6 Tdo 224/2023-859
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 4. 2023 o dovolání, které podala obviněná K. B., nar. XY, trvale bytem XY, XY, adresa pro doručování XY, XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2022, č. j. 44 To 304/2022-781, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 100/2021, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné K. B. odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 7. 2022, č. j. 3 T 100/2021-701, byla obviněná K. B. (dále „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle výroku napadeného rozsudku dopustila tím, že nejméně ve 24 případech specifikovaných ve výroku o vině v době od 21. 08. 2020 do 19. 10. 2020 z přesně nezjištěných míst v České republice prostřednictvím počítačové sítě zadávala inzeráty na prodej zboží, vylákala od jednotlivých poškozených finanční prostředky jako zálohu na úhradu kupní ceny, případně jako celou kupní cenu, přičemž od samého počátku věděla, že inzerované zboží jim nedodá, neboť ho ani nemá k dispozici, tímto způsobem celkem vylákala od všech poškozených celkovou částku 60.940 Kč.
2. Obviněná byla za tento přečin a sbíhající se přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku z trestního příkazu Okresního soudu ve Frýdku- Místku ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 80 T 62/2020, odsouzena podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře osmnácti měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku, § 82 odst. 1 tr. zákoníku a § 84 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let za současného vyslovení dohledu probačního úředníka a obviněné byla podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku uložena přiměřená povinnost podle svých sil nahradit škodu, kterou trestným činem způsobila. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 80 T 62/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit škodu poškozeným specifikovaným ve výroku daného rozsudku.
3. O odvolání státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 11. 2022, č. j. 44 To 304/2022-781, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. obviněnou při nezměněném výroku o vině pokračujícím přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil za tento přečin, a za sbíhající se přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, pro který byla odsouzena trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku- Místku ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 80 T 62/2020, podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 tr. odst. 2 zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře osmnácti měsíců, pro jeho výkon ji podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 80 T 62/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn (ve výrocích o náhradě škody).
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Městskému soudu v Praze vytkla, že veřejné zasedání o odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 7. 2022, sp. zn. 3 T 100/2021, se vůbec nemělo a nemohlo konat, neboť předvolání k veřejnému zasedání jí nebylo řádně doručeno a nebyly tak splněny podmínky pro konání veřejného zasedání v její nepřítomnosti. Doručenka je ve spise nahrazena úředním záznamem o telefonickém vyrozumění o jeho konání a údajném zaslání emailem. Zvolený postup Městského soudu v Praze nebyl v souladu s trestním řádem. Obdobnou vadou bylo stiženo i řízení nalézacího soudu. Nebyly tak splněny podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněné již v nalézacím řízení a rozsudek byl vyhlášen přesto, že řízení předcházel procesně nepřípustný postup. Řízení bylo stiženo vadou, která bránila vyhlášení dovoláním napadených rozhodnutí.
5. Závěrem svého dovolání obviněná navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky obecných soudů.
6. Současně obviněná vzhledem k tomu, že z hlediska vytýkaných vad považuje dovolání za důvodné, navrhla, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 7. 2022, sp. zn. 3 T 100/2021, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2022, sp. zn. 44 To 304/2022, do doby svého rozhodnutí.
7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k dovolání obviněné popsala případy, na které označený dovolací důvod dopadá a poukázala na to, že příprava konání veřejného zasedání, nařízeného k projednání odvolání státního zástupce, neproběhla při využití vzoru č. 8, ale prostřednictvím vzoru č. 7a Sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 20. 4. 2004 č. 20/2004-Org. o vydání vzorů doporučených k použití v trestním a občanském soudním řízení. Vyrozuměním o konání tohoto procesního úkonu tak dala předsedkyně senátu odvolacího soudu jednoznačně najevo, že účast obviněné u veřejného zasedání není nezbytná, neboť věc je možno i s přihlédnutím k jejímu charakteru spolehlivě rozhodnout a účelu předmětného trestního řízení dosáhnout i bez její přítomnosti, a to v kontextu s doposud opatřeným a z hlediska její trestní odpovědnosti plně postačujícím rozsahem provedeného dokazování.
8. Státní zástupkyně konstatovala, že z úředního záznamu soudní kanceláře odvolacího soudu ze dne 12. 10. 2022 je zřejmé, že dovolatelka byla prostřednictvím telefonátu oslovena za účelem zjištění adresy jejího aktuálního bydliště. Současně bylo využito informace o e-mailovém spojení na obviněnou s požadavkem potvrzení doručení vyrozumění o konání veřejného zasedání dne 2. 11. 2022 a její účasti. Těmto požadavkům dovolatelka nevyhověla, a proto odvolací soud správně z důvodu řádného nedoručení obviněné veřejné zasedání odročil na den 28.
11. 2022. Z dalších listinných podkladů k přípravě odvolacího soudu na veřejné zasedání z posledně uvedeného data vyplynulo, že se vyrozumění o konání veřejného zasedání doručovalo dne 3. 11. 2022 dovolatelce na sdělenou e-mailovou adresu, avšak stalo se tak bez odpovídající návaznosti na funkci cílového serveru. Pokud byla obviněná ze strany soudní úřednice odvolacího soudu následně telefonicky kontaktována se sdělením nového termínu veřejného zasedání na den 28. 11. 2022, z pořízeného úředního záznamu vyplývá, že nebyla schopna tento termín zopakovat, i když tvrdila, že si ho zaznamenává.
Jestliže bylo současně konstatováno, že jí bude vyrozumění o konání veřejného zasedání zasláno „poštou včetně do zaměstnání“, pak z připojených poštovních relací vyplývá, že jí tato písemnost byla doručována na adresu FN XY, XY, XY, XY a vrácena nedoručená s pokynem zpět – adresát neznámý. Pokud bylo doručováno i na adresu XY, XY, pak nebyla adresátka zastižena a písemnost byla dne 4. 11. 2022 uložena na poště. Z uvedených důvodů proto nelze akceptovat závěr odvolacího soudu o splněných podmínkách přípravy na veřejné zasedání ve smyslu § 233 tr.
ř. vyplývající z protokolu o veřejném zasedání ze dne 28. 11. 2022 o doručení obviněné fikcí se zachováním pětidenní lhůty od doručení vyrozumění o veřejném zasedání do dne jeho konání. Státní zástupkyně poukázala na to, že na dovolatelkou v rámci telefonního spojení označenou kontaktní adresu XY, XY (která se podává m. j. i z vyhotovení prvostupňového odsuzujícího rozsudku), jí vyrozumění o konání veřejného zasedání na den 28. 11. 2022 nebylo vůbec zasláno. Jednalo se přitom o adresu z její strany uvedenou ve smyslu § 63 odst. 2 tr.
ř. jako adresu pro účely doručování, na kterou tak ani nemohl být proveden pokus o doručení této písemnosti, aby v případě nezastižení mohla být písemnost podle § 64 odst. 3 písm. c) tr. ř. uložena na poště a za dále splněných podmínek § 64 odst. 4 tr. ř. pak dovozen závěr o jejím doručení fikcí. S ohledem na výše uvedené lze mít důvodně za to, že napadený rozsudek odvolacího soudu je zatížen vadou ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněné ve veřejném zasedání před odvolacím soudem.
9. K námitce, že obdobnou vadou bylo stiženo i řízení před soudem nalézacím, nepřipojila obviněná žádnou bližší argumentaci způsobilou ke svému věcnému projednání. V uvedeném směru tak státní zástupkyně vycházela pouze z obsahu protokolu o hlavním líčení a záznamu intervenujícího státního zástupce, z něhož se podává konání tohoto procesního úkonu za podmínek § 202 odst. 2 tr. ř. s tím, že obviněná termín jednacího dne vzala na vědomí, bylo jí doručeno řádné předvolání, aniž by tak byl realizován postup podle § 69 odst. 3 tr. ř. na podkladě příkazu k zatčení vydaného dne 23. 5. 2022.
10. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit s ohledem na ustanovení § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. podle § 265k odst. 1 tr. ř., zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2022 sp. zn. 44 To 304/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále aby postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout a v souvislosti se zrušením výroku o trestu rozhodnout za podmínek § 265l odst. 4 tr. ř. o vazbě. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že je v posuzované věci nutno rozhodnout jiným způsobem, než předpokládaným v § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř., vyjádřila i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., bylo nutné posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují uplatněný dovolací důvod. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového důvodu podle § 265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
13. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání. Uplatnit jej lze tedy námitkou, že se v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu takto postupovat nelze, konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost při nich umožněna nebo zajištěna.
IV. Důvodnost dovolání
14. Vzhledem k obsahu podaného dovolání lze uzavřít, že obviněná uplatněnými námitkami dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. formálně naplnila, ovšem je třeba je s ohledem na níže uvedené skutečnosti vyhodnotit jako zjevně neopodstatněné.
15. Obviněná v první řadě namítá konání veřejného zasedání dne 28. 11. 2022 bez toho, že by jí bylo řádně doručeno vyrozumění o něm.
16. Obecně je třeba uvést, že přítomnost osob při veřejném zasedání upravuje § 234 odst. 1, 2 tr. ř., z nichž ovšem nutná přítomnost obviněné nevyplývá. Přítomnost osob při veřejném zasedání odvolacího soudu je upravena v § 263 tr. ř., k přítomnosti obviněné se vztahuje jen ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. Z něho plyne, že veřejné zasedání odvolacího soudu nelze konat v nepřítomnosti obviněného, jestliže je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, ledaže výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Aplikace tohoto ustanovení ovšem na předmětnou věc nedopadá, jelikož v době konání veřejného zasedání nebyla obviněná na osobní svobodě nijak omezena. Trestní řád současně dává soudu na výběr mezi vyrozuměním a předvoláním obviněného o veřejném zasedání. Je-li obviněný předvolán, dává tím soud najevo, že nemůže jednat v jeho nepřítomnosti, jelikož hodlá ve veřejném zasedání provádět dokazování (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 38/2003 a č. 18/2007 Sb. rozh. tr.). Naproti tomu v případě, že je obviněný o konání veřejného zasedání vyrozuměn, jeho účast u veřejného zasedání není nutná, veřejné zasedání lze konat v jeho nepřítomnosti a obviněný má možnost, ale nikoli povinnost, se veřejného zasedání zúčastnit.
17. V posuzované věci je třeba připomenout, že odvolací soud po nápadu věci vzhledem k tomu, že se obviněné k hlavnímu líčení podařilo doručit předvolání až po realizaci příkazu k zatčení vydaného dne 23. 5. 2022 (viz č. l. 645–649), před nařízením veřejného zasedání na den 2. 11. 2022, obviněnou za účelem zjištění její aktuální adresy telefonicky kontaktoval, jak vyplývá z úředního záznamu ze dne 12. 10. 2022 (č. l. 721). Na obviněnou označenou adresu a podle jejího požadavku současně i prostřednictvím emailu, následně zaslal vyrozumění o veřejném zasedání. Tím, že odvolací soud zvolil formu vyrozumění obviněné o konání veřejného zasedání o odvolání a nikoli formu jejího předvolání, nebylo by v rozporu s § 64 odst. 1 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. ř., pokud by doručení tohoto vyrozumění nastalo tzv. fikcí. Ta podle § 64 odst. 4 tr. ř. nastává, pokud si adresát předmětnou písemnost nevyzvedne do deseti dnů od jejího uložení, přičemž poslední den této lhůty se považuje za den doručení, a to i přes skutečnost, že se adresát o uložení nedozvěděl, ačkoli se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování. Jelikož u obviněné se nezdařilo k veřejnému zasedání dne 2. 11. 2022 doručení ani tímto náhradním způsobem, bylo veřejné zasedání odročeno na den 28. 11. 2022.
18. K dalšímu termínu veřejného zasedání byla obviněná obeslána [za užití odpovídajícího vzoru č. 14 tr. ř. (nahrazující již neaktuální vzor 7a) tr. ř. používaný před přečíslováním vzorů) doporučeného Sdělením Ministerstva spravedlnosti ze dne 29. 12. 2017, č. 1/2017], a to na adresu zaměstnavatele. Tu označila dne 25. 5. 2022 do protokolu o svém zatčení, přičemž v rámci výslechu ve vazebním zasedání při realizaci tohoto úkonu uvedla, že mimo adresu aktuálního bydliště je jí možno doručovat rovněž na adresu do zaměstnání. Současně byla stejným způsobem obeslána i na adresu trvalého bydliště, když zde došlo k pochybení kanceláře, neboť ta měla podle referátu obviněnou vyrozumět na adresu jí označeného aktuálního pobytu (tedy na adresu XY, XY). Odvolací soud obviněnou o termínu odročeného veřejného zasedání vyrozumíval rovněž emailem, jelikož o tuto formu doručování obviněná výslovně odvolací soud požádala. Toto emailové podání (č. l. 769–770) bylo obviněné doručeno (viz znění „doručení těmto příjemcům nebo skupinám je úplné, ovšem cílový server neodeslal oznámení“), přičemž toto sdělení je třeba interpretovat tak, že nebylo odesláno potvrzení o doručení, což mohlo být způsobeno nepřečtením zprávy, odmítnutím odeslání potvrzení o přečtení příjemcem, popř. e-mailový program příjemce odeslání potvrzení nepodporuje. Souběžně odvolací soud obviněnou vyrozuměl o termínu veřejného zasedání i telefonicky, jak prokazuje úřední záznam ze dne 3. 11. 2022 na č. l. 772.
19. Je nutné zdůraznit, že obviněnou označený dovolací důvod dopadá na případy, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. V souladu s tímto dovolacím důvodem pak lze namítat, že hlavní líčení nebo veřejné zasedání bylo konáno bez přítomnosti obviněného v rozporu se zákonem, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Jedná se tedy o situace, kdy došlo ke zkrácení práva obviněného na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům, a tím daným postupem bylo kráceno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Zmíněný dovolací důvod však nelze aplikovat na jakýkoli případ, kdy je hlavní líčení nebo veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti obviněného. Může být uplatněn pouze za stavu, kdy soudy konají hlavní líčení či veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti a činí tak v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.
20. Jak je z popsaného postupu odvolacího soudu patrné, ve vztahu k nepřítomnosti obviněné u veřejného zasedání, procesní vadou, která by znamenala porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, a tím naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., řízení nezatížil. Z hlediska napadeného rozhodnutí a obsahu dovolání je totiž třeba akcentovat, že obviněná svojí argumentací zpochybnila toliko formu vyrozumění, explicitně ovšem nenamítla, že by o termínu veřejného zasedání nevěděla, a z tohoto důvodu se veřejného zasedání nemohla zúčastnit.
Je třeba vzít v úvahu, že od obsahu podaného dovolání (mj. od odkazu na zákonný dovolací důvod) se odvíjí šíře (vymezení) dovolacího přezkumu a možné rozhodnutí Nejvyššího soudu, které lze na jeho podkladě učinit. To znamená, že dovolací soud musí mít dostatečně kvalifikovaný podklad, aby mohl přezkoumávat napadené rozhodnutí a případně prolomit jeho právní moc. Podmínky je nutno vykládat z materiálního hlediska a v tomto smyslu není pochyb o tom, že obviněné bylo vyrozumění o veřejném zasedáno zasláno podle jejího požadavku na adresu zaměstnavatele, emailem a současně jí byl termín veřejného zasedání nad rámec uvedeného sdělen soudní kanceláří i telefonicky.
Z obsahu úředního záznamu ze dne 3. 11. 2022 je přitom nepochybné, že obviněná si termín veřejného zasedání zapsala. Dovolací soud tudíž nesouhlasí s interpretací státní zástupkyně stran obsahu tohoto úředního záznamu. Obviněná zpočátku nebyla schopna termín veřejného zasedání pracovnici kanceláře zopakovat, ale po důrazném zopakování si jej zapsala. Z uvedené formulace je zjevné, že pracovnice soudní kanceláře se ujistila o pochopení sdělované informace obviněnou. Jak tedy vyplývá z obsahu trestního spisu, obviněná prokazatelně věděla o tom, že v její trestní věci probíhá řízení o odvolání, současně vzhledem k výše uvedenému nepochybně věděla termín odročeného veřejného zasedání, a zpochybňuje toliko formu, jakou se jí této informace dostalo, když přehlíží, že odvolací soud k doručení použil komunikační prostředky dle jejího požadavku a doručoval jí i na jí udanou adresu zaměstnavatele.
Nadto je třeba doplnit, že ve veřejném zasedání byla toliko podána zpráva o stavu věci, předneseno odvolání a konstatován aktuální opis rejstříku trestů včetně existence dalších trestních řízení vedených vůči obviněné. Nešlo tedy o dokazování mající podstatný vliv, jelikož všechny rozhodné skutečnosti byly již známy z předchozího řízení. Provedení veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněné tedy nemůže být interpretováno jako takový zásah do jejích práv, který by znamenal porušení spravedlivého procesu.
Nejvyšší soud proto považuje uvedenou námitku obviněné za neopodstatněnou.
21. K námitce dovolatelky, že „obdobně vadně postupoval nalézací soud v rámci hlavního líčení“, je třeba uvést, že ji obviněná nijak blíže nekonkretizovala. Nejvyšší soud proto pouze stručně uvádí, že podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněné v nalézacím řízení splněny byly, jelikož ze spisu vyplývá, že obviněné bylo předvolání k hlavnímu líčení doručeno osobně při vazebním zasedání po realizaci příkazu k zatčení dne 25. 5 2022, což stvrdila svým podpisem (č. l. 684).
22. V dané věci proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 7. 2022 č. j. 3 T 100/2021-781, obviněná odvolání nepodala a státní zástupce tak učinil výlučně do výroku o trestu. Dovolání obviněné směřuje proti rozsudku Městského soudu v Praze, kterým podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o trestu, o němž při nezměněném výroku o vině pokračujícím přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku následně sám rozhodl, jak je uvedeno výše. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn (ve výrocích o náhradě škody).
23. Podle obsahu přezkumné činnosti odvolacího soudu je zřejmé, že ve smyslu § 254 odst. 1 tr. ř. otázku viny ve vztahu k osobě obviněné nepřezkoumával, neboť ta s ohledem na výlučně napadený výrok o trestu, předmětem jeho odvolání nebyla, přičemž zde nebyly dány podmínky pro postup podle § 254 odst. 2 tr. ř., podle něhož mají-li vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání. Dovolatel přitom může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn (povinen) přezkoumat, eventuálně změnit rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. rozhodnutí publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh.tr.). Obviněná se svým dovoláním domáhá současně přezkoumání výroku o vině, tedy takové části rozhodnutí, kterou odvolací soud nepřezkoumával a nebyl povinen ani postupem podle § 254 odst. 2 přezkoumat. Proto je třeba označit její dovolání v této části za nepřípustné.
V. Způsob rozhodnutí
24. Z výše popsaných důvodů je zřejmé, že uplatněné námitky dovolatelky, formálně podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud proto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněné jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
25. Pokud jde o podnět obviněné na přerušení výkonu napadeného rozhodnutí, lze podle odkazu na § 265h odst. 3 tr. ř. konstatovat, že směřoval primárně k předsedkyni senátu soudu prvního stupně, jež jej neshledala důvodným a příslušný návrh Nejvyššímu soudu nepodala. Uvedený podnět byl posouzen i předsedou senátu Nejvyššího soudu, avšak nebyl shledán opodstatněným. Protože ohledně něho není nezbytné vydat tzv. negativní rozhodnutí, je o způsobu naložení s ním uvedena zmínka v tomto rozhodnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 4. 2023
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu
Vypracovala: Mgr. Zuzana Ursová