6 Tdo 33/2025

6 Tdo 33/2025-898

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2025 o dovolání, které podal obviněný P. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazebné věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha-Pankrác, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 7. 2024, č. j. 3 To 39/2024-819, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 1/2024, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 13. 3. 2024, č. j. 4 T 1/2024-703, byl obviněný P. B. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první (ad I.) a alinea druhá (ad II.), odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3 tr. zákoníku (ad II.), přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku (ad II.) a přečinem podání alkoholu dítěti podle § 204 tr. zákoníku (ad II.), kterých se dopustil tím, že

I. v blíže nezjištěné době od 22:00 hodin do 23:00 hodin dne 26. 3. 2023 v úmyslu dosáhnout svého sexuálního uspokojení zavedl pošk. ml. AAAAA (pseudonym) k cestě mezi budovami Mateřské školy XY v Praze XY, XY XY a Mateřské školy XY v Praze XY, XY XY, kde ji osahával pod legínami přes spodní kalhotky na přirození a začal ji líbat na krku, s čímž poškozená slovně nesouhlasila a chtěla z místa odejít, protože jí bylo špatně, toho obžalovaný nedbal, poškozenou přes její slovní nesouhlas posadil na zídku a začal před ní masturbovat, přitom poškozené říkal, že „jí to udělá, že to bude rychlé a nikdo se to nedozví“, a když to poškozená odmítla, tak k poškozené přistoupil, chytil ji levou rukou za krk a přitlačil jí hlavu ke svému ztopořenému penisu a donutil ji si ho vložit do úst a provést mu felaci, poškozené se podařilo pohnout hlavou dozadu a vyndat penis ze svých úst, a znovu mu řekla, že to nechce, nesouhlasí s tím, je jí špatně a musí jít domů, poté obžalovaný vzal poškozenou do náruče a nesl směrem k objektu Mateřské školy XY, kde u tam zaparkované bílé dodávky nezjištěné tovární značky poškozenou postavil na zem čelem k dodávce, stoupl si za ni, jednou rukou jí držel ruce a druhou rukou jí stáhl legíny a spodní kalhotky a vykonal na ní zezadu vaginální soulož, poškozená se jednání obžalovaného bránila, opakovaně mu říkala, že to nechce, že je ještě panna, plakala a snažila se jej od sebe odstrčit, svého jednání zanechal proto, že poškozené telefonovala její matka, aby se poškozená ihned vrátila domů, tohoto jednání se dopustil přesto, že věděl, že poškozené dosud nebylo 18 let, svým jednáním poškozené způsobil posttraumatickou stresovou poruchu, projevující se u poškozené významnou úzkostí, poruchami spánku, straněním se lidí, strachem chodit sama ven, poruchami pozornosti, sníženým sebevědomím a pocity méněcennosti, sebepoškozováním v podobě řezání rukou, v důsledku toho poškozená dokončila studium základní školy v rámci individuálního studijního plánu a současně dochází na psychoterapie,

II. v blíže nezjištěné době od 21:15 hodin do 23:00 hodin dne 19. 4. 2023 v Praze XY, na parkovišti před domem na adrese XY XY, Praha XY, v tam zaparkovaném osobním automobilu zn. VW Polo, opakovaně nabídl pošk. ml. BBBBB (pseudonym) whisky zn. Jameson, které se poškozená nejméně 6x napila, čímž se dostala do stavu střední opilosti, poté kolem 22:15 hodin poškozenou odvedl do domu v Praze XY, XY XY, kde v přízemí domu se poškozené v důsledku požitého alkoholu udělalo špatně a pozvracela se na schody do sklepa, a obžalovaný využil její opilosti a v úmyslu se sexuálně uspokojit jí řekl, aby si klekla a provedla mu felaci, což poškozená učinila, a poté pod záminkou, že pojedou do jeho bytu, kde se poškozená bude moci umýt, společně vstoupili do výtahu, kde po poškozené znovu požadoval, aby mu provedla felaci, to poškozená udělala, což si obžalovaný nahrával na svůj mobilní telefon zn. Xiaomi Redmi 9A, kde měl tuto nahrávku uloženou, poté chtěl, aby mu poškozená ukázala prsa, stahoval jí kalhoty a tričko, líbal ji na krku, osahával ji a poté poškozenou postavil čelem k zrcadlu ve výtahu, jednou rukou ji chytil za vlasy a přitlačil jí hlavu na zrcadlo, druhou rukou jí zezadu stáhnul kalhoty a pak na ní vykonal vaginální soulož, tomuto jednání obžalovaného nebyla poškozená v důsledku střední opilosti se více fyzicky bránit, opakovala, že to nechce, aby ji nesvlékal tepláky, plakala a chtěla jít domů, obžalovaný jí ale opakovaně tvrdil, že v takovém stavu domů jít nemůže a musí s ním zůstat, tohoto jednání se dopustil, přesto, že věděl, že poškozené dosud nebylo 18 let,

svým jednáním poškozené způsobil posttraumatickou stresovou poruchu, projevující se u poškozené výrazným depresním laděním s pocity méněcennosti až bezcennosti vlastní hodnoty, pocity viny, úzkostnou reaktivitou, sociální izolací a výraznými poruchami spánku s úzkostnými sny, sebepoškozováním v podobě řezání nohou, v důsledku kterých se poškozená bojí vycházet ven a ve škole dosahovala horších výsledků.

2. Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí mobilního telefonu zn. Xiaomi Redmi 9A, modrozelené barvy, model č. M2006C3LG, IMEI1: XY, IMEI2: XY, s vloženou SIM kartou vydanou operátorem T-Mobile s telefonním číslem XY. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené AAAAA nemajetkovou újmu ve výši 250 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky 250 000 Kč od 21. 2. 2024 do zaplacení k rukám zmocněnkyně JUDr. Lucie Hrdé, a poškozené BBBBB nemajetkovou újmu 250 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky 250 000 Kč od 21. 2. 2024 do zaplacení k rukám zmocněnkyně JUDr. Lucie Hrdé. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly poškozené se zbytkem jejich nároku na náhradu nemajetkové újmy odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 31. 7. 2024, č. j. 3 To 39/2024-819, jímž ho podle § 256 tr. ř. zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému usnesení vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Ve vztahu ke skutku pod bodem I. výroku rozsudku soudu prvního stupně uvádí, že k protržení hymenu poškozené AAAAA mohlo dojít při sexuálních aktivitách mezi ní a svědkyní K., nebo v důsledku sexuálních zkušeností s jinými chlapci. Odvolací soud nevysvětlil, proč této části obhajoby obviněného nepřisvědčil. Dále nevysvětlil, proč považoval svědky D., K.

a K. za nevěrohodné. Uvedené závěry odvolacího soudu jsou nepřezkoumatelné. Svědek S. vypovídal stejně jako svědek D., ovšem jeho výpověď nebyla hodnocena jako nevěrohodná. Uvedené výpovědi stejně jako kamerové záznamy podporují obhajobu dovolatele, že si poškozená AAAAA znásilnění vymyslela. Ve chvíli, kdy měla probíhat soulož obviněného s poškozenou (což obviněný popírá), tak měla poškozené telefonovat její matka a obviněný údajně soulož přerušil, aby poškozená mohla hovor přijmout. Těžko si lze představit, že by během znásilnění mohla poškozená přijímat telefony a ani náznakem se nezmínit o tom, že se jí děje nějaké příkoří.

Z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví biologie a genetika, vyplývá, že ze stěrů z pochvy poškozené a jejího okolí nebylo zjištěno sperma obviněného, ani nebylo možné stanovit relevantní profil jeho DNA, což podporuje jeho obhajobu, že k žádnému pohlavnímu styku nedošlo. Ani při gynekologickém vyšetření poškozené nebyly zjištěny známky násilného pohlavního styku, a to ani na jejím těle ani na jejím oblečení. Pokud jde o zjištěnou trhlinu hymenu, pak svědkyně MUDr. Nováčková uvedla, že nelze určit, kdy k ní došlo, ani jaká je jejich příčina.

Uvedla, že k ní mohlo dojít i při pohlavním styku prsty. Ve spojitosti s tímto poznatkem soudy nehodnotily výpověď svědkyně K., která uvedla, že s poškozenou právě takový pohlavní styk dříve měla. Obviněný namítal, že nebyla vyslechnuta svědkyně P., které se ještě téhož večera měla poškozená svěřit. Přitom tato výpověď mohla přispět ke zjištění skutkového děje. Svědci D. a B. vypověděli, že poškozená již dříve obvinila ze znásilnění E. B. a L. B. Soudy v tomto směru však neprovedly žádné šetření.

Ve vztahu k posledním dvěma svědkům a zároveň nevypracování nových znaleckých posudků k duševnímu stavu poškozených dovolatel namítá, že se jedná o naplnění třetí alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Soudy se dále nezabývaly věrohodností poškozené, která byla obětí šikany, 10 let docházela k psychologovi, mezi vrstevníky povídá, že souloží s chlapci, obviňuje je ze znásilnění, a tvrdí, že měla rakovinu. Její vrstevníci a vyslechnutí svědci ji obecně považují za nevěrohodnou.

Její matka tvrdí, že se poškozená brání požívání alkoholu, přitom její vrstevníci vypověděli, že v nepřítomnosti matky pořádá alkoholové večírky.

Znalkyně konstatovaly posttraumatickou stresovou poruchu v příčinné souvislosti s trestnou činností obviněného, ovšem nevypořádaly se se skutečností, že poškozená měla duševní problémy již dříve, a to v důsledku traumatických událostí spojených s jejími vrstevníky. Nadto znalkyně vycházely pouze z informací poskytnutých poškozenou, což je neobjektivní. Dále připustily, že poškozená si může v kolektivu vymýšlet, aby získala pozornost ostatních.

