6 Tdo 254/2022-99
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 3. 2022 o dovolání, které podala M. J., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. v Psychiatrické nemocnici XY, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 50 To 381/2021, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 1 Nt 33/2021, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání M. J. odmítá.
I.
1. Usnesením Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 12. 11. 2021, sp. zn. 1 Nt 33/2021, byl podle § 99 odst. 6 tr. zákoníku zamítnut návrh M. J. na ukončení ochranného léčení psychiatrického, které jí bylo uloženo usnesením Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. 1 Nt 726/2016, a naposledy přeměněno na ústavní formu usnesením Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 2 Nt 48/2019. Dále jí bylo podle § 99 odst. 6 tr. zákoníku ochranné léčení psychiatrické uložené usnesením Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. 1 Nt 726/2016, a naposledy přeměněné na ústavní formu usnesením Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 2 Nt 48/2019, prodlouženo o 2 roky.
2. Stížnost, kterou proti uvedenému usnesení M. J. podala, byla usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 50 To 381/2021, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.
II.
3. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podala M. J. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, přičemž uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř.
4. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítla, že se soud nevypořádal dostatečným způsobem s provedenými důkazy a další, jí navržené důkazy nebyly provedeny. Svým návrhem se domáhala ukončení ochranného léčení psychiatrického a v případě jeho nevyhovění žádala o jeho přeměnu z ústavní formy na formu ambulantní. Je přesvědčena, že ani s tímto se soud nevypořádal a nezabýval se tím, co přeměně brání. Domnívá se, že výslechy jejích rodinných příslušníků, které navrhla a které soud považoval za nadbytečné, jsou významné. Ze znaleckého posudku zpracovaného MUDr. Bittnerovou vyplývá, že důvodem pro nemožnost bezpečné ambulantní léčby je skutečnost, že dosud neprošla ověřovací fází léčby, tzn. že nebyl ověřen její stav mimo nemocnici. Ona přitom žádala o vycházky a dovolenky, avšak toto jí nebylo umožněno. Dále poukázala na to, že nalézacím soudem byl zamítnut její návrh na zjištění aktuálního stavu řízení ve věci omezení její svéprávnosti. Krajský soud v odůvodnění svého usnesení uvedl, že stav tohoto řízení ověřil, byť tuto informaci nepovažoval za podstatnou pro rozhodnutí. Pokud by však zjištění o stavu uvedeného řízení skutečně nebylo podstatné, tak by krajský soud toto ani nezjišťoval.
5. Závěrem proto M. J. navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
6. K tomuto dovolání se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. zákonodárce vymezil, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé. Jelikož jde o taxativní výčet rozhodnutí, která lze považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří (k tomu srov. ŠÁMAL, P., PÚRY, F. § 265a [Přípustnost dovolání]. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3142). Následně konstatoval, že v posuzované věci se nejedná o meritorní rozhodnutí o uložení ochranného opatření ve smyslu § 265a odst. 2 písm. e) tr. ř. a ve spojitosti s tím ani o rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti němu ve smyslu § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř. Jedná se tedy o rozhodnutí, které není uvedeno v taxativním výčtu § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., proti nimž je dovolání přípustné. Vzhledem k tomu, že napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé, není proti němu dovolání podle § 265a odst. 1 tr. ř. přípustné. K tomu ještě dodal, že tento právní názor podporuje rovněž judikatura Nejvyššího soudu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013 sp. zn. 3 Tdo 523/2013, publikované pod č. 19/2014 Sb. rozh. tr.).
7. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud předmětné dovolání v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., jako nepřípustné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř.
9. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V odst. 2 ustanovení § 265a tr. ř. pak zákonodárce vymezil, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé. Tímto rozhodnutím je: a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání, b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn, c) usnesení o zastavení trestního stíhání, d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu, e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření, f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání, g) usnesení o schválení narovnání, nebo h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
10. Jelikož jde o taxativní výčet rozhodnutí, která je možné považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu citovaného zákonného ustanovení tak nelze považovat rozhodnutí o zamítnutí návrhu na ukončení nebo o prodloužení ochranného léčení podle § 99 odst. 6 tr. zákoníku, neboť nejde o rozhodnutí, jímž bylo uloženo ochranné opatření [§ 265a odst. 2 písm. e) tr. ř.] a ve spojitosti s tím – v případě zamítavého rozhodnutí stížnostního soudu – ani o rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti němu ve smyslu § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř. Dovolání lze podat jen proti rozhodnutí o uložení ochranného opatření, nikoliv proti rozhodnutí o prodlužování, změně a ukončení forem ochranných opatření, v tomto případě ochranného léčení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 3 Tdo 523/2013, publikované pod č. 19/2014 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 7 Tdo 934/2014, a usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 3951/14). Z povahy věci [viz znění ustanovení § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř.] totéž platí i pro rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti takovému rozhodnutí. Obviněná tedy napadá dovoláním rozhodnutí, u něhož to zákon nepřipouští.
11. Za tohoto stavu Nejvyšší soud shledal, že v dané věci nebyly splněny podmínky, jež by zakládaly přípustnost podaného dovolání léčené podle ustanovení § 265a odst. 1, 2 tr. ř. Proto v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] rozhodl, že se toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 3. 2022
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu