ve smyslu § 265e a násl. tr. řádu. Bylo současně poukázáno, že nepřípadné je v tomto smyslu se dovolávat ustanovení § 243b o. s. ř., které upravuje postup soudu výhradně v řízení podle občanského soudního řádu a nelze jej aplikovat pro řízení podle trestního řádu. Okresní soud na základě pokynu Nejvyššího soudu zaslal advokátu Mgr. L. V. dopis, v němž na tyto vady poukázal s tím, aby je ve lhůtě čtrnácti dnů od doručení této výzvy odstranil. Mgr. L. V. tak však neučinil a vady ve stanovené lhůtě odstraněny nebyly.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření uvedl, že dovolání podané prostřednictvím advokáta Mgr. L. V. lze charakterizovat jako poněkud zmatené, když se domáhá zrušení výše citovaných soudních rozhodnutí s odkazem na ustanovení § 243b) o. s. ř. a vlastní argumentaci směřuje proti rozhodnutím v jiné trestní věci a to Okresního soudu v Kladně sp. zn. 4 T 60/97. Provádí obsáhlý historický rozbor právní úpravy pravidel silničního provozu a výkonu státní správy v této oblasti. Neobsahuje výslovný odkaz na žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu. Nesplňuje formální náležitosti dovolání a je ho pro účely dovolacího řízení nutné považovat za irelevantní. Dovolání podané prostřednictvím advokáta JUDr. J. B., které po formální stránce obsahuje předepsané náležitosti, je opřeno o důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a směřuje výlučně do výroku o trestu. Dle tohoto dovolacího důvodu se sice lze domáhat přezkoumání některých hmotně právních posouzení souvisejících s ukládáním trestu, nelze se však domáhat přezkoumání přiměřenosti uloženého trestu z hledisek § 23 a § 31 tr. zák. Námitky tohoto druhu se nekryjí s jiným dovolacím důvodem, a to ani s důvodem uvedeným v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Navrhl proto v závěru, aby dovolání obviněného bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnuto. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Nejprve je nutné poznamenat, že Nejvyšší soud k dovolání vypracovanému obhájcem Mgr. L. V. v rámci rozhodování o dovolání obviněného P. R. nemůže přihlížet. Nebere ho do úvahy proto, že nesplňuje obligatorní obsahové náležitosti dovolání zákonem v ustanovení § 265f odst.1 tr. řádu předepsané, když ani na výzvu předsedy senátu okresního soudu obhájce uvedené vady ve stanovené lhůtě neodstranil. Pokud by toto podání bylo jediným dovoláním, postupoval by Nejvyšší soud tak, že by je podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu odmítl. Vzhledem k tomu, že obviněný P. R. podal dovolání též prostřednictvím dalšího obhájce, z něhož Nejvyšší soud mohl pro své rozhodování vycházet, projednává dovolání obviněného P. R. toliko na podkladě tohoto dalšího, po obsahové stránce řádného dovolání, zpracovaného obhájcem JUDr. J. B.
Jestliže za téhož obviněného učiní několik jeho obhájců více podání označených jako dovolání, jde vždy o jediné dovolání tohoto obviněného. Na dvě podání obviněného se nahlíží jako na jediné dovolání, protože oprávněnou osobou k podání dovolání je obviněný, nikoliv jeho obhájci, jejichž prostřednictvím dovolání podává (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.).
Nejvyšší soud jako dovolací soud nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. řádu a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Podle § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265b odst. 2 tr. řádu (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle § 265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na § 265 odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. řádu.
Z obsahu shora citovaného dovolání však vyplývá, že obviněný této povinnosti ve svém opravném prostředku formálně dostál, neboť v něm na počátku uvádí důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak pod tento důvod podřazuje námitky směřující proti nepřiměřenému trestu.
Tato argumentace však obsahově se zákonným vymezením tohoto dovolacího důvodu nekoresponduje. Nejsou v něm totiž vytýkány právní vady, na něž je předmětné ustanovení zaměřeno, ale celé dovolání rozvádí pouze zjištění, která dle názoru dovolatele mají vliv na tvrdost trestu odnětí svobody, který byl obviněnému uložen jako trest nepodmíněný.
Důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zakotvuje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. O takové vady se však dle obsahu předmětného dovolání v tomto opravném prostředku nejedná, protože obviněný považuje užitou právní kvalifikaci za případnou, a výhrady nevznáší ani vůči jiným otázkám vztahujícím se k právní problematice, která by se mohla tohoto konkrétního případu dotýkat. Ohledně vhodnosti či správnosti souhrnného trestu žádné nedostatky nejsou vytýkány.
Jak již bylo poukázáno výše, a vyplývá to i ze závěrečného petitu podaného dovolání, toto požaduje zrušení usnesení odvolacího soudu i rozsudku soudu prvního stupně a uložení trestu odnětí svobody ve stejné výměře, avšak jako trestu podmíněně odloženého. Takto formulovaný důvod nesplňuje ta hlediska, která zákon v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu předpokládá. Právním posouzením skutku se totiž rozumí jeho kvalifikace, příp. kvalifikace jiné okolnosti skutkové povahy podle
příslušných ustanovení hmotného práva. Právní posouzení skutku pak spočívá v řešení otázek, zda popsaný skutek je vůbec trestným činem a o který trestný čin podle příslušného ustanovení zvláštní části trestního zákona jde.
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze dovoláním úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, avšak jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo jde o trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. řádu. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g ) tr. řádu, je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Jak však bylo shora předesláno, v dovolání se žádné námitky tohoto druhu a s touto argumentací neuvádějí.
S přihlédnutím k těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a dovolání obviněného P. R. odmítl, aniž by z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. řádu.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání n e n í s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. února 2003
Předseda senátu :
JUDr. Zdeněk Sovák
Vypracovala:
JUDr. Milada Kodysová