6 Tdo 214/2024-242
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 26. 3. 2024 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný V. K. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 13 To 196/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 12 T 112/2022 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. K. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. 3. 2023, č. j. 12 T 112/2022-188 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný V. K. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle § 276 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil jednáním popsaným ve výrokové části daného rozhodnutí.
2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 276 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jenž byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Dále mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to pilového listu oboustranného a nože s oranžovo-černou rukojetí zn. Bahco. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán k povinnosti nahradit škodu poškozené společnosti ČD – Telematika a.s., IČ: 614 59 445, se sídlem Pernerova 2819/2a, 130 00 Praha 3, ve výši 199 674 Kč.
3. Proti shora citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl rozsudkem ze dne 29. 8. 2023, č. j. 13 To 196/2023-212. Podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle § 276 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Těchto trestných činů se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil následovně:
dne 20. 11. 2021 kolem 22:00 hodin v XY, k. ú. XY, pod viaduktem přemisťujícím silnici XY poblíž prostoru nádraží ČD XY, v úmyslu odcizení 10 m kabelů, poškodil za pomocí přineseného pilového listu a nože řezáním metalický kabel TCEPKPFLEY 15XN 0,8, kdy se jedná o traťový kabel v úseku Pardubice hlavní nádraží – Rosice, který zabezpečuje veškeré sdělovací provozy vedené mezi Pardubicemi a Hradcem Králové, jako jsou telefony, přenos dat, TRS (traťový radiový systém), DŘT (dálkové řízení tratě) a podobně, přičemž do doby opravy musela být drážní doprava řízena v omezeném režimu a trať řízena ručně, bez možnosti použití zabezpečovacího zařízení „generální stop“, dále poškodil optický kabel LT MiDia 72f-SM, který zabezpečuje mimo jiné páteřní přenos všech informací mezi východem a západem ČR, především pak tratí v úseku Pardubice – Hradec Králové – Jaroměř – Náchod – Stará Paka – Železný Brod – Turnov, kdy přerušením došlo k výpadku nosných zařízení a všech technologických sítí jako např. STM 4, Tech Lan, drážní intranet, které ovládají požární zabezpečovací systémy EPS, kamery, zabezpečení dveří, telefonní ústředny, včetně přerušení komunikace mezi bankou, policejními systémy, hasiči, čímž způsobil poškozené společnosti ČD – Telematika a.s., IČ: 614 59 445, se sídlem Pernerova 2819/2a, 130 00 Praha 3, na poškozeném optickém kabelu LT MiDia 72f-SM škodu zahrnující náklady za materiál ve výši 34 886 Kč, za práci ve výši 66 686 Kč a za náklady spočívající s uhrazením poplatků zákazníkům v souvislosti s přerušením provozu v době od 22:00 hodin dne 20. 11. 2021 do 11:41 hodin dne 22. 11. 2021 ve výši 98 102 Kč a dále způsobil škodu poškozené společnosti Chládek a Tintěra, Pardubice a.s., IČ: 252 53 361, se sídlem K Vápence 2677, 530 02 Pardubice, na poškozeném metalickém kabelu TCEPKPFLEY 15XN 0,8 za práci a materiál ve výši 8 500 Kč.
4. Za to odvolací soud obviněného odsoudil podle § 276 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, který podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 let. Dále mu podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, a to pilového listu oboustranného a nože s oranžovo-černou rukojetí zn. Bahco. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jej zavázal k povinnosti nahradit poškozené společnosti ČD – Telematika a.s., IČ: 614 59 445, se sídlem Pernerova 2819/2a, 130 00 Praha 3, škodu ve výši 199 674 Kč.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a g) tr.
ř. Namítl nesprávné právní posouzení skutku jako zločinu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle § 276 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, neboť metalický kabel TCEPKPFLEY 15XN 0,8 neměl reálnou povahu obecně prospěšného zařízení ve smyslu § 132 tr. zákoníku, když k činu došlo v době, kdy na místě nebylo žádné kolejiště, trať nebyla dlouhodobě provozována a režim místa vůbec neodpovídal režimu na železnici. Objektem zmíněného trestného činu je zájem na ochraně provozu, řádného fungování a využívání obecně prospěšného zařízení, přičemž takto vymezený objekt, podle něj, v dané věci nebyl dán. Kromě toho pak zpochybnil správnost závěru soudů ohledně té skutečnosti, že svědecké výpovědi nemohou být tendenční a zkreslené.
6. Uvedl, že při posuzování otázky, zda má dané zařízení charakter obecně prospěšného zařízení podle § 132 tr. zákoníku nelze odhlížet od toho, zda reálně obecně prospěšnou funkci plní. Za obecně prospěšné zařízení soudy obou stupňů považovaly traťový úsekový kabel, s čímž lze v obecné rovině souhlasit, neboť kabel na železniční trati je zabezpečovacím a signalizačním zařízením sloužícím k zajištění bezpečné a plynulé vlakové dopravy. V posuzované věci se však jednalo o dlouhodobě nepoužívané kolejiště, tedy poškozením kabeláže bezprostředně nehrozilo drážní dopravě nebezpečí spočívající ve srážce vozidel, jejich vykolejení nebo v jiných událostech, s nimiž je zpravidla spojeno zranění či usmrcení osob či poškození majetku. Zopakoval, že vyřazení předmětného zařízení z provozu tak nemohlo ohrozit život nebo zdraví lidí nebo vystavit cizí majetek škodě velkého rozsahu.
7. Vzhledem k výše popsanému objektu trestného činu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení uvedl, že jím není zařízení jako věc sama o sobě, ale provoz zařízení. Navíc uvedený trestný čin je zařazen mezi trestné činy obecně nebezpečné, pro které je typické, pokud jsou spáchány na úseku železniční dopravy, taková míra nebezpečí, že reálně hrozí dopravní nehoda jako událost, pro niž je ohrožen život nebo zdraví lidí, resp. při nichž může vzniknout vysoká škoda na majetku. Dále namítl, že za současného stavu ze samotného poškození návěstidla bezprostředně nevyplývalo žádné skutečné nebezpečí ve smyslu dopravní nehody na železnici a provoz obecně prospěšného zařízení tak nemohl být za daných okolností nijak dotčen. Neztotožnil se proto ani s tím, že ačkoliv opakovaně navrhoval provádění důkazů k tomu, zda přerušením kabelu mohlo dojít k ohrožení bezpečnosti železniční dopravy, soudy uzavřely, že nejde o okolnost, která by byla podstatná z pohledu právního posouzení jeho trestné činnosti.
8. Závěry, které učinily soudy obou stupňů tak mají význam pouze ve vztahu k trestnému činu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku.
9. Další námitky, které podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se týkají poučení, kterého se mu při hlavním líčení nemělo dostat. Uvedl, že v této fázi trestního řízení došlo pouze ke konstatování předsedy senátu, že se obviněný poučuje podle § 33, § 92 odst. 2 a § 95 odst. 2 tr. ř. On však ve skutečnosti poučen nebyl. Soud prvního stupně ho měl správně poučit o právu hájit se, nikoliv tak pouze uvést do protokolu. Tímto postupem soud prvního stupně determinoval kvalitu jeho obhajoby, neumožnil mu její plné uplatnění a znemožnil mu uplatnění opravného prostředku takovým způsobem, aby došlo k naplnění ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na obhajobu v trestním řízení podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Vyjádřil se navíc, že za dané situace je třeba „dát přednost verzi prosazované obviněným, neboť ten, na rozdíl od nalézacího soudu, neměl ani odpovědnost za řádné naplnění svého práva na přiměřené poučení, ani procesní prostředky, jak objektivně prokázat, že toto právo naplněno nebylo“.
10. Rozsudek soudu prvního stupně je navíc nepřezkoumatelný, když okresní soud v jeho odůvodnění způsobem odpovídajícím § 125 odst. 1 tr. ř. nevyložil, které skutečnosti vzal za prokázané a na základě jakých důkazů a jakými úvahami se řídil při jejich hodnocení, zvláště pokud si odporovaly. Nevypořádal se přiměřeně s jeho obhajobou, ani s jeho důkazním návrhem. S ohledem na právní úpravu podle § 216 odst. 1 tr. ř. o návrzích na doplnění dokazování měl rozhodnout senát, ve skutečnosti však rozhodl sám předseda senátu.
11. Na základě výše uvedených skutečností navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a přikázal podle § 265l odst. 1 tr. ř. soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
12. K dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Uvedl, že dovolání je založeno na důvodech podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., přičemž k prvně zmíněnému dovolacímu důvodu obviněný nevznáší žádné námitky, které by byly relevantní. Námitka, že nebyl předsedou senátu náležitě poučen o svých obhajovacích právech, se nachází zcela mimo rámec formálně deklarovaného dovolacího důvodu i všech ostatních důvodů. Navíc zcela pomíjí, že byl hájen obhájcem a měl možnost radit se s ním o způsobu a taktice své obhajoby. Pokud v této souvislosti zmiňuje procesně nepoužitelné důkazy, pak ani náznakem nezmiňuje, kterého důkazu by se měla tato vada týkat, a které procesní ustanovení mělo být porušeno. Stejně tak nekonkrétní je podle státního zástupce tvrzení o vadném procesním postupu při rozhodování o důkazních návrzích. Uvedený dovolací důvod nemůže být naplněn ani poněkud nejasným zpochybňováním hodnověrnosti svědků vzhledem k jejich práci pro policii. Tuto námitku navíc vznáší, a to zcela nepřiléhavě, v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Zcela zcestné je pak jeho tvrzení, že mu bylo znemožněno uplatnění opravného prostředku. Pokud jde o námitky proti kvalitě odůvodnění soudního rozhodnutí, pak tyto jsou nepřípustné již s ohledem na § 265a odst. 4 tr. ř. Dovolatel je navíc směřuje proti kvalitě odůvodnění již zrušeného rozsudku soudu prvního stupně.
13. Mimo zpochybňování hodnověrnosti svědků, ostatní námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podle státního zástupce tomuto důvodu obsahově odpovídají, nejsou však důvodné. Dovolateli lze v obecné rovině přisvědčit, že předmětem útoku trestného činu poškození a ohrožení povozu obecně prospěšného zařízení může být pouze zařízení, které reálně plní svoji funkci. On však poškodil funkční kabely, které sloužily nikoli pouze pro zajištění plynulosti a bezpečnosti železničního provozu v daném místě, ale plnily řadu ve skutkové větě specifikovaných důležitých funkcí ve vztahu k železničnímu provozu v daném úseku trati. Předmětné kabely tak nepochybně byly veřejně prospěšným zařízením ve smyslu § 132 tr. zákoníku a je nerozhodné, zda železniční doprava byla aktuálně provozována v místě, kde dovolatel železniční kabely poškodil. Tvrzení, že v místě poškození kabelu nebyla provozována železniční doprava a koleje byly sneseny, nemá oporu ve zjištěních učiněných soudy, když podle obsahu protokolu o ohledání místa činu byl kabel „směřován souběžně s kolejemi“. K dovolateli zmiňovanému poškození návěstidla, ze kterého nemělo vyplývat žádné skutečné nebezpečí, uvedl, že poškození žádného návěstidla mu přičítáno není.
14. Dále státní zástupce podotkl, že zcela bezpředmětné jsou opakované odkazy na skutečnost, že v důsledku předmětného jednání nehrozila havárie na železnici, resp. nebyly ohroženy životy či zdraví nebo nevznikly významnější škody na majetku. K naplnění základní ani kvalifikované skutkové podstaty trestného činu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle § 276 tr. zákoníku se totiž nevyžaduje, aby bylo vyvoláno bezprostřední nebezpečí vzniku některého z uváděných následků a dovolatel tak zde do značné míry zaměňuje znaky tohoto trestného činu se znaky trestného činu obecného ohrožení podle § 272 a § 273 tr. zákoníku. V základní skutkové podstatě podle § 276 odst. 1 tr. zákoníku je trestný čin poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení dokonán již poškozením takového zařízení, které snižuje jeho funkčnost. Způsobením poruchy ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty podle § 276 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku se rozumí vyřazení obecně prospěšného zařízení z provozu, k čemuž v daném případě nepochybně došlo, neboť poškozené kabely přestaly plnit svoji funkci. Podmínkou naplnění kvalifikované skutkové podstaty je vyvolání poruchy obecně prospěšného zařízení, nikoli též poruchy hromadné veřejné dopravy, kterou toto zařízení zabezpečuje. Tím spíše tak není možné podmiňovat trestní odpovědnost pachatele poškozením drážního zařízení, vyvoláním bezprostředního ohrožení životů nebo zdraví lidí nebo cizího majetku.
15. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a takto učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně souhlasil s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
17. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 13 To 196/2023, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
18. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly.
19. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
20. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho podstatou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
21. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV. Důvodnost dovolání
22. Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný své dovolání většinově založil na námitce směřující především proti naplnění znaků objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení. Ta s jistou mírou tolerance (obviněný ji částečně formuluje bez respektu ke skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů) formálně odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud považuje (ve shodě se státním zástupcem) tyto námitky za zjevně neopodstatněné.
23. Objektem trestného činu podle § 276 tr. zákoníku je zájem na ochraně provozu, řádného fungování a využívání obecně prospěšných zařízení, a to i před poškozováním, ničením, odstraňováním či učiněním je neupotřebitelnými. Předmětem útoku je pak obecně prospěšné zařízení (ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 3640).
24. Obecně prospěšným zařízení podle § 132 tr. zákoníku se rozumí veřejné ochranné zařízení proti požáru, povodni nebo jiné živelní pohromě, obranné nebo ochranné zařízení proti leteckým a jiným podobným útokům nebo jejich následkům, ochranné zařízení proti úniku znečišťujících látek, zařízení energetické nebo vodárenské, podmořský kabel nebo podmořské potrubí, zařízení a sítě elektronických komunikací a koncová telekomunikační a rádiová zařízení, zařízení držitele poštovní licence, zařízení pro veřejnou dopravu, včetně součástí dráhy a drážních vozidel ve veřejné drážní dopravě a svislých zákazových nebo příkazových dopravních značek a dopravních značek upravujících přednost.
Tato zařízení představují buď technicky složitější veřejná zařízení, která podle své povahy slouží potřebám velkého okruhu osob, a využívá je tak neomezená část veřejnosti, anebo slouží omezenému množství osob za předpokladu, že jsou technicky složitější nebo mají velký význam z hlediska společnosti a mají veřejnou povahu. Pro závěr, zda je konkrétní zařízení obecně prospěšným zařízením, je třeba vycházet z jeho funkce a povahy, případně dalších technických parametrů, i účelu, k němuž slouží (ŠÁMAL, Pavel a kol.
Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1790–1791).
25. Sítí elektronických komunikací se podle § 2 odst. 2 písm. b) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, rozumí přenosové systémy, bez ohledu na to, zda jsou založeny na trvalé infrastruktuře nebo jsou centralizovaně kapacitně řízené, nebo nikoli, a popřípadě i spojovací nebo směrovací zařízení a jiné prostředky, včetně neaktivních síťových prvků, které umožňují přenos signálů po vedení, rádiovými, optickými nebo jinými elektromagnetickými prostředky, včetně družicových sítí, pevných sítí okruhově nebo paketově komutovaných včetně internetu, mobilních sítí, sítí pro rozvod elektrické energie v rozsahu, v jakém jsou používány pro přenos signálů, sítí pro rozhlasové a televizní vysílání a sítí kabelové televize, bez ohledu na typ přenášené informace. Elektronickým komunikačním zařízením se pak podle § 2 odst. 2 písm. c) zákona o elektronických komunikacích rozumí technické zařízení pro vysílání, přenos, směrování, spojování nebo příjem signálů prostřednictvím elektromagnetických vln. Nakonec, pod pojmem radiové zařízení je třeba si představit výrobek nebo jeho příslušnou součást, která je schopná komunikace prostřednictvím vysílání či příjmu rádiových vln využívajících spektrum přidělené podzemní/vesmírné radiokomunikaci (ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1794). Za obecně prospěšné zařízení pro železniční dopravu je třeba podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2008, sp. zn. 7 Tdo 1462/2007, považovat i přenosové zařízení propojující jednotlivá železniční pracoviště (železniční stanice), které slouží zejména k přenosu dat a informací o provozních stavech. Odcizení kabelu takového zařízení způsobuje jeho vyřazení z provozu a v důsledku tohoto i poruchu provozu zařízení pro hromadnou veřejnou dopravu.
26. V daném případě došlo k poškození metalického a optického kabelu, přičemž každý z nich plní jiné funkce. První z nich je kabelem traťovým a zabezpečuje veškeré sdělovací provozy vedené mezi Pardubicemi a Hradcem Králové, konkrétně telefony, přenos dat, traťový radiový systém, dálkové řízení tratě a další. Předmětný optický kabel pak zabezpečuje mimo jiné páteřní přenos všech informací mezi východem a západem ČR. Důsledkem poškození kabelů pak bylo podle skutkových zjištění soudů to, že po dobu opravy metalického kabelu musela být drážní doprava řízena v omezeném režimu a trať řízena ručně, bez možnosti použití zabezpečovacího zařízení „generální stop“. Došlo tedy ke ztrátě kontroly nad tratí a jejím napájením, vlaky sice mohly jezdit, ale pouze v omezeném režimu a provoz na trati se musel řídit ručně, když došlo ke ztrátě možnosti komunikace mezi strojvedoucím a výpravčím na trati. Přerušením optického kabelu pak došlo k výpadku nosných zařízení a všech technologických sítí jako např. STM, Tech Lan, drážní intranet, které ovládají požární zabezpečovací systémy EPS, kamery, zabezpečení dveří, telefonní ústředny, včetně přerušení komunikace mezi bankou, policejními systémy či hasiči.
27. S ohledem na funkce optického kabelu je třeba si uvědomit, že tento, podle skutkové věty, zajišťuje přenos informací mezi východem a západem ČR, zejména pak na trati v úseku Pardubice – Hradec Králové – Jaroměř – Náchod – Stará Paka – Železný Brod – Turnov. Obviněný si tak spíše domýšlí tu skutečnost, že trať, v jejímž prostoru se tento kabel nacházel, nebyla používána. Je totiž nutno zohlednit, že trať nevede pouze mezi Pardubicemi a Hradcem Králové, ale pokračuje až do Turnova, tedy ani optický kabel nezajišťoval přenos informací pouze mezi Pardubicemi a Hradcem Králové, ale i v dalších částech trati. Práce na trati v úseku Pardubice – Hradec Králové taktéž nevylučují funkčnost metalického kabelu. Do stanice v Rosicích nad Labem totiž mohou jezdit vlaky i z jiného směru, nejen z Pardubic nebo z Hradce Králové. To bylo vysvětleno i jedním ze svědků při hlavním líčení (č. l. 184). Z provedeného dokazování nevyplývá, že by předmětná část trati byla definitivně demontována a odstraněna tak, jak to uvádí obviněný. Naopak odvolací soud s ohledem na obsah protokolu o ohledání místa činu uvedl, že „kabel byl položen, směřován souběžně s kolejemi“. Podle tohoto protokolu policejní orgán šel při ohledání místa činu „směrem k železniční trati“ (č. l. 76). To, že se zde nacházela železnice, je patrné i z náčrtku, který je součástí protokolu o ohledání místa činu (č. l. 77).
28. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud, v souladu se státním zástupcem, konstatuje, že předmětné kabely (i ve stavu v jakém byly v den skutku) odpovídají definici veřejně prospěšného zařízení ve smyslu § 132 tr. zákoníku.
29. Dále je třeba uvést, že pro naplnění znaků skutkové podstaty předmětného trestného činu není podstatné, zda poškozením kabelů reálně mohlo dojít ke vzniku nebezpečí ve vlakové dopravě spočívajícího ve srážce drážních vozidel s jinými vozidly, ve vykolejení drážních vozidel nebo v jiných událostech, s nimiž je spojeno ohrožení života nebo zdraví lidí, případně vystavení cizího majetku škodě velkého rozsahu. O tom byl obviněný ostatně poučen již odvolacím soudem (body 13. a 14. rozhodnutí odvolacího soudu). Nejvyšší soud se s uvedeným výkladem zcela ztotožňuje. Přesto považuje za vhodné k této problematice znovu shrnout to nejpodstatnější.
30. Prokazovat hrozící bezprostřední nebezpečí závažné události, která může ohrozit životy, zdraví nebo hodnotnější majetek je nutno u trestného činu obecného ohrožení. Pro tento však obviněný stíhán nebyl. Pro co však stíhán byl, je trestný čin poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle § 276 tr. zákoníku, stran kterého je podstatné, zda je možno poškozené kabely podřadit pod obecně prospěšné zařízení podle § 132 tr. zákoníku (k tomu viz výše).
31. Z tohoto důvodu není právně významné, zda poškozením kabelů mohlo vzniknout nebezpečí železniční nehody, srážky či vykolejení vozidel, nebo obdobné události s hrozícími závažnými následky. Z pohledu právního posouzení je důležité už to, že obviněný svůj útok zaměřil na traťový kabel, který přenášel informace významné pro řízení železniční dopravy (nejen ve stanici XY – XY, kde ke skutku došlo) a optický kabel, který přenášel množství elektronických dat pro různé subjekty, mimo jiné i pro subjekty poskytující důležité veřejné služby.
32. Podle závěrů soudů nižších stupňů jednání obviněného vykazovalo znaky zločinu podle § 276 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, tedy jeho jak základní, tak kvalifikované skutkové podstaty. Pro naplnění základní skutkové podstaty se vyžaduje poškození obecně prospěšného zařízení, které snižuje jeho funkčnost (případně ohrožení jeho provozu či využívání). Pro naplnění uvedené kvalifikované skutkové podstaty je pak kromě jeho poškození dále třeba také způsobení poruchy provozu obecně prospěšného zařízení. O tom, že došlo k poškození obecně prospěšného zařízení není pochyb, když kabely byly narušeny řezem. O způsobení poruchy jeho provozu pak svědčí kromě dalšího to, že doprava v důsledku jeho poškození musela být řízena nikoliv klasickým způsobem, ale v omezeném režimu nebo to, že došlo k přerušení komunikace mezi policejními systémy, hasiči a dalšími. Navíc, jak správně uvedl státní zástupce s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 5. 1993, sp. zn. 11 To 49/93 (publikované pod č. 44/1993 Sb. rozh. tr.), podmínkou je vyvolání poruchy obecně prospěšného zařízení, nikoliv poruchy hromadné veřejné dopravy, kterou dané zařízení zabezpečuje.
33. Již z textace základní i kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 276 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku je patrné, že pro jejich naplnění není třeba, jak již shora uvedeno, vyvolání bezprostředního ohrožení života nebo zdraví lidí, případně vystavení cizího majetku škodě velkého rozsahu. Nad to je třeba upozornit, že způsobení škody velkého rozsahu je požadováno pro naplnění skutkové podstaty trestného činu uvedeného v § 276 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za tento však obviněný odsouzen nebyl.
34. Ztotožnit se je možné i s úvahami odvolacího soudu ohledně subjektivní stránky spáchaného trestného činu. Již z umístění předmětných kabelů v prostoru železničního koridoru a ze způsobu jejich ochrany v podobě dvou plastových krytů muselo být obviněnému zřejmé, že se minimálně může jednat o kabely, které plní důležité funkce pro železniční dopravu. To navíc umocňuje ta skutečnost, že z fotografií, které jsou součástí spisové dokumentace, je na první pohled seznatelné, že kabely jsou nové. V souladu s odvolacím soudem má Nejvyšší soud za to, že již na základě těchto skutečností je možné dovozovat při nejmenším srozumění obviněného s tím, že v důsledku odřezání části daného kabelu může dojít k jeho vyřazení z provozu a ukončení jeho funkčnosti ve smyslu plnění pro železniční dopravu důležitých funkcí.
35. Vzhledem k výše uvedenému shledal Nejvyšší soud námitky podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. za zjevně neopodstatněné.
36. Dále obviněný uplatnil námitku, kterou podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ta se týkala skutečnosti, že se mu nedostalo řádného poučení o jeho právech ze strany soudu prvního stupně s tím, že do protokolu o hlavním líčení bylo pouze zaznamenáno, že poučen byl, avšak ve skutečnosti se tak nestalo. Vzhledem k obsahu námitky lze však uzavřít, že avizovanému dovolacímu důvodu neodpovídá, neboť se ani okrajově nedotýká skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Uvedený dovolací důvod nelze považovat za „zbytkovou kategorii“, pod kterou je možné zařadit jakékoliv dovolací námitky.
37. Nad to Nejvyšší soud konstatuje, že podle poslechu příslušného audiozáznamu byl poučen řádně, a to jak v rámci původně konaného hlavního líčení, tak v rámci dalšího hlavního líčení konaného dne 28. 3. 2023. V obou případech jej soud prvního stupně informoval o institutech trestního řádu (konkrétně o možnosti vyjádřit se ke všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu, tedy ke skutku, k právní kvalifikaci či k trestu, dále o možnosti prohlásit některé skutečnosti za nesporné, jednat o uzavření dohody o vině a trestu za účasti obhájkyně, prohlásit vinu, vyjádřit se k obžalobě a dále i o právu nevypovídat a o právu radit se se svým obhájcem avšak nikoliv poté, co mu byla položena otázka), které může využít, pokud tak uzná za vhodné. Přiléhavá je také poznámka státního zástupce, že je třeba si uvědomit, že obviněný byl v průběhu celého řízení před soudem hájen obhájcem a měl tak možnost se s ním radit o způsobu a taktice své obhajoby. Vzhledem ke všem skutečnostem uvedeným tak k zásahu do jeho práva na obhajobu nedošlo. Pokud dále hovoří o znemožnění uplatnění opravného prostředku, pak tato námitka je minimálně nejasná, když opravný prostředek z jeho strany uplatněn byl, o čemž svědčí to, že Nejvyšší soud vůbec rozhoduje o jeho dovolání.
38. Ani námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí okresního soudu není podřaditelná pod naposledy uvedený dovolací důvod, natož pak pod dovolací důvod jiný, a to i vzhledem k § 265b odst. 4 tr. ř. Pro úplnost navíc Nejvyšší soud krátce konstatuje, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soudu odvolacího, tedy ani z tohoto hlediska není třeba se vyjadřovat k již zrušenému rozhodnutí.
39. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by zdánlivě bylo možno podřadit námitku, kterou obviněný zpochybňuje správnost závěru soudů, že svědecké výpovědi „nemohou být tendenční a zkreslené snahou zakrýt vlastní pochybení“. Taková argumentace ovšem nemůže mít žádný potenciál k osvědčení existence uvedeného dovolacího důvodu (ani jiného důvodu dovolání) a nemůže vyvolávat přezkumnou činnost Nejvyššího soudu. Je totiž zcela nekonkrétní (neuvádí, jakých svědků se má týkat, o jaké vlastní pochybení se má jednat nebo jaký význam měly mít případné naznačované tendenční výpovědi pro skutková zjištěná popsaná ve výroku rozhodnutí soudu). V tomto směru je třeba poukázat např. na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v ,v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání‘ … Dovolací důvod podle současného § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu oproti tomu vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“. Obdobný závěr platí i pro namítané opomenutí důkazů. I v tomto směru je argumentace obviněného zcela obecná a nekonkrétní. V. Způsob rozhodnutí
40. Z rozvedených skutečností plyne, že ty dovolací námitky, jež bylo možno formálně podřadit pod některý z dovolacích důvodů ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř., byly zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného jako celek odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak za splnění podmínky uvedené v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 3. 2024
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu