6 Tdo 346/2019-314
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 3. 2019 o dovolání,
které podal obviněný M. S., nar. XY v XY, XY, státní občan Slovenské republiky,
bytem XY, XY, XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2018, č.
j. 67 To 38/2018-238, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 74/2017, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. 11. 2017, č. j. 3 T
74/2017-194, byl obviněný M. S. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán
vinným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a
byl odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání
dvou let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku
podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 82 odst. 2 tr.
zákoníku za použití § 48 odst. 4 písm. e) tr. zákoníku mu byl uložen zákaz
styku s J. a H. K.
2. O odvoláních obviněného a státního zástupce proti tomuto rozsudku
rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 2. 2018, č. j. 67 To
38/2018-238, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Citované usnesení městského soudu napadl obviněný písemným podáním
(č. l. 270-271) označeným jako „dovolání“, jímž se domáhal „osvobození spod
podané obžaloby v plném rozsahu“. Protože toto dovolání nebylo podáno
prostřednictvím obhájce, ustanovila (č. l. 280) předsedkyně senátu soudu
prvního stupně obviněnému obhájkyni Mgr. Zuzanu Dohnalovou, která
prostřednictvím Mgr. Michala Davida vypracovala podání (č. l. 295-297) označené
jako „Oprava dovolání – odstranění vad“. V něm vymezila, že dovolání je
podáváno z dovolacích důvodů § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a na podkladě
argumentace v něm obsažené navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 67 To 38/2018, zrušil a věc mu vrátil, aby
o ní znovu jednal a rozhodl. Prostřednictvím obhájce obviněný sdělil (č. l.
303), že souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
4. Nejvyšší státní zástupce, se k dovolání obviněného vyjádřil
prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství.
Ta ve vztahu k podání samotného obviněného poukázala (č. l. 288) na fakt, že
toto nebylo učiněno prostřednictvím obhájce a navrhla postup podle § 265d odst.
4 tr. ř. K dovolání zpracovaném ustanovenou obhájkyni, resp. jejím substitutem,
uvedla (č. l. 306) s oporou o závěry odvolacího soudu, že podle jejího
hodnocení není meritorní rozhodnutí zatíženo vadou, kterou by bylo nutno a
možno napravit v dovolacím řízení. Navrhla proto dovolání obviněného odmítnout
jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně
navrhla, aby dovolací soud své rozhodnutí vydal v neveřejném zasedání, a to i
případě jiného, než navrženého rozhodnutí [k tomu udělila souhlas podle § 265r
odst. 1 písm. c) tr. ř.]
III.
Přípustnost dovolání
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda
v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na
místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal
přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm.
h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst.
1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Na podkladě spisového materiálu však nemohl učinit
závěr, že byl označený mimořádný opravný prostředek podán v zákonné lhůtě a na
místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), byť tento (míněno
podání učiněné ustanovenou obhájkyní, resp. jejím substitutem) splňuje obsahové
náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV.
Důvody rozhodnutí dovolacího soudu
6. Ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. stanoví, že [d]ovolání se podává u
soudu, který rozhodl v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí,
proti kterému dovolání směřuje. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je z hlediska
běhu této lhůty brát zřetel na to, kdy bylo rozhodnutí doručeno obviněnému a
jeho obhájci, neboť [j]estliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i
jeho obhájci a opatrovníku, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno
nejpozději.
7. V řízení vedeném proti obviněnému byl tento obhajován ustanoveným
obhájcem Mgr. Michalem Gottwaldem, který mu byl opatřením (č. l. 46)
samosoudkyně ze dne 1. 7. 2017 ustanoven poté, co nevyužil možnosti zvolit si
obhájce na plnou moc. Tento obhájce obhajobu obviněného vykonával, mimo jiné se
účastnil i veřejného zasedání u odvolacího soudu konaného dne 22. 2. 2018 (č.
l. 235-236), při němž došlo k vyhlášení dovoláním napadeného usnesení.
8. Usnesení odvolacího soudu (č. l. 238-243) bylo tomuto obhájci
doručeno dne 7. 3. 2018 (č. l. 243 v.), obviněnému dne 7. 6. 2018 (č. l. 263).
Výše označené podání (jím vyhotovené „dovolání“) zaslal obviněný soudu
několikrát, nepochybně tak osobně učinil formou poštovní zásilky (č. l.
270-272), která byla soudu doručena dne 2. 8. 2018. Toto podání sice bylo
učiněno v rámci zákonné dvouměsíční lhůty k podání dovolání, avšak vzhledem k
tomu, že nešlo podle zákonné dikce o dovolání (§ 265d odst. 2 věta druhá tr.
ř.), nevyvolalo žádné právní účinky.
9. V souvislosti s právě řečeným je nezbytné konstatovat, že při jeho
podání obviněný zjevně nerespektoval poučení, kterého se mu ze strany
odvolacího soudu dostalo. Písemné vyhotovení napadeného usnesení totiž v rámci
poučení o opravném prostředku obsahuje výslovnou zmínku o tom, že obviněný může
dovolání podat jen prostřednictvím obhájce [„Obviněný tak může učinit pouze
prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu).“], jakož i o následcích
nedodržení této povinnosti („Podání obviněného, které nebylo učiněno
prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto
označeno.“).
10. Obviněnému nic nebránilo v tom, aby své dovolání podal
prostřednictvím obhájce, neboť jím byl v průběhu svého trestního stíhání
obhajován. V uvedeném směru lze poukázat na to, že již zmíněné ustanovení
obhájce (č. l. 46) neobsahuje žádnou formulaci, které by obhajobu obviněného
ustanoveným obhájcem jakkoli omezovala. Jinými slovy vyjádřeno, i na obhajobu
vykonávanou Mgr. Michalem Gottwaldem se vztahovalo vymezení obsažené v § 41
odst. 5 tr. ř., podle něhož [n]ebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo
ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. I když
zmocnění takto zaniklo, je obhájce oprávněn podat za obžalovaného ještě
dovolání a zúčastnit se řízení o dovolání u Nejvyššího soudu, dále podat žádost
o milost a o odklad výkonu trestu. Z uvedeného jasně plyne, že obviněný své
dovolání mohl řádně podat především prostřednictvím tohoto obhájce. Mohl tak
samozřejmě učinit i prostřednictvím jiného obhájce, kterého by si sám zvolil a
jemuž by udělil plnou moc pro tento účel.
11. Obviněný byl o zákonem vyžadovaném způsobu podání dovolání soudem
(odvolacím) řádně poučen. Bylo proto na něm, aby se mu poskytnutým a zákonu
odpovídajícím poučením také řídil. Pokud tak neučinil, je třeba důsledky tohoto
jeho pochybení přičítat výhradně jemu. Není totiž věcí soudu, aby do vztahu
obviněný – obhájce jakkoli (třeba i aktivně) zasahoval. To platí i na případ
posuzovaný, neboť bylo na obviněném a jeho obhájci, aby se i otázkou možného
obhajování v dovolacím řízení a otázkou podání mimořádného opravného
prostředku, který takové řízení vyvolává, zabývali a tuto otázku společně
vyřešili způsobem odpovídajícím vůli obviněného.
12. Za daného stavu nelze akceptovat procesní postup, který zvolil
nalézací soud. Jak z obsahu spisu plyne, tento soud bez dalšího (nebo snad v
reakci na vyjádření státního zástupce na č. l. 274 ze dne 5. 10. 2018)
přistoupil dne 14. 11. 2018 k ustanovení nové obhájkyně obviněnému z důvodu §
36 odst. 2 písm. b) tr. ř. [správně patrně § 36a odst. 2 písm. b) tr ř.], která
pak zabezpečila podání dovolání prostřednictvím obhájce. O neujasněnost postupu
soudu a jeho nesoustředěnosti svědčí i to, že téhož dne stejnou advokátku a
podle totožného ustanovení trestního řádu ustanovil (č. l. 285) obhájkyní
obviněného J. K., tj. osoby, která měla v daném řízení postavení poškozeného.
Uvedený vadný postup nalézacího soudu navíc neměl žádný vliv na posouzení
splnění podmínek řádného podání dovolání obviněným ze strany Nejvyššího soudu.
13. V situaci, kdy dovolání zpracované obhájcem (Mgr. Michalem Davidem),
k jehož projednání soud prvního stupně věc Nejvyššímu soudu předložil, bylo
vyhotoveno až dne 20. 12. 2018, přičemž obviněnému nic nebránilo v řádném
podání dovolání prostřednictvím jemu původně ustanoveného obhájce, dospěl
Nejvyšší soud k závěru, že toto dovolání nebylo podáno v zákonem stanovené
lhůtě. Tomuto poznatku pak (aniž po věcné stránce zkoumal jeho důvodnost) musel
přizpůsobit své rozhodnutí o něm.
14. Nejvyšší soud proto o dovolání obviněného rozhodl způsobem upraveným
v § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne,
bylo-li podáno opožděně.
15. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o
tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
16. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na
ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o
odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na
okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 3. 2019
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu