6 Tdo 314/2022-178
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 4. 2022 o dovolání, které podal obviněný J. S., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2021, č. j. 8 To 325/2021-153, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 10 T 15/2021, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 26. 8. 2021, č. j. 10 T 15/2021-132, byl obviněný J. S. (dále „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkového zjištění dopustil tím, že
dne 21. 10. 2020 v době od 9:25 hodin do 11:36 hodin odcizil ve volně přístupném skladu na depu společnosti In Time Spedice s.r.o., IČO 08313628, na adrese Pávovská 73, Jihlava, v obálce volně uloženou finanční hotovost ve výši 63 469 Kč, která zde byla předána rozvozcem balíků jako tržba v hotovosti, čímž způsobil poškozené společnosti M. K., IČO XY, se sídlem XY, XY, škodu ve výši 63 469 Kč.
2. Obviněný byl podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Obviněnému byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost uhradit poškozenému M. K. majetkovou škodu ve výši 63 469 Kč.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 11. 2021, č. j. 8 To 325/2021-153, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Tomáše Havrana dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř.
5. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. namítá, že mu bylo upřeno právo na obhajobu, jelikož v trestním řízení neměl obhájce od počátku přípravného řízení, ačkoliv jej měl mít. Obviněný byl vyslechnut jako podezřelý bez přítomnosti obhájce a i výslechy svědků, kteří jej mají podle soudů usvědčovat, proběhly podle § 158 odst. 6 tr. ř. bez přítomnosti jeho obhájce. Obviněnému byl obhájce ustanoven až ke konci přípravného řízení, takže se účastnil pouze jeho závěrečného výslechu, ačkoliv již od počátku přípravného řízení se u obviněného jednalo o důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. ř.
6. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný je přesvědčen, že nebyly náležitě odstraněny nejasnosti ve skutkových zjištěních mající původ v neobstarání kompletních kamerových záznamů z místa činu. Soudy se spokojily pouze se sestřihanou verzí kamerových záznamů. Z výpovědi svědka M. B. přitom vyplynulo, že kamerový záznam měl zachycovat, jak s obálkou s vybranými penězi manipuluje kurýr. Tato část kamerového záznamu však u soudu nebyla přehrána. Obviněný je proto přesvědčen, že důkazy provedené před nalézacím soudem nesvědčí o jeho vině a soud při svých závěrech vycházel z neúplných důkazů získaných v přípravném řízení tendenčním způsobem, čímž došlo k porušení zásady in dubio pro reo.
7. Obviněný na závěr dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení a v návaznosti na to i rozsudek nalézacího soudu a další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, nebo „aby rozhodl podle § 265i odst. 1 tr. ř.“.
8. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále „státní zástupkyně“) ve svém vyjádření nejprve poukázala na fakt, že od 1. 1. 2022 je dovolací důvod spočívající v tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, upraven v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [namísto v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Obviněný navíc své dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání podané proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, z čehož plyne, že jeho dovolání mělo být opřeno o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho tzv. druhé alternativě ve spojení s dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), h) tr. ř.
9. Námitku obviněného, že v přípravném řízení došlo k porušení práva na jeho obhajobu, neboť byl v postavení podezřelého vyslýchán bez obhájce a obhájce nebyl přítomen ani vysvětlením svědků, lze podřadit pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho tzv. druhé alternativě ve spojení s § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., není však opodstatněná. Obecně lze uvést, že je-li dán některý důvod nutné obhajoby uvedený v § 36 tr. ř., začíná v přípravném řízení nutná obhajoba od zahájení trestního stíhání (§ 160 odst. 1 tr. ř.), neboť od té doby se řízení vede proti konkrétní osobě, a pokračuje v dalších stadiích řízení, pokud její důvod nadále trvá nebo pokud je jeden důvod, který odpadl, současně nahrazen jiným (srov. též § 202 odst. 4 a § 263 odst. 3 tr. ř.; viz rozhodnutí č. 1/1968, č. 2/1978, č. 1/1979 Sb. rozh. tr.). Nemůže proto obstát námitka dovolatele, že neměl obhájce před zahájením trestního stíhání, když byl vyslýchán jako podezřelý, neboť v tu chvíli ještě neměl postavení obviněného a s tím spojenou povinnost mít obhájce podle § 36 odst. 3 tr. ř. [pozn. jednání obviněného bylo původně právně kvalifikované jak zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku]. Co se týče vysvětlení, která v přípravném řízení podávali svědci podle § 158 odst. 6 tr. ř., tak obviněnému, případně jeho obhájci, ze zákona nevyplývá právo se těchto úkonů účastnit; jinak by tomu bylo, pokud by svědci byli slyšeni na protokol o výslechu svědka po zahájení trestního stíhání podle § 164 odst. 1 tr. ř. Navíc je třeba uvést, že obviněný byl nakonec odsouzen za trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, konkrétně za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, takže v posuzované věci odpadl důvod nutné obhajoby. S ohledem na uvedené je zjevné, že nedošlo k porušení práva obviněného na obhajobu a jeho námitka je neopodstatněná.
10. Obviněný v další námitce brojí proti nesprávné právní kvalifikaci posuzovaného jednání, ve skutečnosti však nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy, neboť tvrdí, že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy. Tuto námitku by po obsahové stránce bylo zdánlivě možné podřadit pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho tzv. druhé alternativě ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle státní zástupkyně však tato námitka pod uvedený dovolací důvod věcně nespadá a nelze ji zahrnout ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř.
11. V návaznosti na vyložení obsahového zaměření dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 státní zástupkyně zmínila, že dovolatel nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy spatřuje zejména v tom, že soudy své závěry staví na neúplném (sestřihaném) kamerovém záznamu, přičemž poukázala na bod 12. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, v němž soud uvedl, že svědek B. logicky vysvětlil, proč na kamerovém záznamu chybí někdy i deset minut. K chybějícím částem uvedl, že se jedná o kamerové zařízení, které snímá pouze pohyb, a v případě, že se zde nic nepohybuje, tak se vypne. Vina obviněného navíc nevyplývá pouze z kamerového záznamu, ale i z řady jiných důkazů, které tvoří ucelený řetězec a jež nalézací soud přehledně shrnul a vyhodnotil v odůvodnění svého rozsudku. Odvolací soud se ve shodě s názorem státní zástupkyně ztotožnil se skutkovými i právními závěry nalézacího soudu a dospěl k závěru, že nalézací soud provedl dokazování v dostatečném rozsahu v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a důkazy hodnotil v intencích § 2 odst. 6 tr. ř. Státní zástupkyně neshledala mezi skutkovými zjištěními nalézacího soudu a provedenými důkazy žádný nesoulad, natož extrémní.
12. Státní zástupkyně vzhledem k uvedenému navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a vyjádřila souhlas s tím, aby o tomto mimořádném opravném prostředku rozhodl v neveřejném zasedání, a to i v případě jiného než navrhovaného rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. – k tomu dále část V.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody. V uvedeném směru učinil zjištění, která jsou shodná s tím, co ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla státní zástupkyně. Jakkoli lze souhlasit s tím, že vzhledem ke způsobu rozhodnutí odvolacího soudu o řádném opravném prostředku (tj. pro jeho zamítnutí podle § 256 tr. ř.) měl obviněný uplatnit i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé variantě, tento nedostatek (tj. absence jeho uplatnění) nemá zásadní vliv na způsob rozhodnutí dovolacího soudu, neboť ten důvodnost dovolání posoudil na podkladě konkrétních námitek obviněného a jím uplatněných důvodů dovolání.
15. Stran dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud v plném rozsahu odkazuje na argumentaci státní zástupkyně (výše bod 9.), která je vyčerpávající a zcela výstižně reagující na námitku dovolatele. Dovolací soud považuje za nadbytečné, aby toliko jinými slovy opětovně vyjádřil to, co stran zjevné neopodstatněnosti uplatněné námitky uvedla státní zástupkyně. Proto jen na podporu již uvedeného dodává to, co plyne z obsahu spisu, tedy že v návaznosti na zahájení trestního stíhání obviněného (usnesení policejního orgánu ze dne 14. 12. 2020 doručené obviněnému dne 15. 12. 2020) byl tomuto dne 22. 12. 2020 soudem ustanoven obhájce poté, co nevyužil možnosti zvolit si obhájce v jemu stanovené lhůtě. Obhájce za obviněného podal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného, účastnil se jeho procesního výslechu dne 22. 1. 2021, učinil písemný návrh na doplnění dokazování a společně s obviněným se účastnil prostudování spisu, při němž předložil návrhy na doplnění dokazování. V návaznosti na nevyhovění důkazním návrhům policejním orgánem učinil obhájce písemný návrh na doplnění dokazování v řízení soudním a vykonával obhajobu obviněného v řízení před soudem prvního stupně (při hlavním líčení dne 20. 5. a 26. 8. 2021). Obhajobu obviněného vykonával i v řízení před soudem odvolacím, kdy předmětem řízení byl skutek, jehož právní kvalifikace (v důsledku absence odvolání státního zástupce v neprospěch obviněného) nezakládala důvod nutné
obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. ř. Lze tedy shrnout, že v průběhu svého trestního stíhání byl obviněný řádně zastoupen obhájcem, a tudíž k vadě, jež by zakládala jím uplatněný důvod dovolání spočívající v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, nedošlo. Stran neúčasti obhájce na úkonech předcházejících zahájení trestní stíhání obviněného z hlediska tohoto dovolacího důvodu odkazuje Nejvyšší soud, jak již ostatně uvedl, na to co odeznělo ve vyjádření státní zástupkyně k dovolání obviněného.
16. Pokud obviněný své dovolání založil na tvrzení, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [nyní dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], poté musí Nejvyšší soud konstatovat, že se vlastní dovolací argumentací s obsahovým zaměřením tohoto dovolacího důvodu zcela rozešel. Neuplatnil v ní jedinou námitku hmotněprávní povahy, kterou by vytýkal nesprávnost hmotněprávní subsumpce soudy zjištěného skutkového stavu (skutku popsaného v tzv. skutkové větě výroku o vině) pod zákonné znaky přečinu krádeže, jímž byl uznán vinným. Veškeré jeho námitky totiž směřují ke zpochybnění učiněného skutkového zjištění poukazem na údajné chyby a nedostatky důkazního řízení.
17. Přestože dovolatel neuplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, zabýval se Nejvyšší soud tím, zda námitky jím vznesené nelze podřadit pod alternativy tohoto dovolacího důvodu spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované důkazy, avšak k pozitivnímu závěru, který by odůvodňoval zrušení napadených rozhodnutí, nedospěl.
18. Ve shodě s odvolacím soudem (i hodnocením státní zástupkyně) Nejvyšší soud konstatuje, že skutková zjištění nalézacího soudu nejsou zatížena vadou, která by se odrazila ve zjištění, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. V uvedeném směru lze ostatně poukázat na to, že dovolatel sám svou argumentací takový zásadní rozpor ani neoznačuje. Jeho námitky nejsou ničím jiným, než prostou polemikou se skutkovými závěry soudů nižších stupňů. Pokud jde o alternativu, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované důkazy, pak sám dovolatel zmiňuje, že jím požadované záznamy nejsou archivovány, z čehož nepochybně plyne, že jejich provedení k důkazu v řízení soudním bylo objektivně nemožné. Navíc se lze ztotožnit s hodnocením soudů v tom, že důkazní řízení, které bylo realizováno, bylo provedeno v rozsahu umožňující jim učinění skutkových zjištění, o nichž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí.
V. Způsob rozhodnutí
19. Z hlediska úplnosti považuje Nejvyšší soud za důležité zmínit ten fakt, že z hlediska umožnění obviněnému dosáhnout přezkumu jím napadených rozhodnutím dovolacím soudem, vyložil v jeho prospěch tu skutečnost, kterou náležitým způsobem nedocenily soudy nižších stupňů a jež má význam pro posouzení toho, zda obviněný své dovolání podal, jak je nezbytné, prostřednictvím obhájce. V uvedené souvislosti je třeba navázat na to, co je obsaženo v bodě 14. tohoto usnesení. Mgr. Bc. Tomáš Havran byl opatřením soudkyně obhájcem obviněného ustanoven z důvodu nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. ř. vzhledem k právní kvalifikaci skutku obsažené v usnesení o zahájení trestního stíhání, byť toto zde výslovně zmíněno není, tj. proto, že byl stíhán pro trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let [§ 205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku]. V uvedeném opatření je současně uvedeno, že „[t]oto ustanovení je omezeno trváním důvodů nutné obhajoby.“, jakož i to, že „[z]aniknou-li důvody nutné obhajoby před skončením trestního stíhání (řízení), obviněný nadále nemusí obhájce mít. Může si však téhož nebo jiného obhájce zvolit.“ Po vyhlášení a odůvodnění rozsudku, jímž soud prvního stupně uznal obviněného vinným skutkem kvalifikovaným jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, se přítomný státní zástupce vzdal odvolání, z čehož vyplynulo (viz § 259 odst. 4 tr. ř.), že pro další řízení (o odvolání obviněného) se uplatňoval zákaz reformationis in peius. Jinými slovy vyjádřeno, v průběhu další trestního stíhání obviněného bylo vyloučeno, aby skutek, o němž se řízení vedlo, byl posouzen jako přísnější trestný čin, resp. trestný čin, který by odůvodňoval důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. ř. Pakliže není zjišťováno, že by důvod nutné obhajoby byl dán z jiných důvodů upravených v § 36 tr. ř., došlo k tomu, co jako možnost předvídalo opatření o ustanovení obhájce, tj. k ukončení důvodů nutné obhajoby v okamžiku předcházejícímu ukončení trestního stíhání obviněného. Na tuto skutečnost měl soud prvního stupně reagovat postupem upraveným v § 39 odst. 1 tr. ř., tj. zrušením ustanovení, leč, jak plyne z obsahu spisu, nereagoval. Uvedené skutečnosti nepřizpůsobil svému rozhodování ani odvolací soud, neboť ten projednal odvolání obviněného vyhotovené ustanoveným obhájcem a umožnil mu vykonávat obhajovací práva při veřejném zasedání o odvolání dne 23. 11. 2021. Rozhodnutí odvolacího soud pak soud prvního stupně doručil i ustanovenému obhájci.
20. Mezi práva obhájce náleží i právo podat za obžalovaného ještě dovolání a zúčastnit se řízení o dovolání u Nejvyššího soudu (§ 41 odst. 5 tr. ř.), a to i tehdy, zaniklo-li jeho zmocnění při skončení trestního stíhání. Výkladem z opaku (argumentum a contrario) nutno dospět k závěru, že takové oprávnění obhájce nemá, skončilo-li jeho zmocnění dříve, tj. v průběhu trestního stíhání obviněného. S ohledem na výše uvedené by proto bylo třeba dospět k závěru, že ve věci posuzované již ustanovený obhájce nebyl oprávněn podat dovolání a že tudíž obviněný nesplnil zákonnou podmínku pro podání tohoto mimořádného opravného prostředku, avšak při uvážení nedostatků, které se projevily v procesní činnosti soudů nižších stupňů, by dovození takového závěru vedlo k poškození obviněného, který si jako laik nemohl být vědom vyložených souvislostí. Protože soudy nižších stupňů s ustanoveným obhájcem fakticky jednaly až do okamžiku ukončení trestního stíhání obviněného (v protokolu o veřejném zasedání odvolacího soudu obsažením údajů „pro trestný čin podle § 205/1a, 4b tr. zákoníku“), k němuž došlo rozhodnutím odvolacího soudu, resp. i poté (doručení opisu usnesení odvolacího soudu), což patrně i tuto osobu právně erudovanou vedlo k přesvědčení o oprávněnosti podat za obviněného dovolání (v souladu se zněním § 41 odst. 5 tr. ř.), a protože v důsledku uplynutí lhůty k dovolání nelze již ze strany obviněného výše popsanou vadu týkající se osoby (obhájce), jež za něj může dovolání vyhotovit, napravit, přistoupil dovolací soud k posouzení podání Mgr. Tomáše Havrana učiněného za obviněného jako k dovolání vyhotovenému obhájcem obviněného, neboť k pochybení ze strany dovolatele přispěly i výše uvedené nedostatky v činnosti soudů nižších stupňů (nevydání opatření podle § 39 odst. 1 tr. ř. a výše popsaný postup), na něž se jeví vhodné reagovat tímto řešením.
21. Z toho, co dovolací soud uvedl v části IV. tohoto usnesení nicméně vyplynulo, že obviněným uplatněné námitky nebyly shledány opodstatněnými. O jeho dovolání proto rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
22. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
23. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, dovolací soud odkazuje na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 7. 4. 2022
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu