USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 7. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2024, č. j. 2 To 11/2024-735, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 11/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 1. 12. 2023, č. j. 49 T 11/2023-630, byl obviněný M. P. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) spolu s obviněnými M. P. a M. Š. uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustili tím, že
dne 14. 3. 2023 v době kolem 17:00 hodin vlákali pod záminkou prodeje jízdního kola poškozeného P. P., nar. XY, kterého doprovodil jeho bratr poškozený E. G., nar. XY, do přízemního bytu ul. XY XY, Praha XY, kam je z ulice před domem zavedl obž. P., přičemž je následně v předmětném bytě společným jednáním napadli pěstmi a kopy směřované převážně na obličej a horní část těla, kdy tento útok zahájil obž. P. úderem do poškozeného P. P. a obž. Š. zaútočil na poškozeného G., po několika minutovém útoku poškozené posadili na sedačku v bytě a následně je obž. P. vyzval, aby vyndali věci ze svých kapes, což oba poškození učinili a poškozený G. pachatelům vydal peněženku, mobilní telefon a tašku s nářadím a poškozený P. peněženku s finanční hotovostí 4 800 Kč a mobilní telefon, obž. Š. stál opodál a už do věci nezasahoval, následně byl poškozený G. i se všemi svými věcmi z bytu propuštěn, pošk. P. byl po promazání messengerové komunikace vrácen mobilní telefon a peněženka bez hotovosti, přičemž mu obž. P. sdělil, že mu pošk. P. dluží částku ve výši 70 000 Kč plus 10 000 Kč za výdaje, kdy se oba muži domluvili, že mu poškozený P. následující den přinese první splátku ve výši nejméně 10 000 Kč, následně byl také propuštěn, kdy pachatelé společným jednáním způsobili poškozenému P. škodu ve výši 4 800 Kč a poranění zahrnující kraniotrauma, tržné rány cca 2,5 cm v oblasti obočí, krvácení z pravého ucha a z nosu, která si vyžádalo lékařské ošetření, a poškozenému G. újmu na zdraví.
2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň bylo rozhodnuto o trestech spoluobviněných.
3. O odvolání obviněného, jakož i jeho spoluobviněných, proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 31. 1. 2024, č. j. 2 To 11/2024-735, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svých obhájců dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř.
5. V dovolání podaném obhájkyní Mgr. Monikou Homolovou předně namítl, že ve věci došlo k zásadním pochybením, která spočívají v nesouladu právního posouzení ohledně skutku kvalifikovaného jako zvlášť závažný zločin loupeže se skutkovými zjištěními, a tyto dosahují intenzity porušení jeho práva na spravedlivý proces. Shledává též závažné procesní vady dokazování, přičemž
zjištěný skutkový stav, jakož i jeho právní posouzení, neodpovídá provedenému dokazování. Soudu dále vytýká porušení zákazu deformace důkazů a použití procesně nepoužitelných důkazů.
6. Obviněný namítá nesprávné právní posouzení obligatorních znaků skutkové podstaty, a to zmocnění se a užití násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, jakož i pojmových znaků spolupachatelství. Má za to, že užití fyzického násilí za účelem zmocnění se cizí věci nebylo prokázáno. Nerozporuje, že došlo ke slovní rozepři a následným úderům, avšak odlišné intenzity, než vypověděli poškození. Jejich výpověď byla ostatně vyvrácena znalcem. Právě vyhodnocení, zda tvrzený fyzický útok mohl proběhnout tak, jak ho popsali poškození (při každé své výpovědi odlišně), by byl významným vodítkem pro posouzení jejich věrohodnosti. Obligatorní znak zmocnění se cizí věci absentuje, neboť sám poškozený G. odpověděl na otázku, zda se bratrovi ztratily nějaké věci, že si toho není vědom a že mu nic neřekl. Tvrzení poškozeného P. o odcizení hotovosti (jejíž výši neustále měnil) stojí osamoceně. Poukázal taktéž na povědomost poškozených a jejich otce o znacích trestného činu loupeže.
7. Upozornil dále, že jeho důkazní návrhy byly konstantně opomíjeny. Navrhoval postupně vypracování znaleckých posudků na jeho zdravotní stav a k věrohodnosti poškozených, výslech svědkyně G. U odvolacího soudu též navrhl výslech svědka M. M., přičemž nesouhlasí se zdůvodněním jeho zamítnutí odvolacím soudem.
8. Dovolací důvod podle písm. m) vznesl, protože již rozsudek soudu prvního stupně je zatížen závažnými procesními vadami, nicméně soud druhého stupně ve svém rozhodnutí nereflektoval jeho odvolací námitky a namítané vady neodstranil.
9. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2024, č. j. 2 To 11/2024-735, jakož i všechna rozhodnutí tomuto předcházející, podle ustanovení § 265k odst. 1, 2 tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle ustanovení § 265l odst. 1, 3 tr. ř. vrátil věc zpět senátu odvolacího soudu v jiném složení nebo soudu prvního stupně v jiném složení senátu, k novému projednání a rozhodnutí. Připojil též podnět k přerušení výkonu trestu podle § 265o odst. 1 tr. ř. a odůvodnění absence důvodů pro vzetí do vazby.
10. V dovolání zpracovaném JUDr. Stanislavem Mečlem obviněný též namítá, že se soudy dopustily zásadních deformací důkazů, respektive učinily z provedených důkazů závěry, které z nich nevyplývají, a porušily jeho právo na spravedlivý proces. Stranou pozornosti primárně zůstaly okolnosti a skutečné pohnutky osob, které se v danou dobu setkaly v předmětném bytu. Ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by mezi nimi byla jakákoliv předem dojednaná úmluva na shodném cíli návštěvy a zejména, že by jejím smyslem měla být jakákoliv restituce majetkových vztahů mezi ním a poškozenými, a už vůbec ne, že k tomu dojde za použití násilí či pohrůžky bezprostředního násilí.
11. Trvá na tom, že celou dobu vypovídá konzistentně. On ani oba poškození netušili, že se v bytě setkají. Poškozeného P. do bytu pozval obviněný P. z vlastní iniciativy. Došlo sice k slovní a fyzické rozepři, avšak bylo to z důvodu závažných obtíží, jimž ho poškozený P. vystavil. To doložil listinnými důkazy. Poškozený P. sám opakovaně uvedl, že mu nic nedluží, nešlo tedy o žádné odcizení majetkové hodnoty, nýbrž o střet mezi oběma muži. Z důkazů nevyplynulo, že by obviněný Š. znal kohokoli ze zúčastněných mimo něj. Domluva mezi nimi je vyloučena i proto, že byl jmenovaný obviněný propuštěn z výkonu trestu den před událostí, zatímco obviněný P. se s poškozeným P. domlouval již tři dny předem.
12. Mezi výpověďmi poškozených existují v podstatných bodech rozdíly. Poukázal také na jejich užívání návykových látek, což mělo být patrné i ze zvukového záznamu z hlavního líčení, jehož provedení jako důkazu navrhl. Soud prvního stupně nereagoval ani na závěry znalce, který vyloučil, že by vzniklá zranění odpovídala popisu události, který uvedl poškozený P. Jednalo se o lehká poranění, která není možné trestněprávně kvalifikovat jako ublížení na zdraví. Těmto závěrům odpovídají též lékařské zprávy a výpovědi všech obviněných. Podle úředního záznamu byly pořízeny fotografie zranění poškozeného na mobilní platformu a tato událost byla zaznamenána na kamerový systém policistů, nicméně tyto fotografie ani kamerový záznam nejsou součástí trestního spisu. Je zřejmé, že popis útoku předložený poškozeným G. převzal poškozený P. Poškození se liší ve svých výpovědích v podstatě ve všech významných bodech v popisu skutku. Například se neshodují ani jeden v částce, která měla být poškozenému P. odcizena. Navzdory tomu nalézací soud označil průběh skutkového děje za prokázaný jejich výpověďmi.
13. Podle obviněného bylo nezbytné, aby provedené dokazování bylo doplněno podrobnějším výslechem svědkyně G. a také k věci dosud nevyslechnutého svědka – pana M. M., který byl přítomen incidentu. Rovněž se jevilo jako zcela nezbytné vyslechnout policisty motorizované jednotky, kteří zpracovali úřední záznam o výjezdu.
14. Namítá dále, že došlo k zásadní deformaci důkazů, neboť soudy obsah důkazů nejenom významově posunuly v jeho neprospěch, avšak zároveň z takových důkazů dovodily zjištění, které z nich ani bez dalšího neplynou. Obviněný je přesvědčen, že se ani soud nalézací, ani soud odvolací nijak nevypořádaly se zcela konkrétními námitkami a důkazními návrhy. Má za to, že soudy nesprávně hmotněprávně posoudily jak subjektivní stránku trestného činu loupeže, tak i spolupachatelství k tomuto trestnému činu. Dovozuje také, že jeho jednání tak, jak bylo soudy zjištěno, mohlo být nejvýše posouzeno jako trestný čin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku.
15. Závěrem navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2024, č. j. 2 To 11/2024-735, jakož i rozhodnutí jemu předcházející, podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. v celém rozsahu zrušil, a věc vrátil senátu odvolacího soudu, anebo soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
16. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který předně upozornil, že dovolatel uplatňuje stejnou obhajobu, jakou již dříve uplatnili v řízení před soudy i ve svých dovoláních jeho spolupachatelé P. a Š. S těmito námitkami se proto již vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. S argumentací soudů se ztotožnil a v podrobnostech na ni odkázal.
17. Obsahově napadá dovolatel pouze soudy učiněné skutkové zjištění, že vůči poškozeným užil násilí v úmyslu zmocnit se jejich věcí. Celkový obsah jeho námitek směřuje spíše k tomu, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo. K tomu připomněl, že Ústavní soud opakovaně shledal, že k uplatnění této zásady je důvod pouze pokud soud pochybnosti má, nikoliv pokud je nemá. Taková námitka nemůže založit žádný dovolací důvod. Oba soudy nadto přiléhavě odůvodnily, proč žádné pochybnosti o vině nemají.
18. Třetí variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proti tomu odpovídá námitka, že nebylo vyhověno jeho důkazním návrhům. S těmito důkazními návrhy se vypořádal odvolací soud v bodě 27. odůvodnění svého usnesení. Jejich neprovedení odůvodnil jejich nadbytečností. To odpovídá třetímu z důvodů, na nichž lze založit neakceptování důkazního návrhu účastníka řízení podle judikatury Ústavního soudu.
19. Státní zástupce shrnul, že konkrétní námitky uvedené dovolatelem dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a dílem jsou zjevně neopodstatněné. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Z hlediska ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
20. Obviněný poslal vlastnoruční repliku k vyjádření státního zástupce, které označil za povrchní, naprosto nepřesné, absentující jakoukoli logiku svých závěrů a argumentů, které pouze opírá o další smyšlené a převrácené závěry obou soudů, které často odporují i fyzikálním zákonům. Dodal, že vzhledem k nepřehlednosti je vyjádření těžko přezkoumatelné a potřebuje se k němu podrobně vyjádřit. Žádal proto o prodloužení lhůty k doplnění své repliky do 12. 5. 2025. Ke dni rozhodování Nejvyššího soudu však další podání nezaslal.
III. Přípustnost dovolání
21. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Posouzení dovolání
22. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají jím uplatněným důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost.
23. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], · bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.].
IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
24. Úvodem je vhodné zmínit, že znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
25. Ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu je nezbytné uvést, že obviněný ve svém dovolání nevymezil, která skutková zjištění, jež jsou rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, resp. konkrétně s jakým důkazem. Uvedené alternativě především nevyhovují námitky, jejichž prostřednictvím dovolatel namítá rozpor zjištění soudu prvního stupně se svojí verzí události či je zakládá na svém hodnocení důkazů. Nejenže zákonné znění uvedené alternativy vyžaduje, aby byl předmětem dovolatelových námitek rozpor se skutkovými zjištěními rozhodnými pro právní kvalifikaci skutku, ale tento rozpor musí být zjevný v tom smyslu, že zjištění „nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou dokonce s nimi přímo v rozporu“ (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2022, sp. zn. II. ÚS 3297/21).
26. Přestože dovolatel v obecných mezích namítá, že se soudy dopustily deformace důkazů a že zjištěný skutkový stav neodpovídá provedenému dokazování, nepřipojil žádnou konkrétní argumentaci osvětlující, v čem by měly namítané vady spočívat. Neuvedl, ve vztahu ke kterému důkazu mělo k deformaci dojít a jakého skutkového zjištění se vada dotýká. Stejně tak nevysvětlil, které ze skutkových zjištění neodpovídá konkrétnímu provedenému důkazu. Pokud dále namítl, že význam důkazů byl vyložen soudy v jeho neprospěch, taktéž opomenul uvést alespoň jeden takový důkaz. Z uvedených důvodů námitky obviněného neodpovídají zvolené alternativě dovolacího důvodu podle písm. g).
27. Pouze nad rámec nezbytného možno dodat následující. Obviněný svoji argumentaci staví na své dosavadní obhajobě a zpochybňuje závěry, jež soud prvního stupně učinil na základě výpovědí poškozených. Z rozsudku soudu prvního stupně je však zřejmé, že si byl vědom omezené věrohodnosti těchto svědků a pečlivě hodnotil provedené důkazy za pečlivého respektování zásady in dubio pro reo. Za věrohodné tudíž považoval ty výpovědi poškozených (příp. jejich části), které odpovídaly dalším ve věci provedeným důkazům. Do výroku o vině zahrnul pouze to, co považoval za spolehlivě prokázané. Jeho hodnocení v souladu se zásadou bezprostřednosti a volného hodnocení důkazů bezesporu napomohla přímá zkušenost při výslechu svědků, kdy mohl mj. pozorovat jejich chování a reakce. Pokud obviněný poukazoval na nestandardní chování poškozených během hlavního líčení konaného dne 8. 12. 2023 (protokol na č. l. 553–592), což měl dokládat příslušný zvukový záznam, nezbývá Nejvyššímu soudu po seznámení se s tímto zvukovým záznamem než konstatovat, že krom zřejmé nervozity neshledal na jednání poškozených ničeho neobvyklého. Členové senátu se k chování poškozených nijak nevyjadřovali a ani jednoho z poškozených (na rozdíl od obviněného P., a to opakovaně) nenapomínali. Konečně na závěr o věrohodnosti poškozených nemá vliv ani skutečnost, že oni či jejich otec měli povědomí o pojmových znacích trestného činu loupeže. Tím spíš, když textová zpráva, na niž dovolatel poukazoval ve svém opravném prostředku, byla součástí dokazování a soud prvního stupně ji tak učinil součástí svého hodnocení.
28. Dovolatel opakovaně namítl, že závažnost zranění poškozených se zásadně vymykala jejich původnímu popisu události. Na to soud prvního stupně dostatečně reagoval v bodě 34. svého rozsudku, kde vysvětlil, že intenzita použitého násilí, resp. výsledná zranění poškozeného, nemá vliv na právní kvalifikaci skutku podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, neboť není vyžadován ani vznik stavu svou mírou odpovídající ublížení na zdraví. „Násilím ve smyslu § 173 odst. 1 je i použití fyzické síly velmi malé intenzity, se kterou není spojeno reálné nebezpečí vzniku újmy na zdraví (...) Rozhodné tu je, zdali se pachatel takovým použitím fyzické síly, snaží ovlivnit rozhodování poškozeného, překonat jeho odpor, popř. zamezit očekávanému odporu poškozeného či ho zlomit“ [viz Šámal, Pavel. § 173 (Loupež). In: Šámal, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2187, marg. č. 3.]. Krom toho, jak již bylo uvedeno výše, do výroku o vině soud prvního stupně zahrnul pouze ten rozsah zranění, který byl bezpečně prokázán na základě provedených důkazů (mj. lékařské zprávy).
29. Z výše uvedeného vyplývá, že námitky obviněného se minuly s obsahovým vymezením první alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Následné poznámky dovolacího soudu pak dokládají, že rozhodnutí soudů nižších stupňů netrpí dovolatelem tvrzenými vadami, natožpak existencí zjevného nesouladu.
30. Druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech) sice obviněný ve svém dovolání zmiňuje, avšak nepřipojil žádnou konkrétní argumentaci. Nejvyšší soud se k ní proto nemůže dále vyjádřit.
31. K třetí alternativě tohoto dovolacího důvodu (ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy) obviněný namítá, že nebyly provedeny jím navrhované důkazy. Pomíjí však, že soudy zamítnutí jeho návrhů náležitě odůvodnily v souladu s požadavky stanovenými judikaturou Ústavního soudu. S výjimkou důkazního návrhu výslechem svědka M. M. ani nepřipojil žádnou argumentaci, jíž by odůvodnění daná soudy rozporoval. V bodě 27. svého usnesení odvolací soud vysvětlil, proč návrhy obviněného považuje za nadbytečné. Nelze než souhlasit, že věrohodnost poškozených posoudil soud prvního stupně v kontextu provedených důkazů a vypracování znaleckého posudku na jejich věrohodnost či přehrání záznamu z hlavního líčení je proto nadbytečné. Taktéž výslechy policistů ke zraněním poškozeného nejsou třeba s ohledem na lékařské zprávy a znalecký posudek. Svědkyně G. byla vyslechnuta v přípravném řízení a čtení úředního záznamu o její výpovědi bylo učiněno za souhlasu obou stran, tedy i obviněného. Pokud jde o výslech svědka M. M., přestože obviněný argumentoval, že se poškození či obvinění zmínili o přítomnosti další osoby, nemá tato skutečnost vliv na závěr odvolacího soudu, že jeho svědectví nemůže zjištěný skutkový stav s ohledem na provedené dokazování ovlivnit. Nezbývá proto než uzavřít, že námitka obviněného byla shledána neopodstatněnou.
IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
32. Přestože obviněný formálně namítá, že nebyly naplněny znaky skutkové podstaty přisouzeného trestného činu, konkrétně obligatorní znaky objektivní stránky a subjektivní stránka, a že pojmové znaky spolupachatelství byly nesprávně posouzeny, činí tak neregulérním způsobem. Zakládá totiž své námitky na vlastní verzi skutkového stavu vycházející z hodnocení důkazů svědčícího v jeho prospěch. Základem pro přezkum vad podle uvedeného dovolacího důvodu je však skutkový stav tak, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů. Pouze nad rámec nezbytného, aby bylo postaveno na jisto, že dovolatelem namítané vady se v projednávané věci nevyskytují, dovolací soud poskytuje následující.
33. Pro závěr o spolupachatelství obviněných není třeba, aby domluva mezi nimi byla výslovná, či aby se jednání účastnili všichni od počátku. Pro absenci domluvy mezi obviněnými proto nesvědčí skutečnost, že obviněný Š. k dohodě přistoupil až následně, zatímco obviněný P. pracoval na vlákání poškozeného již tři dny předem. Soud prvního stupně správně dovodil znalost spoluobviněných P. a Š. o dluhu poškozeného vůči obviněnému P. Byť soud prvního stupně uznal, že nebyla vyvrácena verze obviněného M. P., že poškozeného vylákal z vlastní iniciativy, závěr o společném jednání a úmyslu směřujícímu ke zmocnění se cizí věci je zřejmý. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně totiž obvinění poškozené po příchodu fyzicky napadli, načež je posadili na sedačku a přikázali jim vytáhnout všechno z kapes. Tato posloupnost jasně ukazuje, že obvinění vedeni společným záměrem společně užili násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Účelem tohoto zmocnění nemusí být obohacení, a skutková podstata je proto naplněna i jejich zmocněním se mobilního telefonu za účelem vymazání inkriminujících konverzací, a to i když byl telefon následně vrácen. Bez pochyb zůstává, že pokud si ponechal obviněný hotovost z peněženky poškozeného, došlo též k naplnění tohoto znaku.
IV./3. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
34. Obviněný označil druhou variantu uvedeného dovolacího důvodu [bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l)]. Ta by však mohla být naplněna pouze tehdy, pokud by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že již řízení napadenému usnesení odvolacího soudu předcházející, a tedy rozsudek soudu prvního stupně byl zatížen vadou, která naplňuje některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. K takovému zjištění však dovolací soud z důvodů výše vyložených nedospěl. Dovoláním napadené rozhodnutí soudu druhého stupně proto nezatěžuje ani vada ve smyslu druhé varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
IV./4. K otázce porušení základních práv obviněného
35. Právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 a násl. Listiny (resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy) není možno vykládat tak, že by zaručovalo úspěch v řízení či právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Zmíněným základním právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Za situace, kdy nebyl zjištěn extrémní, resp. zjevný nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů, ani libovůle v rozhodování, je nutno jejich postup považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování, a sama skutečnost, že dovolatel přisuzuje provedeným důkazům jiný význam a následně na podkladě jiného skutkového základu věci namítá i nesprávnost právního posouzení skutku, nemůže být podkladem, který by měl odůvodnit kasační zásah dovolacího soudu.
V. Způsob rozhodnutí
36. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ty z uplatněných námitek, které odpovídaly zvoleným dovolacím důvodům, byly shledány neopodstatněnými. Zároveň nebylo shledáno porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
37. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že byť obviněný součástí svého závěrečného návrhu učinil též žádost o přidělení věci jinému senátu soudu prvního stupně či odvolacího soudu, obsahem samotného textu dovolání nebyla žádná související argumentace. Dovolací soud se tudíž tímto návrhem mj. s ohledem na způsob svého rozhodnutí dále nezabýval.
38. Pokud v dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265o odst. 1 tr. ř. v jeho případě odložil výkon trestu odnětí svobody, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně). Předseda senátu Nejvyššího soudu však důvody pro odklad výkonu rozhodnutí neshledal, a proto jeho podnětu nevyhověl.
39. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 7. 2025
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu