6 Tdo 291/2022-392
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 4. 2022 o dovolání, které podal obviněný A. S., nar. XY, státní příslušník Afghánistánu, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2021, č. j. 67 To 324/2021-344, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 29 T 13/2021, takto:
Podle 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2021, č. j. 67 To 324/2021-344, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 6. 2021, č. j. 29 T 13/2021-294, byl obviněný A. S. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 17. 8. 2019 kolem 00:25 hodin v Praze 5, po ulici XY, ve směru jízdy od ulice XY k ulici XY, řídil vlastní osobní motorové vozidlo tovární značky Volkswagen Passat, registrační značky XY, přičemž na křižovatce ulic XY a XY, do které vjížděl z vedlejší pozemní komunikace označené dopravní značkou P4 „Dej přednost v jízdě!“, dostatečně nesledoval situaci v provozu a při projíždění křižovatky v přímém směru jízdy nedal přednost v jízdě poškozenému J. T., narozenému XY, který po vozovce ulice XY, označené jako hlavní pozemní komunikace, ve směru jízdy od ulice XY k ulici XY, řídil vlastní elektrokoloběžku značky Joyor, a poškozenému J. T., narozenému XY, který ve stejném směru jízdy řídil vlastní elektrokoloběžku značky City Boss, čímž obžalovaný způsobil střet jím řízeného vozidla s oběma poškozenými a kromě hmotné škody na vozidle Volkswagen Passat, na obou elektrokoloběžkách a mobilním telefonu a oblečení J. T., také způsobil zranění obou poškozených, a to J. T. pohmoždění levé poloviny hrudníku a pohmoždění v oblasti levé kyčle, tedy zranění s obvyklou dobou léčení v trvání 2–3 týdnů, mající ze soudně lékařského hlediska charakter ublížení na zdraví, a poškozenému J. T. způsobil zlomeninu zevního kloubního hrbolu levé kosti holenní s nevelkým posunem úlomku, pohmoždění levého kolene a pohmoždění levého bérce, tedy zranění s obvyklou dobou léčení v trvání 2–3 měsíců a následnou 4–6 měsíců trvající rehabilitací, mající ze soudně lékařského hlediska charakter těžké újmy na zdraví, a tímto svým jednáním porušil ustanovení § 4 písmeno a), b), c), § 5 odst. 1 písm. b) a § 22 odstavec 1 zákona č. 361/200 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, v platném znění.
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Dále mu byl podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti, a to trest zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly zdravotní pojišťovny odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 10. 2021, č. j. 67 To 324/2021-344, jímž ho podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení městského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Petra Václavka dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V uvedeném směru tedy dovolatel (neboť k vyhotovení dovolání jeho obhájcem došlo dne 1. 2. 2022) nezohlednil, že s účinností od 1. 1. 2022 došlo ke změně ve vymezení dovolacích důvodů (viz dále).
5. Obviněný namítá, že se stíhaný skutek nestal způsobem uvedeným v obžalobě, neboť poškození do vozovky vjeli z chodníku a nikoli z cyklistického pruhu. Dovolatel v tomto ohledu poukazoval na nedostatečně zjištěný skutkový stav soudem nalézacím, který v řízení odmítl provést některé z jím navrhovaných důkazů. Ty mohly potvrdit jeho verzi skutkového děje namísto té vycházející z výpovědi poškozených, která není věrohodná, neboť je motivována snahou zastřít vlastní porušení právních předpisů nevyhnutelně vedoucí k nehodě. Znalecký posudek vycházel z postavení vozidel poté, co bylo vozidlo dovolatelem po nehodě přesunuto, panují proto rozumné pochybnosti o výsledcích znaleckého zkoumání.
6. Namítl dále, že došlo k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení, když nalézací soud uvedené elekrokoloběžky považoval za jízdní kolo. Odvolací soud se pak jeho námitkou odmítl zabývat. Dovolatel již od počátku trestního řízení tvrdí, že oba poškození vjeli do křižovatky z chodníku, jejich vjezd byl pro něj objektivně zcela nepředvídatelný, neboť oba byli oblečeni do tmavých barev a v pozdních hodinách po půlnoci z příjezdu po chodníku mimořádně obtížně viditelní. Právní povaha elektrokoloběžek vyplývá z Přílohy č. 12 k vyhlášce § č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen „Příloha“). Zde jsou uvedeny požadavky, za kterých je možné kola s dodatečně pomocným motorem považovat za jízdní kolo. Tyto obě elektrokoloběžky nesplňují, a je tedy nutné je považovat za motorová vozidla. Uzavřel proto, že oba poškození jízdou po chodníku porušili právní předpisy, tito se přitom navíc na elektrokoloběžkách – tedy pomocí motorového vozidla – pohybovali směrem do jednosměrné ulice v opačném než povoleném směru, čímž rovněž porušili právní předpisy a také ohrozili bezpečnost svoji i ostatních účastníků provozu. Jejich jízda přitom byla nepředvídatelná a ohrožující provoz. Má za to, že oba poškození svým nedovoleným jednáním přispěli ke škodlivému následku mírou přímo rozhodující. Závěrem odkázal na rozhodnutí TR NS 1/2004-T 650, NS 11/2005-T 746 a B 3/1971-23.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2021, č. j. 67 To 324/2021-344, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 6. 2021, č. j. 29 T 13/2021-294, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k novému projednání a rozhodnutí.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která předně poukázala, že dovolatel nesprávně označil zvolený dovolací důvod, tato nesprávnost však v zásadě nemá na jeho mimořádný opravný prostředek žádný vliv. Dodala však, že i přes existenci nového dovolacího důvodu, prostřednictvím nějž je možné vstoupit do samotného skutkového základu rozhodnutí, zůstává rozsah přezkumu v zásadě totožný. Dovolací argumentaci obviněného by bylo možné podřadit v současné době pod dva dovolací důvody, a to pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. ve znění zákona č. 220/2021 Sb. Obviněný totiž zpochybňuje skutková zjištění soudů, přičemž poukázal i na kategorii důkazů opomenutých. Pokud jde o námitky zpochybňující skutková zjištění, ty obviněný založil na své vlastní, od soudu odlišné interpretaci výsledku dokazování.
9. Státní zástupkyně zdůraznila, že kategorii opomenutých důkazů nelze zaznamenat vždy, pokud není některá ze stran trestního procesu spokojena s rozsahem dokazování, respektive pokud jí soud nevyhověl a neprovedl některý z jí navrhovaných důkazů. V posuzované trestní věci se soudy náležitě vypořádaly s návrhy na doplnění dokazování obviněného, což je zřejmé z bodu 14. rozsudku soudu prvního stupně a bodu 5. usnesení Městského soudu v Praze. Oba soudy dospěly totiž k závěru, že skutkový stav je dosavadními důkazy prokázán v natolik nezpochybnitelné verzi, že žádný z nově provedených důkazů by nebyl sto tento stav zvrátit. Uvedené úvahy se jeví jako logické, neboť soudy za základ svých úvah o skutkovém ději vyšly nikoli pouze z výpovědi poškozených, ale především ze znaleckého posudku z oboru doprava, odvětví doprava silniční a městská, který vypracoval Ing. Libor Kopal. Na základě závěrů jeho znaleckého posudku, který koresponduje s vyjádřením poškozených, se podařilo vyvrátit obhajobu obviněného, který průběh skutkového děje nepopsal tak, jak se inkriminovaného dne odvíjel.
10. Vina obviněného byla postavena nikoliv výlučně na výpovědi poškozených, ale na tom, že jejich výpověď korespondovala se závěry znaleckého posudku. Znalec přesně určil místo střetu, včetně rychlosti pohybu vozidla obviněného i obou elektrokoloběžek. Bylo rovněž prokázáno i to, že ani jeden z řidičů elektrokoloběžky „nevyjel“ z chodníku, neboť s ohledem na jeho povrch by koloběžky nemohly dosahovat předmětné znalcem určené střetové rychlosti a vozidla by se nemohla nacházet v místech, kde byla zachycena na fotodokumentaci, a to ani pro ten případ, pokud v době pořizování fotodokumentace nebyla v tom postavení, ve kterém se nacházela těsně po nehodě. Je totiž důležité zmínit, že znalec již vycházel při svém znaleckém zkoumání z té informace, že vozidla ani koloběžka nebyly na fotodokumentaci zachyceny v postavení těsně po střetu. Znalecký posudek reagoval i na to, že na trase koloběžek byla jednosměrná ulice, bylo však zjištěno, že tam byla dodatková tabulka, že tam mohou kola a městská hromadná doprava. Soud na základě této důkazní situace mohl jednoznačně dospět k závěru, že obviněný si ani jednoho z poškozených na elektrokoloběžce nevšiml a reagoval až na samotný střet, kdy však elektrokoloběžky a jejich jezdce mohl registrovat v dostatečně dlouhé době před střetem. Reakce obviněného tedy neodpovídala dopravní situaci.
11. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění zákona č. 220/2021 Sb. obviněný namítl, že nebylo hodnoceno spoluzavinění poškozených, a to minimálně pro ten případ, že porušili pravidla bezpečnosti silničního provozu, a to s ohledem na charakter elektrokoloběžek, které řídili. Obviněnému je třeba přisvědčit v tom, že elektrokoloběžku nelze vždy považovat za jízdní kolo (elektrokolo), neboť v některých případech je třeba ji považovat za motorové vozidlo. Pro určení, zda jde o jízdní kolo nebo motorové vozidlo je určující výkon a maximální provozní rychlost. V § 57 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích je stanoveno, že jízdním kolem se z hlediska provozu na pozemních komunikacích rozumí i koloběžka. Jízdní kolo může být vybaveno pomocným motorkem, jestliže mj. jeho výkon nepřesáhne 1 kW a maximální konstrukční rychlost nebude vyšší než 25 km/h (viz Příloha). Pokud bude elektrokoloběžka splňovat výše stanovené parametry, považuje se za jízdní kolo. V případě, že elektrokoloběžka uvedené parametry nesplňuje, tedy má vyšší výkon, respektive vyšší maximální konstrukční rychlost, posuzuje se jako motorové vozidlo (zpravidla motocykl). V posuzované trestní věci bylo prokázáno, že poškození jeli místem, které je na vozovce označeno piktogramem pro jízdní kola rychlostí kolem 15 – 20 km/h. V případě, že by elektrokoloběžky poškozených měly nižší výkon, byli by povinni pohybovat se v takto označeném pruhu na vozovce. Pokud nikoli, měli by se pohybovat jako motocykl přímo na vozovce.
12. Z hlediska posuzované dopravní nehody však bylo irelevantní, zda se elektrokoloběžky pohybovaly přímo na silnici nebo v pruhu označeném piktogramem pro jízdní kola. Znaleckým posudkem bylo prokázáno, že se pohybovaly rychlostí přibližně 22,5 km/h, tedy rychlostí, kterou se může pohybovat elektrokoloběžka, která by mohla být považována za kolo. Určující pro danou trestní věc je stanovisko, že dojde-li ke střetu vozidla jedoucího po hlavní silnici s dalším vozidlem vjíždějícím do křižovatky z vedlejší silnice je zásadně vinen ten řidič, který nerespektoval stanovenou přednost v jízdě. Pokud k nehodě přispěl i řidič jedoucí ve vozidle po hlavní silnici, může jít z jeho strany nejvýš o spoluzavinění. Od těchto zásad se lze odchýlit pouze výjimečně. Uvedené lze vztáhnout i na střet řidiče automobilu s elektrokoloběžkou, neboť i řidič elektrokoloběžky je buď cyklistou, nebo motocyklistou. Dovolatel se snaží argumentovat tím, že v daném místě byl výskyt elektrokoloběžek pro něj nepředvídatelný, neboť nemohly vjet do jednosměrné ulice. Pro tento případ je důležité, že dopravní provoz byl usměrněn značkami, tedy dodatkovou tabulkou, že do jednosměrné ulice mohou kola a městská hromadná doprava. I pro případ, že by na elektrokoloběžku poškozených bylo třeba nahlížet jako na motocykl, a nikoliv jako na kolo, mohl obviněný výskyt elektrokoloběžky považované za kolo v daném místě předpokládat, přičemž sám nedisponoval žádanou rozlišovací schopností pro to, aby byl schopen upřesnit, zda se jedná o elektrokoloběžku se slabším výkonem, tedy kolo nebo se silnějším výkonem, tedy motocykl, který by do jednosměrné ulice vjet nesměl. Pro každý případ byl obviněný povinen dát elektrokoloběžkám přednost v jízdě. Tuto povinnost však nedodržel, a to proto, že se odpovídajícím způsobem nevěnoval řízení svého vozidla, a právě v důsledku uvedené situace došlo k předmětné dopravní nehodě. Odvolací soud tedy správně vyhodnotil, že charakter elektrokoloběžek v dané trestní věci nesehrál v rámci spoluzavinění poškozených žádnou roli, neboť toto s ohledem na celou dopravní situaci zcela absentovalo.
13. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III. Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
15. Jak plyne z výše uvedeného (bod 5.), obviněný svými dovolacími námitkami nebrojí jen vůči nesprávnosti hmotněprávním subsumpce soudy zjištěného skutku pod příslušné ustanovení trestního zákoníku (§ 147 odst. 1, 2), nýbrž zpochybňuje i tato samotná skutková zjištění (setrváním na verzi, že poškození jeli po chodníku), jakož i úplnost provedeného dokazování (poukaz na neprovedení jím navržených důkazů). V této části se však jeho argumentace zcela rozchází s jím uplatněným důvodem, který je určen k nápravě vad hmotněprávního posouzení skutku či jiné nesprávnosti hmotněprávního posouzení, které má význam pro meritorní rozhodnutí.
16. Hodlal-li kvalifikovaně tato tvrzení o nesprávnosti dovoláním napadených rozhodnutí vznést, měl uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022), podle něhož rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a jelikož ve věci rozhodl o jeho odvolání proti napadenému rozsudku soud druhého stupně způsobem upraveným v § 256 tr. ř., měl uplatnit i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) v jeho druhé variantě, což však neučinil.
17. Dovolací soud nicméně konstatuje, že tento nedostatek mimořádného opravného prostředku nemá zásadní vliv na jeho posouzení. Pokud jde o skutkovou stránku věci, nelze dovolateli přisvědčit v tom, že by zjištění soudů stran pohybu poškozených v době předcházející střetu s jím řízeným vozidlem byla vadná, tj. že by skutečnosti odpovídající byla verze jím předkládaná (jízda poškozených na elektrokoloběžkách po chodníku), či že by důkazní řízení stran objasnění této otázky bylo nedostatečné a k zamítnutí jeho důkazních návrhů došlo bez věcného opodstatnění. Jinými slovy vyjádřeno, rozhodnutí soudů nezatěžuje vada spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a že ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
18. Za námitku odpovídající dovolacímu důvodu obviněným uplatněným a současně za námitku důvodnou je třeba pokládat tu, jíž soudům vytýká, že se nedostatečně zabývaly charakterem dopravních prostředků, na nichž se poškození pohybovali, a to z hlediska vyhodnocení, zda tyto lze pokládat za jízdní kola či naopak motorové vozidlo. S oporou o odkaz obsažený v jeho dovolání dovozuje obviněný, že se oba poškození pohybovali na elektrokoloběžkách, jež je třeba považovat za motorová vozidla, a že tudíž sami porušili dopravní přepisy, pokud se „za pomocí motorového vozidla pohybovali směrem do jednosměrné ulice v opačném než povoleném směru“. S ohledem na jím citovanou judikaturu lze dovodit, že obviněný uplatňuje skutečnosti, které podle jeho mínění mají mít vliv na závěr soudu o jeho vině. V uvedeném směru zejména odvolacímu soudu vytýká, že se jím vznesenou odvolací námitkou uplatněnou s vazbou na ustanovení § 57 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., de facto odmítl zabývat, neboť takové posouzení a námitku považoval za zcela irelevantní pro posouzení věci.
19. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů plyne, že k obviněným vznesené problematice se transparentně nevyjádřily, neboť se charakterem elektrokoloběžek z uvedeného hlediska nezabývaly, a tudíž ani neřešily, zda z tohoto hlediska jízda poškozených v jednosměrné ulici v opačném směru neodporovala právním předpisům. Jejich argumentace se soustředila převážně na vyvrácení obhajoby obviněného, který v poškozených shledával viníky dopravní nehody proto, že se pohybovali po chodníku a pro něj neočekávaně se střetli s jeho vozidlem. V uvedeném směru musí dovolací soud opakovat, že závěry soudů shledává odpovídající požadavkům § 2 odst. 5 tr. ř., neboť jsou založeny na vyhodnocení důkazů neodporujícím požadavku § 2 odst. 6 tr. ř.
20. Nedostatek, který dovolací soud shledává u obou rozhodnutí soudů nižších stupňů, spočívá v tom, že při jejich skutkovém zjištění, tj. pohybu poškozených ve vozovce (resp. v jízdním pruhu vyhrazeném pro cyklisty), se nezabývaly otázkou oprávněnosti jízdy poškozených v tomto koridoru z pohledu toho, co namítá obviněný ve svém dovolání a co již uplatňoval v rámci svého řádného opravného prostředku. Aniž by dovolací soud hodlal zpochybňovat závěry uvedených soudů o porušení jimi vyjmenovaných ustanovení zákona č. 361/2000 Sb. obviněným, musí poukázat na to, co plyne z jeho judikatury, tj. že závěr o porušení důležité povinnosti uložené řidiči zákonem lze dovodit tehdy, pokud je jeho jednání výlučnou, či zcela rozhodující příčinou vzniklého následku. Pokud se však významnou měrou na jeho vzniku z hlediska příčinného vztahu podílí svým jednáním i sám poškozený, pak zpravidla takový závěr učinit nelze (blíže usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 15 Tdo 944/2015, publikované pod č. 32/2016 Sb. rozh. tr.).
21. Způsob naložení s odvolací námitkou obviněného odvolacím soudem („… stejně neopodstatněnou pak shledal námitku stran toho, že koloběžka je motorovým vozidlem, nikoli kolem, neboť to nic nemění na závěru soudu prvního stupně o tom, že byl povinen sledovat provoz na pozemní komunikaci.“) není přiléhavý z hlediska nastíněné problematiky, tj. významu případného spoluzavinění poškozeného na výslednou právní kvalifikaci skutku, neboť jí je fakticky reagováno toliko na popírané zavinění dopravní nehody obviněným. Citovaná pasáž argumentace odvolacího soudu nedává transparentní odpověď na to, zda ke vzniku dopravní nehody poškození svým jednáním (tj. případným porušením některého ustanovení zákona) nepřispěli, a to ve významu vyloženém judikaturou Nejvyššího soudu. Na straně druhé však ani dovolací soud neshledává důvod učinit závěr, že obviněný dopravní nehodu nezavinil, neboť provedeným dokazováním bylo prokázáno, že primární a rozhodující příčinou vzniku dopravní nehody bylo porušení vyjmenovaných ustanovení zákona o silničním provozu z jeho strany.
22. Jak již plyne z právě uvedeného, dosavadním důkazním řízením a na něj navazující argumentací soudů nižších stupňů však zůstala neobjasněna výše uvedená problematika, tj. zda ke vzniku dopravní nehody došlo zcela výlučně z důvodů ležících na straně obviněného, či zda se na něm nepodílelo i pochybení (a porušení ustanovení upravujících dopravu), které by bylo třeba přičíst poškozeným. Pokud by totiž bylo prokázáno, že jejich jízda jednosměrnou ulicí v opačném směru odporovala příslušným ustanovením zákona, bylo by se třeba zabývat otázkou, do jaké míry z hlediska jejího kauzálního vlivu přispěla ke vzniku prokázaného následku, tj. zda ve smyslu odkazovaného právního názoru obsaženého v rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu neměla vliv na právní kvalifikaci skutku obviněného.
23. V uvedeném směru je třeba zmínit, že ani argumentace, která odezněla ve vyjádření státní zástupkyně, nemohla vést Nejvyšší soud k tomu, aby o dovolání obviněného rozhodl jí navrženým způsobem, tj. jeho odmítnutím. I její poukaz na znalcem vypočtenou rychlost pohybu poškozených a požadavek kladený dopravním značením na obviněného předpokládat pohyb příslušných dopravních prostředků (včetně elektrokoloběžek) ve směru zprava z pohledu obviněného směřují k toliko k podpoře závěru o zavinění dopravní nehody obviněného, ale nikterak neřeší otázku případného spoluzavinění dopravní nehody poškozenými, neboť možnost pohybovat se (v souladu s dopravním značením) v opačném směru v jednosměrné ulici není odvislá o rychlosti, kterou příslušný úsek daná osoba na elektrokoloběžce projíždí, nýbrž na charakteru tohoto prostředku, který je třeba odvodit způsobem, na který poukazuje dovolatel.
V. Způsob rozhodnutí
24. Protože Nejvyšší soud po přezkoumání napadených rozhodnutí podle § 265i odst. 3 tr. ř. dospěl k poznatkům o jejich výše uvedené vadě spočívající v
neobjasnění a neposouzení skutečnosti, jež může mít vliv na právní posouzení skutu obviněného, shledal dovolání obviněného důvodným a na jeho podkladě podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2021, č. j. 67 To 324/2021-344, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nejvyšší soud se omezil na zrušení toliko rozhodnutí odvolacího soudu, neboť má za to, že je v zájmu ekonomičnosti a rychlosti řízení, aby se věcí zabýval toliko uvedený soud, neboť základní skutkové okolnosti případu byly objasněny a dílčí doplnění dokazování nezbytné k posouzení charakteru elektrokoloběžek poškozených může provést tento soud. Na základě tohoto dílčího dokazování je uvedený soud nepochybně způsobilý i vyhodnotit to, do jaké míry (pokud bude učiněn závěr o nějakém porušení předpisů ze strany poškozených) se případné spoluzavinění poškozených podílelo na vzniku dopravní nehody a zda se tudíž stalo významným pro závěr o vině obviněného, či má význam toliko v rovině právních následků zjištěné trestní odpovědnosti (výrok o trestu). V uvedeném směru bude (v případě zjištění porušení dopravních předpisů poškozenými) na odvolacím soudě, aby při řešení významu takového spoluzavinění poškozených postupoval v intencích toho, co plyne z rozhodnutí č. 32/2016 Sb. rozh. tr. (otázka gradace příčinné souvislosti).
25. Zbývá dodat, že v souladu s § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o dovolání obviněného v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 4. 2022
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu