6 Tdo 225/2022-308
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 3. 2022 o dovolání, které podala obviněná K. J., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021, č. j. 12 To 187/2021-236, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 21 T 32/2021, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. 7. 2021, č. j. 21 T 32/2021-199, byla obviněná K. J. (dále „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustila tím, že dne 7. 3. 2021 v době od 15:15 hodin do 15:20 hodin na silnici II. třídy č. XY v katastru obce XY, okres Praha – západ, směrem od nádraží Českých drah, řídila osobní motorové vozidlo zn. AUDI A3, RZ: XY, a to přesto, že jí byl - příkazem Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 13. 1. 2021, č. j. MHMP 47746/2021/StM, jenž nabyl právní moci dne 29. 1. 2021, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 12 měsíců, - příkazem Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 30. 9. 2020, č. j. MHMP 1485721/2020/Sla, jenž nabyl právní moci dne 20. 10. 2020, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 6 měsíců, - trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 12. 2020, sp. zn. 3 T 155/2020, jenž nabyl právní moci dne 11. 2. 2021, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 měsíců, které dosud nevykonala a o nichž věděla.
2. Obviněná byla odsouzena podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku za shora uvedený přečin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 4. 2021, č. j. 52 T 27/2021-81, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2021 sp. zn. 8 To 145/2021 dne 8. 7. 2021 k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 4. 2021, č. j. 52 T 27/2021-81, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2021, sp. zn. 8 To 145/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením pozbyla podkladu.
3. O odvolání obviněné proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 3. 11. 2021, č. j. 12 To 187/2021-236, jímž ho podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce JUDr. Ivana Solila (i. s. JUDr. Janou Klimentovou) dovolání, jež opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., skrze které napadá výrok o trestu, a to konkrétně výrok o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců se zařazením do věznice s ostrahou.
5. Podle dovolatelky soudy obou stupňů dostatečně nezohlednily polehčující okolnosti v její věci, a naopak se přílišně zaměřily na okolnosti přitěžující. Zejména pak nehodnotily její neblahé osobní poměry a důsledky uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody na její šestiletou dceru. Podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, musí být nejlepší zájem dítěte předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními či zákonodárnými orgány. Soudy nebyla řešena otázka proporcionality trestu ve smyslu § 38 tr. zákoníku a subsidiarity přísnější trestní sankce. V její věci by bylo přiměřené uložit podmíněný trest odnětí svobody, nikoliv nepodmíněný.
6. Dovolatelka je matkou samoživitelkou, kdy se otec její nezletilé dcery o tuto nestará a neplatí výživné. Na svobodě řádně pracuje, již nebere drogy a chová se zodpovědně. Nadto je dostatečně potrestána již tím, že nemůže být u své dcery. Vzhledem k tomu, že její dceři je pouze šest let, tak u ní hrozí závažná psychická újma, neboť nedokáže pochopit důvod nepřítomnosti svojí matky. Předmětným rozhodnutím soudu došlo k porušení základních práv dítěte, přičemž již teď vzniklá újma dcery obviněné (pobytem dovolatelky ve věznici) převyšuje hlediska účelu trestu. Ani z jednoho rozhodnutí soudů přitom není patrné, že by se zabývaly otázkou vlivu uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody na nezletilou dceru dovolatelky.
7. Závěrem svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021, č. j. 12 To 187/2021-236, zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení, neboť bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a právo na ochranu rodičovství, rodiny a zvláštní ochranu dětí podle čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
8. Nejvyšší státní zástupce, se k dovolání obviněné vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), podle které nelze dovolací argumentaci obviněné podřadit pod žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř.
9. Námitky vztahující se k druhu a výměře trestu mohou být úspěšně uplatněny pouze v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Výhrady dovolatelky by zdánlivě bylo možné podřadit pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě ve spojení s výše citovaným dovolacím důvodem. Věcně však tomuto vymezení neodpovídají. Předmětná argumentace se totiž netýká nezákonnosti druhu uloženého trestu, nýbrž jen jeho nepřiměřené přísnosti, které však nelze v dovolacím řízení vznést pod žádným z důvodů dovolání. V dané věci se rovněž podle státní zástupkyně nejedná o situaci, kdy by šlo námitky obviněné podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., spočívající v nesprávné aplikaci hmotného práva.
10. Státní zástupkyně tedy pouze uvádí, že trest uložený obviněné odpovídá trestní sazbě aplikované skutkové podstaty podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku, kdy z hlediska druhu trestu – odnětí svobody – je možné tento uložit za každý trestný čin, tedy je trestem univerzálním. Nalézací soud též postupoval správně, když uložil trest souhrnný. Lze dodat, že odvolací soud se v předposledním odstavci jeho usnesení zabýval důvody, pro které byl obviněné uložen trest nepodmíněný. Zmínil mj. to, že podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku nemohl být obviněné uložen mírnější trest než v případě prvního odsuzujícího rozsudku (nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře šesti měsíců). Pokud soud prvního stupně navýšil trest o další dva měsíce, pak tento postup byl podle odvolacího soudu přiměřený, odpovídající tomu, že obviněná je speciální recidivistkou, na kterou již bylo působeno i výkonem trestu odnětí svobody. Soud druhého stupně taktéž odkázal na bod 23. rozsudku nalézacího soudu, ve kterém jsou podrobněji rozvedeny úvahy stran volby druhu a výměry trestu. Státní zástupkyně přitom nesouhlasí s námitkou, že byla nedostatečně zohledněna péče obviněné o její šestiletou dceru, když ani tato péče dovolatelce nezabránila v protiprávním jednání s vědomím hrozícího postihu.
11. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť nenaplňuje žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a aby tak učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně vyjádřila souhlas s konáním neveřejného zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Tento závěr učinil na podkladě zjištění, že rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 1. 2022, č. j. 2 T 57/2021-171, jímž byl v souvislosti s ukládáním společného souhrnného trestu zrušen výrok o trestu, který obviněná napadla svým dovoláním, ještě nenabyl právní moci, neboť dosud nebylo Krajským soudem v Českých Budějovicích rozhodnuto o odvolání, které bylo podáno proti označenému rozsudku soudu prvního stupně (veřejné zasedání je nařízeno na den 29. 3. 2022). Jinými slovy vyjádřeno, výrok napadený dovoláním obviněné stále de iure existuje a dovolání proti němu podané je proto přípustné. Dále Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). Pokud obviněná vlastnoručně vyhotovila dne 8. 12. 2021 podání označené jako „dovolání k Nejvyššímu soudu“, které zaslala prostřednictvím Krajského soudu v Praze, Nejvyšší soud k jeho obsahu nepřihlížel, neboť obviněný (a v tomto směru byla obviněná i řádně poučena v napadeném unesení) může dovolání podat jen prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný dovolací důvod. Obviněná své dovolání koncipované obhájcem podala dne 19. 1. 2022, tedy již za účinnosti novelizovaného znění trestního řádu (viz zákon č. 220/2021 Sb.) a jak již bylo výše zmíněno (bod 4.), opřela je o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., a to aniž by blíže (zákonnou citací jejich vymezení) vyložila, o jakou úpravu (zda účinnou do 31. 12. 2021, či naopak úpravu účinnou v době vyhotovení dovolání) svůj mimořádný opravný prostředek opírá. V návaznosti na toto zjištění dovolací soud připomíná následující skutečnosti.
14. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované důkazy, je nutné označit je za zjevně neopodstatněné. Je tudíž dán tehdy, pokud je dovoláním napadené rozhodnutí zatíženo některou z uvedených podstatných procesních vad, jejichž existence má zpravidla za následek porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
15. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím dřívější úpravě pod písm. g)] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
16. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 může být dán ve dvou alternativách spočívajících v tom, že buď obviněné byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo jí byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byla obviněná uznána vinnou. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněné uložen některý z trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenu trestním zájmem. Tak je tomu u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu.
17. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání
18. Ohledně námitek obviněné, které podřadila pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., je nutno konstatovat, že tyto nejsou s to naplnit zmíněné dovolací důvody a ani jiný z taxativně vymezených důvodů dovolání. Jak již bylo uvedeno, dovolatelka vymezila uplatněné dovolací důvody toliko poukazem na zákonná ustanovení, ve kterých jsou tyto upraveny, aniž by je popsala slovně. Z obsahu dovolání se zdá být zřejmé, že obviněná chtěla uplatnit důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. v jejich podobě upravené trestním řádem účinným do 31. 12. 2021. Jednalo by se tedy o důvod dovolání, že napadené rozhodnutí spočívá na chybném hmotněprávním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V tomto ohledu by se dovolatekou uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v nyní účinném znění, kryl s jeho ekvivalentem do 31. 12. 2021 umístěným v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dále by se jednalo o důvod dovolání nyní umístěný pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. [tedy dříve pod písm. h) citovaného ustanovení], spočívající v uložení takového druhu trestu, který zákon nepřipouští, nebo v uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byla obviněná uznána vinnou.
19. Obviněná však podala dovolání již za účinnosti novelizovaného znění trestního řádu, tedy od 1. 1. 2022, podle něhož Nejvyšší soud dále posuzuje jeho obsah. Pro úplnost však podává, že ani v případě řádného uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) nyní účinného trestního řádu, by dovolatelka nemohla být úspěšná, jak je rozvedeno níže.
20. Poukázala-li obviněná ve svém dovolání na to, že jí byl uložen nepřiměřený trest (vzhledem k její obecně zmiňované nepříznivé osobní situaci, péči o nezletilou dceru a vágně odkazovaným polehčujícím okolnostem), pak považuje Nejvyšší soud za nutné k této námitce ve stručnosti uvést pouze následující. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu dovolání uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. (který obviněná zcela pochopitelně neuplatnila), tedy jen tehdy, jestliže byl obviněné uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byla uznána vinnou. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 38 až § 39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím obviněnou uplatněných ani jiných
dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Dovolatelka přitom uložení souhrnného trestu zmiňuje toliko v části dovolání, kde shrnuje předchozí řízení (v němž byl ukládán souhrnný trest), a na rozdíl od řízení odvolacího (v němý brojila proti jeho uložení) v řízení dovolacím žádnou nesprávnost tohoto druhu ve svém mimořádném opravném prostředku nenamítá.
21. Jak již bylo shora naznačeno, argumentace obviněné spočívá v tom, že soudům obou stupňů vytýká nedostatečné zohlednění skutečností, které vyznívají v její prospěch stran úvah o druhu a výměře trestu. Předmětným výhradám nelze vyhovět ani pohledem obviněnou neuplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Byl jí totiž uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Uvedený druh trestu je přitom zákonem přípustný a vyměřený v rámci sazby respektující zákonné mantinely.
Nadto se soudy zabývaly i ostatními hledisky rozhodnými pro úvahu o druhu a výměře trestu, resp. otázkou uložení trestu souhrnného. Nalézací soud tak učinil v bodech 21. až 23. jeho rozsudku, přičemž soud odvolací tak učinil a aproboval postup prvostupňového soudu na str. 2 jeho usnesení. Nelze tedy přisvědčit ani námitce, že soudy měly závěr týkající se uloženého trestu nedostatečně odůvodnit s ohledem na proporcionalitu zájmu na ochraně společnosti na straně jedné a zásahu do základních práv dovolatelky (resp. její dcery) na straně druhé.
Nejvyšší soud tedy musí uzavřít, že námitky obviněné jsou zcela nepřípadné.
22. Nad rámec nutného Nejvyšší soud uvádí, že není na místě, aby stát rezignoval na svoji roli v zajištění efektivní ochrany společnosti jenom proto, že obviněná používá svoji nezletilou dceru jako záštitu před uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody. Zvláště, když řešenou trestnou činnost páchá (a je za ni trestána) opakovaně, případně v rámci zkušební doby podmíněného odsouzení, bez ohledu na následky, které v důsledku jejího trestního postihu vzejdou (zprostředkovaně) pro jejího potomka.
Není pak překvapující, že zohlednění skutečnosti, že je obviněná matkou, již nemělo na uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody zásadní vliv. Nadto nutno zopakovat to, co již odeznělo v odůvodnění usnesení odvolacího soudu. Požadavku obviněné na uložení alternativního druhu trestu, tj. trestu nespojeného s přímým výkonem trestu odnětí svobody, nemohlo být vyhověno již proto, že souhrnný trest byl ukládán při rušení trestu z přecházejícího odsuzujícího rozsudku, jenž byl obviněné uložen v podobě nepodmíněného trestu odnětí svobody, a tudíž (protože souhrnný trest nemůže být mírnější) soudy rozhodující ve věci nyní posuzované nemohly obviněné uložit trest, který by nebyl spojen s jeho přímým výkonem (tedy např. trest podmíněně odložený či jiný druh trestu).
23. Konečně je na místě dodat, že výše vyložený výklad obsahového zaměření zmíněných dovolacích důvodů sdílí i Ústavní soud. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenou stále přiměřeně aplikovatelné usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07, v němž označený soud uvedl, že „s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice.
[…] S poukazem na citovaný dovolací důvod se […] nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení § 23 odst. 1 tr. zák. a § 31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“
24. Vzhledem ke shora uvedené skutečnosti, že Nejvyšší soud posuzoval dovolání obviněné podle trestního řádu účinného od 1. 1. 2022, musí se stručně vyjádřit k dovolatelkou uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle daného důvodu dovolání májí vytýkaná pochybení soudů spočívat v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
Jelikož dovolatelka obsahově k tomuto důvodu dovolání žádné námitky nepředložila (a patrně ani nemínila tak učinit), se tímto Nejvyšší soud dále nezabýval. Pouze pro úplnost připomíná, že v rámci dovolacího řízení se neuplatňuje tzv. revizní princip, na základě něhož by měl z vlastní iniciativy vyhledávat případné vady napadených rozhodnutí. Rovněž není jeho úkolem, aby za dovolatele jím uplatněné námitky nově formuloval nebo ty, které jsou nekonkrétně vyjádřené, domýšlel. Napadené rozhodnutí je přezkoumáváno na podkladě námitek, resp. s nimi spojené věcné argumentace, které dovolatelka ve svém opravném prostředku uplatní.
25. Závěrem lze konstatovat, že pokud obviněná ve svém dovolání požaduje, aby namísto trestu spojeného se zásahem do její osobní svobody (tj. namísto nepodmíněného trestu odnětí svobody) byla postižena nějakým alternativním trestem, poté veškerá jí vznesená argumentace nemůže být tato úspěšná již proto (a toto také zdůraznil odvolací soud v odůvodnění svého usnesení), že nepodmíněný trest jí byl pravomocně uložen již předcházejícím rozsudkem a bylo tudíž vyloučeno (neboť souhrnný trest nesmí být mírnější), aby v souvislosti s postihem za sbíhající se trestnou činnost jí byl jako samostatný uložen jiný druh trestu, případně trest odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu.
V.
Způsob rozhodnutí
26. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněné plyne, že ta ve svém dovolání uplatnila námitky, které svým vymezením neodpovídají jí uplatněným dovolacím důvodům, ani jinému z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přitom neshledal pochybení, která by znamenala porušení základních práv obviněné. Vzhledem k tomu dovolací soud o dovolání obviněné rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.
27. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 3. 2022
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu