6 Tdo 331/2025-423
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 11. 2024, sp. zn. 9 To 282/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 3 T 43/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 19. 8. 2024, č. j. 3 T 43/2024-307 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný J. H. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným pod body 1. a 2. pokračujícím přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem (pod bodem 1) nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a pod bodem 2. pokračujícím přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr.
zákoníku, kterých se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem popsaným v jeho výroku. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 75 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu pobytu na území soudního okresu Rokycany na dobu 3 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozenému M.
U. na náhradě škody částku ve výši 10 550 Kč a podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl týž poškozený se zbytkem nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. O odvolání obviněného podanému proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 14. 11. 2024, sp. zn. 9 To 282/2024 (dále také jen „rozsudek soudu druhého stupně“). Podle § 258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. obviněného uznal vinným pokračujícím přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem (pod bodem 1) nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku (ad 1, 2) a pokračujícím přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku (ad 2). Těchto trestných činů se podle jeho zjištění dopustil tím, že
1. dne 9. 3. 2024 v době od 01:28 do 01:46 hodin si doneseným plochým příborovým nožem otevřel vstupní dveře do bytového domu čp. XY a XY v XY v ulici XY, kam vešel, sešel do suterénu, neuzamčenými vstupními dveřmi vstoupil do společných sklepních prostor, kde si prohlédl sklepní kóje a poté odešel ven,
2. dne 9. 3. 2024 v čase od 04:06 do 04:16 hodin se vrátil k bytovému domu čp. XY a XY v XY v ulici XY, kdy si opět doneseným plochým příborovým nožem otevřel vstupní dveře do bytového domu čp. XY a XY v XY v ulici XY, kam vešel, sešel do suterénu, neuzamčenými vstupními dveřmi vstoupil do společných sklepních prostor, kde za pomoci nalezené železné tyče vnikl do jednotlivých sklepních kójí a způsobil jednotlivým poškozeným škodu odcizením v celkové výši 11 600 Kč, kdy konkrétně vnikl
a) do sklepní kóje náležící k bytu č. XY poškozeného M. U., kde nalezenou železnou tyčí poškodil visací zámek vstupních dveří a z kóje odcizil elektrickou leštičku na karoserii vozidel s anglickým typem zásuvky značky Challenger v hodnotě 7 000 Kč, 3 ks leštící hmoty na karoserii vozidla značky Mc Guaers v hodnotě 1 000 Kč, sadu na opravu pneumatik nezjištěné značky v hodnotě 300 Kč, G3 odstraňovač škrábanců na vozidla v hodnotě 300 Kč, mop na vytírání v hodnotě 300 Kč, krabičku s okrasnými koncovkami garnýží a spojovacím materiálem v hodnotě 500 Kč a sadu nástavců na odcizenou leštičku nezjištěné značky v hodnotě 800 Kč, čímž poškozenému M. U., narozenému XY, trvale bytem XY XY, XY XY – XY, způsobil škodu poškozením ve výši 150 Kč a škodu odcizením ve výši 10 200 Kč,
b) do sklepní kóje patřící k bytu č. XY poškozené L. B., kde odcizil visací zámek v hodnotě 100 Kč zajišťující vstupní dveře do kóje, bílý fritovací hrnec nezjištěné značky v hodnotě 500 Kč, pánské brusle nezjištěné značky v hodnotě 400 Kč, dámské brusle nezjištěné značky v hodnotě 400 Kč, čímž poškozené L. B., narozené XY, trvale bytem XY XY, XY XY – XY, způsobil škodu odcizením ve výši 1 400 Kč,
c) do sklepní kóje náležící k bytu č. XY poškozené N. L., kde nalezenou železnou tyčí poškodil visací zámek vstupních dveří, tuto prohledal, ale nic zde neodcizil, čímž poškozené N. L., narozené XY, trvale bytem XY XY, XY XY – XY, způsobil škodu poškozením ve výši 100 Kč,
a uvedených jednání se dopustil i přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město č. j. 32 T 106/2021-210 ze dne 16. 2. 2022, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 14 měsíců se zařazením do věznici s ostrahou, který vykonal dne 23. 4. 2023.
3. Odvolací soud obviněnému uložil podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 16 měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost uhradit poškozenému M. U. na náhradě škody částku ve výši 10 350 Kč a podle § 229 odst. 2 tr. ř. tohoto poškozeného odkázal se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím ustanoveného obhájce JUDr. Martina Plcha dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. b), g) a h) tr. ř.
5. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný spatřuje v tom, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, což v průběhu trestního řízení několikrát namítal. Přes podanou námitku podjatosti proti soudkyni, jež danou věc projednávala v prvním stupni, bylo ze strany soudu prvního stupně usnesením z 8. 7. 2024 rozhodnuto o tom, že soudkyně není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného. O podané stížnosti rozhodoval odvolací soud, který ji svým usnesením z 8. 10. 2024 zamítl jako nedůvodnou. Podle obviněného však poměr soudkyně soudu prvního stupně ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř. lze spatřovat právě v minulém rozhodování v trestní věci obviněného, kde mu byl uložen trest odnětí svobody, jenž v současné době vykonává, avšak následně byl obviněným podán návrh na obnovu řízení, která byla povolena.
6. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spatřuje v tom, že nebylo jakkoliv prokázáno, že by odcizil jakékoliv věci ze sklepní kóje náležející k bytu č. XY a k bytu č. XY. Doznal se k tomu, že odcizil pouze věci ze sklepní kóje náležející k bytu č. XY. Poukázal na výpovědi poškozených, kteří shodně uváděli, že sklepní prostory navštěvují zřídkakdy. Z protokolu o ohledání místa činu z 9. 3. 2024 vyplynulo, že vchodové dveře do bytového domu nevykazovaly žádné známky poškození. Je pravděpodobné, že k vykradení těchto dvou sklepních kójí mohlo dojít za účasti jiné osoby a v jiný čas. Skutkové zjištění vztahující se k neuzamčení vchodových dveří se promítá i do právní kvalifikace skutku, co se týče údajného vloupání. Do bytového domu vstoupil neuzamčenými dveřmi, což v hlavním líčení uvedl.
7. Rovněž nedošlo k provedení navrhovaných podstatných důkazů, které by
mohly mít vliv na právní posouzení předmětných skutků. Při svém druhém vstupu do bytového domu byl značně ovlivněn omamnými a psychotropními látkami. Z těchto důvodů navrhoval, aby byl přibrán znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a tento v rámci znaleckého posudku posoudil, zda vlivem užití zmíněných látek nejednal ve stavu zmenšené příčetnosti či dokonce nepříčetnosti. Soud prvního stupně i soud odvolací jeho důkazní návrhy zamítly jako nadbytečné. V odůvodnění rozsudku odvolací soud pouze uvedl, že o příčetnosti obviněného není pochyb.
V případě, kdy byl trestný čin spáchán pod vlivem návykové látky, je podle dovolatele nezbytné zjišťovat jednak duševní stav pachatele v době před aplikací návykové látky, následně také vliv aplikace návykové látky na příčetnost pachatele. Stěžejní skutečností, kterou se však odvolací soud vůbec nezabýval, je ta, že před spácháním skutku užil pervitin spolu s alkoholem a těsně před tím, než mělo ke skutku dojít, užil rovněž marihuanu. Ačkoliv je tedy možné, že má s užíváním některých omamných a psychotropních látek zkušenosti, užil vícero těchto látek v krátkém časovém úseku a tuto kombinaci užil poprvé.
Nemohl tedy předpokládat, jaký na něj tyto látky budou mít následně vliv. Možnost snížení či vymizení rozpoznávací či ovládací schopnosti by mohl posoudit právě znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Rozhodujícími soudy však tento důkazní návrh nebyl akceptován. Podle názoru dovolatele je dán důvod pro podání dovolání, když nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
8. Dalšími důkazními návrhy, které byly stěžejní zejména v otázce způsobené škody, jsou navrhované výslechy svědků M. L. a M. E. M. E. obviněný odcizené věci předal a tento mohl osvědčit, v jakém stavu se věci nacházely. Svědku M. L. rovněž předmětné věci předal a nechal je u něj. Tento by mohl sdělit rozhodné skutečnosti ohledně stavu jednotlivých věcí, což by mělo vliv na stanovení jejich ceny, a tedy výše způsobené škody. Soud prvního stupně i soud odvolací vycházely při stanovení výše škody z odborného vyjádření, v jehož rámci byl posouzen jiný typ leštičky, než který byl z předmětné sklepní kóje odcizen. Tato skutečnost měla mimo jiné za důsledek nesprávnost výše způsobené škody.
9. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že ve vztahu ke skutku pod bodem 1. rozsudku odvolacího soudu byla nesprávně posouzena otázka, zda svým jednáním naplnil veškeré obligatorní znaky skutkové podstaty trestného činu. Z provedených důkazů nebylo prokázáno, že by poprvé vnikl do bytového domu v úmyslu odcizit zde věci ze sklepních kójí. Soud prvního stupně ani odvolací soud v tomto ohledu nikterak nereflektovaly skutečnosti, které uvedl ve výpovědi u hlavního líčení. Nebyly proto provedeny žádné důkazy, podle nichž by bylo možné dojít k závěru, že pod bodem 1. jednal v úmyslu odcizit jakékoliv věci ze sklepních kójí. Pokud by měl v úmyslu věci odcizit hned při prvním vstupu do sklepních prostor, mohl by tak učinit a nevracel by se na toto místo ještě jednou s určitým časovým odstupem.
10. Přesto, že si je obviněný vědom konstantní judikatury Nejvyššího soudu, pokud jde o přípustnost dovolání proti výroku o trestu, má za to, že v jeho případě bylo výrokem o trestu rozsudku odvolacího soudu zjevně zasaženo do jeho základních práv a svobod a uložený nepodmíněný trest odnětí svobody je v rozporu s ústavním principem proporcionality trestní represe. Poukázal na stanovisko pléna Ústavního soudu pod sp. zn. Pl ÚS 38/14 a na nálezy pod sp. zn. I. ÚS 55/04 nebo II. ÚS 669/05 a dospěl k závěru, že i Nejvyšší soud v rámci rozhodování o dovolání je oprávněn přezkoumat výrok o trestu z hlediska jeho ústavní konformity. Má za to, že i v případě, že závěr o vině z rozsudku odvolacího soudu byl správný, bylo by uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v rozporu s ústavním principem proporcionality trestních sankcí a rovnosti před zákonem.
11. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudky soudu nižších stupňů, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Rokycanech uložil, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
12. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k podanému dovolání vyjádřil tak, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zahrnuje vadnou aplikaci hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů. Pokud obviněný namítá vadnost právního posouzení skutku jako pokračujícího přečinu krádeže, není dostačující koncipovat výhradu v obecné rovině tak, aby Nejvyšší soud musel paušálně přezkoumávat takto užitou kvalifikaci soudy bez ohledu na formulaci konkrétních námitek. Obviněný blíže namítal absenci subjektivní stránky tohoto trestného činu ve vztahu k odcizení věcí ze sklepních kójí, nicméně primárně brojil proti stabilizovaným skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů. Za pomoci vlastní verze se dožadoval vyloučení trestní odpovědnosti, přičemž taková argumentace se míjí se záběrem dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
13. V další části dovolání obviněný namítl neakceptování návrhů na doplnění dokazování jednak znaleckým posudkem a výslechem svědků. Oba rozhodující soudy odůvodnily nevyhovění důkazním návrhům obviněného. Ve vztahu k projednávané sérii krádeží nevznikaly vážnější pochybnosti o příčetnosti obviněného jako jejich pachatele, pro které by se musel expertně zkoumat jeho duševní stav. Další dovolací argumentace obviněného směřovala vůči trestu, k čemu státní zástupce připomněl, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek není určeno ke korekcím uložených trestů z hlediska jejich přiměřenosti, ale slouží k nápravě pouze nejzávažnějších pochybení v této oblasti. Nyní vyměřený trest odnětí svobody v trvání 16 měsíců zdaleka není trestem excesivním, dolní hranice trestní sazby začíná na 6 měsících a horní hranice může dosahovat až 3 let.
14. Dále obviněný deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., což formálně vychází z usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne 8. 7. 2024, kterým samosoudkyně rozhodla podle § 30 odst. 1 tr. ř., že není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného J. H. Následně Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 8. 10. 2024 zamítl stížnost obviněného jako nedůvodnou. Za okolnost zakládající pochybnost o podjatosti soudce ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř. není považována každá skutečnost, kdy soudce přišel s projednávanou věcí do kontaktu, ale pouze taková skutečnost, která nasvědčuje tomu, že právě z tohoto důvodu není schopen spravedlivě a nestranně rozhodovat. Za důvod k vyloučení soudce z rozhodování určité věci nelze považovat ani situaci, kdy v jiné trestní věci téhož obviněného vyslovil svůj názor v otázkách, které tam byly předmětem posuzování. V soudní praxi je běžné, že jsou konkrétnímu soudci přiděleny trestní věci téhož obviněného, který opakovaně páchá trestnou činnost stejného druhu. I když soudce v odůvodnění svého rozhodnutí zmíní tyto okolnosti a učiní tak v kontextu projednávané trestní věci, nemůže se jednat o postup, který by zakládal důvod k jeho vyloučení ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř.
15. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
17. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 11. 2024, sp. zn. 9 To 282/2024, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím obhájce v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
18. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
19. Tento dovolací důvod spatřuje obviněný ve skutečnosti, že samosoudkyně projednávající věc v prvním stupni již v minulosti rozhodovala v jiné jeho trestní věci vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 3 T 28/2022. Námitku podjatosti rozhodující samosoudkyně obviněný uplatnil již v řízení před soudem prvního stupně a o této samosoudkyně Okresního soudu v Rokycanech usnesením ze dne 8. 7. 2024, č. j. 3 T 43/2024-233, rozhodla tak, že podle § 30 odst. 1 tr. ř. není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného. Podanou stížnost obviněného Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 8. 10. 2024, sp. zn. 9 To 283/2024, jako nedůvodnou zamítl. Ani Nejvyšší soud neshledal, že by samosoudkyně Okresního soudu v Rokycanech Mgr. Marta Kubalíková byla z nějakého důvodu uvedeného v § 30 odst. 1 tr. ř. vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného J. H. Námitka podjatosti podaná v řízení před soudem prvního stupně, ani odůvodnění dovolání neuvádějí žádné skutečnosti, které by bylo možné zahrnout mezi poměr k projednávané věci, pro který by rozhodující samosoudkyně měla být podle § 30 odst. 1 tr. ř. vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení. Samotná okolnost, že v minulosti rozhodovala v trestní věci téhož obviněného, touto skutečností rozhodně být nemůže. Pokud pak dovolání argumentuje tím, že nebyla respektována zásada presumpce neviny obviněného a že byl odsouzen na základě své trestní minulosti, zcela přehlíží skutkovou stránku věci, zejména plné doznání obviněného z přípravného řízení, záznam bezpečnostní kamery z bytového domu a závěry odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. tak zjevně ve věci není dán.
IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
20. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve třetí alternativě je dán tehdy, jestliže ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento dovolací důvod spatřuje obviněný v tom, že v řízení nebyl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který by posoudil ovlivnění obviněného omamnými a psychotropními látkami a nebyli vyslechnuti svědkové M. L. a M. E., kteří by se mohli vyjádřit k popisu a charakteru odcizených věcí, což by mělo být podle dovolatele stěžejní zejména ve vztahu k otázce způsobené škody. Soud prvního stupně odůvodnil neprovedení těchto důkazních návrhů v bodě 12. prvostupňového rozsudku, soud odvolací pak v bodech 18. a 19. svého rozsudku. Oba soudy rovněž uzavřely, že s ohledem na způsob spáchání trestné činnosti o příčetnosti obviněného v době spáchání trestných činů pochybnosti nevznikly. I podle názoru Nejvyššího soudu nejsou k dispozici žádné relevantní a objektivní údaje o tom, zda v době páchání trestných činů byl obviněný pod vlivem drogy, případně jaké, a proto by znalecký posudek s relevantními závěry fakticky nebylo možné ani vypracovat. Obviněný totiž až v hlavním líčení dne 5. 8. 2024 (č. l. 269) uváděl, že před spáchaným jednáním užil v Plzni pervitin, měl dvě malá piva a v Plzni měl trávu. Nemůže proto ani obstát tvrzení uvedené v odůvodnění dovolání, že „obviněný byl při svém druhém vstupu do bytového domu značně ovlivněn omamnými a psychotropními látkami“.
21. Rovněž tak nelze za podstatné důkazy ve vztahu ke skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku považovat výpovědi navržených svědků M. L. a M. E. Rozhodující soudy totiž při stanovení výše škody způsobené odcizením věcí vycházely jak z výpovědi poškozeného M. U., který popsal odcizené věci, a z odborného vyjádření ke stanovení jejich hodnoty. Obviněným navržení svědkové L. a E. by se mohli maximálně vyjádřit k tomu, v jakém stavu se nacházely odcizené věci, s nimiž obviněný disponoval, nebyli by ovšem schopni vyjádřit se k jejich hodnotě. Navíc pak obviněný byl napadeným rozsudkem uznán vinným z odcizení věcí v hodnotě 11 600 Kč, což podle § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku představuje škodu nikoli nepatrnou, odpovídající právní kvalifikaci přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ovšem recidiva obviněného, tedy výkon trestu odnětí svobody dne 23. 4. 2023 za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, byl podkladem pro to, aby jeho jednání bylo v napadeném rozsudku kvalifikováno jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku. Je tedy zřejmé, že otázka výše způsobené škody vůbec není zásadním zákonným znakem přečinu krádeže podle § 205 tr. zákoníku, kterým byl obviněný uznán vinným.
22. Námitky obviněného vůči skutkovým zjištěním jsou jeho víceméně pokračující polemikou se závěry učiněnými soudy nižších stupňů a neodpovídají požadavkům kladeným na vymezení námitky podřaditelné pod první alternativu tohoto dovolacího důvodu.
IV./3. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
23. Tento dovolací důvod obviněný podle odůvodnění podaného dovolání spatřuje v zodpovězení otázky, zda ve vztahu ke skutku pod bodem č. 1 napadeného rozsudku obviněný svým jednáním naplnil veškeré obligatorní znaky skutkové podstaty trestného činu. Podle něj absentuje zejména subjektivní stránka trestného činu, neboť z provedených důkazů nebylo spolehlivě prokázáno, že by poprvé vnikl do bytového domu v úmyslu odcizit zde věci ze sklepních kójí. Obviněný poukazuje na svou výpověď učiněnou u hlavního líčení, ovšem pomíjí, že při hodnocení provedených důkazů soud prvního stupně i soud odvolací vycházely z výpovědi obviněného z přípravného řízení (č. l. 14–16), ve které jednoznačně uvedl, že „šel okolo bytové jednotky, řekl si, že by mohl něco odcizit, že potřebuje peníze, vyndal z kapsy svůj příborový nůž, šel ke vchodu, který byl zvenku opatřen koulí a nešel odemknout, proto dveře otevřel tímto nožem, následně vešel do prostor bytového domu, sešel do suterénu, koukal se dovnitř sklepních kójí, ale nic zde neodcizil, následně sklepní prostory opustil a odešel ven“. Dále je v jeho výpovědi uvedeno, že okolo čtvrté hodiny ranní se na místo vrátil a popsal, jakým způsobem do sklepních kójí vnikl, kdy výslovně doznal, že vypáčil celkem tři sklepní kóje a uvedl, jaké věci zde odcizil. Obviněný tak v podaném dovolání prosazuje vlastní hodnocení provedených důkazů, zejména akcentuje svou výpověď z hlavního líčení, avšak při posouzení důvodnosti dovolacích námitek musí Nejvyšší soud zásadně vycházet ze skutkového děje tak, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a jen drobně modifikován soudem druhého stupně v napadeném rozsudku.
24. Je třeba uvést, že popis skutku uvedený v bodě 1. výroku napadeného rozsudku mohl být proveden precizněji, aby jednoznačně vyjadřoval subjektivní stránku trestného činu, tedy úmysl obviněného odcizit zde nějaké věci. Jak z bodu 13. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, tak z bodu 26. odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně je však zřejmé, že oba rozhodující soudy dospěly k závěru o tom, že obviněný i při prvním vstupu do sklepních prostor bytového domu měl úmysl odcizit zde nějaké věci. Uvedenou dovolací námitku proto Nejvyšší soud považuje za nedůvodnou, resp. míjející se se vzneseným dovolacím důvodem, který jak již bylo zmíněno (alternativa první), je určen k nápravě vad nastalých při právním posouzení skutku. Při jeho uplatnění musí dovolatel vycházet ze skutkového zjištění obsaženého v jím napadeném rozhodnutí, neboť nelze předkládat vlastní skutkové verze (jak činí dovolatel) a na jejich podkladě namítat vadnost právní kvalifikace.
V. K dovolacímu důvodu neuplatněnému
25. Obviněný J. H. v podaném dovolání namítl rovněž nepřiměřenost uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody. Odvolací soud odůvodnil uložený trest v bodech 34. - 36. odůvodnění napadeného rozsudku, přičemž s ohledem na mnohonásobná předchozí odsouzení obviněného důvodně dospěl k závěru, že uložení jiného druhu trestu, nežli trestu odnětí svobody spojeného s přímým výkonem nepřichází v úvahu.
26. Domáhat se přezkumu uloženého trestu lze v dovolacím řízení jen na podkladě důvodů výslovně uvedených v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., ovšem takový důvod dovolání obviněný neuplatnil. Z hlediska obviněným užité argumentace je třeba dodat, že trest odnětí svobody v trvání 16 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, uložený v dolní polovině trestní sazby § 178 odst. 2 tr. zákoníku, která činí šest měsíců až tři léta odnětí svobody, rozhodně nelze považovat za trest excesivní, který by umožňoval zásah Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného. Kasace napadeného rozhodnutí, resp. jeho části týkající se výroku o trestu, proto není odůvodněna ani z tohoto hlediska.
VI. Závěrečné shrnutí a způsob rozhodnutí
27. Obviněný J. H. své dovolání zdůvodnil výhradami, které byly Nejvyšším soudem – pokud byly formálně podřaditelné pod uplatněné dovolací důvody [podle § 265b písm. b) a g) tr. ř.] – vyhodnoceny jako zjevně neopodstatněné, neboť je materiálně nenaplnily. V případě dovolacího důvodu podle písm. h) se dovolací argumentace obviněného s jeho obsahovým vymezením rozešla. Nejvyšší soud proto jeho dovolání jako celek odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak za splnění podmínky uvedené v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
28. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 6. 2025 JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Daniel Plšek