6 Tdo 315/2025-183
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2025, které podal obviněný R. K. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 9. 12. 2024, sp. zn. 55 To 362/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 3 T 88/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 10. 2024, sp. zn. 3 T 88/2024 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný R. K. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil podle zjištění jmenovaného soudu skutkem popsaným ve skutkové větě výroku o vině.
2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jenž byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 14 měsíců. Podle § 73 odst. 1 a 4 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 24 měsíců.
3. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený V. H. odkázán se uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Proti shora citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci svým usnesení ze dne 9. 12. 2024, sp. zn. 55 To 362/2024, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Namítl, že svým jednání nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 271 odst. 1 tr. zákoníku. Jelikož nebylo v řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, soudy obou stupňů nedostály svým povinnostem vyplývajícím ze zásad in dubio pro reo a presumpce neviny ve smyslu čl. 40 odst. 2 Listiny základních práva svobod.
6. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i tomu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a soudu prvního stupně přikázal, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém písemném vyjádření k dovolání konstatovala, že obviněný v řízení před soudem prvního stupně prohlásil svou vinu ve smyslu § 206c tr. ř., přičemž dotyčný soud toto jeho prohlášení přijal. Obviněný se odvolala pouze do výroku o trestu. Jestliže proto své dovolání nyní směřuje proti správnosti výroku o vině, činí tak v rozporu s § 206c odst. 7 tr. ř. Upozornila, že obviněný nevznesl žádné faktické námitky vůči výroku o trestu, které jako jediné by byly k dovolacímu přezkumu způsobilé, neboť jen v otázce trestu byl oprávněn a povinen odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumat.
8. Z výše uvedených důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. V případě odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasila s postupem ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
9. Obviněný byl obecně vzato osobou oprávněnou k podání dovolání ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo, byť s jistou mírou benevolence, formální a obsahové náležitosti podle ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.
10. Nejvyšší soud byl ale v daných souvislostech povinen i zkoumat, zda je podané dovolání přípustné. Přitom zjistil, že tomu tak není.
11. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Zároveň platí, že předmětem dovolacího přezkumu mohou být pouze ty výroky pravomocného meritorního rozhodnutí, které byl odvolací nebo stížnostní soud oprávněn přezkoumat na podkladě řádného opravného prostředku podaného proti příslušnému rozhodnutí soudu prvního stupně. Směřuje- li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost je přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 11 Tdo 286/2020).
12. Z hlediska přípustnosti tohoto dovolání je proto určující (jak plyne z odůvodnění rozsudku okresního soudu i spisového materiálu), že obviněný před soudem prvního stupně prohlásil vinu ve smyslu § 206c odst. 1 tr. ř. a soud prvního stupně toto prohlášení viny podle § 206c odst. 4 tr. ř. přijal. Jak vyplývá z § 206c odst. 7 tr. ř., skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem. Prohlášení viny, resp. jeho přijetí má tedy za následek mj. to, že obžalovaný může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, nejde-li však o výrok o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny [§ 246 odst. 1 písm. b) tr. ř.]. Takto dovolatel v projednávaném případě i učinil a své odvolání do rozsudku soudu prvního stupně podal pouze proti výroku o trestu. Jak plyne z výše uvedeného a jak správně konstatovala státní zástupkyně, odvolací soud pak mohl a měl přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně co do rozsahu přezkumu toliko ve výroku o trestu. Výrok o vině předmětem přezkumu krajského soudu nebyl a ani neměl být. Pakliže však tato část odsuzujícího rozhodnutí nebyla ve smyslu výše citovaného § 265a odst. 1 tr. ř. předmětem rozhodnutí soudu ve druhém stupni, nemůže být v této části dovolání vůbec přípustné.
13. V dané věci dovolání, které svým obsahem směřovalo právě proti výroku o vině, když obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a „nejistotu“ ve skutkových zjištěních (lhostejno, že tato tvrzení ani nedoplnil žádnou bližší argumentací), není s ohledem na výše uvedené přípustné. Možno dodat, že z dovolání obviněného žádným způsobem neplynou námitky vůči výroku o trestu, přičemž z hlediska rozhodování o dovolání je Nejvyšší soud vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (§ 265i odst. 3 tr. ř.).
IV. Způsob rozhodnutí
14. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 4. 2025
Mgr. Pavel Göth předseda senátu