6 Tdo 24/2026

Judikát 6 Tdo 24/2026

Soud:Nejvyšší soud

Datum rozhodnutí:03.03.2026

Spisová značka:6 Tdo 24/2026

ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:6.TDO.24.2026.1

Typ rozhodnutí:USNESENÍ

Heslo:Zneužití pravomoci úřední osoby Přijetí úplatku

Subjektivní stránka

Dotčené předpisy:§ 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 331 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku

Kategorie rozhodnutí:E

6 Tdo 24/2026-

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 3. 2026 o dovolání, které podal obviněný A. N. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2025, sp. zn. 9 To 174/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 126/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 30. 5. 2025, č. j. 1 T 126/2024-942 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný A. N. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea prvá, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že dne 15. března 2022 v době od 10:45 hodin do 11:05 hodin při plnění úkolů Policie České republiky jako příslušník bezpečnostního sboru v rozporu s ustanoveními § 45 odst. 1 písm. a), § 46 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, v platném znění, § 2 a § 11 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, v platném znění, na 29.

kilometru dálnice D1 ve směru z Prahy na Brno, v rámci dohledu nad plynulostí a bezpečností silničního provozu prováděného v neoznačeném služebním motorovém vozidle Škoda Superb, registrační značky XY, s kolegyní A. B. zastavili motorové vozidlo tovární značky Ford Tranzit, registrační značky XY, mezinárodní poznávací značky XY, z důvodu spáchání dopravního přestupku spočívajícího v nerespektování dopravní značky B15 – zákaz vjezdu vozidel, jejichž šířka přesahuje vyznačenou mez, který řídil poškozený Z.

L., jemuž byla za přestupek udělena bloková pokuta ve výši 200 Kč, kterou uhradil prostřednictvím platebního terminálu, v průběhu silniční kontroly požadoval po poškozeném vydání finanční hotovosti ve výši 50 000 HUF uložené v jeho peněžence, za údajné překročení nejvyšší povolené rychlosti, či „zajištění výmazu fotografie spáchaného přestupku ze systému“, kterou mu poškozený vydal, načež mu vrátil řidičský průkaz, který mu předtím poškozený předložil, a on tak mohl pokračovat v jízdě. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 331 odst. 3 tr.

zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnným trestům: za použití § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu v počtu 200 denních sazeb ve výši denní sazby 400 Kč, tj. 80 000 Kč a za použití § 73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce příslušníka bezpečnostních sborů v trvání 3 roků.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný i státní zástupce odvolání, která Krajský soud v Praze usnesením ze dne 24. 9. 2025, sp. zn.

9 To 174/2025 (dále jen „napadené usnesení“), zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu

3. Proti napadenému usnesení podal obviněný dovolání prostřednictvím zvoleného obhájce JUDr. Jaromíra Bláhy, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítl, že skutkové závěry soudů nižších stupňů jsou v extrémním nesouladu s obsahem provedeného dokazování. Soud prvního stupně založil závěr o vině výlučně na výpovědi poškozeného, aniž by se vypořádal s jejími zásadními rozpory, s její vnitřní nekonzistencí a s rozpory mezi výpověďmi dalších svědků. Odvolací soud tato pochybení nepřezkoumal a pouze formálně aproboval závěry soudu prvního stupně.

4. Poškozený i svědci B. shodně uvedli, že poškozený nehovoří česky vůbec, anglicky hovoří jen minimálně. Poškozený neuvedl žádné konkrétní jednání, gesto či jiný projev dovolatele, z něhož by bylo možné požadavek na peníze dovodit. Soud prvního stupně se jej na tuto základní okolnost ani nedotázal. Není tedy zřejmé, na základě čeho soudy obou stupňů dospěly k tomu, že obviněný peníze chce. Za situace, kdy obviněný nic takového neřekl a poškozený neumí anglicky, jsou závěry soudu o tom, že poškozený pochopil, že dovolatel chce úplatek, logicky neudržitelné.

Výpovědi svědků B. ve svém důsledku způsobují absenci nezávislého potvrzení verze poškozeného. Svědci B. ve svých výpovědích uváděli převážně to, co jim sdělil poškozený, jejich výpovědi tedy nejsou nezávislým důkazem, ale pouze reprodukcí tvrzení poškozeného. Jedná se o rozpory v obsahu peněženky poškozeného, hrazení nákladů na cestu, jakož i rozpory, kde měl poškozený peněženku. Extrémním rozporem je absence jakéhokoli objektivního důkazu o předání peněz obviněnému. Závěr o vině dovolatele je postaven výlučně na tvrzení poškozeného, které je zatíženo celou řadou rozporů, nelogičností a objektivních pochybností.

Vina dovolatele tak byla konstruována na základě pouhé domněnky, nikoliv na základě důkazů. U obviněného nebyly nalezeny žádné forinty ani jejich ekvivalent. Jelikož bezprostředně po oznámení podezření byl podroben osobní prohlídce, soud i přesto přijal hypotézu, že dovolatel mohl peníze ukrýt v době, kdy byla vypnuta GPS v policejním vozidle.

5. Obviněný namítl, že osoba, která měla podle skutkových zjištění soudu poskytnout úplatek, nebyla trestně stíhána a vystupovala jako klíčový svědek obžaloby, což vytváří důvodné pochybnosti o objektivitě a věrohodnosti její výpovědi. Podle obviněného nebylo provedenými důkazy jednoznačně prokázáno, že se stal skutek, který mu byl kladen za vinu.

6. K subjektivní stránce trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku namítl, že se soudy nevypořádaly s otázkou tzv. specifického úmyslu, tedy úmyslu opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. Úmysl byl dovozován z pouhého výsledku jednání, aniž by soudy právně vyložily, z jakých konkrétních okolností lze dovodit vnitřní psychický vztah obviněného k následku, a to jak ve vztahu k trestnému činu přijetí úplatku, tak ke zneužití pravomoci úřední osoby.

Odvolací soud se v napadeném usnesení ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož lze úmysl obviněného přijmout úplatek dovodit z toho, že poškozený obviněnému předal finanční hotovost ve výši 50 000 HUF, přičemž podle názoru soudu z jednání obviněného bylo zřejmé, že chtěl peníze. Tento závěr postrádá jakoukoliv analýzu konkrétního jednání obviněného a skutkových okolností, z nichž by bylo možné existenci úmyslu ve smyslu § 15 tr. zákoníku dovodit. Závěr o úmyslném zavinění nelze založit pouze na skutečnosti, že nastal trestněprávně relevantní následek.

Úmysl musí vyplývat z konkrétního jednání pachatele a z okolností, za nichž k tomuto jednání došlo, nikoliv být presumován zpětně z výsledku. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku konstatuje, že obviněný si musel být vědom, že porušuje zákon, přičemž tento závěr opírá výhradně o samotné skutkové vyústění jednání a obecnou úvahu o povinnostech policisty. Odvolací soud se s tímto hodnocením ztotožnil. Výslovně uvedl, že úmyslné zavinění lze dovodit z celkového průběhu jednání, postavení obviněného jako úřední osoby a okolností případu.

Takový postup však neodpovídá zákonným znakům skutkové podstaty trestného činu přijetí úplatku podle § 331 tr. zákoníku. Absence jakéhokoliv slovního či jednoznačného neverbálního projevu obviněného, z něhož by bylo možno dovodit úmysl stran ohledně jejich srozumění týkajících se významu a účelu předaných peněz, byla obhajobou opakovaně namítána. Odvolací soud se s touto zásadní námitkou nevypořádal právně relevantním způsobem, neboť nijak nevysvětlil, jak mohl vzniknout úmysl obviněného přijmout úplatek v situaci, kdy nebyl zjištěn žádný projev jeho vůle směřující k takovému jednání.

7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k podanému dovolání vyjádřil tak, že dovolací argumentace obviněného podřazená pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v první variantě nepřekračuje rámec běžné polemiky s rozsahem provedeného dokazování a způsobem jeho hodnocení soudy nižších stupňů. Zároveň jde o opakování a pokračování obhajoby uplatněné již v předchozích fázích trestního řízení, s níž se soudy nižších stupňů řádně vypořádaly. Obviněný namítal, že poškozený nerozuměl důvodu uložené pokuty a tím spíše nemohl pochopit požadavek úplatku či výmaz záznamu.

Porozumění lze dovodit z jasné posloupnosti úkonů a jejich kontextu: zadržení řidičského dokladu, odvedení poškozeného stranou za vozidlo mimo záběry kamerových systémů bez přítomnosti kolegyně ze zasahující hlídky, sdělení podmínky, byť v jednoduché formě, následné předání peněz poškozeným a vrácení dokladu. Tyto kroky vytvářejí logický sled, který zřetelně propojuje požadavek obviněného s přijetím úplatku. Propojení s úplatkem je zřejmé i bez sofistikované verbální komunikace.

Poškozený připustil, že anglickým jazykem příliš nevládne, avšak s elementární znalostí porozuměl tomu, že kromě oficiální pokuty ve výši 200 Kč bude muset zaplatit i neoficiálně hotovostí, kterou měl u sebe v peněžence. Bezprostředně po vrácení dokladů poškozený informoval své spolujezdce o jednání obviněného. Toto sdělení je zachyceno na záznamu z palubní kamery kontrolovaného vozidla, která zachycovala autentický rozhovor mezi členy posádky. Spolujezdci následně telefonicky informovali dceru, která tuto informaci tlumočila svědkyni E.

W.-K. Ta poté z vlastní iniciativy kontaktovala pracovníka GIBS a popsala informace, které se k ní zprostředkovaně dostaly. Tento soubor informací potvrzuje konzistentnost výpovědí a vylučuje úmysl poškozeného poškodit obviněného. Poškozený sám incident nenahlásil, oznámení se uskutečnilo až prostřednictvím třetí osoby, která se s informací o korupčním jednání obviněného nemohla smířit. Soudy se dostatečně zabývaly věrohodností výpovědi poškozeného, kterou shledaly konzistentní a přesvědčivou. Pozdější dílčí změna v obsahu výpovědi týkající se neprokázání, resp. domněnky nátlaku na nevrácení řidičského průkazu, byla řádně zohledněna a vedla k vypuštění právní kvalifikace skutku jako trestného činu vydírání podle § 175 tr.

zákoníku. Pokud obviněný poukazuje na absenci nálezu finančních prostředků, které měl obdržet od poškozeného jako úplatek, není takový nález nezbytnou podmínkou pro udržení závěru o přijetí úplatku. Přijetí hotovosti bylo prokázáno jinými důkazními prostředky a současně byl identifikován časový (více než hodinu a půl) a situační prostor (sjezd mimo dálnici), v němž mohlo dojít k ukrytí, resp. odevzdání takto získaných prostředků ze strany obviněného. Nelze přisvědčit ani námitce obviněného, podle níž poškozený jako poskytovatel úplatku nebyl trestně stíhán.

Vyvození trestní odpovědnosti vůči poškozenému nebylo na místě, jelikož finanční prostředky požadoval obviněný jako policista za smyšlený přestupek pod původně interpretovanou pohrůžkou nevrácení řidičského průkazu.

9. S určitou benevolencí lze některé námitky obviněného týkající se údajného nedostatku subjektivní stránky podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Na základě stabilizovaných skutkových okolností lze spolehlivě dovodit, že obviněný jednal s přímým úmyslem podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Ve vztahu k užité právní kvalifikaci skutku jako zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea prvá, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku státní zástupce zdůraznil postavení obviněného i jako autority, který vědomě využil své služební postavení, promyšlený postup směřující k získání úplatku, absenci legitimního titulu pro požadavek dalších peněz a zajištění podmínek pro nerušené jednání, což celkově svědčí o předchozí úvaze a cíleném záměru.

U trestného činu podle § 331 tr. zákoníku není vyžadována pohnutka, nicméně v posuzovaném případě ji nepochybně zakládala zištná motivace obviněného získat finanční prostředky navíc. U přistupujícího trestného činu podle § 329 tr. zákoníku je nadto vyžadován tzv. specifický úmysl.

V posuzovaném případě obviněný jednal protiprávně v úmyslu opatřit sobě neoprávněný prospěch, což zahrnuje jakékoliv neoprávněné zvýhodnění materiální i nemateriální, to je jakýkoliv prospěch, na který pachatel či jiná osoba nemá právo. Neoprávněný prospěch byl v dané věci vyjádřen snahou o materiální zvýhodnění. Obviněný hodlal získat a posléze i přijal nepřiznanou hotovost ve výši 50 000 HUF od poškozeného za údajný další přestupek, který byl zcela smyšlený. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování

10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.

11. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2025, sp. zn. 9 To 174/2025, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Předložené dovolání splňuje náležitosti jeho obsahu stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. a bylo podáno prostřednictvím obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě uvedeném v § 265e odst. 1 tr. ř.

12. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání.

IV. Důvodnost dovolání

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

13. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento dovolací důvod se tedy vztahuje ke skutkovým zjištěním, jak byla tato ustálena postupem rozhodujících soudů v procesu dokazování. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu.

14. Dovolací námitky obviněného jsou z velké části opakováním obhajoby, kterou uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení. S touto se však soudy nižších stupňů dostatečně vypořádaly. Dříve rozhodující soudy si byly plně vědomy uplatněné obhajoby obviněného, jakož i toho, že jediným přímým důkazem prokazujícím jeho jednání je svědecká výpověď poškozeného Z. L.

Své hodnotící úvahy proto důvodně zaměřily na posouzení jeho věrohodnosti, zabývaly se dalšími nepřímými důkazy, které vyhodnotily tak, že podporují věrohodnost svědecké výpovědi poškozeného. Stejně tak hodnotily i případný motiv úmyslně nepravdivé výpovědi poškozeného, přičemž dospěly k závěru, že je možné bez jakýchkoliv rozumných pochybností tuto možnost vyloučit.

15. Obviněný v podaném dovolání namítl, že soudy nezjistily žádné konkrétní jednání, které by objektivně vyjadřovalo jeho vůli úplatek přijmout či si jej dát slíbit. Ze skutkových zjištění podle něj plyne, že nebyl prokázán žádný jeho slovní projev, kterým by požadoval peníze a nebyl prokázán žádný jednoznačný neverbální projev, z něhož by bylo možno dovodit korupční úmysl. V tomto poukázal i na jazykovou bariéru mezi poškozeným a obviněným. Krajský soud v Praze jako soud odvolací v bodech 17. – 24.

odůvodnění napadeného usnesení vysvětlil, z jakých důvodů se ztotožnil s hodnocením provedených důkazů učiněným soudem prvního stupně, jak je toto popsáno zejména v bodech 15. a 17. odůvodnění prvostupňového rozsudku. Dovolací soud k tomuto dodává, že z konkrétních částí svědecké výpovědi poškozeného Z. L. z hlavního líčení dne 26. 5. 2025 (č. l. 922–925) vyplývá, že poškozený s obviněným komunikoval špatnou angličtinou, co dal poškozený dohromady, podle poškozeného se obviněný choval tak, že se ho ptal, jestli má u sebe nějaké koruny nebo eura, neřekl konkrétně, že když mu svědek nedá peníze, tak mu obviněný nedá doklady, nepamatuje si na každé slovíčko, chování obviněného prostě odkazovalo na to, že to chce takto.

Dokázal říct akorát just forint a 50 000 forintů policistovi předal, protože se to po něm jednoznačně chtělo.

16. Dovolací soud odkazuje na popis skutku uvedený ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, z něhož zcela zřetelně vyplývá, že obviněný dne 15. 3. 2022 jako příslušník Policie ČR při prováděné kontrole motorového vozidla Ford Tranzit maďarské registrační značky za přestupek spočívající v nerespektování dopravní značky zákazu vjezdu vozidel, jejichž šířka přesahuje vyznačenou mez, uložil blokovou pokutu ve výši 200 Kč, kterou poškozený Z. L. uhradil prostřednictvím platebního terminálu. Navíc po poškozeném požadoval vydání finanční hotovosti ve výši 50 000 HUF uložené v jeho peněžence za údajné překročení nejvyšší povolené rychlosti či zajištění výmazu fotografie spáchaného přestupku ze systému, na což poškozený tuto finanční hotovost obviněnému vydal.

Popis trestného jednání obviněného tak, jak ho soud prvního stupně ustálil po provedeném dokazování a vyšel zejména ze svědecké výpovědi poškozeného Z. L., odpovídá svědecké výpovědi tohoto svědka. Dovolací námitky obviněného spočívající v tom, že nebyl prokázán žádný slovní projev obviněného, kterým by požadoval peníze a nebyl prokázán ani jednoznačný neverbální projev, z něhož by bylo možné dovodit korupční úmysl, proto svědecké výpovědi poškozeného neodpovídají. Poškozený rovněž ve své svědecké výpovědi objasnil, že s obviněným komunikoval svou slabou angličtinou a rovněž svým spolucestujícím ve vozidle manželům B.

bezprostředně po události sděloval (přepis hovoru zaznamenaný na kameře automobilu č. l.

264), co mu obviněný sdělil „nakolik jsem to dokázal vyrozumět“.

17. Poškozený Z. L. do spisového materiálu založil záznam z kamery umístěné na čelním skle automobilu (DVD na č. l. 240) a z tohoto kamerového záznamu je zřejmé, že 15. 3. 2022 v čase 10:51 hodin poškozený i manželé B. obviněnému předkládali na jeho vyzvání své doklady totožnosti. Poškozený měl svůj doklad v peněžence, kterou měl u sebe a uloženou pokutu ve výši 200 Kč uhradil přes platební terminál prostřednictvím mobilního telefonu, který si vzal z auta v čase 11:03 hodin. Tento kamerový záznam tak objasňuje určitý rozpor mezi výpověďmi svědků L. a B. týkající se toho, zda měl poškozený peněženku celou dobu při sobě (jak vypověděl poškozený), nebo zda se pro peněženku vracel v průběhu prováděné policejní kontroly, jak vypověděl svědek B.

18. Dovolací námitky obviněného jsou tak pouze s vysokou mírou tolerance podřaditelné pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě. Dovolací argumentace obviněného však neosvědčuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními soudů. Mezi rozhodná skutková zjištění ve vztahu k trestným činům zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea prvá, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku zcela jistě není možné podřadit to, zda svědek B. viděl v peněžence poškozeného pět desetitisícových bankovek HUF nebo to, jak se poškozený s manželi B. domluvil o uhrazení nákladů na cestu, případně pokuty. Proto není možné uvést, že by obviněným namítaný rozpor založil vadu rozhodných skutkových zjištění ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v první alternativě. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

19. Tento dovolací důvod je dán, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

20. Obviněný spatřuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v tom, že závěr o úmyslném zavinění obviněného trestným činem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea prvá, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku byl rozhodujícími soudy dovozen pouze ze skutečnosti, že nastal trestněprávně relevantní následek. K subjektivní stránce přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku namítl, že se soudy nevypořádaly s otázkou tzv. specifického úmyslu opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. Obviněný však tyto námitky přímo spojuje s údajně neprokázanými skutkovými zjištěními, kterými měl zákonné znaky obou citovaných trestných činů naplnit. 21.

Dovolací soud však musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Z výroku rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, v rozporu s kterými ustanoveními zákonů č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, a č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, obviněný jednal.

Při prováděné kontrole vozidla řízeného Z. L. byl úřední osobou ve smyslu § 127 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku. Pokud poškozenému za spáchání dopravního přestupku spočívajícího v nerespektování dopravní značky B15 – zákaz vjezdu vozidel, jejichž šířka přesahuje vyznačenou mez, uložil blokovou pokutu ve výši 200 Kč, není pochyb o tom, že jednal při výkonu pravomoci policisty, o čemž ostatně i sám poškozený hovoří jako o oficiální části. Ve chvíli, kdy pod smyšlenou záminkou po poškozeném vyžadoval finanční hotovost v měně HUF, kterou měl tento u sebe, věděl, že si na úkor poškozeného opatřuje neoprávněný prospěch a tomuto tak způsobuje škodu.

Poškozený takové jednání označuje za neoficiální část, jednoznačně tak byl schopen rozlišit, kdy vůči němu obviněný postupoval zákonným způsobem a kdy nikoliv. Tím spíše uvedené platí o vědomí obviněného, který svým aktivně volním jednáním působil na poškozeného, a tedy věděl, že porušuje zájem chráněný trestním zákonem a toto porušení způsobit chtěl. V případě obou spáchaných trestných činů, kterými byl obviněný uznán vinným, tak jednal v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

22. Popis skutku uvedený ve výroku rozsudku soudu prvního stupně v sobě obsahuje všechny zákonné znaky skutkových podstat přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea prvá, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, kterými byl obviněný uznán vinným. Proto jsou dovolací námitky obviněného podřazené pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neopodstatněné.

V. Závěrečné shrnutí a způsob rozhodnutí

22. Obviněný A. N. své dovolání zdůvodnil výhradami, které, pokud byly podřaditelné pod uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., materiálně je nenaplnily, což je činí neopodstatněnými. Nejvyšší soud proto jeho dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak za splnění podmínky uvedené v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 3. 3. 2026 JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu

Vypracoval:

Mgr. Daniel Plšek