6 Tdo 224/2022

6 Tdo 224/2022-3786

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 4. 2022 o dovolání, které podal obviněný V. H., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov nad Ohří, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 10. 2021, č. j. 4 To 25/2021-3710, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 7 T 87/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. H. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 21. 9. 2020, č. j. 7 T 87/2019-3613, byl obviněný V. H. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným - pokračujícím zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku [ad 1 až 10), ad 12 až 16) a ad 18 až 27)], - pokračujícím přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku [ad 1a) až 1c), ad 1e), ad 2), ad 4a) až 4b), ad 4d) až e), ad 5), ad 6a) až 6b), ad 6d) až 6f), ad 7 až 10), ad 12 až 16), ad 18 až 25)], - pokračujícím přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku [ad 1b) až 1c), ad 1e), ad 2 až 4d), ad 5), ad 6b), ad 6d) až 9d), ad 12b) až 12c), ad 13), ad 14b) až 14d), ad 15 až 16), ad 18 až 27)], jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil jednáním specifikovaným ve výroku rozsudku.

2. Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to věcí specifikovaných ve výroku rozsudku, a podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty, a to finanční hotovosti 22.000 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně se spoluobviněným L. J. vyjmenovaným poškozeným škodu, přičemž se zbytky svých nároků byli poškození odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Zároveň bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného L. J.

3. O odvolání obou obviněných proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 19. 10. 2021, č. j. 4 To 25/2021-3710, jímž jej podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu uloženém obviněnému L. J. a ve všech výrocích o náhradě škody. Odvolací soud poté podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl o trestu obviněného L. J. a o povinnosti obviněných nahradit poškozeným způsobenou

4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný V. H. prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Jany Kučeravé dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.

5. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledává dovolatel v tom, že skutková zjištění soudu jsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy, případně jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Předně uvádí, že jeho odsouzení je založeno zejména na výpovědi spoluobžalovaného L. J., kterou soud hodnotí jako věrohodnou, ačkoliv ho současně odsuzuje za přečin křivého obvinění založený právě na nepravdivé výpovědi. Dále shledává naplnění dovolacího důvodu ve skutečnosti, že provedení domovních prohlídek nebylo dostatečně odůvodněno jako neodkladný úkon, a proto nemůže být tento důkaz procesně použitelným. Namítl dále, že výpověď svědka J. Ch. učiněná v přípravném řízení na úřední záznam o podaném vysvětlení podle § 158 odst. 6 tr. ř. není procesně použitelná a je odlišná od výpovědi, kterou tento svědek učinil v hlavním líčení.

6. K jednotlivým skutkům obviněný namítl, že u některých vloupání, za která je odsuzován, není k jeho osobě vůbec žádná stopa a důkaz. V některých případech má být usvědčován pouze mechanoskopickými stopami, aniž je ovšem dalšími důkazy prokázáno, že s nástrojem pracoval on. V některých případech má být usvědčován druhovými stopami obuvi, z nichž nelze dovozovat, že by právě on byl na místě a že by odcizil nějaké věci. V případě dílčích útoků v obcích XY a XY absentuje i doznání obviněného J., a není zde tak vůbec žádný důkaz usvědčující jej z účasti na nich. Od počátku trestního řízení poukazoval na to, že není prokázáno, že by se spolu s L. J. účastnil všech vloupání, která jsou mu kladena za vinu, přičemž se sám doznal toliko k vloupání do domu poškozeného D. v XY. Dále pak poskytl přehled důkazů k jednotlivým skutkům ad 1) – 27), jímž demonstroval, že jeho účast na trestné činnosti prokázána nebyla. Soudům vytknul, že jej uznaly vinným přesto, že za podstatný důkaz byly uznány domovní prohlídky, které byly provedeny před zahájením trestního stíhání, aniž byla dostatečně odůvodněna jejich neodkladnost; důležitý svědek J. Ch. byl rovněž vyslechnut před sdělením obvinění. Jeho jediná procesně použitelná výpověď byla provedena až v hlavním líčení, přičemž se od obsahu podání vysvětlení z přípravného řízení podstatně liší; zásadním usvědčujícím důkazem je výpověď spoluobviněného L. J., která byla soudy vyhodnocena jako věrohodná, ačkoli byl L. J. v téže věci uznán vinným přečinem křivého obvinění; nebylo prokázáno, že se dovolatel nacházel na všech místech, kde došlo k vloupání, přičemž na několika místech došlo k vloupání do více objektů a v takové situaci nelze při absenci jeho doznání generalizovat, že se vloupal do všech, tím méně, že nalézací soud uvedl, že se mu účast obviněného pouze „jevila pravděpodobnou“.

7. Nesprávné právní posouzení skutku pak obviněný spatřuje v tom, že soud neaplikoval při zjištěné skutkové situaci zásadu in dubio pro reo. Odvolací soud dále nereflektoval ve svém rozhodnutí změnu trestního zákoníku účinnou od října 2020, kdy byly jednak zvýšeny hranice škody, a dále v § 39 odst. 4 bylo soudům uloženo při rozhodování o trestu přihlédnout k dříve uloženým a dosud nevykonaným trestům a jejich délce, a to i v souvislosti s věkem obviněného tak, aby nedošlo k nepřiměřenému postihu pachatele. Nesprávné právní posouzení spatřuje i v tom, že do škody způsobené zločinem krádeže je započítávána škoda způsobená vloupáním na nemovitostech, přestože je odsuzován i za přečin porušování domovní svobody.

8. Závěrem obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a poté věc vrátil odvolacímu soudu k novému rozhodnutí.

9. V doplnění svého dovolání obviněný zopakoval svoji argumentaci a konkretizoval, proti kterým výrokům rozsudku odvolacího soudu jeho opravný prostředek směřuje. Na svém závěrečném návrhu setrval.

10. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který upozornil, že s odkazem na „zjevný rozpor“ nelze vznášet jakékoli skutkové námitky a domáhat se přezkumu skutkových zjištění ve stejném rozsahu jako v řízení odvolacím. Poukázal v této souvislosti na judikaturu Ústavního i Nejvyššího soudu vztahující se k problematice tzv. extrémního rozporu. Podotkl, že dovolatel v podstatě provádí vlastní hodnocení důkazů, a to jednak v obecné rovině, jednak ve vztahu k jednotlivým dílčím útokům, a domáhá se toho, aby soudy důkazy hodnotily jiným, jeho představám odpovídajícím způsobem.

11. Státní zástupce dodal, že skutková zjištění učiněná soudy nebyla v žádném, natož extrémním rozporu s provedenými důkazy. Ze shrnutí důkazní situace, jak bylo provedeno odvolacím soudem v bodech 23. a násl. odůvodnění jeho rozhodnutí, vyplývá, že výpověď spoluobviněného L. J. nebyla jediným usvědčujícím důkazem, když tvrzení obviněného J. o účasti dovolatele na jednotlivých útocích bylo podporováno řadou dalších důkazů ve věci.

12. Pokud dovolatel poukazuje na odsouzení obviněného L. J. za trestný čin křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku, pak tato trestná činnost spočívala v tom, že policejnímu orgánu oznámil svoje napadení občanem (otcem své tehdejší partnerky), kterého ve skutečnosti po předchozí hádce sám fyzicky napadl. Skutečnost, že podal nepravdivé trestní oznámení v rámci řešení jakéhosi osobního konfliktu, nemůže vést k apriornímu závěru o nevěrohodnosti jeho výpovědi ve vztahu k jeho majetkové trestné činnosti. K hodnověrnosti samotného dovolatele státní zástupce podotkl, že odmítá svoji účast i na posledním vloupání v obci XY, část XY, okr. Písek, po jehož spáchání byl pronásledován policejní hlídkou a zadržen (bod 29. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu).

13. Důkazní řízení netrpí ani vadou, která by spočívala v použití procesně vadných důkazů. V příkazu k domovní prohlídce v objektech obývaných obviněnými H. a J. ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 11 Nt 902/2019, byly vymezeny věci, na jejichž vyhledání má být prohlídka zaměřena, a současně bylo uvedeno, že jde o úkon neodkladný, když právě při těchto prohlídkách mají být zajištěny důkazy umožňující stíhání konkrétních osob. Především pak bylo konstatováno, že podezřelým se dostalo varování a mohli by učinit opatření k odstranění doličných věcí. Takovéto odůvodnění neodkladnosti úkonu považuje státní zástupce za zcela dostatečné. Obdobně v příkazu ze dne 22. 3. 2020, sp. zn. 11 Nt 904/2019, k provedení domovní prohlídky u J. Ch. bylo v souvislosti s neodkladností úkonu konstatováno, že při této prohlídce mohou být zajištěny důkazy opravňující k trestnímu stíhání samotného Ch. a dále bylo konstatováno, že by mohl věci urychleně odstranit, pokud by se dozvěděl o zadržení obviněných. I toto zdůvodnění neodkladnosti úkonu považuje za zcela dostačující.

14. Námitky týkající se svědecké výpovědi J. Ch. jsou poněkud nejasné, když samotná skutečnost, že osoba vyslýchaná v postavení svědka se ve své výpovědi odchýlí od vysvětlení podaného před zahájením trestního stíhání, samozřejmě nemůže zakládat procesní nepoužitelnost důkazu. Z odůvodnění soudních rozhodnutí vyplývá, že soudy při rozhodování vycházely z výpovědi J. Ch. učiněné u hlavního líčení dne 27. 1. 2020, která je citována v bodě 26. odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu. Z této procesně učiněné výpovědi při tom vyplývá, že svědkovi Ch. oba obvinění občas v ranních hodinách přiváželi různé věci, z nichž si některé vybíral a kupoval, všechno však od nich nebral, neboť by na to „musel mít tři stodoly“. Některé věci zajištěné u J. Ch. při domovní prohlídce přitom byly následně identifikovány jako věci odcizené při krádežích vloupáním, kladených za vinu dovolateli a obviněnému J. (bod 28. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu).

15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nikoli k nápravě vad skutkových. Pokud dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu namítá, že soudy nebyla aplikována zásada in dubio pro reo, pak se nachází zcela mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu, neboť uvedená zásada je zásadou práva procesního, nikoli práva hmotného.

16. Námitka týkající se nerespektování změny hranic výše škod provedené novelizací trestního zákona s účinností od 1. 10. 2020 je pod deklarovaný dovolací důvod formálně podřaditelná, není však jasné, jakou nesprávnost právní kvalifikace skutku nebo jiného hmotněprávního posouzení vlastně dovolatel vytýká. Škoda způsobená odcizením věcí činila 1.786.471 Kč a tato škoda je škodou značnou jako znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku i podle právní úpravy účinné od 1. 10. 2020, když hranicí této škody je částka 1.000.000 Kč [§ 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku]. Škoda způsobená poškozením věci činila 246.151 Kč a tato částka i podle právní úpravy účinné od 1. 10. 2020 mnohonásobně přesahuje spodní hranici škody nikoli nepatrné, která činí 10.000 Kč [§ 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku].

17. Ustanovení § 39 odst. 4 tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 10. 2020 stanoví jedno z hledisek pro určení druhu a výměry trestu a nerespektování tohoto ustanovení podle názoru státního zástupce nelze vytýkat v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V rámci tohoto dovolacího důvodu lze [tak jako v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021] vznášet pouze takové námitky týkající se výroku o trestu, které se netýkají druhu a výměry trestu (např. námitky týkající se nerespektování zákonných podmínek pro ukládání společného nebo souhrnného trestu). Navíc jsou námitky dovolatele i v tomto směru zcela nekonkrétní a dovolatel neuvádí žádné údaje o jiných dosud nevykonaných trestech, pro které by uložený trest měl představovat nepřiměřený postih. K této námitce tedy nelze v dovolacím řízení přihlížet.

18. Nejasné až zmatečné jsou i námitky týkající se „započítání škody“. Ve výroku o vině jsou u každého dílčího útoku rozlišeny škody způsobené odcizením věci jako znaku zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a škody způsobené poškozením věcí jako znaku přečinu poškození věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Není jasné, jaký význam dovolatel z hlediska užití uvedených právních kvalifikací a stanovení výše škody přikládá právní kvalifikaci skutku jako trestného činu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jehož znakem způsobení škody vůbec není. Státní zástupce se proto omezil na konstatování, že jednočinný souběh trestných činů podle § 205 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, § 228 odst. 1 tr. zákoníku a § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku není vyloučen.

19. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování

20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

21. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.

22. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí v případě tohoto dovolacího důvodu vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

23. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl zakotven nově úpravou účinnou od 1. 1. 2022. Uplatní se v případech, kdy nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Obsahově je vymezen tak, že k jeho naplnění dochází v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

24. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.

IV. Důvodnost dovolání

25. Podstatnou část dovolacích námitek obviněného lze formálně podřadit pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jsou zaměřeny na procesní pochybení při provádění dokazování a hodnocení provedených důkazů, resp. vadnost učiněných skutkových zjištění. Dílem jsou tyto námitky zaměřeny na procesní nepoužitelnost provedených důkazů, konkrétně domovních prohlídek, provedených před sdělením obvinění, aniž by byla dostatečně odůvodněna jejich neodkladnost, a výpovědi svědka J. Ch., který v hlavním líčení vypovídal odlišně než v přípravném řízení, kdy byl vyslechnut toliko formou podání vysvětlení před zahájením trestního stíhání.

26. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. bylo v tomto případě oběma obviněným doručeno dne 22. 3. 2019 v 15.40 hod. Tomuto datu předcházely příkazy k domovní prohlídce, vydané dne 13. 3. 2019 Okresním soudem v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 11 Nt 902/2019 a 11 Nt 904/2019 a příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků, vydaný týmž soudem téhož dne pod sp. zn. 11 Nt 903/2019. Všechny tyto příkazy obsahují podrobné odůvodnění s výslovným popisem důkazů, které mají být prohlídkami zajištěny, zejména odcizené věci, ale i obuv k porovnání trasologických stop a nástroje sloužící k vloupání do jednotlivých objektů, přičemž tyto důkazy jsou podstatné pro možnost zahájení trestního stíhání konkrétních osob, pročež je úkon považován za neodkladný. Podezřelé nelze k věci nejprve vyslechnout, neboť by se jim tak dostalo varování a mohli by učinit kroky vedoucí k odstranění věcí doličných. Nejvyšší soud takové odůvodnění neodkladnosti prohlídek považuje za zcela dostačující a námitky obviněného v tomto směru za neopodstatněné.

27. Pokud jde o výpovědi svědka J. Ch., tento podal vysvětlení podle § 158 odst. 6 tr. ř. dne 22. 3. 2019 v 10.58 hod (tedy dříve než bylo obviněným doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání). Další vysvětlení podal ještě 3. 7. 2019. Následně byl vyslechnut soudem v hlavním líčení konaném dne 27. 1. 2020, přičemž obsah podaných vysvětlení nebyl nalézacím soudem v rámci dokazování konstatován. Soudy ve svých rozsudcích vycházely z procesní výpovědi tohoto svědka, učiněné v hlavním líčení, a to jak soud prvního stupně v bodu 26. rozsudku, tak i soud odvolací v bodech 23. a 28. svého rozsudku. V jejich postupu proto nelze shledat žádné pochybení Samotná námitka obviněného je pak poněkud nejasná, neboť pokud poukazuje na rozpor výpovědi svědka u hlavního líčení s obsahem vysvětlení, které podal před zahájením trestního stíhání, nemůže takový rozpor vést k relativizaci procesní výpovědi svědka.

28. Další část námitek, odkazujících na tento dovolací důvod, vytýká zjevné rozpory skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. V této souvislosti je na místě zdůraznit, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je omezen na rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a nedopadá tedy na jakýkoli rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Zároveň lze poznamenat, že existence případného rozporu nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z něj jiné skutkové a právní závěry.

29. Pokud obviněný argumentoval absencí vlastního doznání, jako podstatného důkazního deficitu ve vztahu k výroku o jeho vině, je nutno uvést, že jakkoli doznání obviněného může významně přispět k objasnění skutkového děje, nemůže být vnímáno jako jakýsi předpoklad uznání viny. V souladu se zásadou zjišťování skutkového děje bez důvodných pochybností totiž ani doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu, z čehož současně vyplývá, že doznání nemá mezi důkazními prostředky nijak výsadní či zvláštní postavení a skutkové závěry soudů tak po hodnocení provedených důkazů mohou být odlišné od verze podané obviněným. V tomto případě soudy obou nižších stupňů nevybočily z mantinelů daných ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily.

30. Není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. S ohledem na dovolací námitky však považuje za nutné se vyjádřit alespoň k některým aspektům hodnotící činnosti soudů a z ní vzešlých skutkových zjištění. Podstatným důkazem byla výpověď spoluobviněného L. J., který v počáteční fázi přípravného řízení poměrně podrobně popsal jednání, kterého se dopustil, včetně popisu, že to byl dovolatel, kdo mu páchání trestné činnosti nabídl, dopouštěli se jí společně a pravidelně, když k ní vyjížděli prakticky každý týden, tedy ve výrazně větším rozsahu, než jak je předmětem této trestní věci. Dovolatel napadl věrohodnost uvedené výpovědi s argumentem, že obviněný L. J. byl kromě majetkové trestné činnosti v této věci uznán vinným i přečinem křivého obvinění. Tuto argumentaci však Nejvyšší soud shledává nedůvodnou, neboť přečin křivého obvinění se týkal výlučně rodinného konfliktu obviněného J. s otcem jeho tehdejší družky, což do jisté míry omezuje dopad křivého obvinění na celkové posouzení jeho obecné věrohodnosti. Výpověď obviněného J. ve vztahu k majetkové trestné činnosti obviněných je navíc v souladu z ostatními důkazy v této věci provedenými, a to především výpovědí svědka J. Ch., identifikací věcí zajištěných při domovních prohlídkách a prohlídce jiných prostor, vyhodnocení sledování dovolatelova vozidla i údajů o telekomunikačním provozu, přičemž v podrobnostech lze odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, kde je obsah provedených důkazů rekapitulován.

31. Skutkové závěry nižších soudů pak nevykazují extrémní nesoulad s obsahem provedených důkazů, naopak z něj vycházejí a jsou o něj opřeny. Lze jen opakovat, že doznání obviněného Jáchyma včetně popisu okolností páchání série vloupání je doplňováno uzavřeným řetězcem důkazů nepřímých, které tvoří dostatečný podklad pro závěr o vině obviněného H. v celém rozsahu výroku napadených rozsudků. Jde zejména o výpověď svědka J. Ch., který popsal časté návštěvy nejprve jen obviněného H., později pak obou obviněných, a to převážně v časných ranních hodinách, při nichž mu nabízeli velké množství různých věcí, které přiváželi v dovolatelově vozidle.

Z vyjádření tohoto svědka je přitom zřejmé, že množství přivážených věcí bylo velké, když uvedl, že všechno co dovezli od nich, nebral, neboť by na to „musel mít tři stodoly“. Některé věci pocházející z vloupání pak byly identifikovány jak v místě bydliště svědka Ch., tak i obou obviněných, přičemž byly nalezeny i nástroje sloužící k vniknutí do rekreačních objektů, které navíc v případě některých objektů byly individuálně identifikovány a dále obuv shodná s trasologickými stopami, zajištěnými v některých napadených objektech, identifikovanými přinejmenším druhově.

Důkazní řetězec pak doplňují i výsledky sledování dovolatelem užívaného vozidla Renault Scénic i zjištěné údaje o telekomunikačním provozu. Na základě takto uzavřeného řetězce důkazů a četnosti útoků obviněných pak bylo možno v rozsáhlém prostoru, zahrnujícím celý Jihočeský kraj a přilehlé okresy, v němž obvinění operovali, identifikovat shodný způsob páchání jejich trestné činnosti, kdy si k útokům vybírali malé a odlehlé obce a osady, v nichž se v průběhu noci vloupali do rekreačních, tedy trvale neobývaných objektů, ze kterých odcizili nahodile nalezené hodnotnější věci, které následně odváželi motorovým vozidlem.

Tento způsob spáchání trestné činnosti, spolu s dalšími podpůrnými důkazy, jako trasologické stopy, věci z jednotlivých lokalit nalezené při domovních prohlídkách, identifikace nástrojů vloupání, chemického technického prostředku, nasazeného orgány Policie ČR, či DNA obviněných i průběh zatčení obviněného H., v kontextu výpovědi obviněného J. i svědka Ch. proto lze přijmout jako dostatečný skutkový základ pro výrok o vině obou obviněných v rozsahu zjištěném soudem prvního stupně a akceptovaném soudem odvolacím.

Účast obou obviněných na této trestné činnosti tak lze mít za prokázanou, a nikoli v některých případech jen pravděpodobnou, jak nepřesně uvedl ve svém rozsudku soud prvního stupně.

32. Z námitek odkazujících na ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. formálně tento dovolací důvod naplňují námitky stran nesprávného vyhodnocení způsobené škody. Pokud bylo namítáno nerespektování hranic výše škody vyplývajících z novelizace trestního zákoníku účinné od 1. 10. 2020, nelze takovou argumentaci považovat za důvodnou. Škoda způsobená odcizením věcí činila 1.786.471 Kč a tato škoda je škodou značnou, jako znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, i podle právní úpravy účinné od 1. 10. 2020, podle které je hranicí této škody částka 1.000.000 Kč [§ 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku]. Škoda způsobená poškozením věcí činila 246.151 Kč a tato částka i podle právní úpravy účinné od 1. 10. 2020 mnohonásobně přesahuje spodní hranici škody nikoli nepatrné, která činí 10.000 Kč [§ 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku]. Pokud pak jde o námitku, že do škody způsobené zločinem krádeže je započítávána i škoda způsobená na nemovitostech vloupáním, tato je zcela v rozporu s výrokem rozsudku soudu prvního stupně (který nebyl odvolacím soudem nijak upraven), v němž je u každého skutku důsledně odlišena škoda vzniklá poškozením nemovitostí vloupáním a škoda způsobená odcizením věcí. Poznámka odkazující na odsouzení i za porušování domovní svobody je v tomto kontextu nepřípadná, neboť škoda způsobená poškozením nemovitostí byla vyhodnocena jako znak skutkové podstaty trestného činu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, avšak pro skutkovou podstatu trestného činu porušování domovní svobody podle § 178 tr. zákoníku, na kterou dovolatel odkazuje, nemá výše způsobené škody žádnou relevanci.

33. Pokud obviněný pod posledně uvedený dovolací důvod podřadil námitku neaplikace zásady in dubio pro reo, tato v obecné rovině deklarovaný dovolací důvod ani formálně nenaplňuje, když jde o námitku procesní a nikoli hmotně právní. S ohledem na výše formulované závěry ji navíc nelze považovat za opodstatněnou, neboť toto pravidlo se uplatní pouze v případě, že po vyčerpání všech dosažitelných důkazů zůstanou důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí. Tento případ zde ovšem nenastal, neboť soudy na základě provedeného dokazování vzaly jednu z možných verzí skutkového děje za prokázanou, své závěry řádně odůvodnily a žádné pochybnosti, které by uplatnění uvedené zásady odůvodňovaly, tak nenastaly.

34. Námitky ve vztahu k nerespektování obecných zásad pro ukládání trestů podle § 39 tr. zákoníku, odkazující na novelizaci účinnou od 1. 10. 2020, pak jsou zcela nekonkrétní a nikterak nespecifikují, v čem mělo k pochybení dojít. Soud prvního stupně, který rozhodoval před účinností odkazované novelizace, se okolnostem rozhodným pro stanovení druhu a výměry trestu věnoval v bodech 63. a 64. svého rozsudku, přičemž je vyhodnotil v dostatečné míře. Odvolací soud se pak problematice trestu, ukládaného dovolateli, věnoval v odstavcích 41. – 45. svého rozsudku a ani v tomto případě nebylo ze strany Nejvyššího soudu shledáno nedostatečnosti v hodnocení rozhodných okolností. Pro úplnost je také namístě uvést, že takto formulovaná námitka není formálně podřaditelná pod deklarované dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h).

V. Způsob rozhodnutí

35. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného V. H. plyne, že dovolatelem uplatněné námitky nebyly shledány opodstatněnými. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.

36. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 13. 4. 2022

JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu

Vypracoval: Mgr. Roman Raab