6 Tdo 251/2023

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 4. 2023 o dovolání obviněného M. M., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 3 To 469/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 2 T 24/2017, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 7. 2021, sp. zn. 2 T 24/2017, byl obviněný M. M. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným pod body 1., 2., 3. pokračujícím zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, účinného od 1. 10. 2020, a pod bodem 4. přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, účinného od 1. 10. 2020. Za to byl podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku, účinného od 1. 10. 2020, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.

zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku, účinného od 1. 10. 2020, bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil hradil způsobenou škodu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost uhradit poškozenému J. J. škodu ve výši 1 751 450 Kč, když co do zbytku uplatněného nároku byl poškozený podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný pokračujícího zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (body 1., 2., 3.) a přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku (bod 4.) dopustil tím, že:

1. v přesně nezjištěné době od 1. 8. 2014 do 27. 2. 2015, se záměrem získat pro sebe neoprávněný majetkový prospěch, při vědomí toho, že zápůjčku řádně a včas nesplatí, při vědomí svého nedostatečného příjmu a své nepříznivé finanční situace, rozsahu a výše dlouhodobě nesplácených, kromě jiného i exekučně vymáhaných, závazků, pod falešným příslibem vrácení zápůjčky do 14. 4. 2015 a záminkou zajištění v podobě směnky vlastní bez protestu ze dne 27. 2. 2015, postupně vylákal od J. J., nar. XY, finanční hotovost v celkové výši 1 598 000 Kč, s tím, že mu tuto částku splatí v plné výši do 14. 4. 2015, následně se vymlouval na špatný zdravotní stav a začal poškozeného psychicky vydírat, aby nemusel zapůjčené finanční prostředky vracet, čímž způsobil poškozenému J. J., nar. XY, škodu ve výši nejméně 1 598 000 Kč,

2. dne 9. 7. 2015 se záměrem získat pro sebe neoprávněný majetkový prospěch, při vědomí toho, že zápůjčku řádně a včas nesplatí, při vědomí svého nedostatečného příjmu a své nepříznivé finanční situace, rozsahu a výše dlouhodobě nesplácených, kromě jiného i exekučně vymáhaných, závazků, pod falešným příslibem vrácení zápůjčky do 15. 8. 2015, na základě písemné smlouvy o zápůjčce vylákal od J. J., nar. XY, finanční hotovost ve výši 115 000 Kč s tím, že mu tuto na základě uzavřené písemné smlouvy vrátí do 15. 8. 2015, čímž způsobil J. J., nar. XY, škodu ve výši 115 000 Kč,

3. dne 15. 11. 2015 v Praze, se záměrem získat pro sebe neoprávněný majetkový prospěch, při vědomí toho, že zápůjčku řádně a včas nesplatí, při vědomí svého nedostatečného příjmu a své nepříznivé finanční situace, rozsahu a výše dlouhodobě nesplácených, kromě jiného i exekučně vymáhaných, závazků, pod falešným příslibem vrácení zápůjčky do 23. 12. 2015, na základě písemné smlouvy o zápůjčce vylákal od J. J., nar. XY, finanční hotovost ve výši 248 000 Kč s tím, že mu tuto dle uzavřené písemné smlouvy vrátí do 23. 12. 2016, čímž způsobil J. J., nar. XY, škodu ve výši nejméně 248 000 Kč,

4. dne 26. 1. 2016 v Praze, XY, v prostorách čajovny D., poté, co byl J. J. telefonicky kontaktován a vyzván k vrácení zapůjčených finančních prostředků, došlo k rozepři, při níž obžalovaný M. M. vytáhl otevírací láhev s tím, že by tam mohla být kyselina, nebo že tam možná je kyselina, kterou by mohl polít J. J. či jeho děti, k řešení vrácení půjčky nedošlo, J. J. z čajovny urychleně odešel, poté dne 17. 4. 2016 navštívil obžalovaný M. M. J. J. v místě jeho bydliště v obci XY, XY, před vchodem mu kladl za vinu svůj zdravotní stav, přinejmenším část hovoru si nahrál na mobilní telefon, ptal se na paní M., ptal se, kde má směnky, hovořil o tom, že za peníze si může opatřit cokoli, po této návštěvě podal J. J. trestní oznámení na Policii České republiky z obavy, že by výhrůžky mohl obžalovaný splnit.

3. Proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 7. 2021, sp. zn. 2 T 24/2017, podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 3 To 469/2021, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 3 To 469/2021, podal obviněný M. M. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání opřené o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g), m) tr. ř. a namítl, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. g).

5. K prvnímu z uplatněných dovolacích důvodů uvedl, že dne 31. 8. 2022 došlo k projednání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně v jeho nepřítomnosti, ačkoliv požádal o odročení veřejného zasedání a doložil lékařskou zprávu ze dne 25. 8. 2022, z níž vyplývá, že jeho zdravotní stav mu „neumožňoval se účastnit úředních jednání“. Úvaha odvolacího soudu, podle níž, pokud je schopen vyhledat zdravotnická zařízení, která jsou relativně vzdálená, a zde absolvovat příslušná vyšetření a ošetření, je schopen se dostavit i k veřejnému zasedání, je nepřípadná, neboť se jedná o zcela odlišné situace a soud není oprávněn přezkoumávat odborné závěry renomovaného zdravotnického zařízení. Bylo tak porušeno dovolatelovo ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti podle § 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Žádostí o odročení veřejného zasedání dal jednoznačně najevo, že na své přítomnosti trvá, a předložil včas důkazy nasvědčující tomu, že mu překážka objektivního charakteru brání v účasti u veřejného zasedání. Pak měl odvolací soud žádosti o odročení vyhovět.

6. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytkl, že pro naplnění znaků trestného činu podvodu není podstatné, zda mohl v době půjček předvídat, zda bude schopen zapůjčené prostředky v budoucnu splatit. V daném případě se musí rozhodná skutková zjištění vztahovat k tomu, nakolik si byl poškozený vědom stavu, ve kterém se obviněný nacházel, a co tedy mohl reálně očekávat, a co skutečně vyplývá z provedených důkazů a jak lze nahlížet na kruciální důkaz, tj. výpověď poškozeného. Poškozeným a obžalobou byl podvod konstruován tak, že obviněný měl od poškozeného vylákat peníze na vývoj nebo dokončení softwaru. To ale nebylo prokázáno. Sám odvolací soud konstatoval, že poškozený si musel být vědom zdravotního stavu obviněného a že mu chtěl pomoct. Z provedených důkazů vyplývá, že finanční situace dovolatele, stejně jako jeho zdravotní stav, se postupem času zhoršovaly, a tedy v době, kdy se s poškozeným seznámil, měl problémy jak finanční, tak zdravotní, což poškozený evidentně věděl. Pokud mělo uvedení poškozeného v omyl spočívat v tom, že ve lhůtách splatnosti uvedených na směnce, resp. ve smlouvě o půjčce, ničeho neuhradil, pak se ovšem objektivně poškozenému nemohlo jevit reálné, že v tak krátké lhůtě bude schopen prostředky v tak vysoké výši vrátit. Poškozený tedy věděl a musel vědět, že vrácení prostředků obviněným může být problematické. O tom svědčí důkazy, zejména nahrávka ze dne 17. 4. 2016 (v níž sám poškozený uvedl a slíbil, že obviněný muže začít peníze splácet až od června 2016, takže jakékoliv tvrzení o dřívějších splatnostech je liché, navíc bylo hovořeno o splátkách a nikoliv o jednorázovém vrácení peněz) a e-mail poškozeného (č. l. 79), v němž poškozený hovořil o společných ztrátách a v němž používal výraz „malé kolo“, což měl být nějaký specifický zavedený pojem, který se vztahoval ke společnému záměru. Poškozený nadto neuváděl v průběhu řízení pravdu, ať už jde o původ peněz, které mu půjčil, nebo o způsob jejich vylákání (nemohl si myslet, že dovolatel vyvíjel doma sofistikovaný software). Poškozený vylučoval, že by se angažoval v dovolatelově léčbě a podnikal v oboru léčivých přípravků, resp. je komukoliv nabízel, avšak velké množství e-mailů prokazovalo opak. Původně i popíral také pravost nahrávek pořízených dovolatelem. Obviněný zdůraznil, že půjčka (zápůjčka) je soukromoprávním vztahem a je třeba trvat na tom, aby především samotní účastníci takového vztahu dbali na ochranu svých majetkových zájmů. Od nich je nutno požadovat, aby postupovali obezřetně a aby dodržovali alespoň elementární zásady opatrnost. Dodal, že vylíčení průběhu schůzek poškozeným bylo zjevně nepravdivé, protože celý průběh schůzky je zachycen na zvukovém záznamu, jehož pravost (hlas dovolatele i poškozeného) byla prokázána znaleckým posudkem.

7. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil, aby zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a soudu prvního stupně uložil, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání neshledala opodstatnění k uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Dovolatel byl ve smyslu § 233 odst. 1 věta druhá tr. ř. o konání nařízeného veřejného zasedání odvolacího soudu ve lhůtě uvedené v § 233 odst. 2 tr. ř. toliko vyrozuměn s oprávněním se jej účastnit (§ 233 odst. 1, 2 tr. ř.). Tím dal předseda senátu odvolacího soudu jednoznačně najevo, že účast obviněného u veřejného zasedání není nezbytná, neboť věc je možno i s přihlédnutím k jejímu charakteru spolehlivě rozhodnout a účelu předmětného trestního řízení dosáhnout i bez jeho přítomnosti.

Pokud odvolací soud (ve smyslu zákonných podmínek svého postupu podle § 233 a § 234 odst. 1 tr. ř., jakož i § 263 odst. 4 tr. ř.) rozhodl o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného, neporušil jeho právo na spravedlivý proces. Odvolací soud totiž pro zajištění jeho účasti u veřejného zasedání učinil vše, co mu ukládal trestní řád, a především se tak stalo opakovaně za stavu, kdy byl poslední termín veřejného zasedání ze dne 31. 8. 2022 (od 4. 5. 2022) v pořadí již čtvrtým termínem na podkladě dovolatelových opakovaných omluv spojených s žádostmi o odročení.

Z hlediska zjištění, zda mu jeho aktuální zdravotní stav objektivně brání v účasti u veřejného zasedání, vyvinul předseda senátu krajského soudu veškerou možnou míru vstřícného postupu za účelem umožnění přítomnosti zdravotně hendikepovaného dovolatele u veřejného zasedání. Prvým dvěma žádostem vyhověl na podkladě zpráv o lékařském ošetření obviněného a o jeho hospitalizaci ve zdravotnickém zařízení IKEM. Při zjištění jeho snížené mobility a lékařském doporučení užívat vozík odvolací soud zajistil možnost účasti obviněného u veřejného zasedání za použití videokonference ve smyslu § 111a tr.

ř. v místě bydliště na území hl. města Prahy, když ani tato příležitost nebyla z jeho strany akceptována. Odvolací soud nemohl odhlédnout od obsahu předcházejících lékařských zpráv, z nichž se podává neomezená schopnost dovolatele dostavit se i do relativně vzdálených zdravotnických zařízení a podrobit se příslušným diagnostickým, popř. léčebným úkonům, s tím logickým úsudkem, že se srovnatelným způsobem mohl účastnit videokonferenčního způsobu průběhu veřejného zasedání u Obvodního soudu pro Prahu 10.

9. Podává-li se zdravotní stav dovolatele ke dni 25. 8. 2022 z lékařské zprávy, která byla doložena k jeho omluvě z účasti u veřejného zasedání ze dne 31. 8. 2022, pak se při neměnném konstatování jeho základního onemocnění (diabetes mellitus) hovoří o ustupující flegmóně dolní pravé končetiny s doporučením maximálního odlehčení dolních končetin, a tedy v evidentní podpoře probíhajícího procesu uzdravování. Pakliže se připojuje další stanovisko ošetřujícího lékaře o tom, že pacient „není schopen úředního jednání“, pak je takový závěr zcela vytržen z předcházejícího kontextu téže lékařské zprávy, aniž by navazoval byť i na elementární zdůvodnění, jaká konkrétní zdravotní překážka (oproti pozitivnímu trendu pacientova uzdravování) mu (stále) brání v účasti u úředního úkonu. Státní zástupkyně tedy nepřisvědčila dovolateli v tom, že předložil důkazy nasvědčující tomu, že mu překážka objektivního charakteru zabránila v účasti u veřejného zasedání, a pokud požádal o jeho odročení, bylo namístě, aby mu senát odvolacího soudu (již po čtvrté) vyhověl. Poukázal-li dovolatel na odbornou povahu závěru o jeho reálné schopnosti účastnit se úředních jednání, pak by takový odborný závěr musel vyplývat z informací nejen o jeho diagnóze, o aktuálním stavu jeho onemocnění, jakož i o jeho souvisejících zdravotních omezeních, která mu v účasti u úředních úkonů z dále specifikovaných důvodů reálně zabránila. Jestliže předmětná lékařská zpráva takovou vypovídací kvalitu neobsahovala, ale z hlediska posuzované schopnosti dovolatele účastnit se úředních jednání trpěla vadou své vnitřní rozpornosti, pak odvolací soud nepochybil, pokud si úsudek v uvedeném směru učinil na podkladě výše poukazovaných hodnotících úvah.

10. Státní zástupkyně uzavřela, že dovolatel byl o konání veřejného zasedání (pokaždé) řádně vyrozuměn, a pokud mu v jeho čtvrté žádosti o jeho odročení již nebylo vyhověno, pak je třeba mít za to, že se uvedeného procesního úkonu neúčastnil z vlastního rozhodnutí a především bez doložení existence objektivních a zcela konkrétních překážek, které by mu skutečně bránily v účasti u tohoto procesního úkonu.

11. Nepřisvědčila dovolateli ani v námitkách podřazených dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř. Tyto byly postaveny především na stanovisku o nevěrohodnosti výpovědí poškozeného J. J., kterou dovodil obviněný z vlastního způsobu vyhodnocení důkazu. Přitom obsah dostupného spisového materiálu nikterak nepodporuje závěr, že by byl tento hodnotící proces na úrovních soudů obou stupňů zatížen extrémním, resp. zjevným rozporem ve smyslu ustáleného judikatorního výkladu takové vady tak, aby byly splněny podmínky výjimečného zásahu do skutkového stavu věci.

12. Jestliže se shoda ve výpovědích dovolatele a poškozeného týkala poskytnutí zápůjček a jejich postupného navyšování, pak tomu odpovídající důkazy (směnka na výslednou částku 1 598 000 Kč, smlouvy o zápůjčkách, výpovědi rodičů poškozeného, doklady k bankovním výběrům hotovosti) podporují výpověď poškozeného, vztahující se k termínům, které byly z dovolatelovy strany přislíbeny z hlediska návratnosti zapůjčených peněz. V této souvislosti by bylo možno považovat takové ujednání za nepochopitelné a nelogické, pokud by byly předmětné zápůjčky poskytnuty na dovolatelovu léčbu a jejich splacení pak vázáno na dosažené výsledky uvažovaných léčebných postupů, a tím i na takový jeho zdravotní stav, který by mu v generování financí již nebránil. Vysvětlitelné jsou i důvody, pro které ze strany poškozeného docházelo k dalšímu navyšování již zapůjčených částek, neboť vyplývaly z dovolatelova tvrzení o nákladech na obchodování se softwarem, které by mělo přinést finanční zdroje na uhrazení jeho předchozích finančních závazků za stavu, že se poškozenému prezentoval jako programátor na volné noze. O tom, že se naopak mělo ze strany poškozeného jednat o tak významnou investici do dovolatelova zdraví (při neohraničené době její návratnosti), rozhodně nevypovídá obsah jím poukazovaných e-mailových zpráv poškozeného. Neposkytuje totiž obraz jejich ucelené elektronické komunikace a ani ve svém neúplném rozsahu nevypovídá o ničem jiném, než o jejich diskusi na téma léčebných prostředků a možností, jak si je opatřit, byť i za součinnosti poškozeného s ohledem na jeho lékařské rodinné zázemí i osobní zájem o tuto problematiku. Nevěrohodnost svědectví poškozeného neutrpěla ani obsahem nahrávek rozhovorů s dovolatelem i přes prvotní popření jejich pravosti za stavu, že o jejich pořízení neměl poškozený žádného povědomí. Co se pak týká poukazované nahrávky ze dne 17. 4. 2016, která spadá do data dovolatelova jednání ad 4. výroku o vině s právní kvalifikací podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku o nebezpečném vyhrožování, pak případný příslib poškozeného o mírnějších podmínkách splácení zápůjček po termínu jejich splatnosti evidentně vyplýval z atmosféry jeho obav o zdraví (své i rodiny), která jej nakonec vedla k podání trestního oznámení. Ke způsobu vyhodnocení otázky věrohodnosti výpovědi poškozeného pak podle mínění státní zástupkyně nezbývá než poukázat na hodnotící pasáže, zejména body 64. – 69. rozsudku nalézacího soudu a body 29. – 33. usnesení soudu odvolacího.

13. Podle státní zástupkyně nemůže být uvedený závěr nikterak poznamenán charakteristikou obviněného půjčky (zápůjčky) jako soukromoprávního vztahu. Poukázala pak zejména na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 8 Tdo 630/2018, a na skutečnost, že obviněný poškozeného ujistil o svém podnikání, o majetkových hodnotách rodiny, včetně očekávaného zdroje jeho příjmů z dědictví, a prezentoval se navenek jako osoba movitá.

14. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. M. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby takto bylo podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání. Dále vyjádřila svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

III. Přípustnost dovolání a obecná východiska

15. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného M. M. je podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je obviněný podal včas (§ 265e odst. 1 tr. ř.), jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.).

16. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g), m) tr. ř.

17. Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je zřejmé, že se jedná o situaci, bylo-li v rozporu se zákonem konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, tedy když došlo k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Podle čl. 38 odst. 2 věty první Listiny má každý právo mimo jiné na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, což je nutno v daných souvislostech vykládat tak, že každému, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení rozhodnuto, musí být poskytnuta možnost osobně se účastnit jednání, v němž se rozhodne. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co mu obžaloba klade za vinu, a k důkazům, na nichž je založena, a to včetně těch, které byly provedeny na jeho návrh (k tomu přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. III. ÚS 238/2000, ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. II. ÚS 145/02, aj.).

18. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Za právně relevantní dovolací argumentaci lze tedy považovat též takovou, která důvodně poukazuje na ty závažné procesní vady, které ve svých důsledcích zpravidla mají za následek porušení práva na spravedlivý proces a jsou podřaditelná pod alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

19. Podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 pod písmeny a) až l) tr. ř. K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle § 253 odst. 1 tr. ř., resp. podle § 253 odst. 3 tr. ř. Odvolání bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozsudku předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný relevantně odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

IV. Důvodnost dovolání

20. V projednávaném případě dovolací soud výše uvedená pochybení nezaznamenal a námitkám obviněného obsaženým v podaném mimořádném opravném prostředku nepřisvědčil.

21. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., Nejvyšší soud připomíná, že trestní řád, který blíže rozvádí právo obviněného na projednání jeho věci v jeho přítomnosti, upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněného v hlavním líčení a ve veřejném zasedání, resp. stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, a podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání. Zatímco hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně, zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tak rigorózní nejsou, poněvadž ve veřejném zasedání se rozhodují různorodé otázky, které mají z hlediska dopadu na obviněného rozdílný význam. Ani podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva [právo osobně se účastnit jednání soudu je nezbytnou součástí spravedlivého procesu ve smyslu čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod] není osobní účast obviněného tak kriticky důležitá v případě odvolacího zasedání, jako je tomu v hlavním líčení (viz věc Kamasinski proti Rakousku, č. 9783/82, rozsudek ze dne 19. 12. 1989, aj.). Způsob, jakým se čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod aplikuje na řízení před odvolacími soudy, záleží na zvláštních aspektech dotčeného řízení; musí být vzat v úvahu celý průběh řízení v rámci vnitrostátního právního řádu a role odvolacích soudů v něm (viz např. věc Monnell a Morris proti Spojenému království, č. 9562/81 a 9818/82, rozsudek ze dne 2. 3. 1987). Důležité proto je, aby konáním veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného soudní řízení jako celek nebylo dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů a standardů spravedlivého procesu. Tento předpoklad byl v posuzované věci bezezbytku naplněn.

22. Z hlediska obsahu dovolání obviněného je s poukazem na uvedený dovolací důvod významná otázka, zda bylo možno dne 31. 8. 2022 konat veřejné zasedání o odvolání obviněného v jeho nepřítomnosti. Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení konstatoval (bod 16.), že k projednání odvolání obviněného byl nejprve stanoven termín veřejného zasedání na den 4. 5. 2022, kdy před jeho zahájením obhájce obviněného sdělil, že obviněný byl právě v den konání veřejného zasedání hospitalizován v Ústřední vojenské nemocnici pro déletrvající zdravotní potíže související s cukrovkou.

Obhájcem byla současně předložena lékařská zpráva vystavená IKEM v Praze ze dne 3. 5. 2022, ze které se podává ošetření obviněného v uvedený den a jeho propuštění na vlastní žádost. Další termín veřejného zasedání byl stanoven na den 25. 5. 2022, kdy dne předcházejícího konání veřejného zasedání byla obviněným zaslána žádost o odročení veřejného zasedání s poukazem, že je hospitalizován ve zdravotnickém zařízení, s tím, že bude schopen se k úřednímu jednání dostavit s odstupem cca 4 týdnů. Krajský soud žádosti obviněného vyhověl a veřejné zasedání stanovil na den 29.

6. 2022. Obviněný opětovně zaslal v době krátce před konáním veřejného zasedání žádost o jeho odročení s tím, že jeho zdravotní stav mu neumožňuje účast (zánětlivé onemocnění pravé dolní končetiny, flegmona, s tím spojená bolestivost, zvýšená teplota a užívání antibiotik, obtížný pohyb). Tvrzené zdravotní obtíže obviněný doložil lékařskými zprávami. Vzhledem k jejich obsahu a zejména zjištění, že obviněný je limitován v pohybu a je mu doporučeno užívat vozík, byl stanoven termín veřejného zasedání na den 20.

7. 2022, přičemž účast obviněného byla zajištěna prostřednictvím videokonferenčního zařízení ve smyslu § 111a tr. ř. v místě jeho bydliště, které se nachází v Praze. Ani v daném termínu nebylo veřejné zasedání konáno, když obviněný opětovně požádal krajský soud o odročení jednání z důvodu zdravotního stavu, který mu neumožňuje se účastnit soudního řízení. K žádosti doložil lékařskou zprávu, ze které se mimo jiné podává, že obviněný má dodržovat klidový režim a je neschopen úředních jednání. Krajský soud reagoval tak, že termín veřejného zasedání stanovil na den 31.

8. 2022. Situace se opakovala, kdy obviněný dne 29. 8. 2022 požádal o odročení veřejného zasedání ze stejných důvodů a opětovně doložil lékařskou zprávu vystavenou ambulancí při IKEM v Praze dne 25. 8. 2022, která obsahuje údaj o cukrovce, ustupující flegmóně dolní pravé končetiny, doporučení o maximálním odlehčení končetin a nutnosti užívat vozík s tím, že není schopen úředního jednání. Krajský soud již takové žádosti nevyhověl a veřejné zasedání provedl v nepřítomnosti obviněného, který byl o jeho konání řádně a včas vyrozuměn.

Odvolací soud uvedl, že z poslední obviněným předložené lékařské zprávy se sice podává, že není schopen úředních jednání, avšak z doposud předložených lékařských zpráv se současně podává, že obviněný je schopen vyhledat zdravotnická zařízení v místě bydliště, která jsou relativně vzdálená, a zde absolvovat příslušné vyšetření a ošetření lékařským personálem. Pakliže chtěl krajský soud opětovně provést veřejné zasedání vůči obviněnému a jeho obhájci prostřednictvím videokonferenčního zařízení, značilo by to pro obviněného se dostavit do budovy příslušného soudu (Obvodní soud pro Prahu 10), což je obdobná cesta jako do zdravotnického zařízení, kterou obviněný zjevně opakovaně v době předešlé absolvoval.

Současně vedle pohybových obtíží lékařské zprávy neobsahovaly žádný další údaj, který by značil zásadní překážku účasti obviněného u soudního jednání. Obhájcem obviněného zmíněná okolnost v podobě toho, že obviněný užívá lék pod názvem Tramal, který má vliv na kognitivní funkce a který tiší bolest, taktéž podle přesvědčení krajského soudu nijak obviněného nelimitovala v plnohodnotné účasti u soudního jednání. Krajský soud proto provedl veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného. Nejvyšší soud závěr odvolacího soudu sdílí.

23. Podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání, jsou upraveny v ustanovení § 263 tr. ř. Toto ustanovení je speciální pro řízení u odvolacího soudu; není-li zde některá otázka výslovně upravena, použijí se obecná ustanovení o veřejném zasedání. Z dikce § 263 odst. 4 tr. ř. se podává, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti ve veřejném zasedání vzdává. O takovou situaci však v posuzované věci nešlo.

24. Podle § 233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce nebo opatrovníka těchto osob. Z ustanovení § 233 odst. 1 tr. ř. vyplývá povinnost předsedy senátu soudu druhého stupně předvolat obviněného k veřejnému zasedání o odvolání či ho o konání takového veřejného zasedání vyrozumět. Vždy je však nutné jasně stanovit, zda má být obviněný (či jiná osoba) k veřejnému zasedání předvolán či jen o jeho konání vyrozuměn, neboť toto rozlišení má důležité procesní důsledky. Předvoláním osoby dává předseda senátu zpravidla najevo, že účast osoby u veřejného zasedání je nezbytná a že v její nepřítomnosti nelze veřejné zasedání provést. V ostatních případech, když osobní účast obviněného při veřejném zasedání není nutná, se obviněný o jeho konání pouze vyrozumí.

25. Z obsahu spisového materiálu Nejvyšší soud zcela v souladu s výše uvedenou rekapitulací odvolacího soudu zjistil (č. l. 559, 573, 579, 585), že obviněný byl o konání veřejného zasedání o odvolání ve smyslu § 233 odst. 1 tr. ř. opakovaně vyrozumíván vzorem č. 14 (vyrozumění o veřejném zasedání podle sdělení ministerstva spravedlnosti č. 1/2017 ze dne 29. 12. 2017, č. j. 12/2017-OJD-ORG/43, o vydání vzorů „tr. ř., o. s. ř., z. ř. s., k. ř., d. ř.). První vyrozumění o konání veřejného zasedání dne 4.

5. 2022 mu bylo doručeno dne 6. 4. 2022 (č. l. 559). V rámci veřejného zasedání konaného dne 4. 5. 2022 obhájce obviněného mimo jiné sdělil, že obviněný byl téhož dne hospitalizován v nemocnici, že se ovšem chce účastnit veřejného zasedání, a proto žádá o jeho odročení. V návaznosti na uvedené sdělení odvolací soud odročil veřejné zasedání na den 25. 5. 2022, přičemž obhájce obviněného se zavázal, že obviněného o odročeném veřejném zasedání vyrozumí (č. l. 566). Dne 24. 5. 2022 požádal obviněný o odročení nařízeného veřejného zasedání s odkazem na svou hospitalizaci v nemocnici (č. l.

569–572). Odvolací soud této žádosti vyhověl, nařízený termín zrušil a stanovil nový termín na den 29. 6. 2022. O odročeném veřejném zasedání byl obviněný vyrozuměn dne 26. 5. 2022 (č. l. 573). Dne 27. 6. 2022 požádal obviněný opět o odročení nařízeného veřejného zasedání s ohledem na svůj nepříznivý zdravotní stav. Odvolací soud jeho žádosti znovu vyhověl, nařízené veřejné zasedání zrušil a stanovil nový termín na den 20. 7. 2022 s tím, že obviněný by se dostavil k Obvodnímu soudu pro Prahu 6, resp. pro Prahu 10 (z organizačních důvodů nebylo možné realizovat videokonferenci u Obvodního soudu pro Prahu 6), v jejichž obvodu má své bydliště, a veřejného zasedání by se účastnil prostřednictvím videokonference (č. l.

574–579, 580, 581). O odročeném veřejném zasedání byl obviněný vyrozuměn dne 7. 7. 2022 (č. l. 579). Dne 18. 7. 2022 požádal obviněný opět o odročení nařízeného veřejného zasedání s ohledem na svůj nepříznivý zdravotní stav (č. l. 582–584). Odvolací soud jeho žádosti opět vyhověl, nařízené veřejné zasedání zrušil a stanovil nový termín na den 31. 8. 2022 s tím, že obviněný by se dostavil k Obvodnímu soudu pro Prahu 10 a veřejného zasedání by se účastnil prostřednictvím videokonference (č. l. 585–586).

O odročeném veřejném zasedání byl obviněný vyrozuměn dne 21. 7. 2022 (č. l. 585). Dne 30. 8. 2022 požádal obviněný znovu o odročení nařízeného veřejného zasedání s ohledem na svůj nepříznivý zdravotní stav (č. l. 587–589). Odvolací soud jeho žádosti nevyhověl, o čemž informoval obhájce obviněného (č. l. 590). Obviněný ve svém přípise ze dne 30. 8. 2022, doručeném odvolacímu soudu téhož dne, vyjádřil přesvědčení, že (mimo jiné) mu odvolací soud chce upřít jeho ústavně zaručené právo být přítomen při projednání věci (č. l.

591–593). Dne 31. 8. 2022 bylo v rámci veřejného zasedání o odvolání konstatováno, že se obviněný nedostavil a že účast obhájce obviněného bude zajištěna prostřednictvím videokonference.

26. Z výše popsaného je zřejmé, že odvolací soud neporušil ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání o odvolání. O konání všech veřejných zasedání, která k jeho opakovaným žádostem posléze odročoval, jej vždy ve smyslu § 233 odst. 2 tr. ř. řádně a včas informoval, přičemž pokud jej k žádnému z veřejných zasedání nepředvolal, dal evidentně najevo, že účast obviněného u veřejného zasedání není nezbytná, neboť věc je možno s přihlédnutím k jejímu charakteru spolehlivě rozhodnout a účelu předmětného trestního řízení dosáhnout i bez jeho přítomnosti.

Ačkoliv obviněný osobní neúčast opakovaně omluvil a ke svým žádostem připojoval lékařské zprávy, které dokládaly jeho zdravotní stav, a přestože i v poslední žádosti o odročení veřejného zasedání dal najevo, že si přeje být přítomen veřejnému zasedání, odvolací soud jeho požadavku nakonec nevyhověl s odůvodněním, že z poslední předložené lékařské zprávy se sice podává, že obviněný „není schopen úředních jednání“, avšak z doposud předložených lékařských zpráv se současně podává, že je schopen vyhledat zdravotnická zařízení v místě bydliště, která jsou relativně vzdálená, a zde absolvovat příslušné vyšetření a ošetření.

Pakliže chtěl krajský soud opětovně provést veřejné zasedání vůči obviněnému a jeho obhájci prostřednictvím videokonferenčního zařízení, značilo by to pro obviněného dostavit se do budovy Obvodního soudu pro Prahu 10, což je obdobná cesta jako do zdravotnického zařízení, kterou obviněný zjevně opakovaně v době předešlé absolvoval. Současně vedle pohybových obtíží lékařské zprávy neobsahovaly žádný další údaj, který by značil zásadní překážku účasti obviněného u soudního jednání. Užívání léku Tramal, který má vliv na kognitivní funkce a který tiší bolest, taktéž podle přesvědčení krajského soudu obviněného nijak nelimitovalo v plnohodnotné účasti u soudního jednání.

Dovolací soud názor odvolacího soudu sdílí a má za to, že minimálně poslední omluva obviněného nemůže být považována za omluvu řádnou, svědčící pro objektivní zdravotní neschopnost obviněného dostavit se k nařízenému veřejnému zasedání, nýbrž spíše pro snahu nedůvodně a neúměrně prodloužit (odvolací) trestní řízení.

27. Argumentace odvolacího soudu, podle níž, byl-li obviněný v rozhodné době schopen dopravovat se do zdravotnických zařízení, byl také schopen dostavit se do budovy Obvodního soudu pro Prahu 10, který je v místě jeho bydliště, a tam absolvovat veřejné zasedání prostřednictvím videokonference, je logická a nelze jí ničeho vytknout. Odvolací soud (po četných předchozích omluvách z účasti obviněného na čtyřech nařízených veřejných zasedáních na základě obsahově rozmanitých lékařských zpráv) relevantně usoudil, že v pátém, obviněným namítaném případě již podmínky pro vyhovění žádosti o odročení veřejného zasedání splněny nebyly, přičemž vycházel z důsledného hodnocení celého obsahu lékařské zprávy IKEM ze dne 25.

8. 2022 (č. l. 588), jakož i z kontextu všech ostatních předchozích lékařských zpráv. Tyto totiž v minulosti byly podpořeny informací např. o hospitalizaci obviněného či o jeho aktuálně zhoršené pohyblivosti, což mj. přimělo odvolací soud k adekvátní vstřícné reakci v procesním postupu – zajištění videokonferenční podoby konání veřejného zasedání. Zcela zjevně však opakovaně obviněný ani této možnosti nevyužil a využít nechtěl. Lékařská zpráva ze dne 25. 8. 2022 konstatovala v samotném závěru poměrně neorganicky zakomponované tvrzení „v současné době není schopen úředních jednání“, tedy zjevně uvedené na žádost obviněného (tak tomu bylo i u předchozích lékařských zpráv).

Přitom však z této zprávy nevyplynul kromě rekapitulace vývoje zdravotního stavu obviněného, pohybových obtíží a ustupující flegmony na pravé dolní končetině žádný další údaj, který by představoval zásadní překážku účasti obviněného u soudního jednání (nadto pro něj i pro obhájce zajištěného formou videokonference u soudu nejbližšího bydlišti obviněného). Jak již bylo výše uvedeno, předchozí lékařské zprávy a jejich závěr o „neschopnosti obviněného účastnit se úředního jednání“ byly založeny na konkretizaci zdravotních komplikací, z nichž taková neschopnost mohla vyplývat, na což odvolací soud opakovaně adekvátně reagoval.

V posledním případě však takový závěr učinit nelze a tudíž ani nelze vyčítat soudu, že přistoupil k důslednému vyhodnocení jednak vnitřní rozpornosti lékařské zprávy samotné, jednak k její komparaci s předchozími referencemi zdravotnického zařízení a s mobilní způsobilostí obviněného.

28. Dovolací soud v této souvislosti nemohl akceptovat ani přesvědčení obviněného, že posouzení jeho způsobilosti účastnit se jednání soudu je otázka výsostně odborná, příslušející dokonce pouze znalci. Ač ani takový postup nelze v obzvláště komplikovaných případech vyloučit, v daném případě pro něj nebylo důvodu, neboť odvolací soud dospěl důsledným posouzením i odborných lékařských zpráv a jejich obsahu ke zcela adekvátnímu závěru, že obviněný nebyl ke dni 31. 8. 2022 na základě svého zdravotního stavu natolik hendikepován, aby se nemohl k veřejnému zasedání dostavit a účastnit se jej. Tento závěr pak nijak nekoliduje s veškerým respektem k objektivně prokázaným zdravotním komplikacím obviněného, které nijak nezpochybňuje dovolací soud a nečinil tak ani soud odvolací. Konal-li tedy odvolací soud veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, nejednalo se z jeho strany o žádnou svévoli, v jejímž důsledku by byla obviněnému odňata možnost vystupovat před soudem, hájit své zájmy a využívat svých práv. Postup odvolacího soudu nebyl v rozporu s ustanovením čl. 38 odst. 2 Listiny, a konal-li veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, řízení jako celek nepozbylo rysy spravedlivého procesu. Předmětného veřejného zasedání, v němž nebyly prováděny žádné důkazy, se navíc účastnil obhájce, jehož prostřednictvím byla zajištěna a důsledně vykonávána obhajoba obviněného.

29. Dovolání obviněného, odkazoval-li na důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., je proto v této části zjevně neopodstatněné.

30. Neopodstatněným shledal dovolací soud mimořádný opravný prostředek obviněného i v dalších částech podřazených pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., resp. dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

31. Dovolací soud ve věci nezaznamenal zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (body 54. až 71. rozsudku nalézacího soudu, body 25. a 34. usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr.

ř. a § 134 odst. 2 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily.

To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.

32. Pokud jde o dílčí výhrady obviněného zaměřené proti správnosti skutkových zjištění popsaných pod body 1. až 3. výroku o vině, dovolací soud nad rámec shora naznačeného poznamenává, že rozhodné skutkové zjištění, podle něhož došlo mezi obviněným a poškozeným J. J. k opakovaným půjčkám finančních prostředků, vyplývá nejen z výpovědi poškozeného, ale i z výpovědi samotného obviněného [toto rozhodné skutkové zjištění je podepřeno i dalšími důkazy, viz směnka vlastní bez protestu vystavená na částku 1 598 000 Kč, kterou obviněný podepsal (č. l.

40), smlouva o zápůjčce ze dne 15. 11. 2015, ve které se obviněný zavázal splatit částku 248 000 Kč do dne 23. 12. 2015 (č. l. 41), a potvrzení o zápůjčce (č. l. 42), z něhož se podává, že dne 9. 7. 2015 převzal obviněný od poškozeného částku 115 000 Kč, kterou se zavázal splatit do 15. 8. 2015]. Z výpovědí obou jmenovaných se pak rovněž podává rozhodné skutkové zjištění, podle něhož obviněný poškozenému uvedené finanční prostředky nevrátil. Podstata obhajoby obviněného, kterou uplatňoval v průběhu celého trestního řízení a kterou učinil i součástí dovolací argumentace, je tvrzení, že poškozený mu vědomě půjčoval na léčbu jeho zdravotních obtíží a že se s ohledem na jeho ekonomickou a zdravotní situaci nemohl domnívat, že mu budou jeho finanční prostředky v dohodnutých lhůtách splaceny.

Soudy nižších stupňů však tuto obhajobu jednoznačně vyvrátily. Odvolací soud konstatoval, že nepochybuje o tom, že obviněný v době seznámení se s poškozeným trpěl vleklými zdravotními potížemi, které musely být, alespoň částečně, zřejmé i poškozenému. O zdravotních potížích obviněného ostatně hovoří rovněž vyslechnutí svědci. Nelze z toho však učinit závěr, a to i na podkladě e-mailové korespondence předložené obviněným, která prokazuje zájem poškozeného o zdravotní stav obviněného, včetně doporučení a návrhů na (alternativní) léčbu, že poškozený (v podstatě dobrovolně a bez vize konkrétního časového horizontu návratnosti prostředků) hradil náklady na léčení obviněného.

Nalézací soud uvedl, že obviněný nebyl schopen doložit pro jím tvrzený účel poskytnutých půjček ze strany poškozeného, jakým konkrétním způsobem na léčbu tyto prostředky vynaložil (vyjma částky cca 200 000 Kč, kterou za alternativní léčebné postupy zaplatil svědku J. Č.). Ze zdravotního stavu obviněného, který byl poškozenému v základních obrysech znám, nelze ani dovodit, že poškozený byl smířený s tím, že poskytnuté finanční prostředky nebudou vráceny, a že mu to muselo být zřejmé. Poškozený mj. uvedl, že byl zpočátku obviněným přesvědčován, že sice trpí zdravotními obtížemi, ale je schopen na vývoji, resp. dokončení softwarů, pokračovat a tímto způsobem si opatřovat finanční prostředky.

Pakliže se půjčky opakovaly a nedocházelo k jejich splácení, poškozený vysvětlil, že byl obviněným ujišťován, že vlastní či bude vlastnit nemovitý majetek, případně že obdrží podíl z takového majetku. Krajský soud shledal logickým i chování poškozeného, když od jisté doby začal půjčky zajišťovat vystavením směnek, které obviněný jako směnečný dlužník podepsal.

Konečně poškozený vysvětlil, z jakého důvodu půjčil obviněnému další finanční prostředky po uplynutí splatnosti směnky ze dne 27. 2. 2015. Odvolací soud konstatoval, že setrvává-li poškozený od počátku trestního řízení na verzi, že důvodem půjček poskytnutých obviněnému byly jeho žádosti, ve kterých prezentoval možnost vydělat si vývojem software peníze v jeho tíživé situaci, má takové tvrzení oporu např. i ve zvukovém záznamu ze dne 17. 4. 2016, který obviněný předložil a na kterém je zachycen průběh jeho setkání s poškozeným.

33. Nalézací soud akcentoval, že sám obviněný připustil, že se poškozený na jeho majetek ptal. Zdůraznil také, že pokud jde o majetkové poměry, bylo prokázáno, že obviněný dokázal vystupovat vždy tak, jak potřeboval, a prezentoval se i jako nadprůměrně počítačově gramotný a zdatný. Ze všech těchto důvodů soud logicky neuvěřil tvrzení obviněného, že poškozeného o svých finančních možnostech a schopnostech opatřit finanční prostředky pravdivě informoval, a uvěřil poškozenému, že byl přesvědčen o schopnosti svého tehdy přítele písemně stvrzené sliby dodržet a že věřil obviněnému i poté, co mu nebylo nic zaplaceno z vystavené směnky, a že věřil (když obviněnému ještě poskytne další peníze) ve schopnost obviněného na jeho dluh vydělat.

34. Odvolací soud správně upozornil, že podstatným pro posouzení trestněprávní odpovědnosti za trestný čin podvodu podle § 209 tr. zákoníku je zjištění učiněné nalézacím soudem o neschopnosti obviněného uhradit finanční prostředky ve lhůtě splatnosti. Obviněný objektivně nedisponoval žádným hodnotnějším majetkem, nebyl zaměstnán ani nepodnikal, neměl tak možnost předpokládat, že jakoukoliv výdělečnou činností bude schopen získat finanční prostředky na krytí budoucích splatných závazků. Zjištěné exekuce vedené na majetek obviněného a zjištěný zůstatek na účtu obviněného u banky naznačují, jaká byla skutečná finanční a majetková situace obviněného v rozhodném období. Právě tyto skutečnosti o dluzích obviněného a jeho celkové nemajetnosti podporují tvrzení poškozeného o tom, že chtěl obviněnému v jeho situaci, a to s vědomím zhoršeného zdravotního stavu, pomoci a dát mu možnost získat finanční prostředky. Odvolací soud relevantně připomněl, že pro posouzení trestněprávní odpovědnosti obviněného je nerozhodné, k jakým konkrétním účelům takto získané prostředky použil. Bylo však vyloučeno, že se tak stalo za účelem krytí léčebných výloh (vyjma výše zmíněné částky cca 200 000 Kč).

35. Dovolací soud uzavírá, že ve věci není dána existence zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů. Oba soudy nižších stupňů logicky a podrobně zhodnotily obsah provedeného důkazního řízení a náležitě odůvodnily, proč se neztotožnily se skutkovou verzí obhajoby obviněného, nýbrž jako logickou a ostatními důkazy podpořenou shledaly usvědčující výpověď poškozeného. Pokud obviněný akcentoval nutnost ochrany majetkových zájmů jednotlivými účastníky soukromoprávního vztahu, možno poznamenat, že právě tak poškozený činil, pokud si o zapůjčených prostředcích nechal vystavit dokumentaci podepsanou obviněným. Jak už bylo uvedeno, za důkazně podložená zjištění je však třeba považovat, že obviněný prostředky od poškozeného vylákal pod nepravdivou záminkou investic do software a při vědomí, že nemá reálné možnosti půjčené peníze (nejen ve sjednaných termínech splatnosti) vrátit. Lze dále pouze doplnit, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. argumentačně obviněný nebrojil proti skutkovým zjištěním stran výroku o vině pod bodem 4. a pouze proklamativně se vymezil proti líčení schůzek poškozeným, které „bylo zjevně nepravdivé, protože celý průběh schůzky je zachycen na zvukovém záznamu“. Pokud je dovolacímu soudu zapovězeno dotvářet dovolací argumentaci obviněného, nebylo možno se takové námitce jakkoli blíže věnovat. Uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto nebyl naplněn. V důsledku vzájemné podmíněnosti dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. nemohl být naplněn ani dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

V. Způsob rozhodnutí

36. Námitkám obviněného M. M. obsaženým v jeho mimořádném opravném prostředku dovolací soud nepřisvědčil, neboť ač formálně relevantně uplatněné, dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g), m) tr. ř. jimi naplněny nebyly. Dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné proto Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 5. 4. 2023

Mgr. Pavel Göth předseda senátu