5. Pokud jde o údajné znásilnění poškozené BBBBB, pak soudy chybně vyhodnotily její stav jako stav bezbrannosti. Za bezbrannost považuje stav, kdy se oběť nachází v situaci, již sama nevnímá natolik, aby byla schopna jakéhokoli vlastního úsudku, a tedy ani jakkoli ovlivnit jednání pachatele. Případně se může jednat o fyzickou bezbrannost, když je oběť spoutaná nebo upoutaná na vozíku, na lůžku, osoba ochrnutá, vysílená nemocí nebo přestárlá. Poškozená BBBBB však nebyla v takovém stavu, který má na mysli zákonodárce, neboť celou situaci vnímala a následně před orgány činnými v trestním řízení o ní vypovídala a vše si pamatovala. Soudy nereflektovaly tu část výpovědi svědka V., podle které poškozená stála na svých, nijak se nemotala, a nebyl z ní cítit alkohol, ačkoliv úplně střízlivá nebyla. Nežádala ho ani o žádnou pomoc, nevypadalo to, že by tam nechtěla být. Svědek I. zase vypověděl, že poškozená s obviněným na něj působili zamilovaně a normálně. I poškozená přitom vypověděla, že celou situaci vnímala, ničemu se nebránila a že když přišla posléze domů, tak soulož s obviněným nevnímala jako vážnou věc. Za bezbrannost se nepovažuje stav poškozené osoby, která je sice nezletilá, ale natolik fyzicky a duševně vyspělá, že je schopna pochopit jednání pachatele a svůj případný nesouhlas s tímto jednáním dát dostatečně zřetelně najevo (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 3. 1994, sp. zn. 3 To 105/93). Za znásilnění označila jednání obviněného až svědkyně O., které se poškozená druhý den svěřila. Až v souvislosti s reakcí jmenované svědkyně poškozená začala postupně měnit svůj postoj k tomu, co se stalo. Znalkyně zpracovávající znalecký posudek k duševnímu stavu poškozené BBBBB, se stejně jako v případě poškozené AAAAA nevypořádaly s tím, že podobné duševní potíže měla poškozená již před údajným znásilněním. Přesto uvádějí, že její posttraumatická stresová porucha se rozvinula v souvislosti s jednáním obviněného. Závěry znalkyně o tom, že se mělo jednat o brutální akt znásilnění, zaprvé nepřísluší vynášet jí, ale soudu, a navíc nemají podklad v provedeném dokazování.

6. Rovněž bylo chybně posouzeno, že by obviněný vytvořil pornografické dílo, když na svůj mobilní telefon natočil pohlavní styk s poškozenou BBBBB. Posouzení pornografické povahy díla závisí tedy na tom, zda celkový dojem díla způsobuje morální pohoršení osobě s běžným cítěním a také zdali podněcuje sexuální pud. Obviněný si video pořídil z důvodu, aby měl důkaz o tom, že k pohlavnímu styku došlo dobrovolně, a to po předchozí zkušenosti s poškozenou AAAAA. Tento videozáznam nikde neprezentoval, nešířil, nezveřejňoval a opak nebyl prokázán. Nebyla tedy naplněna subjektivní stránka přečinů výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3 tr. zákoníku a zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku.

7. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 7. 2024, č. j. 3 To 39/2024-819, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. 4 T 1/2024, podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil v celém rozsahu a věc podle § 265l odst. 1 tr. ř. vrátil Městskému soudu v Praze s přikázáním, aby tuto věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Podle ní je dovolání obviněného vystavěno na doslovném opakování námitek prolínajících se celým trestním řízením, s nimiž se oba soudy beze zbytku vypořádaly. Obviněným vznesené námitky sice lze podřadit pod jím uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., jsou však zjevně neopodstatněné. K problematice dovolatelem zpochybňované úplnosti dokazování státní zástupkyně uvádí, že není povinností obecného soudu akceptovat jakýkoli důkazní návrh. Odmítne-li nicméně provést navržený důkaz, musí toto své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit, což soud prvního stupně ve svém rozhodnutí pod body 142. – 144. učinil.

9. Jednání obviněného bylo v obou případech prokázáno výpovědí poškozených. V případě skutku pod bodem I. dále výpovědí matky a sestry poškozené, kterým se o skutku svěřila a které vnímaly a popsaly psychický stav poškozené po spáchání předmětného trestného činu. Dále tyto důkazy korespondují rovněž s výpověďmi a znaleckými závěry znalkyň z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, které konstatovaly věrohodnost poškozené AAAAA, jejíž výpověď byla v průběhu trestního řízení konzistentní, a zejména pak potvrdily u této poškozené vznik posttraumatické stresové poruchy, a to právě v příčinné souvislosti s trestnou činností obviněného.

Výpověď poškozené AAAAA byla rovněž podpořena závěry odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví biologie a genetiky, ve spojení s výpovědí gynekoložky MUDr. Nováčkové, která poškozenou AAAAA bezprostředně po inkriminovaném jednání vyšetřila. Z odborného vyjádření vyplynulo, že v pochvě poškozené AAAAA byl nalezen zakalený sekret vyskytující se výhradně v případě přítomnosti spermatu, případně preejakulačního sekretu bez zjištění odpovídajícího DNA. Na stěrech ze spodních kalhotek poškozené pak byla nalezena lidská krev, která nebyla krví menstruační a dále lidské sliny s výskytem mužské složky chromozomu Y.

Gynekologickým vyšetřením pak bylo zjištěno, že u poškozené AAAAA došlo k protržení hymenu, a byť nebylo objektivně možné zjistit stáří protrhnutí z nalezené nemenstruační krve poškozené na jejích kalhotkách, soud dospěl k logickému závěru, že k protržení panenské blány muselo dojít předcházející den, kdy měla poškozená kalhotky na sobě, tedy v den, kdy poškozená popsala, že mělo dojít k jejímu znásilnění. To rovněž vyloučilo námitku obviněného, že k protržení hymenu mohlo dojít při sexuálních aktivitách mezi svědkyní K.

a poškozenou, či při údajných historických zkušenostech s jinými chlapci. Současně tyto důkazy zcela korespondují s kamerovými záznamy zachycujícími pohyb poškozené a obviněného tak, jak jej popsala poškozená ve své výpovědi. Pokud jde o výpověď svědka D., zde soud prvního stupně zcela důvodně dovodil její nevěrohodnost, když obsahovala oproti jeho předchozí výpovědi zcela zásadní rozpory.

10. Pokud jde o bod II. výroku rozsudku soudu prvního stupně, pak zde o spáchání tohoto deliktu ze strany obviněného svědčí výpověď poškozené BBBBB a její matky, která u poškozené rovněž potvrdila následné významné zhoršení psychického stavu v návaznosti na jednání obviněného. Jako klíčový důkaz pak správně soud vzal v potaz videozáznamy, které obviněný během a bezprostředně po souloži s poškozenou natočil, u nichž dovodil jejich zjevnou účelovost. Věrohodnost výpovědi poškozené BBBBB je potvrzena rovněž ze závěrů znalkyň, které zpracovaly znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie. Pokud soud prvního stupně konstatoval, že poškozená byla ve stavu bezbrannosti, vycházel rovněž z kamerových záznamů získaných z kamer v bytovém domě na adrese XY XY, Praha XY, ze kterých bylo skutečně patrné, že poškozená byla opilá, její postoj byl vratký, nestálý. Poškozená se potom také prokazatelně vyzvracela na schody vedoucí do sklepa. Svědek V. potvrdil, že se mu zdála poškozená nesvá, v podroušeném stavu. Skutečnost, že poškozená byla v době protiprávního jednání obviněného ve stavu opilosti, potvrdila i znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie. Soud tak vzal za prokázané, že poškozená se po požití alkoholu, který jí obviněný předtím podal, ocitla ve stavu mírné až středně těžké opilosti, s účinky umocněnými kombinací s lékem Zoloft, tedy antidepresivem, které poškozená dlouhodobě užívala. Uvedený kumulativní účinek antidepresiv s alkoholem pak potvrdila znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Srozumění obviněného s tím, že se poškozená požitím většího množství alkoholu přivede do stavu opilosti zcela zřetelně vyplývá již ze samotného prokázaného skutkového děje, v jehož rámci dal obviněný patnáctileté dívce k dispozici k popíjení láhev s tvrdým alkoholem. V rámci znaleckého zkoumání z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, byl rovněž u poškozené Pokorné zjištěn vznik těžké posttraumatické stresové poruchy, a to v přímé souvislosti s protiprávním jednáním obviněného. Jednání obviněného tak bylo provedenými důkazy prokázáno s tím, že použitá právní kvalifikace je zcela přiléhavá, a to včetně právní kvalifikace podle § 192 odst. 3 tr. zákoníku, neboť vyrobil pornografické dílo, které zobrazuje dítě a přiměl dítě k výrobě pornografického díla.

11. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

III. Přípustnost dovolání

12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV. Posouzení dovolání

13. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. ve všech jejich variantách. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání.

14. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].

IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

15. Ačkoliv první zmíněný dovolací důvod uplatnil obviněný ve všech jeho alternativách, tak jeho konkretizované námitky lze podřadit buď pod jeho první variantu, podle níž rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, případně též pod alternativu třetí, a to, že k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

16. Pokud jde o první zmíněnou alternativu citovaného důvodu dovolání, pak musí Nejvyšší soud připomenout, že v jejím rámci je povolán nikoliv k přehodnocování jednotlivých důkazů, ale pouze k prověrce toho, zda myšlenkové pochody soudů nižších stupňů respektují pravidla logiky a nedochází tak k závěrům extrémně nesouladným se skutečným obsahem důkazů samostatně i v jejich souhrnu. Jeho kasační zásah by byl odůvodněn pouze v případě existence tak hrubé vady skutkových zjištění soudu nižšího stupně, pro kterou by nebylo možno setrvat na nezměnitelnosti a závaznosti napadeného rozhodnutí vyplývajících z jeho právní moci. Taková vada bude dána v případě srovnatelném s tím, co vymezila judikatura Ústavního soudu pod pojmem tzv. extrémního nesouladu/rozporu skutkových a právních závěrů s obsahem provedených důkazů.

17. Extrémní nesoulad je dán jen tehdy, jestliže soudy z určitého důkazu vyvodí skutkový závěr, který se příčí elementární logice, tedy který z něj v žádném smyslu nevyplývá [srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 260/05 ze dne 17. 5. 2007 (N 86/45 SbNU 259)]. Ve svém důsledku tak vytváří situaci, kdy zjištěný skutkový stav neodpovídá provedenému dokazování, tedy v něm nemá oporu [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 1963/13 ze dne 30. 9. 2014 (N 178/74 SbNU 549)], neboť hodnocení důkazu je provedeno bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 177/04 ze dne 18. 11. 2004 (N 172/35 SbNU 315) či usnesení sp. zn. III. ÚS 359/05 ze dne 23. 9. 2005 (U 22/38 SbNU 579)]. Extrémní nesoulad může být dán i tehdy, je-li odsouzení v trestním řízení založeno na neuzavřeném řetězci nepřímých důkazů, které nevylučují, že čin mohla spáchat jiná osoba [srov. nález sp. zn. I. ÚS 3094/08 ze dne 29. 4. 2009 (N 103/53 SbNU 293)]. Vyjádřeno jinými slovy, aby se o takový případ jednalo, musí být zjištěno, že příslušné rozhodnutí trpí zcela očividnou vadou.

18. Obviněný ve své dovolací argumentaci zjevný rozpor skutkového zjištění soudů s obsahem provedených důkazů neosvědčil. Jeho obhajoba prezentovaná v dovolacích námitkách byla již vyvrácena, a to především ze strany soudu prvního stupně, s jehož závěry se odvolací soud ztotožnil. Zejména je tak vhodné odkázat na body 125. – 133. rozsudku soudu prvního stupně.

19. Dovolatel se snaží zpochybnit skutková zjištění obsažená pod bodem I. výroku o vině v odsuzujícím rozsudku o tom, že měl mít s poškozenou AAAAA pohlavní styk, resp. soulož. Tuto svoji polemiku se skutkovými zjištěními zakládá na vytržení některých provedených důkazů z jejich kontextu a na dodání vlastního alternativního hodnocení. Takový postup dovolatele však sám nemůže založit pochybnosti o zjištěném skutkovém stavu ve smyslu shora vyloženého důvodu dovolání. V obecnosti je možné uvést, že soud prvního stupně přesvědčivě vyložil své myšlenkové pochody týkající se hodnocení důkazů, přičemž závěr o tom, že k pohlavnímu styku mezi obviněným a poškozenou (proti její vůli) došlo, založil na řadě usvědčujících důkazů a souvislostech mezi nimi (výpověď poškozené, její matky a sestry, znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví biologie a genetika, výpověď gynekoložky MUDr. Nováčkové, záznam komunikace v aplikace Facebook Messenger mezi svědkem D. a matkou poškozené). Dovolací soud přitom neshledal, že by způsob, jakým soud prvního stupně zmíněné důkazy hodnotil, vykazoval logické rozpory, znaky libovůle či tendenčnosti směřující k preferenci obžaloby.

20. Poněkud konkrétněji uvedeno, nelze akceptovat námitky dovolatele, že soud prvního stupně ignoroval důkaz kamerovými záznamy, ze kterých vyplývá, že poškozená AAAAA odcházela s obviněným směrem k ZŠ XY konsenzuálně, tedy, že se na nich neodehrává nic proti její vůli. Soud tento důkaz v hodnotící části svého rozsudku explicitně zohledňuje (bod 126.). Nicméně na rozdíl od dovolatele tak činí v souvislosti s dalšími ve věci provedenými důkazy, přičemž správně poukazuje na to, že daný důkaz potvrzuje částečně i výpověď poškozené o tom, co se odehrálo před jejím znásilněním. Tento důkaz je navíc zřejmě poměrně okrajový stran prokázání samotného protiprávního jednání dovolatele, které nastalo až na místě nezachyceném na daných záznamech. Za popsané situace nemůže odkaz obviněného na ony záznamy svědčit o vadném hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, resp. o tom, že by to prokazovalo jeho nevinu.

21. Pokud jde o tvrzení obviněného stran telefonátu v průběhu jím popírané soulože, jeho poukaz rozhodně nezakládá extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Soud se chováním poškozené po útoku vůči ní zabýval v bodech 129. a 130. jeho rozsudku. Pro hodnocení toho, jak si počínala poté, kdy ji obviněný znásilnil, a že se byla schopna svěřit svojí matce o prožitém traumatu až druhý den, zohlednil nejen s ohledem na zjištěnou intelektuální a sociální nevyzrálost poškozené, ale i obecné praktické poznatky o chování obětí sexuálního násilí, u kterých není proluka jednoho dne mezi útokem na jejich osobu a chvílí, kdy se o něm někomu svěří, výrazným či jakkoliv zvláštním časovým odstupem.

22. Shora zmíněného ignorování kontextu důkazní situace se obviněný dopouští i pokud se jedná o odborná vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví biologie a genetika. Na jejich základě skutečně nebylo možné označit konkrétní osobu podle profilu DNA, se kterou měla mít poškozená AAAAA pohlavní styk. Nicméně přesto ve spojení s výpovědí MUDr. Nováčkové, která provedla gynekologické vyšetření poškozené, tato odborná vyjádření částečně výpověď poškozené potvrzovala, a to v tom směru, že měla v daný večer pohlavní styk. Na stěrech z kalhotek poškozené byla totiž nalezena lidská krev, která nebyla krví menstruační, a dále lidské sliny s výskytem mužské složky – chromozomu Y. Podle zmíněné gynekoložky, která poškozenou vyšetřila po inkriminovaném jednání, byl navíc v pochvě poškozené AAAAA nalezen zakalený sekret vyskytující se pouze, když je přítomno sperma či preejakulační sekret, a zároveň bylo zjištěno, že měla protržený hymen, což vzal soud prvního stupně do úvahy společně s poznatkem, že na kalhotkách poškozené byla zjištěna nemenstruační krev. Soud prvního stupně pak tato zjištění vyhodnotil v souvislosti s ostatními důkazy (výše odkazované výpovědi svědků, záznamy komunikace, kamerové záznamy) a dospěl k závěrům, kterým nelze vytýkat, že by byly v příkrém rozporu s provedeným dokazováním. Tedy, že k protržení hymenu poškozené AAAAA muselo dojít předchozí den, kdy měla zmíněné kalhotky na sobě, přičemž se tak mělo stát při pohlavním styku s mužem, a to s obviněným (body 126., 127. jeho rozsudku, příp. bod 71. usnesení odvolacího soudu).

23. Soud prvního stupně dále zcela přijatelně popsal, proč neuvěřil výpovědím svědků D., K. a K., které do jisté míry vyznívaly ve prospěch obviněného (body 129., 132. a 133.). Nepovažoval je za věrohodné, neboť jejich výpovědi byly rozporné s údaji jimi dříve podanými, přičemž pro tyto rozpory jmenovaní svědci neměli dostatečné vysvětlení a bylo zřejmé, že se snaží pomoci obviněnému. Případně soud zohlednil i rozpory daných výpovědi s dalšími ve věci provedenými důkazy (rozpor výpovědi svědka D. se záznamem komunikace mezi ním a matkou poškozené, či svědka K. s důkazy vztahujícími se k osobě poškozené a jejímu chování po jejím znásilnění). Konkrétně pak u svědkyně K. soud odkázal i na skutečnost, že svoji výpověď předem konzultovala s přítelkyní obviněného N. S. Zjevně tedy nelze přijmout tvrzení dovolatele, že by závěr soudu o nevěrohodnosti zmíněných svědků byl nepřezkoumatelný, ani jeho snahu akcentovat právě výpovědi daných svědků jako ospravedlňující důkazy, neboť tyto zřejmě nemohly obstát oproti shora zmíněné usvědčující důkazní materii.

24. Naopak o věrohodnosti výpovědi poškozené AAAAA neměl soud pochybnosti, neboť korespondovala s ostatními ve věci provedenými důkazy, jak bylo již naznačeno výše (viz body 125. – 133. odsuzujícího rozsudku). Nelze přitom přisvědčit námitce, že by se otázkou její věrohodnosti soud prvního stupně nezabýval. Jak částečně vyplývá z již provedeného rozboru jeho rozsudku, soud hodnotil autenticitu výpovědi nejen s ohledem na závěry znalkyň z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, jejichž poznatky potvrzovaly obecnou schopnost poškozené vypovídat o skutečně prožitých událostech, ale i její psychický stav odpovídající prožitému traumatu (znásilnění) a zároveň z nich nevyplývaly tendence poškozené ke lhavosti či zveličování (body 119., 120., 125., 128., 130., 131. odsuzujícího rozsudku). Ať se již jedná o obecné posouzení věrohodnosti výpovědi s ohledem na zbylou důkazní materii či její hodnocení pohledem duševních vlastností poškozené, resp. jejího duševního stavu, pak nelze soudu prvního stupně vytýkat, že by se těmito otázkami nezabýval v dostatečné míře, jak nyní tvrdí dovolatel. Je pak třeba souhlasit i s odvolacím soudem, který zmíněné závěry soudu prvního stupně akceptoval.

25. Pro úplnost je třeba dodat, že pokud dovolatel rozporuje kvalitu znaleckého posouzení duševního stavu ve vztahu k oběma poškozeným ze strany znalkyň z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, nelze jeho argumentaci přisvědčit. Namítá totiž, že znalkyně nevzaly do úvahy předchozí nepříznivý duševní stav poškozených a rovněž vycházely pouze z toho, co jim poškozené pověděly. Z jejich posudků, resp. poměrně vyčerpávajícího výslechu v hlavním líčení však vyplývá opak (č. l. 286 a násl., 308 a násl., 648–664), čemuž odpovídá i popis poznatků získaných ze znaleckých posudků a jejich hodnocení ze strany soudu (body 114. – 121., 125., 128., 130., 131., 138. odsuzujícího rozsudku). Tedy že předchozí duševní problémy poškozených byly zohledněny, a přesto bylo možné z psychiatrického hlediska určit, že posttraumatická stresová porucha u nich vznikla v důsledku jednání dovolatele. Znalkyně rovněž popsaly metody, které při odborném posouzení duševního stavu poškozených využily, přičemž je zjevné, že pouze slepě neakceptovaly jimi podané informace, jak nyní naznačuje dovolatel. Ten v podstatě jen vytrhává dílčí části posudků, resp. vyjádření znalkyň při jejich výslechu, případně povrchně odkazuje na dřívější mentální potíže poškozených, což však samo o sobě nemůže vést ke zpochybnění kvality posudků, tak aby nebylo možné přijmout závěry v nich obsažené.

26. Ve vztahu k třetí alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je třeba uvést, že obviněný pouze na konci svého dovolání zmiňuje neprovedení nového znaleckého zkoumání duševního stavu poškozených a výslechu svědků B. a B. Z argumentace dovolatele však vůbec nevyplývá, zda takové důkazní návrhy před soudy učinil, případně kdy k tomu mělo dojít. Pouze je do jisté míry možné sledovat jeho snahu o zdůvodnění toho, proč se domnívá, že se jedná o důkazy podstatné, pokud jde o posouzení rozhodných skutečností určujících pro naplnění znaků trestného činu.

27. Stran toho, zda se jedná o navrhované důkazy lze odkázat na to, že ke zmíněným důkazům obhajoba explicitně navrhovala pouze provedení nového znaleckého zkoumání duševního stavu poškozených, a to v hlavním líčení dne 13. 3. 2024, které byly soudem zamítnuty pro nadbytečnost, což má svůj odraz i v odsuzujícím rozsudku, kde bylo poskytnuto zcela dostačující odůvodnění (bod 142. – 144.). Ve vztahu ke svědkům B. a B., kteří měli být podle dovolatele vyslechnuti k otázce věrohodnosti výpovědi poškozené AAAAA, takový návrh učiněn nebyl. I s odhlédnutím od toho, že obviněný neosvědčil, že by došlo k návrhu na výslech uvedených svědků, je třeba uvést, že vzhledem k důkazní situaci, resp. jejímu hodnocení ze strany soudu prvního stupně, vztahující se ke skutku pod bodem I. výroku odsuzujícího rozsudku, je zjevné, že by vedení dalšího dokazování v tomto ohledu nemělo podstatný význam pro otázku viny dovolatele. To ostatně v obecnosti zmínil i soud prvního stupně v bodě 142. jeho rozsudku, když uvedl, že k osobě poškozené AAAAA byl již vyslechnut dostatečný počet svědků, s čímž se Nejvyšší soud ztotožňuje, a nebylo tudíž nutné provádět další dokazování.

28. Podobně je tomu v případě obviněným zmiňované svědkyně P., která podle něj měla být vyslechnuta. V tomto případě však nelze ani jasně dovodit, že danou námitku směřuje pod třetí alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zařadil ji totiž do části svého dovolání věnované rozporování skutkových zjištění soudu, avšak jen tak, že pouze poukázal na jím vnímaný význam dané svědkyně pro řádné zjištění skutkového stavu s tím, že její nevyslechnutí měl namítat již dříve. Dovolatel tedy ani netvrdí, že by provedení jejího výslechu přímo navrhoval. Spíše jen poukazuje na jím vnímanou neúplnost provedeného dokazování. Takové konstatování ovšem nemůže založit přezkum dovolacího soudu, neboť nelze uvažovat o důkazu opominutém. Z obsahu spisu vznesení takového důkazního návrhu (výslechu svědkyně soudem) ze strany obhajoby nevyplývá. Jen v odvolání obviněného lze sledovat poukaz na důležitost této svědkyně formulovaný obdobným způsobem jako nyní v jeho mimořádném opravném prostředku. Danou námitku tedy nelze (neuplatnil-li obviněný explicitně požadavek na provedení důkazu) podřadit pod výše odkázanou alternativu důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

29. Pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný uplatnil námitku k bodu II. výroku o vině odsuzujícího rozsudku, podle které soudy chybně vyhodnotily naplnění znaku trestného činu znásilnění spočívajícího v bezbrannosti poškozené, které obviněný zneužil. V tomto ohledu Nejvyšší soud nejdříve připomíná, že pojem bezbrannosti je poměrně široký. Kromě absolutní či psychické bezbrannosti se oběť může nacházet i ve stavu, kdy je bezbranná nikoli proto, že zcela nevnímá svět kolem sebe nebo není způsobilá chápat význam pachatelova jednání, ale proto, že ač ví, co se s ní děje, není schopna se buď vůbec, anebo účinně bránit, přestože by tak učinit chtěla. Jde tedy o stav, při němž oběť není schopna vzdorovat nepřijatelnému chování pachatele pro nedostatek tělesných sil a schopností. V důsledku tohoto stavu je daná osoba fyzicky bezbranná, a vzhledem k tomu, že takový fyzický stav vždy ovlivňuje i psychiku uvedeným způsobem ovlivněné osoby, je třeba přihlížet i k tomu, že stav její tělesné bezbrannosti může způsobovat i její bezbrannost psychickou. Proto je třeba se vypořádat mimo jiné s její fyzickou vyspělostí, a to i ve srovnání s fyzickou převahou pachatele, její schopností na jeho jednání přiměřeně reagovat i s jejich vzájemným vztahem atp. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 3 Tdo 1279/2013). Samotné zneužití (bezbrannosti) pak spočívá v tom, že pachatel o konkrétní skutečnosti ví, a právě tuto skutečnost využije k tomu, aby dosáhl sexuálního uspokojení.

30. Poskytnutému výkladu přitom odpovídá skutek popsaný pod bodem II. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Je v něm totiž uvedeno, že se v té době patnáctiletá poškozená nacházela ve stavu střední opilosti v důsledku podávání tvrdého alkoholu obviněným. Poškozená se v důsledku tohoto stavu dokonce pozvracela, přičemž zjevně nebyla schopna se účinně bránit jednání obviněného, který měl navíc fyzickou a věkovou převahu, ačkoliv tak učinit chtěla, což muselo být obviněnému zřejmé z toho, že opakovaně slovně vyjádřila nesouhlas s jeho jednáním, aby jí nesvlékal tepláky, plakala a chtěla jít domů.

31. Pokud dovolatel zdůrazňuje výseče výpovědí některých svědků a na tomto podkladě zlehčuje stav, ve kterém se poškozená nacházela, pak se již jedná o snahu o modifikaci skutkových zjištění na základě jeho vlastního hodnocení důkazů, aniž by z jeho argumentace vyplývalo, že skutkové závěry soudu prvního stupně jsou zjevně rozporné s provedeným dokazováním v jeho celku. Tento aspekt jeho nyní řešených námitek nepodřaditelný pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. by tak nemohl naplnit ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

32. Obviněný dále rozporuje, že by naplnil znaky přečinů výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3 tr. zákoníku a přečinu zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku. Konkrétně pak uvádí, že videonahrávka v jeho telefonu není dílem dětské pornografie, případně, že k jeho výrobě nesměřoval jeho úmysl. K první části námitky Nejvyšší soud připomíná, že za pornografické dílo v kontextu zmíněných ustanovení trestního zákoníku lze považovat dílo zobrazující dítě v sexuálním kontextu – např. snímky obnažených dětí v polohách vyzývavě předvádějících pohlavní orgány za účelem sexuálního uspokojení, dále pak snímky dětí zachycující polohy skutečného či předstíraného sexuálního styku s nimi, popř. i jiné obdobně sexuálně dráždivé snímky dětí [GŘIVNA, Tomáš. § 192 (Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2401, marg. č. 2.]. Uvedenému vymezení dětského pornografického díla bezpochyby odpovídá i ve skutkové větě pod bodem II. výroku o vině obsažená pasáž, podle které obviněný využil opilosti poškozené, jejíž věk v té době činil 15 let, a požadoval po ní, „... aby mu provedla felaci, to poškozená udělala, což si obžalovaný nahrával na svůj mobilní telefon zn. Xiaomi Redmi 9A, kde měl tuto nahrávku uloženou …“. Z uvedeného jasně vyplývá, že dovolatel pořídil videonahrávku orálního sexu, tedy snímek skutečného pohlavního styku, s poškozenou, která byla dítětem ve smyslu uvedených skutkových podstat (viz § 126 tr. zákoníku).

33. I zde dovolatel vznesl danou námitku tak, že obsahuje aspekt spočívající ve snaze podsunutí zjištění o tom, že si danou nahrávku pořídil pro získání důkazu potvrzujícího, že se jednalo o konsenzuální pohlavní styk s poškozenou, a tudíž že nemělo dojít k naplnění požadované formy zavinění, neboť nemínil vytvořit pornografické dílo. Nejdříve je vhodné poznamenat, že tvrzení obviněného ohledně toho, co pořízením předmětného videozáznamu sledoval, zcela důvodně odmítl už soud prvního stupně, když v bodě 136. jeho rozsudku uvedl, že z videozáznamu v první řadě nevyplývá konsenzualita pohlavního styku poškozené s obviněným, přičemž k jejímu prokázání by „… mnohem větší smysl dávalo, kdyby si obžalovaný nahrál moment, kdy poškozená sama intimní styk iniciovala, z videí pořízených obžalovaným je však patrný pouze nátlak obžalovaného, aby v činnosti pokračovala“. S ohledem na uvedené tak soud prvního stupně konstatoval, že dovolatel se dopustil daných trestných činů v přímém úmyslu.

34. Snaha dovolatele o modifikaci zmíněného zjištění soudu o účelu, pro který si videozáznam pořídil, tak jeho námitku staví do skutkové roviny. I kdyby tomu tak ovšem nebylo, je nutné zmínit, že stran naplnění subjektivní stránky k trestným činům podle § 192 odst. 3 a § 193 odst. 1 tr. zákoníku je irelevantní, zda vytvořením pornografického díla sledoval primárně jiný cíl než pořízení nahrávky zobrazující pohlavní styk s dítětem, neboť k naplnění subjektivní stránky k výše uvedeným trestným činům postačuje i nepřímý úmysl. Dovolatel přitom věděl, že poškozená BBBBB je mladší osmnácti let, minimálně již proto, že jak sám vypověděl, tak mu měla sdělit (byť nepravdivě), že je jí 17 let (bod 18. odsuzujícího rozsudku), a rovněž si byl vědom toho, že ji natáčí na mobilní telefon, když mu provádí felaci. Musel být tedy i přinejmenším srozuměn s tím, že vytváří dílo (videonahrávku), které zachycuje nezletilou osobu při pohlavním styku. Pokud jde o stručnou zmínku dovolatele, že daný videozáznam nikde nešířil, neprezentoval ani nezveřejňoval, pak ta není k jeho věci podstatná, neboť nebyl odsouzen pro alternativní jednání popsaná v § 192 odst. 3 tr. zákoníku spočívající v nabízení, činění veřejně přístupným, uvádění do oběhu, prodání či opatření dětského pornografického díla jinému, nýbrž jen pro naplnění jednání spočívajícího ve výrobě takového díla.

IV./3. K otázce porušení základních práv obviněného

35. Ačkoliv obviněný zmiňuje porušení jeho práva na spravedlivý proces, tak Nejvyšší soud takové pochybení v jeho věci neshledal. Za nezbytné přitom považuje připomenout, že právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 a násl. Listiny (resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy) není možno vykládat tak, že by zaručovalo úspěch v řízení či právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám dovolatele. Zmíněným základním právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Za situace, kdy nebyla zjištěna libovůle v rozhodování či jiné hrubé procesní pochybení, je nutno postup soudů považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování, a sama skutečnost, že dovolatel přisuzuje provedeným důkazům jiný význam a následně na podkladě jiného skutkového základu věci namítá i nesprávnost právního posouzení skutku či se přímo domáhá zproštění obžaloby, nemůže být podkladem, který by měl odůvodnit kasační zásah dovolacího soudu.

36. Ve vztahu k opakující se obhajobě dovolatele je vhodné zmínit i například usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, v němž zdůraznil, že ve shodě s ESLP zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nelze chápat tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument, a odvolací soud se při zamítnutí odvolání může v principu omezit na převzetí odůvodnění soudu nižšího stupně (viz např. věc řešená před ESLP García proti Španělsku). Totožné stanovisko Ústavní soud zaujal i ve svém usnesení ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16, a to s odkazem rozsudek ESLP ze dne 19. 12. 1997 ve věci Helle proti Finsku, jakož i v řadě jiných svých rozhodnutí. Netřeba pochybovat o tom, že pokud uvedené platí pro odvolací řízení, pak tím spíše platí pro řízení dovolací, je-li zjištěno, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám obviněného věnovaly dostatečnou pozornost.

V. Způsob rozhodnutí

37. Jelikož Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, rozhodl o něm způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

38. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje Nejvyšší soud na § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

39. Pokud v dovolání obviněný navrhl, aby předseda senátu v jeho případě odložil, resp. přerušil, výkon trestu odnětí svobody, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně). Předseda senátu Nejvyššího soudu však důvody pro odklad výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace pak nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. 2. 2025

JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu